Sýček obecný má velkou hlavu s plochým temenem, oválným obličejem a žlutýma očima. Při vyrušení je pro sýčka typické podřepávání a otáčení hlavou až o 180 stupňů do stran. Žije v otevřené krajině se sady, lesíky nebo skupinami starších stromů, místy se vyskytuje také na okrajích obcí a měst. Na lov drobných savců (nejčastěji hrabošů), ptáků a větších bezobralých živočichů vylétá obvykle za šera, někdy však již během dne. Hnízdí v dutinách, kam samička v dubnu snáší 4 až 6 bílých vajíček. Sedí pouze samička a sameček jí přináší potravu, mláďata pak krmí oba rodiče. Páry žijí v trvalém manželství. Stálý, ojediněle přelétavý druh. Podle zákona je zvláště chráněný, zařazen do kategorie silně ohrožených živočichů.

"Zasedá na střechách a někdy světlem přilákán přiletí zvědavě až na okna, lidem nevědomým a pověrečným na postrach," psal ve druhé polovině 19. století jeden z našich prvních ornitologů Vladislav Šír. V sýčkově pomalém, protáhlém volání slyšeli obyvatelé česky mluvících krajů slova "poóď" nebo "půjď", obyvatelé krajů, kde se mluvilo německy, pak významově stejné, byť jinak znějící "Geh mit". Zapomeňme ale na pověry předminulého století. Sýček je krásná a zajímavá sovička.

Sýček obecný vylétá na lov většinou už za šera. Den prospí na skrytých místech na stromech nebo pod střechami. Pokud se nám ho náhodou přece jen podaří najít, začne zaujímat postoje, jejichž cílem je zastrašit či zmást nepřítele: natahuje se do výšky a vzápětí se tiskne k podkladu jako nějaký pitvorný skřítek. Třebaže je sýček stálý, hlasově se výrazně projevuje jen po část roku. Počínaje březnem můžeme slyšet tok sýčků, kdy sameček vzrušeně volá, jeho hlas se zesiluje, zrychluje a přeskakuje a samička mu potichu odpovídá.

Když budete v květnu procházet alejí starých rozkotaných ovocných stromů, zkuste nahlížet do dutin. Budete-li mít štěstí, hodně velké štěstí, z některé se na vás rozsvítí velké oči se žlutými duhovkami. To samička zahřívá vajíčka nebo malá mláďata. Sýčkové žijí v trvalých párech a podobně jako u jiných sov sedí na vajíčkách jen samička a sameček jí obstarává potravu: drobné savce, jako jsou hraboši nebo myšice, menší ptáky, hmyz a další bezobratlé živočichy, například dešťovky. Sameček ovšem nejen loví potravu. Také hájí teritorium.

Pokud chcete zjistit, zda ve vašem okolí sídlí sýčci, vezměte na jaře magnetofon a přehrajte teritoriální hlas samce, který jsme právě slyšeli. Sýček se vám jistě prozradí. Asi jen málokdo z vás ale uspěje. Sýček, který býval naší nejhojnější sovou, se stal druhem velmi vzácným, dokonce kriticky ohroženým. Jak to v podobných případech bývá, příčin bude asi víc. V krajině ubylo stromů s dutinami, je méně velkého hmyzu, rozmnožili se úhlavní nepřátelé sýčků - kuny. A co je prý nejdůležitější: přehledné volné plochy a zvláště pastviny s nízkou trávou, které dříve byly u každé vesnice a sýčkům poskytovaly skvělé příležitosti k lovu, jsou dnes zarostlé vysokou trávou, buření či křovisky. Sýčkům se v takových místech špatně loví; potravy pro ně asi není nedostatek, "jen" je nedostupná.

Vědecké jméno sýčka obecného je Athene noctua, což znamená Athénina sova, sova bohyně moudrosti. Doufejme, že její hlas uslyšíme stále častěji. Jak se zdá, sýčků začalo opět, i když zatím nepříliš znatelně, přibývat.