Když v r. 1241 sveřepí Tataři vtrhli na Moravu, všechno poplenili, rozbořili a povraždili. Vyplenili a rozbořili rajhradský klášter. Domníváme se, že i Blučina padla do jejich rukou a byla vypleněna.

Ve válce mezi Přemyslem Otakarem a uherským králem Belou IV. r. 1253 byla Blučina nadobro zpustošena od divokých Kumánů, kteří také Rajhrad rozbořili a i ostatky svatých odnesli.

Kolem r. 1281 usadili se v okolních lesích a hlavně ve zbořeništi rajhradského kláštera loupežníci v počtu 400 až 500 mužů s náčelníkem Gerhardem z Kunštátu a z Obřan. Navštěvovali široké okolí a v Blučině byli jako doma. Pan Záviš z Rožmberka musel na ně válečně vytáhnouti a je potříti.

Klášter rajhradský zpustošili vojíni Rudolfa I. Habsburského po smrti Přemysla Otakara II., jenž padl r. 1278 na Moravském poli.

V r. 1551 byla Blučina poctěna návštěvou maďarských vojáků vracejících se z Němec a vypleněna.

S válkou je spojeno vydání - daně a kontribuce. V této době není zmínky o žádných platech, ourocích či kontribuci. Slovo "ouroky" se objevuje u nás v r. 1592 ve smyslu daně, slovo kontribuce až po r. 1620.

"Auroků z rathauzu a domu obecního dáno vrchnosti k sv. Jiří 9 gr. 2 d. a k sv. Václavu 1592 rovněž tolik. Peněz posudních dáno od sv. Václava až do neděle Cantate ode dvanácti varů (piva) od jednoho varu po 2 zl., což jest 24 zlatých. Auroků z kovárny dáno 1 zl." Peníz posudní je odveden vrchnosti na zámku v Židlochovicích jako daň z vaření piva. V r. 1617 zaplaceno posudného z vyšenkovaných piv 71 zl. 10 kr. K sv. Jiří a k sv. Václavovi placeno vrchnosti "od vody držení" v Cyzavě po 2 zl. Co však, znamená výraz "od vody držení" nedá se dnes přesně stanoviti, ale podobá se pravdě, že v Cyzavě bylo zřízeno stavidlo z kterého se voda odváděla do rybníka, o jehož existenci nás přesvědčuje název trati Rybníky, její poloha a okolí. V rybnících byly pěstovány ryby a tyto rybníky nazývaly se "Mieniezké".

Pravá kontribuce počíná se teprve po r. 1620. V tomto roce Blučina velmi mnoho obětovala, vydala celkem 2078 zl. 14 gr. 634 d. na lid vojenský. Tak od 11. máje do 13. máje 1620 ležel v obci prapor rejtharů, nad nimiž nejvyšším vachmistrem byl pan Frydrych z Rosen. Bylo s nimi utraceno za maso, víno a pivo podle sečtení 142 zl. 16 gr. 5 dinarů.

Po té přijel jiný prapor uherských rejtharů, nad nimiž byl nejvyšším kapitánem pan Konrad Ištvan. Tito ukázali, co Maďaři dovedou, a utratili za tři dny na obecní účet 221 zl. 26 gr. 6 1/2 d.

Pan Frydrych z Rosen, nejvyšší vachmistr praporu rejtharů se opět vrátil od 9. srpna do 11. srpna do Blučiny a utraceno 142 zl. 24 gr. 6 d.

28 osob se zúčastnilo povstání a byli zařazeni do vojska ve Znojmě, kdež zůstali dva měsíce. Obec je vydržovala a platila na jednoho 4 zl. měsíčně, takže tato dvouměsíční expedice, kromě mušket, luntů, olova a prachu stála 224 zl. Třináct mužů však zůstalo ve Znojmě i třetí měsíc z nařízení ouředníkův a byli zařazeni mezi muže zvané "Pátí". Vydržování si ještě vyžádalo 52 zl.

Vojska byla ve Znojmě (na 20.000 mužů) panem Náchodem zadržena, takže nemohla včas stavům přispěti ku pomoci. Kdo ví, jak by byla bělohorská bitva dopadla, kdyby moravské vojsko, se jí plně bylo zůčastnilo. (Náchod byl zetěm Žerotínovým. Dříve ucházel se o hraběnku Smiřickou z Jičína a žádal na "zimním králi" Fridrichovi, aby námluvy sprostředkoval; Fridrich však do věci se nemíchal. Zadržení vojsk moravských vypadá jako msta Fridrichovi. Tyto události objasňují pak mnohé činy "mimořádné komise" po bitvě bělohorské.).

