V průběhu 6. a 7. století zaplavil střední Evropu nový etnický fenomén - Slované. Jejich pravlastí byly rozsáhlé nížiny táhnoucí se od meziříčí Wisly a Odry na západě po Dněpr na východě a od ukrajinské Pripeti na severu po horní toky Dněstru a Bugu na jihu. Právě odtud vyšly někdy na konci 5. století n.l. první slovanské rody, které se záhy po průchodu Polskem, Moravskou bránou a slovenským Povážím přes bělokarpatské průsmyky, dostaly na Moravu. Zpočátku se usazovaly na těch územích, která nebyla osídlena germánskými Langobardy, tedy východní a severovýchodní Morava. Jednalo se zejména o střední (po Hodonín) a část horního Pomoraví, kde byly na úrodných půdách zakládány první slovanské vesnice s rozsáhlým zemědělským zázemím. Teprve po polovině 6. století, po odchodu Langobardů do Podunají a následně do Středomoří, se slované posunuli dále na jih a západ a zabrali Brněnsko, část povodí Svratky a Dyje a dolní tok řeky Moravy. Úrodné a nížinaté oblasti Moravy tak byly v průběhu 6. století kolonizovány našimi slovanskými předky.

Na Brněnsku patří k nejvýznamnějším nalezištím z časně slovanského období Bedřichovice, Velatice, Sivice, Brno-Pisárky a Blučině nejblíže se severním směrem nacházející Brněnské Ivanovice. Právě od nich cca 20 km jižním směrem nebyla doposud zaznamenána žádná lokalita s časně slovanskou keramikou pražského typu, tzn. včetně katastru Blučiny. Až od linie Přibice, Pouzdřany, kde se našly časně slovanské sídlištní objekty, se opět v poměrně hojném počtu objevují nejstarší slovanská pohřebiště a sídliště ze 2. poloviny 6. století až 1. poloviny 7. století. Zdá se, jakoby oním dvacetikilometrovým koridorem podél řeky Svratky staří Slované jenom protáhli a opět se trvale usazovali až na Břeclavsku a v Podyjí.

Polovinou 7. století začíná období, kterému se někdy říká starší doba hradištní (trvá až do konce 8. století). Tehdy se začaly osídlovat i výše položené a méně úrodné oblasti, postupně se zvětšovala hustota obyvatelstva v úrodných nížinách, došlo ke zkvalitnění obdělávání polí, zrychlil se vývoj řemeslné výroby. V důsledku vznikající nadprodukce a rozvoje vztahů uvnitř společnosti se pak postupně vytvořila vrstva majetnějších lidí, čímž se prohloubila společenská diferenciace. V důsledku toho a snad také nebezpečí přítomnosti avarského kmenového svazu s centrem na území dnešního Maďarska se nejspíše v 8. století objevila na Moravě první opevněná sídla - hradiska.

Ze starší fáze hradištního období se v Blučině doposud nepodařilo objevit žádný objekt či hrob. Poněkud to souvisí i s nezcela jasnými kritérii datace nálezů do 7. století, i když se předpokládá, že např. v časně slovanském období rozšířená keramika pražského typu v průběhu 1. poloviny 7. století pozvolna ustupuje kvalitnější, esovitě profilované keramice podunajské. I J.Poulík v roce 1941 předpokládal, že blučinské pohřebiště v trati Malý kopec je ze 7.-8. století, aby nakones uzavřel, že danou nekropoli lze začlenit nejdříve na konec 8. století. Proto nemůžeme pro dobu ohraničenou polovinou 7. a polovinou 8. století uvažovat o slovanském osídlení.

Situace se však zásadně změnila ve 2. polovině 8. století. Už v roce 1957 byl v trati Dolní Kolberky asi 2 km severovýchodně od obce a západně od silnice do Měnína orbou rozrušeny pravěké a slovanské objekty. Po provedeném průzkumu bylo mj. rozlišeno i několik slovanských sídlištních jam s nepříliš výrazným materiálem. Až po téměř dvaceti letech došlo na téže lokalitě při výkopu pro vodovodní potrubí podél budované dálnice (asi 750 m severovýchodně od obce) k opětovnému narušení sídlištních objektů, které byly zejména po rozboru keramického materiálu začleněny do pokročilého předvelkomoravského období, tedy právě do 2. poloviny 8. století. Přesto, že zde další, zejména plošné odkryvy, prováděny nebyly, zdá se, že v trati Dolní Kolberky (severovýchodně od Blučiny) se nalézá slovanské sídliště, jehož počátky tkví už v 8. století. Kdy zaniklo nevíme, nicméně na podladě srovnání s vývojem jiných sídlišť - pokud byly tyto založeny už ve starší době hradištní - existovaly většinou až do počátku 10. století - soudíme že blučinské sídliště žilo i v době Velké Moravy.

