První hrobové nálezy z blučinského katastru jsou známy od r. 1848 a byly uloženy v benediktinském klášteře v Rajhradě. Kolekce těchto nálezů obsahovala vedle nádoby zdobené rytou výzdobou, obruč z vědra, železný hřeb a nůž. Jak se později ukázalo, pocházejí uvedené nálezy z velkého kostrového pohřebiště, rozprostírajícího se v poloze Malý kopec, kde se nacházel obecní hliník a s postupující těžbou hlíny byly od 30.let 20.století narušovány kostrové hroby, jejichž obsah zachraňoval v r. 1930, 1933 a 1934 I.L.Červinka. V roce 1940 provedl na této lokalitě záchranný výzkum židlochovický právník a velký příznivec ercheologie J.Dezort společně s místním občanem J.Teplým. Posledně jmenovaný zachránil další hrob v r.1947 a pravděpodobně poslední dva hroby byly prozkoumány až v r. 1965. Předpokládá se, že na pohřebištích bylo zaregistrováno 26 hrobů reprezentujících 19 hrobových celků a řada předmětů bez nálezových okolností. Někteří badatelé se domnívají, že počet hrobů byl daleko vyšší (až 70 hrobů). Podle hrobového inventáře klademe pohřebiště do doby hradištní, kde charakterizuje hmotnou kulturu našich slovanských předků v 9. století našeho letopočtu (v odborné literatuře se hovoří o keramice tzv. blučinského typu). Je nutné se zmínit o tom, že uvedené nálezy (mimo celky objevené po roce 1945) byly publikovány J. Poulíkem již v roce 1941. Na základě jejich rozboru bylo konstatováno, že se jedná o slovanské pohřebiště, datovanéna základě přítomnosti předmětů avarské provenience do 7. a 8. století.

Další hrobový nález, ale bez bližších nálezových okolností pochází z roku 1873. Získal jej A. Makowsky a je uložen ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně.

Počátkem 20. století zničil na jižní Moravě révokaz vinohrady. Po první světové válce začali osazovat blučinští vinaři svá pole opět vinnou révou. Při rigolování nacházeli v popelovitých vrstvách rozličné nálezy keramiky, bronzů a kostí (zvířecích i lidských). A. Melichárek v Dějinách městečka Blučiny, vydaných v roce 1929 píše, že na Cezavách bylo objeveno staré pohřebiště se spoustou popela, popelnic aj. V létech 1930-1944 bylo v těchto místech nalezeno pět větších hromadných nálezů bronzových předmětů (tzv. depotů). Řadu jiných nálezů zde zachránili matérští archeologové. V době druhé světové války prováděl na Cezavách drobné záchranné archeologické výzkumy J. Dezort. Na jejich základě bylo patrné, že na lokalitě se nacházejí pozůstatky velkého sídliště z doby bronzové se dvěma vrstvami nálezů, dokumentujících osídlení v době věteřovské skupiny (spodní vrstva) a velatické kultury (horní vrstva). Výsledky Dezortovy výzkumné činnosti byly pak podnětem k zahájení zjišťovacího průzkumu, realizovaného Archeologickým ústavem v Brně pod vedením J. Poulíka. v létě a na podzim roku 1944. Poulíkovy výzkumy potvrdily původní představy o hojném dvoufázovém osídlení Cezav v době bronzové. Další výzkumné práce musely být zastaveny v důsledku blížících se bojů o Brno. Na počátku roku 1945 byly při budování opevňovacích příkopů zjištěny na různých místech katastru další četné nálezy nejen archeologické (např. hroby kultury s lineární keramikou v poloze Konopné zahrádky) ale i paleontologické (kosti a kly mamuta).

Po skončení druhé světové války se ve výzkumu nepokračovalo. Archeologové se do Blučiny vrátili až o tři roky později, kdy byl započat systematický výzkum pravěkého sídliště na Cezavách v rámci tehdejšího celostátního výzkumného plánu Archeologického ústavu v Brně. Jeho prováděním bylo pověřeno pravěké oddělení Moravského muzea pod vedením PhDr. K. Tihelky. Dvanách výzkumných sezon přineslo doklady o osídlení Cezav již v mladém paleolitu, v době neolitické (kultura s moravskou malovanou keramikou) a hlavně pak v době bronzové, kdy se zde zozprostíralo výšinné sídliště (únětická kultura), v závěru starší doby bronzové (věteřovská kultura) taktéž výšinné sídliště ale s vyčleněnou akropolí opevněnou kamennou hradbou a předsunutým příkopem a v mladší době bronzové (velatická fáze SPP) pak sídliště s kultovním okrskem. V roce 1953 byl v těchto místech objeven i bohatý hrob velmože z doby stěhování národů. Na Tihelkovu výzkumnou činnost navázal PhDr. M. Salaš, provádějící výzkum Cezav od roku 1983 až do dnešních dnů. Výsledky archeologické činnosti na Cezavách dávaly tušit, že i v ostatních částech blučinského katastru je možné počítat s hojným pravěkým osídlením. V průběhu 50. a 60. let se proto realizovaly další výzkumné práce za strany Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Průběžně blučinský katastr sledovali a příležitostně prováděli povrchové sběry a menší výkopy také místní občané.

Bohatá archeologická činnost potvrdila intenzivní osídlení katastrálního území Blučiny od mladého paleolitu až do doby hradištní (slovanské) s výjimkou starého až mladého eneolitu. V současné době registrujeme 15 archeologických nalezišť:

• BAŽANTNICE (RUMUNSKÁ BAŽANTNICE, HÁJENKA, přechází na k.ú. Měnín)
• CEZAVY
• DOLNÍ KOLBERKY (SPODNÍ KOLBERKY)
• HORNÍ KOLBERKY (ZA VEPŘÍNEM)
• INTRAVILÁN - V-SV ČÁST
• INTRAVILÁN - náměstí a okolí
• INTRAVILÁN - mezi náměstím a západním okrajem obce
• INTRAVILÁN - MALÝ KOPEC
• KONOPNÉ YAHRÁDKY - NIVKY
• NIVKY
• PADĚLKY U BÍLÉHO KŘÍZE (U svodnice)
• PŮLLÁNY
• RYBNÍKY
• ŠTUNBERKY
• ZAHRADY (pod Velkým kopcem)

Blučinský nálezový fond představuje důležitý pramen pro hlubší poznání pravěkého a raně historického osídlení nejen obce, ale i celé Moravy. Setkáváme se s ním na stránkách řady našich a zahraničních odborných publikací, jako příklad můžeme uvést monografii Pravěké dějiny Moravy (Brno 1993), kde na mnoha místech jsou uváděny a zobrazovány nálezy z Blučiny, které napomáhají dokreslit obraz osídlení Moravy a přilehlé části Horního Slezka před příchodem prvních Slovanů.

Podrobnější informace o nálezech z jednotlivých období naleznete v nejbližší době v těchto částech:

• Doba kamenná
• Doba bronzová a halštatská
• Doba protohistorická
• Doba hradištní - slovanské osídlení