K vyjednávání s cizími vojsky, která táhla Blučinou a ke službě strážní bylo zjednáno osm mušketýrů po tři měsíce. Každý dostával týdenního žoldu. 1 zl. Všichni obdrželi 104 zl.

Rejthaři měli i po dvou koních, Blučinští si je o žních 50 najali na svážení po dobu dvou neděl a zaplatili za to 109 zl. 5 gr. 6 d.

Přitáhl jeden prapor pátých knechtů z Brna a zdržel se tři dny. Utratili 47 zl. 19 gr.

Též jela Blučinou "salva garda" (čestný doprovod), jež táhla za císařskou armádou do Čes. Brodu a v Blučině utratila 1 zl. 14 gr. 4 d. Tato garda odjela na Špilberk a opět se do Blučiny vrátila; byla zde dva měsíce. Obec s ní měla 54 zl. 5 1/2 d. útrat.

Obci nařízeno zavézti na Špilberk panu hejtmanovi bečku vína a tele. Čítala si škody 62 zl. Zanedlouho potom chtěl okusiti blučinského vína i pan feldtbabl (feldwebel) a opět putovalo k Brnu vědro vína v ceně 5 zl. 20 gr.

Dne 2. března 1621 najato 8 mušketýrů k hlášení městečka a dány jim 2 zl. 16. března jim vyplacen žold za půl měsíce 20 zlatých rejnských.

Dne 28. března byla Blučině dána saluaquardia (ochranná stráž) z nařízení úředníka a za půl týdne bylo dáno dvěma jejím nejvyšším osobám 14 zl. rejnských; bylo s nimi za maso, chléb, víno a pivo utraceno 5 zl. 24 gr. 1 d. Rovněž se v Blučině na tři dny zastavila saluaquarda z Hustopečí a bylo s ní utraceno 3 zl. 16 gr. 6 d.

Dne 13. dubna 1621 obdrželi naši mušketýři 40 zl. rejnských žoldu za jeden měsíc.

V sobotu po veliké noci navštívil městečko větší oddíl císařského lidu vojenského, vypil obecního vína pět beček, zámky všude ukroutil a vše zpustošil. Na víně utrpěla obec, čítá-li bečku za 57 zl., celkem 285 zl. škody. Kromě toho vypili tito vojáci za 14 zl. 19 gr. 5 d. piva.

Zanedlouho přišla jiná návštěva s větším počtem lidu vojenského císařského a obec jí musila koupiti 2 bečky vína za 114 zl.

Když táhli knechti z Brna a v Blučině se jenom zastavili, dáno jim půl čtvrté bečky piva za 10 zl. 11 gr. 3 1/2 d. a za 2 zl. 13 gr. 5 d. chleba.

Při 20. dubně jel train do Hustopečí. Vojáci jej doprovázeli a zastavili se v Blučině; vypili zde sud piva a snědli za 2 zl. chleba. Když se vraceli, pamatovali na blučinskou pohostinnost a obec jím musela dáti 4 vědra vína a uvařiti 20 funtů masa. Čítala si škody za 28 zl. 16 gr. 2 d.

O dobrém blučinském víně se také dověděl pan Zdeněk z Roupova, nejvyšší velitel vojska ležícího v Přízřenicích a poslal si do Blučiny pro ně vojáky. Obci nezbylo, než vědro mu poslati, čímž utrpěla škody 5 zl. 15 gr.

Černým rejtharům mladého hraběte Dempíra za dva dny dáno pět věder, za něž obec zaplatila 29 zl. 15 gr. a kromě toho s nimi utraceno za pivo 12 zl. 29 gr. 1 d.

Na tom všem ještě nebylo dosti. V Hustopečích bylo velké množství vojska a až Blučina tam musela dodávati proviant. Mezi jiným musela obec odvésti bečku vína, jíž koupila za 58 zl. To bylo jednoho týdne. Druhého již nemohla sehnati ani vína ani proviantu a proto místo všeho odvedla 50 zl.

A nejen moc světská utiskovala Blučinské, nýbrž i duchovní. Po porážce stavů ohlásil svou návštěvu do Židlochovic kardinál Ditrichštejn. Když měl přijeti na zámek, musela Blučina pro něho odvésti dvě vědra vína za 10 zl. 20 gr.