Velká Morava nevznikla najednou, náhle. Předcházel jí dlouholetý vývoj, jehož počátky tkví ve starší době hradištní. Vysoké úrovně dosáhla řemeslná výroba, hlavně kovy zpracovávatelská odvětví. Na kvalitě kovářských výrobků bezprostředně závisela i úreveň vojenství a kvalita vojska, také výše zemědělských nadproduktů byla úměrná nejen kvalitě půd, ale i kvalitě užívaných nástrojů - radlic, kos, srpů a podobně. V době, kdy se stále více prosazoval vliv západních výrobních technik (vrubořez), sehrávali vedle tradičního kovolitectví důležitou roli zejména umělečtí kováři a kovotepci. Jejich práce oceňovaly především zámožnější vrstvy. Zanedbat však nelze ani nástrojaře s širokým sortimentem potřeb pro kosťaře, dřevaře, klenotníky a mistry dalších odvětví. Společnost se diferenciovala do té míry, že se objevovala první knížata, jím podřízení župani, lid svobodný a ve stále větší míře lid v postavení porobených. Francký král Karel Veliký zlomil mezi lety 790-800 moc Avarů v Podunají a z území dnešního Rakouska vytvořil tzv. Východní marku (Ostmark). A právě odsud pronikly na naše území na počátku 9. století první šiřitelé křesťanství - mniši ze Salzburgu, Pasova a Aquileie. Na hradiscích se objevily první kostely - první doklady zděné slovanské církevní architektury (např. Sady u Uherského Hradiště, Mikulčice, Modrá u Velehradu). Bylo by však se omylem domnívat, že od té doby lze na Moravě počítat pouze s křesťanstvím. Pohanské rituály totiž nadále přežívaly, jak nás o tom přesvědčují archeologické prameny, mezi které rozhodně patří mj. právě pohřebiště v Blučině na Malém kopci, které zároveň představuje nejvýznamnější doklad existence Slovanů na katastru obce.

Sprašové návrší Malý kopec mělo původně tvar kupy s poměrně příkře se svažujícími stráněmi a nacházelo se ve východní části Blučiny. Samotné pohřebiště se zozprostíralo na severozápadním svahu kopce směřujícím k řece Cezavě. Předpokládá se, že zde bylo objeveno celkem 29 hrobů. Je ovšem reálný předpoklad, že daná nekropole byla původně rozsáhlejší a mohla čítat až okolo 70 hrobů. po počátečním velmi časném chronologickém začlenění pohřebiště se jeho datace nyní pohybuje mezi koncem, resp. začátkem 9. století, a přelomem 9. a 10. století. Jeho dolní hranice byla stanovena na podkladě silných pohanských přežitků a některých chronologicky citlivých nálezů. šlo především o často nacházené skořápky vajec, časté vykládání hrobových komor dřevěnými deskymi, doklady vykuřování hrobových jam s cílem vyhnání zlých démonů a v neposlední řadě několikanésebné vybavování pohřbeného nádobami i s pokrmem. To všechno jsou znaky - kromě rozboru nálezů - na základě kterých lze takto charakterizované hroby začlenit do 1. poloviny 9. století. Z hrobový celků k nim patřil např. hrob IV, kde mrtvý bojovník měl vedle ruky položený meč, železné hroty svědčily o přítomnosti toulce s šípy. U jednoho kolena ležela spodní část nádoby s uhlíky (na vykuřování jámy), u chodidel vědérko a skořápky vajec. Další část výbavy tvořil hrnec blučinského typu zdobený pod hrdlem vlnovkou a na výduti opět vlnovkou v kombinaci s rýhami. Nepříliš prohnutý srp typický pro předvelkomoravské období doplňoval daný nálezový celek. Přítomnost takového srpu je sice v takto vybaveném hrobě zarážející, ne však ojedinělá, jak dokládá např. hrob ze Starého Města, v němž se vedle srpu našel těžký francký meč. V obou případech šlo o hroby význačných jedinců. V blučinském případě lze tak předpokládat, že místní sídliště bylo v první polovině 9. věku domovem příslušníka vyšší společenské vrstvy nebo alespoň bojovníka. Pozoruhodná byla celková situace na tomto blučinském pohřebišti a zvláště pak nálezy z hrobu V, kde vydřevená hrobová jáma byla opatřena výklenkem, do něhož byl uložen nebožtík, mezi nálezy se objevila spodní část ohořelé nádobky s uhlíky a pryskyřice - tedy jasné stopy předkřesťanských rituálů. Na druhé straně dalším hrobovým nálezem byl křížek ze stříbrného plechu s rameny, které se ke koncům rozšiřovaly. Nýty a zbytky dřeva dokládají, že byl původně připevněn k nějaké dřevěné podložce. Interpretovat tento hrob lze jen těžko. Poukazuje na silné stopy pohanských rituálů v době nastupujícího křesťanství.

