Délka těla 95 až 140 cm, výška v kohoutku 60 až 80 cm. Srst v létě žlutě až tmavě červená, v zimě šedohnědá až tmavošedá; na zadku bílá skvrna (obřitek). Samec má na hlavě až 30 cm dlouhé parůžky, které shazuje v listopadu až prosinci a hned mu narůstají nové. Původně obýval pouze lesnatou krajinu, ale v posledních desetiletích se přizpůsobil i životu v tzv. kulturní stepi, kde změnil své životní návyky - zejména v zimě se zde sdružuje do početných tlup. Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. Na pastvu vychází hlavně večer. Srnčí říje probíhá uprostřed léta. Srna je březí asi 40 týdnů, protože vajíčko se začíná vyvíjet až asi po 20 týdnech utajené březosti. V květnu až červnu vrhá 1 až 3 srnčata.

Na rozdíl od mnoha jiných zvířat, srnčí zvěř u nás v minulosti nebyla příliš hojná. Nárůst jejích stavů se datuje až v devatenáctém a zejména ve dvacátém století a došlo k němu v přímé souvislosti s úbytkem jelenů v našich krajích. Hlavním důvodem bylo, že území České republiky v té době bylo poměrně masivně odlesňováno, což nevyhovovalo jelenům, ale velmi to vyhovuje srnčí zvěři.

Srnčí říje, na rozdíl od jelení, není tak markantní. Také probíhá v jiném období, v červenci a v srpnu, v teplých dnech a za teplých nocí. Srnec při říji honí srnu po pravidelných trasách, takže často jsou vidět v obilí nebo na loukách vyběhané osmičky. V říji srnec reaguje na pískání srny.

V době říje jsou srnci velice neopatrní a i neumělé pískání je přivábí. Jsou dokonce známy případy, kdy srnec přiběhl do blízkosti budov v reakci na pískání kolečka, kterým zaváželi maltu při stavbě.

Současný stav srnců se různí podle oblastí. Výrazný nárůst je zaznamenáván především v nížinách s intenzivním zemědělstvím, kde se srnci sdružují do velkých tlup a žijí odlišným způsobem života, než byli zvyklí v lesích. V některých oblastech dochází naopak k intenzivnímu úbytku srnčí zvře, což je dáváno do souvislosti jednak s pytláctvím a také se zhoršením životních podmínek.