Tento kardinál byl v r. 1621 jmenován císařským komisařem na Moravě. Jakmile se ujal správy Moravy, vyhlášen byl 1. února 1621 druhý dekret císařský, kterým mu byla svěřena správa statků všech rebelů. Poněvadž všeliká činnost sněmu i soudu zemského na ten čas byla zastavena a vládě císařské na tom záleželo, aby ze země docílila co nejvyšších příjmů peněžitých, byly ukládány velké kontribuce na všechny stavy, především pak na bohatší města. Tak uložil kancléř Zdeněk z Lobkovic, který za tím účelem do Brna se odebral, Jihlavě, aby odvedla poplatek 30.000 tolarů v hotovostí a sukna za tutéž sumu, Znojmu 23.000, Brnu 30.000, Olomouci 60.000 tolarů a v podobném poměru pokutována i ostatní města. Horším však ještě břemenem nežli tyto platy bylo vydržování a vyplácení císařského vojska, ubytovaného na Moravě, které rozmnoženo tím, že většina stavovského vojska do něho zařazena; břímě uvalené tím na Moravu páčilo se až na 200.000 zl. měsíčně. Znojemští marně nabízeli císařské vládě, že zvýší svou kontribuci z 23.000 na 40.000 zl., jen budou-li zbaveni obtížného ubytování vojska. Nad to pak všechny daně, před tím od sněmu povolené, zvláště daň z piva, byly s neobvyklou přísností vybírány. Železná ruka kardinálova spočinula na všech, obzvláště na nižších třídách lidu a přitom svírala mysl všech trapná nejistota, co komu hrozí v budoucnosti, neboť o této nebylo dosud rozhodnuto.

Jediným nepokořeným odpůrcem v obvodu panství Ferdinandova zůstal ještě sedmihradský kníže Betlen Gábor. Císař po tolika vítězstvích v zemích českých i rakouských činil si opět nároky na ztracené komitáty hornouherské, kdež mínil také obnoviti někdejší práva církve katolické a omeziti velkou moc stavů uherských. Když Betlen nechtěl Horních Uher postoupiti, vznikla nová válka, která také náš kraj a ostatní Moravu zastihla těžkými pohromami. Uherští jezdci od počátku února 1621 podnikali četné vpády přes hranice moravské, pronikli až k Hustopečím, svedli tam několik šťastných potyček s císařskými a poplenili zemi daleko široko, mezi jiným také Blučinu v r. 1623.

Největší finanční pohroma po prohrané bitvě na Bílé Hoře dostavila se r. 1622. Dne 9. ledna byly Blučině přiděleny dva karnety rejtharů pana Antonína Miniatiho a zůstaly v Blučině na ležení až do 24. června téhož roku, úplných 24 neděl. Byly to asi dnešní dvě eskadrony ve válečném stavu. Byl to ohromný trest, který postihl i Nikolčice, Křepice, Přísnotice a nejméně Měnín. Vojsko vydržovala se vším Blučina a jmenované obce byly jí z nařízení pánů komisařů povinny přispěti.

Měnín měl dodati každý týden sto liber masa; na to odvedli za 24 neděl dle tehdejších váh 24 centů 18 centlíků 20 liber, takže zůstalo neuhrazených z Měnína 5 centlíků 80 liber masa. Jeden centlik se počítal po 10 zl. rejnských, 1 libra za 6 gr. Co nedodali Měnínští, musela dodati nebo opatřiti Blučina. Měnínští měli doplatiti za maso ještě 49 zl. 2 gr. 3 d.

Každého týdne měli odvésti do Blučiny po 2 vědrech vína, to jsou 4 bečky 8 věder, avšak neodvedli ničeho. Počítalo se jim vědro, jak od vrchnosti ze Židlochovic, za 12 zl. Poněvadž vojáci víno míti museli a Blučina byla již vyrabována, kupovali je Blučinští za své peníze od vrchnosti a místo Měnína dodávali vojsku. Měnínští měli za víno Blučině zaplatiti 576 zl.

Každý týden měli také dodati 20 měřic ovsa, ale nedodali ničeho. Oves opatřila Blučina a museli jí zaň zaplatiti 480 zl. Dluhovali Blučině úhrnem 1105 zl. 21 gr. 3 d., kterýžto obnos zaplatili v sobotu před sv. Jiřím léta 1625.