V roce 836 vyhnal moravský kníže Mojmír (I.) nitranského Pribinu a připojením jeho panství ke Staré Moravě tak položil základy Velké Moravy, resp. knížectví či království Moravanů, jak o tomto státním útvaru hovoří všechny soudobé písemné prameny. Postupně se z něj vytvořil důležitý státní subjekt, mocný činitel v dějinách Evropy 2.poloviny 9. století. Často hájila Velká Morava svoji existenci proti rozpínavosti Bavorů a Franků, často se kníže Rostislav, nástupce Mojmíra, dostával do konfliktů se západním klérem, který v těchto mocenských střetech stranil výše uvedeným útočníkům. To vedlo vládce Moravanů k vyhnání pasovských mnichů a požádání Byzance o vyslání biskupů. Tak přišli roku 863 na Velkou Moravu v čele byzantské misie Konstantin (později zvaný Cyril) a Metoděj, z něhož se později stal první moravský arcibiskup. Jeho sídlo s největší pravděpodobností stálo na sadské výšině nedaleko Starého Města - Veligradu. V té době však už Moravanům vládl král Svatopluk, kterému se od římského papeže dostalo uznání v podobě titulu "jediný syn Petrův". Velkomoravská říše byla za Svatoplukovy vlády na samém vrcholu a mocněla. Kvetla řemesla, rozvíjel se obchod, pořádaly se ozbrojené výpady s cílem rozšířit územní rozsah. Křesťanství upevňovalo své pozice. Ne však všude.

mapa Velké Moravy

Na blučinském pohřebišti na Malém kopci se stále pořbívalo do hlubokých jam obložených dřevem, mezi milodary se stále objevovaly keramické nádoby s pokrmem a leckdy i části celých zvířat. Pohanské přežitky zde byly oživovány i v době, kdy na pohřebištích center městského charakteru a na velkých hradištích jako ve Starém Městě u Uherského Hradiště, Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi, nemluvě o kostelních hřbitovech, už byla jejich realizace nepřípustná. Za doklad pohřbu s pohanskými prvky lze v Blučině pokládat hrob VI. Vedle už vzpomenutých stop po předkřesťanských rituálech v něm ležela kostra na místní poměry bohaté ženy, neboť její výbavu tvořily tři bronzové štítkové prsteny s vybíjenými geometrickými vzory a puklicemi, dvě keramické nádoby, čtyři jednoduché (bronzové) kroužkové náušnice, honosný náhrdelník ze 153 skleněných korálků a konečně čtyři bronzové náušnice, z nichž dvě měly bubínky zdobeny nepravou granulací. Jde o nálezy datované především do 2. poloviny 9. století, v jednom případě napodobující honosný zlatý šperk veligradského typu, který známe především z pohřebišť Starého Města, Mikulčic a Pohanska u Břeclavi. Šlo v daném případě o pohřeb významné ženy.

Vysvětlení existence tak výrazných dokladů pohanství na blučinské nekropoli není jednoduché. Christianizace, jejímiž centry byly především hradiska a nositeli hlavně příslušníci velkomoravské nobility žijící na těchto hradiscích, výrazně pokročila. Nejblíže Blučině se v 9. století nacházelo hradisko na katastru dnešního Rajhradu, ovšem jaká byla z hlediska církevní správy jeho funkce, prozatím nevíme. Vzhledem k charakteru blučinského pohřebiště asi nikterak výrazná.

Arcibiskup Metoděj zemřel v roce 885 a devět let po něm byl do hrobu uložen i král Moravanů Svatopluk (I.). Skončila nejvýznamnější éra v dějinách Velké Moravy. Od říše postupně odpadávalo jedno území za druhým, nastával soumrak kdysi význačného mocenského činitele Evropy. Nepřátelství Svatoplukových synů Mojmíra II. a Svatopluka II. související s bojem o knížecí stolec vedlo k celkovému oslabení státní moci, přičemž z vnějšku podlamovaly její stabilitu neustálé války s Bavory, Franky a Čechy a od počátku 10. století i s Maďary. Během těchto bojů přišla o život řada příslušníků vládnoucí vrstvy, odcházeli i řemeslníci, kteří své honosné výrobky neměli komu prodávat, neboť Morava chudla. Objevily se neklamné známky zániku dříve mocné říše. Jeho hlavní příčinou, jak už bylo naznačeno, nebyly ovšem útoky Maďarů, jak se někde ještě dnes uvádí, ale celková vyčerpanost společnosti a neschopnost přizpůsobit se nově vznikajícím podmínkám. Velká Morava tedy postupně v průběhu prvních dvou desetiletí 10. století odumírala, lid však, byť v prostějších podmínkách, žil dál.

Na počátku 10. století skončilo i pohřbívání na blučinské nekropoli na Malém kopci. Zda pokračoval život i na sídlišti v poloze Dolní Kolberky, nevíme. Snad to, podobně jako existenci dalších staroslovanských lokalit na katastru blučiny, prokáží budoucí archeologické výzkumy.