Přírodní park Výhon

POSLÁNÍ PŘÍRODNÍHO PARKU

Význam přírodních parků
Ve specifických podmínkách širšího okolí města Brna má ochrana větších krajinných celků mimořádný význam ze tří základních hledisek. Tato území soustřeďují jak přírodní hodnoty (typický reliéf krajiny, relativně zachovalá přírodní společenstva, výskyt zvláště chráněných či vzácnějších druhů rostlin a živočichů), tak hodnoty kulturně historické (charakteristický způsob využití krajiny, způsob obhospodařování pozemků). Neméně významným hlediskem je rekreační potenciál území - zejména pro krátkodobé a šetrné způsoby rekreace (individuální pěší turistika, cykloturistika).

Podklady pro vyhlášení
Podklady pro vyhlášení přírodního parku Výhon byly zpracovány na základě podrobného průzkumu a mapování stavu a využití krajiny v zájmovém území s vymezením kostry ekologické stability, významných krajinných prvků a sýstému ekologické stability , inventarizačních průzkumů bioty a vyhodnocení geologických, paleontologických, archeologických a krajinářských hodnot území.

ROZSAH A VYMEZENÍ PŘÍRODNÍHO PARKU

Přírodní park má rozlohu cca 1700 ha a zaujímá celý masív Výhonu na území Jihomoravského kraje v katastrálním území Blučina, Židlochovice a Nosislav.

Hranice přírodního parku Výhon využívá zejména v terénu jednoznačných linií /silničních komunikací/. Na východě vede podél dálnice D2 Brno - Bratislava, od které odbočuje na silnici III-41611 do Blučiny, kde se napojuje na silnici II-416 vedoucí přes Blučinu do Židlochovic. Zde se napojí na ulici Masarykovu, pokračuje ulicí Komenského na starou silnici ze Židlochovic do Nosislavi, kde popokračuje ulicí Masarykovou, Komenského a Družstevní k zemědělskému areálu a dále po silnici III-41612 a podél správní hranice s okresem Břeclav k dálnici D2.
Pozemky komunikací, které tvoří hranice přírodního parku nejsou jeho součástí.
Hranice přírodního parku Výhon je zakreslena v přiložené mapové dokumentaci a byla navržena uvedeným způsobem proto, aby zahrnovala celý masiv kopce Výhonu včetně jeho úpatí a aby byla v terénu jednoznačně identifikovatelná.

CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ PŘÍRODNÍHO PARKU

Masív Výhonu (355 m n.m.) je nápadnou geomorfologickou dominantou při okraji nivy řeky Svratky jižně od Brna vystupující nad hladinu řeky o více než 170 metrů.

Celé území navrhovaného přírodního parku je silně antropogenně ovlivněno a upraveno. Prudké svahy jsou dnes charakterizovány mozaikou vinohradů, intenzívních a extenzívních sadů, políček a zahrad, travnatých mezí podél cest a stepních travnatých lad. Na rovinatějších místech, především v horních partiích Výhonu, jsou velké plochy vinohradů a orné půdy. Několik menších lesíků nemá přirozenou druhovou skladbu dřevin a je poznamenáno výsadbami trnovníku bílého - akátu (Robinia pseudoacacia) a borovice lesní (Pinus sylvestris).

Masív Výhonu je dnes bez pravidelných povrchových vod. Jen hluboce zaříznuté strže dávají tušit dřívější pravidelnější potůčky: Dodnes můžeme na svazích objevit několik "vyschlých" prameništ' s porosty rákosu obecného (Phragmites communis) a jiných mokřadních rostlin. V minulosti dokonce býval na Cezavách rybník. V současné době se vyhloubenými koryty valí jen přívalové vody za silných bouřek. Klimaticky náleží území parku do teplé oblasti s mírnými zimami a menšími srážkami.

Turisticky není Výhon dostatečně doceněn, ač jde o neobyčejně významné území, ať už z hlediska paleontologického, kulturně historického, zoologického či botanického.