Z Nikolčic měli dodati každý týden 100 liber masa a nedali nic. Zůstali dlužni za maso 205 zl. 21 gr. 3 d. Vína týdně 6 věder, za 24 neděl 14 beček 4 vědra a dali 1 bečku. Zůstali dlužni za 13 beček 4 vědra po 12 zl., což činí 1608 zl. Ovsa za každý týden 30 měřic, nedali nic a zůstali dlužni 720 zl.., čítá-li se 1 míra za 1 zl. Dohromady 2533 zl. 21 gr. 3 d.

Léta 1623 v den sv. Filipa a Jakuba splatili 100 zl., r. 1625 v sobotu po sv. Jiří dovezli na dluh bečku vína, která se počítala za 50 zl. a r. 1626 dne 26. února dovezli 2 bečky vína, což na penězích činí 58 zl. 8 gr. 4 d., ostatek zaplatili do r. 1633, ježto v účtech z t. r. o Nikolčicích není více zmínky.

Z Přísnotic měli dodávati každý týden proviantu 60 liber masa, což činí na penězích 123 zl. 12 gr. 6 d., ježto nedali nic, dali později 2 telata, 15 slepic, 5 kop 45 vajec, 32 mázů 2 žejdlíky másla a 2 selata. Měli dávati týdně 1 vědro vína, ale nedali nic. Blučina je opatřila za 288 zl. Ovsa měli odváděti 12 měřic týdně, nedali nic, dlužili 288 zl. Celkem měli zaplatiti 633 zl. 19 gr. 2 d., poněvadž co odvedli, se jim čítalo za 65 zl. 23 gr. 4 d.

Na to dali v sobotu po vzkříšení Pána Krista 60 zl. V r. 1633 od starších Přísnotických přijato na dluh 20 měřic žita, jedna po 20 gr.; odepsalo se jim z dluhu 6 zl. 8 gr. 4 d. Ještě v r. 1655 dluh neměli zaplacen; položili t. r. 10 měřic žita po 36 gr., takže jim ubylo 6 zl. z dluhu. Blučinští však toto žito nemohli dráže prodati než za 30 gr. měřici, takže na něm ztratili 1 zl. V r. 1667 dluh je zaplacen.

Z Křepic měli určeno odvésti každý týden. do Blučiny 100 liber masa, nedali však nic a zůstali dlužni 205 zl. 19 gr. 3 d. 6 věder vína týdně, za 24 neděl 14 beček 4 vědra. Dodali jednu bečku, takže doplatili za 13 beček 4 vědra po 12 zl. vědro, což činí 1608 zl. Rovněž ovsa jim předepsali 30 měřic týdně, avšak nedali nic, takže zaň museli zaplatiti 720 zl. Dohromady měli zaplatiti 2533 zl. 21 gr. 3d., což však zůstali B1učině dlužni.

V sobotu po Sv. Jiří zaplatili 300 zl. Léta 1625 v sobotu po sv. Jiří přivezli na splátku 2 bečky vína v ceně 100 zl. 26. února 1626 přivezli 3 bečky vína v ceně 81 zl. 12 gr. 6 d. a v r. 1633 zaplatili na dluh Blučině na zápis povinný 22 zl. 8 gr. 4 d. Kdy celý dluh zaplatili není známo, avšak 1649 se již o Křepicích účty obecní nezmiňují.

Byl to krutý trest za odboj. Postiženy byly jenom obce převážně luteránské. Vrchnost měla dostatek, ale vojsko nevydržovala, nýbrž za drahé peníze proviant Blučině pro ně prodávala. Dle dodávek lze souditi, že vojáci bídy neměli.

"V r. 1633 vybráno od sousedů a podruhů blučinských kontribuce nařízené stavy mark. moravského a do města Brna se odvedlo, 1808 zl. 15 gr. 4 1/2 d.

Kromě toho vybráno na "vildpferdy" 168 zl. 5 gr. 1 d.

Odvedeno 297 3/4 měřic kontribučního žita, které po 24 krej. za míru bylo prodáno a utrženo 162 zl.; 71 měřic žita prodáno eráru po 30 gr., což činí 30 zl. 12 gr. 6 d. a 4 měřice žita kontribučního prodáno po 35 gr., což činí 20 zl. Za kontribuční žito se tedy utržilo 152 zl. 12 gr. 6 d. Prodali je se škodou, nebol je musili předem koupiti v Olomouci.

