Blučina je vesnice rodová. Dokazuje to zvláštní způsob stavby a uspořádání statků. Je to tak zv. okrouhlice. Jednotlivé domy jsou totiž postaveny kolem prostorného návsí v podobě trojhranné. Za obývacími budovami jsou rozloženy dvory s hospodářskými stavbami a za nimi zahrady. Stodoly v zahradách nebo na konci jich postavené jsou z mladších dob, protože původně mlátívalo se obilí ve stohy narovnané na humně (t. j. na půdě dokola upěchované - nyní mlat); polohy za zahradami nazývají se do dnes »Pod humnama«.

Vchody z jednotlivých domů ústily vesměs do návsi. Původně Blučina. rozkládala se jen kolem náměstí. Kostel byl postaven při vchodu do dědiny a obehnán byl náspem a plotem, později zdí.

Časem přibylo obyvatelstva ve vsi a proto se prodloužila otevřená strana v ulici a na severových. straně se protrhla a tím se prodloužila celá osada ve dvě netvárné ulice: Měnínskou a Zadní. Těžko je určiti, která ulice byla v Blučině dříve, zda Havlíčkova (Zadní), čí Masarykova ulice (Měnínská). Ústí do Havlíčkovy ulice zdá se protržené, ale najisto to tvrditi nelze. Dle toho Masarykova ulice by byla starší.

Kromě toho Blučinští přijali mezi sebe v XVI. stol. zbylé obyvatelstvo zničených Novošic a připadlá pole novošická Zlodějíček, Zástruží, Jezero a Prodaje přeměnili na pastviny.

Německý agrární historik Aug. Meitzen studoval typy vsí německých a slovanských, zhotovil jejich mapy, a tu se ukázalo, že se okrouhlice prostírají ponejvíce jenom na území severozápadních Slovanů, Čechů, Srbů, Veletů či Luticů a Abodritů, tedy v území mezi Sálou a Labem a nejhojněji mezí Labem a Odrou k východu, jednotlivé skupiny však přeskakují až na Červený Mohan. K východu tratí se za Odrou, v Polsce a dále na Rusi, jichž už vůbec není, zrovna jako na území Slovanů jižních. Meitzen v knize »Siedlung und Agrarwesen der Slaven« považuje tu všude okrouhlice za osady nejstarší a jejich vznik dlužno v Polabí všude posunovati před konec století IX., neboť už na počátku věku X. počínají tam vládnouti Němci a s nimi přicházejí nové typy vsí německých kolonistův.

Poněvadž r. 1048 měla Blučina pevné hranice, lze míti za to, že v okrouhlici vyvinula se z původního osídlení dvorcovébo jako sídla rodu »na lučině« ve století VIII. a IX. Najisto tedy lze tvrditi, že Blučina byla osídlena českým obyvatelstvem a teprve později asi ve XII a XIV. stol. obyvatelé rozmnoženi německými kolonisty.

Když r. 1048 byl založen klášter rajhradský od českého knížete Břetislava I., byla ponejprv v darovací listině jmenována Blučina.

Měnín, dříve Mentz—Menos, také Menais zvaný, býval až do r. 1347 městem, kde byl obchod s rozličným zbožím na vysokém stupni. Také tam býval hlavní hrdelní soud, kterému několik nižších soudů bylo podřízeno až do roku 1386. Hlavní cesta do tohoto města vedla od Pohořelic přes Blučinu a od Hustopečí (z Uher) kolem Rybníků.

R. 1380 byl na Moravě mor, kterým mnoho obyvatelstva vymřelo.

Na jednom místě uprostřed rybníka měnínského, založeného od markraběte Jedoka, nyní však vysušeného, bylo na začátku 19. století nalezeno pohřebiště; dle výpočtu leželo toto pohřebiště 500 roků pod vodou. (Markrabě Jedok zemřel 8. února 1411.)

