Velký jako vrabec s výrazným bílým kostřecem. Obývá pusté, většinou písčité a kamenité plochy s chudým porostem rostlin: pastviska, pískovny, výsypky nebo staveniště. Tažný; ze zimovišť se vrací koncem března a v dubnu, odlétá koncem srpna a v září. Hnízdí v dutinách mezi kameny, v pískových nebo hlinitých stěnách apod. Živí se drobnými bezobratlými živočichy, zejména hmyzem, od léta stejně jako jiní drozdovití ptáci sbírá i různé bobule. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.

Bělořit sice nevyniká barevností, ale je velmi elegantní, protože je celkově šedavý s modrošedým hřbetem, s mírně narůžovělými prsy a bříškem, má černou skvrnu přes oko a výrazně černobílý ocásek a nejnápadnější na něm je bílý kostřec - odtud nakonec jméno bělořit. Mimochodem "belorítka" je ve slovenštině poněkud jiný druh ptáka, a sice jiřička.

Bělořit se ozývá nepříliš libozvučnými tóny. Je to totiž původem stepní a polopouštní druh, který obývá prostředí, kde téměř neustále vane vítr, a bělořiti ho svým zpěvem musí přehlušit. U nás je bělořit šedý vázaný na specifický typ prostředí - např. kamenité pláně, výsypky, škrapová pole v krasových oblastech. Vyskytuje se ale i na hřebenech hor, například v Krkonoších, a podobné prostředí vyhledává i v nížinách. Kolem velkých měst, i přímo kolem Prahy na rozestavěných sídlištích, tam všude bělořit hnízdí.