Jedna z nejcennějších lokalit na Výhonu (lom cihelny při severním okraji Židlochovic) byla donedávna využívána k motokrosu přesto, že jde o paleontologickou lokalitu mezinárodního významu. Zoologicky je pak významná hnízděním zvláště chráněných druhů ptáků (vlhy pestré, bramborníčka černohlavého, pěníce vlašské a ťuhýka obecného).

Pole, vinohrady, sady a zahrady se nadále obhospodařují. Narůstá tendence k oplocování pozemků, k výstavbám chat a zahrádkářských přístřešků. Trvalý trend zvyšování těchto aktivit má negativní dopady na krajinný ráz a charakter celého území a je doprovázený nežádoucími změnami v druhové pestrostí organismů, která je zde navzdory antropogenním vlivům neobvykle vysoká.

Většinu území navrhovaného přírodního parku můžeme za současného stavu považovat za příkladnou ukázku koexistence přírody s lidskými sídly a zemědělským využíváním krajiny. Území Výhonu, které je neobyčejně působivé z krajinářského hlediska, skýtá daleké výhledy do okolní rovinaté krajiny Dyjsko - Svrateckého úvalu.

Krajinný ráz
Území navrhovaného přírodního parku je kulturní krajinou, která je výsledkem zemědělské činnosti člověka.

Z hlediska zachování krajinného rázu, kterým se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika území, se jedná o jedinečně dochovanou scenérii exténzivně obhospodařované krajiny, v současnosti nemající na jižní Moravě obdoby. Mozaika sadů, zahrad, vinic, lesíků a travnatých lad v členitém reliéfu masívu Výhonu vytváří ojedinělé krajinářsky cenné území s působivými dalekými výhledy do okolních rovinatých terénů. Výhon je výraznou krajinnou dominantou rozsáhlého území pod Brnem, podobně jako jižněji Pavlovské vrchy.

Geologie a paleontologie
Výhon je jednou z nejbohatších třetihorních paleontologických lokalit na Moravě. Z geologického hlediska je budován terciérními mořskými sedimenty spodního bádenu, vystupujícími v centrální a severní části elevace a sedimenty karpatu, nacházejícími se v jižní a východní části. Horniny obou jednotek jsou často překryty pleistocénními sprašemi mnohdy značné mocnosti.

Zdrojem bohatých nálezů mikro a makrofosílií mořské fauny jsou zvláště spodnobádenské sedimenty, tvořené šedými a šedozelenými ale i žlutavými vápnitými jíly (tégly), žlutošedými vápnitými písky a řasovými vápenci. Tyto horniny se nacházejí na Výhoně v přirozených i umělých odkryvech jako úvozy, zářezy cest, hliníky.

Mořská fauna zde byla systematicky sbírána od poloviny minulého století. Již v roce 1893 zde byly J.V.Procházkou popsány: dírkovci (Foraminifera - 157 druhů), četné jehličky mořských hub (spongií), korálnatci (Anthozoa - 5 druhů), ostny a destičky ježovek (Echinoidea), mechovky (Bryozoa - 30 druhů), schránky mlžů (Bivalvia - 30 druhů), plži (Gastropoda - 28 druhů), ostracoda - 44 dřuhů, svijonožci (Cirripedia - 2 druhy) a 14 druhů ryb. -Od - té doby počet nově popsaných druhů stále vzrůstá, protože sedimenty Výhonu jsou i nadále předmětem vědeckých výzkumných úkolů a diplomových prací, zabývajících se studiem systémů mořské mikro a makrofauny, paleoekologií a korelací zdejších mořských sedimentů s ostatními lokalitami centrální a západní Paratethydy.

