Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) pochází ze Severní Ameriky. Koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat v evropských zemích pro zakrytí písčitých a skalnatých ploch, odkud rychle vytlačil původní, mnohdy velmi cennou vegetaci. Pro jeho obrovskou vitalitu je současné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť velmi obtížné.

Strom s kmenem dorůstajícím až do výšky 20 m. Hlavný kořen je kůlovitý, až 15 m dlouhý. Bočné kořeny rostou mělce pod povrchem, mají mnoho hlízovitých útvarů (žují v nich nitrifikační bakterie) a vyhánějí mnoho výmladků, kterými se akát velmi rychle rozšiřuje, a tak se stává nepříjemnou dřevinou. Není naším původním druhem. Do Evropy se dostal ze Severní Ameriky (z východní části) jako ozdobný strom do pařížské botanické zahrady kolem roku 1600. Všechny evropské akáty prý pocházejí z této zahrady. Časem se lesníci přičinili o jeho rozšíření po celé Evropě. U nás se vysazuje zejména podél cest, do plotů, na meze, ale někdy velmi nevhodně (např. na Devínské Kobyle u Bratislavy, na Kapušianském hradním vrchu a na mnohých jiných místech). Je vysazován i na nejkrásnějších botanických lokalitách bez ohledu na jejich vědeckou a kulturní cenu. Jako hospodářská dřevina má mnohostranné využití. Tvrdé těžké dřevo se používá na kolářské práce. Na stavební účely se hodí pouze tmavší jádro. Akátové dřevo dobře hoří. Ve vinohradnických oblastech slouží akátové větve jako víborné kůly k vinným roubům. Čerstvá kůra i větévky jsou léčivé (žaludeční překyselení, neuralgie líce). Má však i toxické účinky. Je výbornou včelařskou rostlinou. Akát je medonosný a dývá jeden z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) a nejléčivějších medů.

Trnovník akát je poměrně nenáročný strom, který může být vysazován i na neplodných půdách jako ochrana proti erozi. Jeho dřevo je velmi pevné a odolné, používá se k výrobě násad a rukojetí nástrojů. Borka, listy a semena jsou pro obsah alkaloidů lehce jedovaté, zejména pro koně.