Od Adama Huly přijato za 1 koně prodaného, kterýž se z poručení pana hejtmana našeho do vozu vojenského koupiti musel a zůstal obci zase, když se z tažení vojenského vrátil; prodán za 10 zl. 3 g.

21. února v podvečer přijelo do Blučiny 12 vojínů od regimentu nejvyššího pána Dabuis Emanuela, zůstati v obci na noc. Za večeři a snídani bylo s nimi utraceno 28 gr. 2 d.

Dne 5. března přijel do obce jeden fenrich s feldveblem a 12 mušketýry od regimentu pana Co11oreda; zůstali v obci na noc, jedli, pili, dobře se měli i s koňmi a utratili 2 zl. 2l gr.6 d.

2. dubna navštívilo obec sedm mušketýrů jdoucích do Rakous. Obdrželi podpory 3 gr.

Dne 6. dubna přitáhl sem jeden feldvebl, kterýž náležel pod regiment nejvyššího pana Funky a pod hejtmana pana Rastu, s 43 mušketýry právě naverbovanými. Byl s nimi též druhý kaprál J. M. pana Filipa hraběte z Mansfelda s 35 mušketýry. Tito páni zde snídali a za jídlo, pivo a víno bylo utraceno na obec 2 zl. 18 gr. 6 d.

Dne 11. dubna dotáhl do Blučiny jeden feldvebl ze Špilberka se 43 mušketýry, poněvadž obec nemohla sehnati na kontribuci, kteráž se na tři měsíce napřed odvésti měla. Úřadi slíbili, že peníze opatří a určitě v blízké době na Špilberk odvedou. Pan feldvebl i dva kaprálové se obměkčili a 13. dubna z obce odtáhli; ovšem napřed musili býti vyčastováni. Utratili na účet obce za máslo, chléb, žemle, pivo, víno a sýr dle spravedlivého sečtení 8 zl. 26 gr. 2 d.

Dne 22. dubna přitáhl opět feldvebl s 63 mušketýry, kteří náleželi k vojsku svobodného pána ze Sylon, rytíře a pana hejtmana B. z Imburka. Utratili za jídlo a pití 3 zl. 10 gr. 2 d.

23. dubna přitáhl sem jeden forýr, který patřil pod regiment pana hraběte Martina z Mansfeldů se 83 mušketýry a přenocoval zde s nimi. Výdaje činily 4 zl. 15 gr. 3 d.

22. září přijel z ležení císařského jeden lajtnant na 12 koních. Zůstal přes noc, za maso, chléb, pivo, víno, koření a jiné pro ně potřeby utraceno 3 zl. 1 gr. 6 d.

Dne 8. října přijel jeden rytmistr rakouský s 20 koňmi z ležení od Olomouce, zůstal zde přes noc a pravil se býti hrabětem a zároveň dobře známým s panem hrabětem z Valdštejna, jehož poddanými Blučinští byli. Proto B1u čínští obzvláště jej uhostili za 5 zl. 24 gr. 3 d.

9. října přijel opět od Olomouce jeden rakouský hrabě na 16 koních s jedním vozem a svým kuchařem. Dáno jim zboží a pití za 4 zl. 12gr. 6d.

Dne 12. října přitáhl do Blučiny jeden kaprál s 15 mušketýry z Nikolčic, kteří tam byli odesláni na vidpferdy ze Špilberku po neodvedení kontribuce na dobu, dokud obec obnos předepsaný nezaplatí. Při snídaní s nimi za jídlo a pití utraceno 1 zl. 7 gr. 5 d.

Kromě vydání s ubytováním vojska měla obec Blučina povinnost odváděti ještě peněžité kontribuce. Neodvedla-li včas kontribuce, t. j. určených peněz pro císaře nebo vrchnost, dostala posádku.

Od 12. března až do 6. dne měsíce srpna 1633 odvedeno výběrčímu, rejtharovi Janovi Mahovskému, z nařízení komisařův 1440 zl. Zároveň v této době na poučení pana hejtmana koupen za 12 zl. rejnských kůň a dle uložení se zavedl do ležení císařského. Přede žněmi 20. června byla vypravena z Blučiny jedna fůra k odvážení proviantu a odvedeno za to Jakubovi Strejčkovi 12 zl. 12 gr. 6 d.

