Až dosud bylo málo péče věnováno archeologickému prozkoumání kraje, ač nahodilé vykopávky dokazují, že Blučina byla už osídlena za nejstarších dob.

Známky sídliště s kulturou mladší doby kamenné se zde našly, rovněž z mladší doby bronzové nalezeny sekerky s laloky. Vykopány kostrové hroby galské z tak zvané kultury . galské a římské provinciální. Dle pověsti byly obrovské kosti vykopány ve Staré cihelně v hloubce 6 m, avšak byly z nevědomosti zničeny, neboť 1idé mysleli, že našli rohy, avšak zatím to byly asi kly. Jeden mamutí zub přece je zachován ve školní sbírce a to mamuta z doby třetihorní.

V Kolpercích r. 1848 při lámání kamene našli dělníci ve skále osamělý hrob. Hrob tvořila nepatrná vyvýšenina z kamení, v níž byly zbytky lidské kostry, jež měly na rukou 4 bronzové náramky. V místě, kde ležela hlava nalezly se ozdoby s hadovitou hlavou, spirálovitá jehlice bronzová a různé skleněné perly. Všechny bronzové předměty byly zhotoveny z drátu asi 1/2 cm silného.

Také na tomto poli se nalezly malé hnědé a hlínou naplněné vásy, ovšem poškozené. Hrob byl přikryt netesaným kamenem bez jakéhokoliv označení a nebylo při něm ani nijakých jiných pozůstatků. Nalezené předměty byly dány do sbírek při rajhradském klášteře.

Uprostřed B1učiny, na tom místě, kudy vedla zprostřed obce cesta do vinohradů a k cihelni, zdvíhá se vršek, na kterém jsou vystavěny domky Na návrší. Na tomto návrší byly r 1847 nalezeny hroby praobyvatelů blučinských z dávných dob před Kristem a při nich popel a trosky hliněného nádobí.

Jeden hrob byl obzvláště pozoruhodný: Na kostře bylo roztroušeno množství bronzových prstenů v průřezu 1 cm širokých. Tyto byly pravděpodobně připevněny jako ozdoba na šatě nebožtíkově po němž ovšem v hrobě nebylo stopy.

Selka, jež tento hrob našla, pravila, že takových prstenů v hrobě vybrala plnou ošatku a jednomu židovi je prodala. Přece však několik prstýnků, které nebyly ničím spojeny a z okrouhlého bronzového drátu zhotoveny, bylo odevzdáno opět do rajhradské sbírky.

Obzvláště hojné vykopávky jsou Na návrší neb v Staré cihelně. Schází, bohužel, ochraňování a přesné určování vykopávek. Při kopání studny asi před 10 lety byl zde vykopán pár parohů, podobných velmi parohům jelením. Letos vykopána kostra skrčence. Mnoho vykopávek zůstalo z neznalosti bez povšimnutí a mnohé časem vymizely z paměti. Na kopečku nalezeny Dr. I.L. Červinkou stopy kultury halštatské.

Ve Šlegarech při zakládání vinohradu v hloubce 2 m odkryto staré pohřebiště se spoustou popelu a popelnic, bronzový pečetní prsten s květy a kostra jelena s parohy, které jsou u p. Danie. V jeho domě při kopání nalezeny stopy kostry diluviálního mamuta. Úplně zachovalá je pouze jedna obrovská stolička, kdežto po ostatních údech zbyly v půdě jen dutiny a zbytky prachu. Stolička je v Hodoníně.

Také zemské museum má . některé popelnice původu slovanského z tohoto kopce. O nich pojednal Dr. I. L. Červinka. (Je to džbánek z r. 1873 z hrobu se skrčenou kostrou, bronz. náramek, zlomená spona a hrnek z doby halštatské, snad z toho hrobu na náměstí.)

V krajině za Cézavou na sever a západ je vykopávek málo, poněvadž zde byl les a močály. Za to Kolperky a Rybníky i Blučinský kopec mají vykopávek hojně. Kolperky a Rybníky vedla stará obchodní cesta z Měnína do Hustopečí a vůbec do Uher a do Rakous.

Na úpatí kopce Fialek byla vykopána kostra skrčence s mečem rezavým, ale přece bylo lze rozeznati na rukojetí značku neb ozdobu v podobě 4.

V r. 1912 byly odkryty při regulaci Cézavy zbytky hřídelů a mlýnských kol i s náhonem v Pendrově.

Při melioraci Rybníků v r. 1928 byl pisatel upozorněn na nějaké staré nádoby, jež byly vykopány. Nádoby očistěny a provedeno další kopání. Vykopány byly celkem 4 nádoby vyrobené z plavené . hlíny a nádherně zdobené ornamenty stylisovanými z teček, ryh a vlnovek. Nádoby byly v hloubce asi 180 cm. Kolem nich byly nalezeny kousky dřevěného uhlí a zbytky popelu. Dle určení Dr. I. L. Červinky, státního konservátora, pocházejí nádoby ty z r. 2200 let před Kristem a jsou v našich krajích vzácností. Pocházejí od nějakého pranároda, který k nám přišel ze Španělska a u nás i vymřel, neboť kolem r. 2000 před Kr. mizí stopa po něm. Dle všech známek byl slabé tělesné konstrukce, ale vysoké inteligence. Vymřela s ním i »kultura zvoncovitých pohárů«.

Poháry zvoncovité kultury z doby asi 2200 let před Kr., vykopané v r. 1928 v Blučině
u starodávné cesty vedoucí do Uher a do Rakous.

Tato vykopávka je nejstarší vykopávkou o národě usedlém na Hustopečsku a jest litovati, že nebyla zařaděna do knihy Hustopečsko letos (1928) vydané, neboť při srovnání s popelnicemi slovanskými a všemi jinými jeví se dílem mistrovským, kdežto všechny pozdější vyhlížejí proti ní primitivně.

Tito mrtví svědkové, s nimiž se nahodile setkáváme, mluví však velmi zřetelně: Dokazují, že Blučina je velmi stará, starší než všechny osady v okolí, neboť již 2200 let před Kr. byla osídlena národem značné vzdělanosti. Ovšem v té nejstarší době rozprostíralo se toto sídliště u Bílého kříže; v místech nynější Blučiny lze sídliště stopovati od r. 800 před Kr.

Bylo by záhodno, aby příště vykopávkám se věnovalo více pozornosti a každý nález aby se hlásil obecnímu úřadu, který již další zařídí. Tím se také přesněji zjistí, kdo a kdy v naší obci sídlil a tím také znalost o Blučině se rozšíří. Obci to jen prospěje a znalosti o naší vlasti se obohatí.