Nejvýznamnější lokalita na Výhoně, Židlochovický hliník, je od roku 1978 mezinárodně uznanou standardní lokalitou (faciostratotypem) svrchní části spodního bádenu, stratigrafického podstupně moravu (badenién, miocén, třetihory). Z této lokality pochází i unikátní nález velrybí spodní čelisti a žraločí zuby, z nichž nejvíce zaujme obří zástupce rodu Carcharodon.

Rostlinstvo
Z fytogeografického hlediska patří Výhon k západnímu okraji Hustopečské pahorkatiny, jeho flóra a vegetace tomu plně odpovídá. Nelesní vegetace je zachována ve fragmentech v SZ části území a neustále se obnovuje v extenzívních ovocných sadech na svazích celého kopce. Vegetace patří převážně do svazu Cirsio-Brachypodion, což jsou druhově bohatá travinobylinná společenstva hlubších minerálně silných půd teplých území. Výhon je s jistotou poslední výspou k západu, která nese plně vyvinutou vegetaci tohoto svazu na těžkých půdách, pro některé druhy znamená hranici souvislého rozšíření na jižní Moravě. Flóra Výhonu obsahuje celou řadu významných teplomilných druhů, převážně subxerofilního a bazifilního charakteru. Populace některých druhů jsou zde v takovém početním zastoupení, které nemá obdoby v rámci celé Moravy (smldník alsaský, Peucedanum alsaticum). Výhon je pozoruhodný fenoménem starých sadů a vinic, v nichž přežívá množství druhů významných fytogeograficky i z hlediska ochrany přírody - ohrožených i zvláště chráněných. Soustředění těchto druhů na mezích a v úvozech cest představuje významná ohniska jejich šíření do okolí. Po stránce lesní vegetace je území velmi ochuzeno, přirozená vegetace lesa zde prakticky neexistuje. Nález fragmentu dubohabřiny v lese Hájek a výskyt hájní květeny ve změněné části tohoto lesa napovídá o původním složení zdejších lesů. Akátové remízky v některých místech se naopak rozrůstají.

Je nutno podotknout, že i přes značné a dlouhodobé ovlivňování lidskou činností, se zde díky extenzívnímu způsobu hospodaření na svazích zachovala poměrně vysoká druhová pestrost, která je v kontrastu se stavem na intenzívně a velkoplošně obhospodařovaných územích v okolí Výhonu. Nelze přehlédnout velkoplošné využívání půdy a intenzívní sady a vinohrady na temeni kopce, snižující celkovou ekologickou stabilitu území. Není pochyb o tom, že určitou rekonstrukcí druhové skladby lesních porostů, rozdrobením ploch a extenzifikací využití orné půdy a vhodnou plánovitou péčí o celé území může dojít ke značnému posunu k přírodě blízkému stavu, dalšímu zvýšení druhové pestrostí a stability tohoto území. Zemědělská výroba bude vždy dominantním faktorem využívání a tvorby krajiny Výhonu.

V území se vyskytuje řada zvláště chráněných druhů rostlin. Mimo jiné jde o vstavač vojenský (Orchis militaris) - jediný početnější výskyt na okrese, pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea) - jediná lokalita na okrese, okrotici bílou (Cephalanthera damasonicrm), len žlutý (Linum flavum), sasanku lesní (Anemone sylvestris), hvězdnici chlumní (Aster amellus), hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata), lilii zlatohlávka (Lilium martagon), kamejku modronachovou (Aegonychon purpurocaercrleum), třemdavu bílou (Dictarnnus albus), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) a podobně. Rovněž dřeviny jsou zastoupeny vzácnými zvláště chráněnými druhy, dubem pýřitým (Quercus pubescens) a dřínem obecným (Cornus mas).

