Dudek chocholatý je exoticky vyhlížející pták velikosti hrdličky, s chocholkou, kterou vztyčuje a rozevírá. Celkové zbarvení načervenale žlutohnědé, křídla a ocas černo-bíle pruhované. Žije v otevřené krajině, zejména tam, kde jsou pastviny, případně v řídkých listnatých lesích. Často chodí po zemi, kde z výkalů dobytka anebo z půdy vybírá hmyz. Hnízdí v dutinách stromů. Na snůšce 5 až 7 vajíček sedí samička a samec ji krmí. Mláďata jsou zpočátku krmena pouze samicí, později i samcem. Tažný, zimuje v Africe jižně od Sahary, ale také ve Středomoří. Přilétá v dubnu, odlétá nejčastěji v srpnu. Silně ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.

Dosti jednotvárný hlas, který je mezi našimi ptačími hlasy málo obvyklý, patří dudkovi chocholatému. Není to hlas dnes již příliš známý a bohužel nelze říci, jako v době vzniku Sekorovy Abecedy Ferdy Mravence, že by "dudek dudal dům od domu". Bohužel v posledních asi čtyřiceti letech pokračovalo u nás mizení tohoto zvláštního ptáka, známé již dříve z některých území střední a západní Evropy. A tak dudek z naší krajiny mizel, až zmizel téměř úplně.

Známe dnes jen málo oblastí, které by dudek ještě ve větším počtu obýval, prakticky to jsou jen některé části jižní Moravy mezi Hodonínem a Znojmem. Mizení dudka souvisí patrně s mizením jeho hlavní potravy - velkého hmyzu, který se dříve vyskytoval především na pastvinách. Ovšem dudek nepohrdne ani jinou potravou, jako jsou například ještěrky.

Je škoda, že je dudek u nás již tak málokdy vidět, většinou jen ojediněle při jarním průtahu začátkem dubna. Je to totiž jeden z našich nejpestřejších, a přitom značně velkých ptáků, téměř velikosti hrdličky. Jeho zbarvení je na naši přírodu dosti neobvyklé, celkově světle červenohnědé, ale s černobíle kostkovanými a zakulacenými křídly, což je nápadné, zvláště pokud dudek vzlétne. Pernatá chocholka, podle které má dudek druhové jméno, není příliš vidět, jenom při toku nebo rozčilení ji dudek vztyčuje do podoby vějíře kolem hlavy.

Dudání samce slouží především k upozornění samice na jeho přítomnost po návratu z afrických zimovišť. Hnízdo dudka je vždy v nějaké dutině, nejčastěji ve stromech, především ve vrbách, ale dudci hnízdí běžně i v jiných dutinách. U nás jsou známá hnízda umístěná v hromadách kamení, z různých dutin ve stavbách, jako ve sklepě zahradního domku, hnízdí i v zemních norách a docela ochotně se usadili i ve větších budkách.

S hnízděním dudka a jeho mláďat jsou spojeny různé zvěsti, zejména o zápachu, který z hnízda vychází. Toto tvrzení se zakládá na dvou skutečnostech: jednak mláďata v pokročilejším věku při vniknutí něčeho nečekaného do hnízda vystřikují směrem k otvoru trus a kromě toho vylučují po určitou dobu z kostrční žlázy páchnoucí sekret. Nicméně pokud nejste pro dudky nepřítelem, nemusí tato obrana vadit.

A tak snad očekávané změny méně intenzivně obdělávané a chemizované zemědělské krajiny přispějí k tomu, že dudek ještě od nás nevymizí. Byla by škoda nevidět tohoto tradičně známého ptáka a neslyšet již u nás jeho tlumený hlas.