Ještěrka obecná - je silně ohrožený druh, který obývá okolní suché a slunné stráně, meze i okraje lesů. Od dubna do října jsou ještěrky aktivní, za teplých dnů zejména během rána a později odpoledne. Velká horka a chladna přečkávají v úkrytu.

Je to skutečně neobyčejně čilé, asi 20 - 25 cm dlouhé zvířátko, které se dovede rychle pohybovat, bleskově měnit směr a mást tím nepřítele. Loví stejně obratně - v mžiku skočí po brouku a mouchy chňapá v letu. Požírá také pavouky a červy. Drobný hmyz polyká přímo, větší brouky si nejdřív opracuje: zbaví je chitinových tvrdých částí a pak si na nich teprve pochutná. Je velice pilná, loví hlavně v teplých slunných dnech a vychytá velké množství hmyzu. U samečků převládá ve zbarvení zelená barva a středem se podélně táhne hnědý pruh. Bříško samečků je zelenožluté, na bocích jsou skvrny s bělavými tečkami. Ve zbarvení samiček převládá hnědá, bříško mají bělošedé. Toto základní zbarvení má však mnoho odchylek.

Každá ještěrka obecná má své stálé loviště, kde loví, klade vejce, skrývá se a které si obhajuje proti vetřelcům po řadu let. Je velmi plachá, při sebemenším podezřelém zvuku bleskově zmizí do svých úkrytů - štěrbin mezi kameny nebo do nor drobných hlodavců. Když se jí útěk nezdaří a je napadena, obětuje ocásek. Stává se to dosti často, protože ještěrky mají mnoho nepřátel, zmije, užovky, lišky, kunovité šelmy, dravé ptáky, čápy a volavky. Ještěrky odhazují ocas nejen při mechanickém podráždění, když ji třeba nešikovně chytáme do ruky, ale i z vnitřního popudu. Některé ocasní obratle mají totiž uprostřed zeslabené a obklopené zvláštními svaly. V určité situaci se tyto svaly prudce smrští a ocas se v zeslabeném místě oddělí. Okolní svaly se kolem pahýlku stáhnou a ránu uzavřou. Odlomená část ocásku se ještě nějakou dobu mrská a upoutává pozornost nepřítele. Ale kde už je zatím ještěrce konec!

Uchopíme li ještěrku opatrně do ruky a narovnáme jí tělíčko, ocas drží. Stačí však způsobit jí bolest, a svaly okamžitě zapracují, ocas se oddělí. Odlomená část po čase opět naroste. Nově narostlý ocas je o něco kratší než původní a také poněkud jinak zbarvený.I šupiny mají trochu jiný tvar. Může se také stát, že se ocas neoddělí od těla úplně a ještěrce naroste nový. Pak můžeme pozorovat jev v přírodě velmi řídký - dvojocasé zvířátko. V novém ocase však už nemůže regenerovat páteř. Místo ní se vyvine druh pevného vaziva, který ocas vyztužuje.

Ještěrka obecná obvykle v říjnu zaleze pod kořeny stromů nebo do jiných zemních dutin a uloží se k zimnímu spánku. Teprve v dubnu, když začíná hřát slunce a "na svatého Jiří vylézají hadi a štíři", opouští svůj úkryt. V květnu až červenci kladou samičky vajíčka. Bývá jich pět až patnáct, zahrabaných v mělkých jamkách. Přibližně po dvou měsících se líhnou malé ještěrky.