Jelikož v této době byla u nás celkem neúroda a obilní kontribuce byla veliká, vyslala obec Gregora Mureta a Pavla Blanka po dvakráte nakoupiti žita do Olomouce, jež pak bylo odvedeno na kontribuci. Dány jim na cestu 4 zl. 13 gr. 5 d. na útratu.

Zároveň musel býti dodán vojsku pro vožení proviantu druhý vůz, na jehož vypravení, dle nařízení pana hejtmana v Židlochovicích obec odeslala 1 zl. 21 gr3 d.; za tento obnos byly v Brně koupeny obruče na kola. Vůz zůstával v Židlochovicích u Cibulků.

Důležitější starší obecní listiny

K odvádění kontribučního obilí bylo třeba pytlů; koupeno na ně 8 loket plátna po 6 gr. a od ušití pytlů zaplaceny 2 gr. 4 d.

Rovněž kovář okul půl vojenského vozu a 2 kola, začež obec zaplatila 1 zl. 24 gr.; kolář udělal novou osu s rameny a za 1 zl. 6 d. opravil dvě kola. 1. srpna. kupovali pro vojsko ve Slavkově koně. Jelikož jednoho neměli na čem vésti, koupili na obecní účet uzdu za 15 gr. 3 d.

29. srpna jela z nařízení hejtmana fůra odvážeti vojenské mlýny a bylo zaplaceno 3 zl. 12 gr. 6 d. Zajímavo je, že postraňky do jednoho chomoutu byly za 4 gr. 2 d. a okování koně na 4 nohy za 3 gr. 6 d.

Na kontribuci koupeno v Olomouci 370 měřic žita od pana Filipa Bildennmillera, měřice po 36 gr.; zaplaceno za ni 190 zl. 8 gr. 4 d.

Komisařům na vildpferdy dáno 137 zl. 4 gr. 2 d.

Vyprovázejíce z poručení pana hejtmana Jiříka Bojtle, souseda zdejšího, po třikráte do města Brna, vydali mu 15 zl. 9gr.3d.

Obec vydává r. 1633 na kontribucí úhrnem 1840 zl. 18 gr.

Kromě toho vydržovala obec na Židlochovskérn zámku 4 mušketýry a týdně od 5. února léta 1633 až do 21. ledna 1634 jim na zámek židlochovský odváděla 4 zl., což činí za 51 nedělí 204 zl.

V r. 1645 navštívili Blučinu Švédové a také ji řádně vyplenili jako vůbec celou Moravu.

V r. 1649 na počátku byli v Blučině vojáci z regimentu Lokatollovského. Platila se jim týdně kontribuce, avšak kapitán si načítal o 3 dny více a obec mu musela zaplatiti 3 zl.

V r. 1649 odváděn na kontribucí oves i žito a na "reduktii luot týhodních, contribuce peněžitá podle specifikací, co který soused městečka Blučiny v pořádku na takové luoty týhodné složil, sepsané a položené od 13. Marty 1649 do 29. Jannuary 1650, to jest za 45 týhodní obcí bylo od občanů vybráno 764 zl. 7 gr.". Jistě je to velký obnos na dobu, kdy všechno obyvatelstvo bylo dlouhotrvající válkou, vpády nepřátelskými, epidemickými nemocemi, živením posádek a vydržováním vojenských kurýrů ožebračeno. V tomto roce v Blučině bylo asi 80 obyvatelů. Vidíme, že naši předkové byli přímo vyssáváni v oné pro národ nešťastné době pobělohorské. Jest poznamenáno, že na tuto kontribuci museli přispěti i hofeři.

"Kontribuce peněžitá, podle redukcí toho roku s jistým konsensem (souhlasem) vrchnosti na obec jejich uznanau, obsahující v sobě skládání jí od sausedův, rozličná vydání, jak kontribucí peněžitých od pánův stavův markrabství moravského v tom roce 1649 v královském městě Brně sněmy obecními svolávaných a zavržetých, tak také na vychování lidu vojenského z regimentův v zemi ležících na panství kvartyrováním položeného, jím jejich porty letních i zimních ordynyrovaních zaplacení, i na všelijaké také jinší, obzvláště vojenské marše vydání, jako i lidu švédskýmu do města Holomouce, interimens peníze jim uvolené a náležející odvožování a posledně na mušketýry zámecké také jim jejich platu týhodního, ku kterému jsou zjednáni, tomu všemu zaplacení postačení, od počátku března 1649 až do 29. února 1650 rozdílně totiž za 20 týdnů po 10 zl. 30 gr., za 21 týdnův po 18 zl. a za 4 týdny od nového léta 1650 v nové redukci permutirované po 14 zl. 40 gr. Čehož učiní v jedné summě za 45 týhodní protiv quitanci do důchodu kontribučního se odvedlo 646 zl. 40 gr." Lidé sbíhali s gruntů a prodávali, co mohli. Kdo neměl - neplatil.