Živočišstvo
Během ornitologického průzkumu v hnízdních obdobích 1995-1996 bylo na území navrhovaného přírodního parku registrováno 66 druhů ptáků, z toho v 16-ti případech jde o druhy zvláště chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Jde o ťuhýka obecného (Lanicus collurio), pěnici vlašskou (Sylvia nisoria), bělořita šědého (Oeuauthe oenanthe), rorýse obecného (Apus apus), koroptev polní (Perdix perdix), křepelku polní (Coturnix coturnix), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), žluvu hajní (Oriolus oriolus), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), krutihlava obecného (Jynx torquilla), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), sovu pálenou (Tyto alba), bramborníčka černohlavého (Scaxicola torqa~ata), lejska šedého (Muscicapa striata), strnada lučního (Miliaria calandra) a vlhu pestrou (Merops apiaster).

K nejcennějším lze počítat výskyt silně ohrožené vlhy pestré, kriticky ohroženého strnada lučního (v současné době zřejmě jediná pravidelná lokalita na okrese) a početný výskyt silně ohrožené pěnice vlašské.

Velmi pravděpodobně lze předpokládat výskyt dalšího zvláště chráněného druhu: sýčka obecného (Athene noctua).

Vzhledem k poloze a charakteru území není vyloučeno zahnízdění dalších vzácných druhů ptáků, kteří zde hnízdili v minulosti. Jde například o dudka chocholatého (Upupa epops), ťuhýka rudohlavého (Lanius senator) a další, kterým stávající stav území stále poskytuje vhodné životní podmínky.

Ze zvláště chráněných druhů obratlovců se dále v území parku vyskytují početné populace silně ohrožené ještěrky obecné (Lacerta agilis) a zjištěn byl rovněž výskyt silně ohroženého slepýše křehkého (Anguis fragilis). Dosti pravděpodobný je rovněž výskyt kriticky ohroženého sysla obecného (Citellus citellus), ač doposud nebyl nalezen.

Výhon je neobyčejně bohatou entomologickou lokalitou, ale podrobnější průzkumy prozatím chybí. Ze zvláště chráněných druhů se například vyskytuje martináč hrušňový (Saturnia pyrí), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a další.

Celé území navrhovaného přírodního parku je významným stanovištěm zvěře a tudíž významné z hlediska myslivosti. Především srnec (Capreolus capreolus), bažant obecný (Phasianus colchicus) a zajíc polní (Lepus europaeus) zde nacházejí dostatek potravy a možností k úkrytu pro celoroční výskyt i rozmnožování, tedy to, čeho je v okolní krajině v posledních desetiletích výrazný nedostatek.

Zvláště chráněná území
Na území přírodního parku byla v roce 1980 vyhlášena přírodní památka Nové Hory na rozloze cca 0,4 ha v k.ú. Blučina . Připravuje se rozšíření tohoto zvláště chráněného území na cca 10,7 ha (na celé území VKP Nové Hory - Strže v k.ú. Blučina a Židlochovice).

Vzhledem k neobyčejné geologické, paleontologické a zoologické hodnotě území bývalého hliníku při severním okraji Židlochovic se uvažuje o vyhlášení této lokality jako zvláště chráněného území (přírodní památka Cihelna).

Podobně se uvažuje o vyhlášení části VKP,Hájek vč. navrhovaného nového VKP JZ okraj lesa Hájek v k.ú.- Židlochovice za zvláště chráněné území z důvodu neobyčejného botanického významu (přírodní památka Hájek).

Významné krajinné prvky
Na území přírodního parku je k dnešnímu dni z přírodovědného hlediska registrováno 13 významných krajinných prvků na celkové rozloze cca 53 ha.

Jde o: VKP Nové hory - Strže v k.ú. Blučina a Židlochovice; VKP Hájky, Velký kopec a Staré hory v k.ú. Blučina; VKP Vrchní sady, Křiby, Drůběžárna, U studánky, Podhájí, Hájek, Maděrán, Výšavy a Kyndlířky v k.ú. Židlochovice.

Na základě zoologického a botanického průzkumu Výhonu v letech 1995-1996 bylo navrženo dalších 26 významných krajinných prvků na celkové rozloze cca 51 ha (8x v k.ú. Nosislav, 8x v k.ú. Blučina, 9x v k.ú. Židlochovice a lx v k.ú. Blučina i Židlochovice).