R. 1456 v den Všech Svatých koupili Jan Matus, Jan Zechmeiseter, Lang, Matl, Niklas, Harter, všichni ze Židlochovic, od kláštera žďárského jemu patřící hrušovanský dvůr, k němuž patřily dva lány a jedna louka, za 30 kop velkých stříbrných grošů pražské měny.

R. 1467 znovu napouštěli rybník Nesét, jenž se před časem hněval na svět a provalil hráze. K té slavnosti přijel z Brna i sáni kníže Viktorin, hejtman moravský, s Ctiborem Tovačovským a Václavem Letovským z Boskovic, s Vilémem a Zikmundem z Perštýna, s Jindřichem Valdštejnem Židlochovským a jinými pány; také mnoho cizích formanů s kolčími vozy, neobyčejně velikými, pod nadehtovanými šperlochy jeli do Brna či z Brna k Rajhradskému lesíku, rozprostřenému až k silnici do Židlochovic.

Blučina, usazená jako hříbek na cestě mezi Vídní a Brnem, slavně bojovala o pocestné a kupce, trhovce s Měnínem a nejednoho uvábila dobrými truňky. Šenkýř na blučinské radnici měl vzácné malvazí pro pány, kteří tuto často jeli, kořeněné malvazí, jež prý by i mrtvého vzkřísilo, také ohnivá uherská vína a dobrá blučinská z Véhona, staré i mladší, pivo bílé a tmavé, medovinu, kdo měl v kapsáři, mohl si poroučet a pít do upiti.

Při této slavností přišli do radnice někteří hosté v kolárech kožešinových ‚ a v teplých dlouhých. sukních, přepásaných, jiní v šubách, jež odkládali, když se zahřáli nápojem i žárem ohromného peciska, v němž po celý den planula habrová polena jako o vánocích, ačkoliv to bylo v den památky Cyrila a Methoděje.

Hoštěnice byla nízká, klenutá, podepřena dvěma sloupy, neširoká, ale dlouhá.

Hostí bylo dost, ne domácích, nýbrž přespolních, kteří byli na oné slavnosti.

Všichni hovořili o veřejných záležitostech, o králi Jiříkovi, o tom prokletí papežském, o Vratislavských, o Zdeňkovi ze Šternberka a na Konopišti, o Hynkovi Bítovském z Cornštejna, úhlavním nepříteli krále Jiříka a jeho rodu, také o té slavnosti měnínské, kdež znova naplněn rybník Nesét; prý tam bylo panstva, ale už vidět: strana pod jednou se držela opodál, biskup Tas nepřijel, z Petrova, z kapituly, nikdo, ačkoliv jindy ti kněží fialoví nikdež nechyběli, kde sláva a po ní hostiny, pitancie radostné.

Kněží z Petrova zajisté nesmýšleli dobře s králem, s Viktorinem knížetem, Němci jsou, aspoň mnozí, ale že by i biskup Tas, když byl předvčírem ve Vyškově a včera v Brně mši sloužil i kázal, když zdráv jako ryba? To vece nějaký mladší zeman kadeřavý, jenž přijel z Brna a starší mu odpověděl: „Nu, hle, i Tas biskupec točí se, jak vítr vane od hor vlašských, jak lucerna římského kostele svítí! Chyba, že musí poslechnout cizozemce, toho Barbu, kardinála od Sv. Marka a teď nejvyššího biskupa, že nesmí, jak by chtěl. A Barbo, teď Pave1 Druhý, místo aby myslil na Turky, hřmí proti Čechům plenis organis ….“

V r. 1538 počali se v našich krajinách usazovati rozličné náboženské sekty.

R. 1570 prominul Bedřich ze Žerotína povinností roboty, které byla Blučina dříve zavázána při stavbě zámku židlochovického vykonávati.

V poplatních knihách z r. 1590 jsou v Blučině uvedeny mimo obyčejné kulturní třídy rostlinné též chme1nice a šafránové zahrady.