V r. 1655 zaplaceno na kontribuci od 6. března až do konce prosince od sousedů za 23 týhodny po 6 zl. a za 20 týhodů mimo srážku na pohořelé po 5 zl. 20 gr. Odvedeno do důchodu 244 zl. 40 gr. a zálohy dopředu za 2 měsíce, t. j. za 8 týdnů a za každý týden po 5 zl. 20 gr., dohromady 42 zl. 40 gr.

Celkem poměry se již uklidnily; od r.. 1648 jest mír, kontribuce činí celkem 287 zl. 20 gr.

V r. 1663 byli Habsburkové zaměstnáni válkou se Švédy. Také velký vezír turecký Achmet Kiupril vypravil se s armádou 120.000 mužů proti Vídni. Velký vezír oblehl Nové Zámky a armádu 40.000 mužů, větším dílem Tatarů a Kozáků, vypravil proti maršálu Montecuculimu, který ustoupil až k Bratislavě. Tento ústup měl osudné následky pro Moravu. Tatarský chán vypravil 40 vyzvědačů, kteří byli znalí několika řečí, přestrojených nejvíce za poutníky a žebráky, do okolních zemí, hlavně na Moravu a do Slezska, aby vypátrali, jak jsou města opevněna a jak jich lze nejsnáze dobýti, kolik lidu je v zemi, jaké vody a průsmyky, kterými z nich vede nejkratší cesta. Též naším městečkem prošli takoví zvědové, vydávajíce se za zajaté od Turka domů se vracející. Lidem vypravovali některé své životní příběhy a bylo jim uvěřeno: byli pohoštěni a ještě obdrželi několik krejcarů na cestu.

Na panství Hukvaldském byli chyceni tři takoví špehouni a také jinde někteří. Jeden z nich, Pavel Kosek z Litevska, který sloužil u Němcův i Tatarův, přiznal se v Olomouci 25. srpna 1663, že procestoval celou Moravu a Slezsko a polskou zemi a že vrátil se k Tatarům do Uher. Tam jim oznámil, že města jsou dobře opatřena, na venkově však že není lidu, pouze řemeslníci a sedláci že se shromažďují, aby vpádu nepřátelskému zabránili. K tomu prý podotkl malý, kulhavý plukovník, řečený Kahlkopf, rodem z Braniborska, který se také dal do služeb tatarských, že sedláci a řemeslníci jsou bojácní, že z jeho jezdců každý jich deset porubá.

Vyzvědače takové stihl hrozný osud. Jeden z nich dle souvěkého svědectví přiveden byl do Brna, tam mu prsa žhavými kleštěmi vypálena, u pravé ruky konečky všech prstů uskřipnuty, ze zad řemeny staženy a on konečně za živa rozčtvrcen.

Na základě těchto vyzvědačských zpráv vyrazili Tataři pod svým chánem v počtu 6000 dle jiných 10.000 mužů od Nových Zámků na západ, kde jim velký vezír rozkázal, aby si svůj žold uhradili z loupeží na Moravě. Dne 3. září překročili Váh a zradou jakéhosi sedláka průsmyky karpatskými vtrhli na Moravu do okolí Uh. Brodu a rozlili se jako zhoubná povodeň po východní i jižní Moravě, všechno daleko široko hubíce mečem i ohněm. Nejvíce lákaly je úrodné roviny při dolní Moravě a Dyji. Pouzdřany postavily se na odpor a odrazily na 200 Tatarův. Když však počet nepřátel vzrostl na 2000 mužů a osadu opět přepadl, lidé dali se na útěk do blízkého lesa, ale byli dostiženi a skoro všichni porubáni, městečko ohněm zničeno. -V Hustopečích na 200 lidí pobito, několik set odvlečeno do zajetí, mezi nimi rychtář, purkmistr s několika radními osobami; půl města lehlo popelem; děkan hustopečský r. 1672 omlouvá se pro nedostatečný popis svého děkanátu, ježto prý většina spisů k nenahraditelné škodě byla zničena za tohoto vpádu tatarského.

