Sova pálená (Tyto alba) |
Sova pálená je středně velká sova, na přední straně hlavy má výrazný srdčitý závoj. Synantropní druh; obývá věže kostelů, stodoly a další hospodářské budovy, odkud v noci vylétá na lov do polí a zahrad. Živí se především drobnými savci, v menší míře i ptáky, obojživelníky a hmyzem. Hnízdí od dubna do srpna. Samička snáší obvykle 4 až 7 bílých vajec a zahřívá je sama; podobně jako u dalších sov jí však samec přináší potravu. Mláďata krmí oba rodiče. Většina našich ptáků zůstává po celý rok věrna místu hnízdění, jen někteří se vydávají na různě dlouhé potulky. Byla prohlášena za silně ohrožený druh, podle zákona je zvláště chráněná. Sova pálená je sice rozšířená prakticky po celé zeměkouli, mimo chladné oblasti, pouště a tropy, ale v řadě regionů není nikterak hojná. Zejména v Evropě je od 50. let registrován rapidní úbytek, kterému se nevyhnula ani Česká republika. Ve druhé polovině 80. let byla velikost populace sovy pálené v České republice odhadována na 400 - 700 párů a o necelé desetiletí později dokonce na 300 párů. Ještě na počátku 20. století byla považována za běžnou sovu, jejíž chraplavé volání bylo možné zaslechnout dokonce i v uličkách Malé Strany a Starého Města pražského. S hlasem sovy pálené se nesetkáme příliš často, a tak si ještě jednou pozorně poslechněme naši nahrávku. Jde o pár sovy pálené, který hájí svoje hnízdiště ve věži kostela. Hlasitý křik samce doprovází tišší volání samice a pozorný posluchač může v pozadí zaslechnout i hlas další ohrožené sovy - sýčka obecného. Sova pálená je původním obyvatelem skal a dutin stromů. Takto hnízdí dodnes například v jižní Africe nebo Severní Americe, ale i ve Velké Británii nebo Nizozemsku. Na většině obývaného areálu se však plně přizpůsobila ke hnízdění v kulturní zemědělské krajině, kde obývá nejrůznější stavby, které jí nahrazují původní skály a dutiny. Největší oblibě se těší nejrůznější věže kostelů, půdy a zvonice, zahnízdí ale i v různých zemědělských stavbách jako jsou stodoly a sila. Známy jsou dokonce i případy hnízdění v holubnících, kde byla sova pálená nalezena jak hnízdí proti holubici na vejcích. Objevíme-li hnízdo s mláďaty sovy pálené, přivítá nás výhružné syčení mláďat, které má odstrašit potenciálního nepřítele. Počet vajec ve snůšce i počet mláďat v hnízdě sovy pálené silně kolísá v závislosti na nabídce potravy. Hnízdí dvakrát ročně a v letech bohatých na hraboše polní může být v jedné snůšce i více jak deset vajec. Potravu tvoří především drobní savci, ale i ptáci, obojživelníci a v menší míře i hmyz. Kořist chytá náhlým pádem do trávy a po uchopení drtívá lebku zobákem, především jedná-li se o větší úlovek (krysy, potkani). V jižních krajinách je známá i chytáním ryb, při němž se dokáže ponořit do vody jako orlovec říční. Sova pálená je dnes všeobecně považována za ohrožený druh. Neohrožuje ji však přímé pronásledování člověkem, ale řada civilizačních faktorů, ať již jde o změny v obhospodařování krajiny spojené s intenzivní chemizací, nebo o nárůst silniční dopravy, kdy desítky sov hynou na silnicích sraženy vozidly. Svou roli hraje i uzavírání vletových otvorů do věží a půd, nárůst početnosti populace kuny skalní a řada dalších faktorů. Pomoci sovám se pak snaží ornitologové zejména instalací speciálních budek, ve kterých mohou sovy pálené bezpečně vyhnízdit. I to by mohlo být zárukou, že se s hlasem sovy pálené setkáme i v budoucnosti. |