Archeologie
Kopec Výhon (355 m n.m.) je nejvyšší a morfologicky nejvýraznější elevací, nacházející se na spojnici dvou v pravěku nejhustěji osídlených oblastí, brněnskou kotlinou a Pavlovskými vrchy. Proto také byla jeho strategická poloha od pradávna často vyhledávána.

První osídlení se datuje do období paleolitu. Z této doby známe v prostoru Výhonu 7 lokalit, z nichž jsou nejvýznamnější Cezavy s nálezem mamutí spodní čelisti, zlomku klu a kostí.

Z období neolitu bylo zatím objeveno 6 lokalit. Největší význam má sídliště kultury lineární keramiky z Cezav.

Doba bronzová je na Výhonu zastoupena 8 lokalitami (kultura unětická, veteřovská, středodunajská mohylová kultura, velatická fáze popelnicových polí). Nejvýznamnější je veteřovské výšinné sídliště v Cezavách s vyčleněnou akropolí, opevněnou kamennou hradbou a předsunutým příkopem. V letech 1948-1960 zde probíhal systematický archeologický průzkum, který byl obnoven v roce 1983 a trvá dodnes.

V tomto prostoru pokračovalo osídlení i ve velatické fázi. Bylo zde nalezeno mimořádné množství bronzových industrií a velký počet lidských kosterních pozůstatků v nejrůznějších polohách a svým významem ize tyto nálezy srovnat s Býčí skálou u Adamova v Moravském krasu.

Z halštatské kultury (starší doba železná) jsou známa žárová pohřebiště pod Velkým kopcem a rozsáhlé sídliště v prostoru Nivky a Konopné zahrádky: Římská doba je zastoupena jednou lokalitou. Z období stěhování národů proslavil Výhon nález hrobu s bohatou výstrojí a šperky z Cezav. Slované jsou zde zatím zastoupeni jedinou známou lokalitou.

PÉČE O KRAJINU V PŘÍRODNÍHO PARKU

Význam a hodnota Výhonu spočívá především v charakteru tohoto území tvořeném velice pestrou mozaikou různých typů stanovišť, různě ovlivněných a přeměněných lidskou činností. Relativní narušení krajinného rázu zástavbou nedosáhlo dosud kritických rozměrů. Nelze pominout neobyčejný význam kulturně - historický, geologický a paleontologický.

Předpokladem zachování charakteru tohoto cenného území je usměrnění některých aktivit, které by mohly negativně ovlivnit jedinečny' dochovaný krajinný ráz území. Dále spočívá v ochraně všech významných lokalit, tj. zvláště chráněných území a významných krajinných prvků a v zabezpečení optimální péče o ně. Nezbytné je zachování stávající pestré skladby různých typů stanovišť (sadů, zahrad, vinohradů, lesíků, mezí podél cest a podobně). Neméně důležité je uchování rozptýlených dřevin, stromů i keřů.

Je také nezbytné maximálně podporovat aktivity, které směřují ke zlepšování celkového stavu území a rozvoji přiměřeného turistického a rekreačního využití. Prostor bývalého hliníku při severním okraji Židlochovic by měl být v rámci péče o navrhované zvláště chráněné území pro budoucnost zbaven provozování rušivých aktivit.

Z hlediska ochrany druhové pestrostí rostlin a bezobratlých by bylo optimální uchovat maximální rozsah ploch extentivně obhospodařovaných sadů. Právě extentivně obhospodařované sady s vyvinutými lučními porosty patří k nejcennějším lokalitám celého Výhonu. Ze stejných důvodů by bylo žádoucí řízené sečení všech trvalých travních porostů po celém území (mezí, stepních lad a podobně).

V lesících bude třeba přistoupit k postupným rekonstrukcím s cílem obnovit původní druhovou skladbu dřevin výsadbami dubu letního (Quercus robur), dubu pýřitého (Quercus pubescens), klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata), dřinu obecného (Cornus mas), lípy malolisté (Tilia cordata), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), habru obecného (Carpinus betirhrs) a podobně.

Při výsadbě dřevin by se neměly uplatňovat nepůvodní druhy jako trnovník bílý - akát (Robinia pseudo-acacia), jasanojavor peřenolistý (Negungo aceroides), smrk obecný (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris) a podobně. Naopak by bylo žádoucí tyto druhy v území postupně nahrazovat dřevinami původními. Vítaným opatřením ve vrcholových partiích Výhonu a na mírnějších svazích by bylo členění rozsáhlých ploch orné půdy a výsadby ovocných vysokokmenných sadů.

OCHRANNÝ REŽIM V PŘÍRODNÍM PARKU

Ochranný režim v území má za cíl zejména omezení či vyloučení těch činností, které mohou negativně ovlivnit krajinný ráz území.

Nežádoucí stavební aktivity je nezbytné regulovat. Pro vymezení cílů a rozsahu takové regulace bylo v rámci přípravy na vyhlášení přírodního parku zadáno u odborné firmy Lów a spol. podrobné hodnocení krajinného rázu Výhonu a jeho výstupem je stanovení zón v tomto území s vymezením zásad, jejichž dodržení by mělo zabezpečit zachování hodnot krajinného rázu /uvedeny v příloze této důvodové zprávy/. Věcně příslušný orgán státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, kterým je Okresní úřad Brno-venkov, referát životního prostředí, bude při posuzování přípustnosti konkrétních aktivit v území z tohoto podkladu vycházet a dbát o plné prosazení v něm stanovených zásad.

Některé body čl. 6 nařízení /1, 2, 6, 7 a 8/ přesněji vymezují zásady a povinnosti stanovené obecně závaznými předpisy z oblasti životního prostředí. Další body čl. 6 nařízení /3, 4, 5/ mají doporučující charaktér a k jejich uplatnění je možné využít prostředky poskytované příslušnými krajinotvornými programy s napojením na státní rozpočet.

Ochranný režim stanovený nařízením zřizovatele má tedy pouze deklaratorní charakter a nezavádí ntivá omezení či povinnosti vlastníků pozemků ani dalších subjektů.

OZNAČENÍ ÚZEMÍ PŘÍRODNÍHO PARKU

Označení území bude provedeno na náklady okresního úřadu malými a velkými tabulemi s nápisem "Přírodní park Výhon", na velkých tabulích bude navíc mapa se zákresem hranic, doprovodný text s uvedením důvodů ochrany a se zásadami ochranného režimu. Tabule budou umístěny na přístupových komunikacích a na značených turistických cestách.

Značení bude na náklady okresního úřadu rovněž udržováno a obnovováno.

MOŽNOSTI TURISTICKÉHO A REKREAČNÍHO VYUŽITÍ

Uzemí navrhovaného přírodního parku Výhon zatím není dostatečně turisticky využíváno. Toto nedoceněné území by si však ke krajině šetrný rozvoj turistiky zasloužilo. Zřízení přírodního parku jistě zvýší zájem veřejnosti o jeho poznání.

Územím dnes nevede žádná značená turistická stezka, ale vzhledem k neobyčejné rozmanitosti pozoruhodných přírodních, krajinářských a historických hodnot je žádoucí zřídit Přírodním parkem Výhon značený okruhu naučné stezky s informačními panely, osvětlujícími historii území a upozorňujícími na zdejší přírodní a krajinářské hodnoty. V roce 2000 zadá referát ŽP OKÚ Brno-venkov zpracování scénáře této naučné stezky a její instatlaci do terénu by bylo možné zvládnou ještě v témže roce.



REGULATIVY JEDNOTLIVÝCH RÁMCOVÝCH REGULAČNÍCH ZÓN