Dne 5. září strašlivé hordy pronikly až k Židlochovicům, jež náležely hraběti Adamovi z Valdštejna. Městys sám uhájil se hradní posádkou, ale Pohořelice, Rajhrad, Měnín byly zpustošeny a vypáleny, lid pokud nebyl zajat nebo pobit, s dobytkem a jiným majetkem prchal do hornatých krajin na sever a na západ, kam Tataři se neodvážili. Blučinští spasili se jednak v lesních bažinách, jednak na kopci. Doma zůstalí jen starci, takže Tataři Blučiny ani nevypálili. Kolem Blučiny byly neproniknutelné bažiny. Lidé si vzali obyčejně dvě desky. Po jedné rákosím šel a druhou postrkoval před sebou. Živobytí musel míti s sebou.

K této události se dochovala pověst. Janu Tycovi z čís. 27 vypravoval jeho otec, jenž ji zdědil od předků. Již v té době dům čís. 27 byl osazen Tyci; nynější hospodář je toho jména osmý. Jeden z předků šel na lov zvěře na Rybníky; ty byly porostlé palachem a mnoho zvěře se tam zdržovalo. Šel pěšinkou a když přišel k vozové cestě od Blučiny k Měnínu, šla po ní žena s dítětem. On ji varoval od cesty k Měnínu, poněvadž viděl čtyři tatarské jezdce jeti přes Kolperky. Žena neposlechla. On jí nenápadně sledoval a viděl, jak ji Tataři chytili, dítě na místě usmrtili a ji po různém násilí ke čtyřem koňským ocasům živou uvázali a rozčtvrtili. Když pak shlédli jej, pustili se za ním, ale on se jim ubránil střelnou zbraní.

Také Benediktini rajhradští spasili se útěkem a klášter jejich po několik let potom zůstal opuštěn.

Nedaleko Přísnotic byl přepaden a zabit šlechtic Kryštof z Gratkova, jemuž náležel svob. dvůr v Dolních Dunajovicích; na onom místě stojí podnes památný kámen.

Tento vpád tatarský šel tak náhle, že ani v nejbližších zemích sousedních o něm nevěděli.

Řádění Tatarů bylo hrozné. Lidé přes 40 roků byli porubání, mladí, zvláště dívky a hezcí hoši zajímání a v pytlích křížem na koně házeni; do pytlů byly nadělány díry a hlavy zajatců jimi prostrčeny, aby mohli dýchati.

Ačkoliv před tím byly vysoké kontribuce, po odchodu Tatarů svolán nový sněm 24. listopadu 1663, kdež vláda nedbajíc toho, že země z dobré polovice byla zpustošena a ožebračena, vyžádala si od stavů nové zvýšení berně mimořádné a toto celé břímě muselo býti uvaleno na ony kraje moravské, které byly ušetřeny vpádu tatarského.

V této době blučinští se brání proti odebíráni poslední krávy (železné) z domu, když už jim vrchnost vše pobrala a oni platiti kontribuci nemohou:

Příčiny, pro které se nemá dopustiti poddaným železné krávy bráti:

1. Protože poddaní jsou nuzní chudí novousedlí a žádného zákupu na gruntech, (na kterých jen do libosti vrchnosti setrvají), nemají.

2. Že jsou incapaces. Nějakou závadu, na grunt nemohou činiti, poněvadž grunt jejich není. Je to také proti zákonu zemskému.

3. Že jsou lidé smrtelní a také by zemřeli nemajíce dobytka svého. Taková kráva jemu z rukauch bud' z dopuštění Božího nebo od vrchnosti vyjdúce. Poddaný po své smrti též svojí jednou krávu, aniž co jinšího svého zanechá. Kdyby umřel hlady, nebyl by povinen z obce žádný za to odpovídati a tak by vrchnost o více přišla.

4. Že i za živobytí plat odváděti nemohou, byť krásně třikráte neb čtyřikráte ho dali dalej. Ouřad vidí, jak vrchnosti platů auročních povinejch, tak také jeho milosti kontribuci dávati nemohou a pak ještě více zadlužení jsou.

5. Že ten plat jest velký, nespravedlivý, protože se kráva nyní tou dobou za 6 nebo 7 zl. renských kupuje. Za 7 zl. renských dáti 45 gr. lichva jest, ježto vrchnost pro 45 gr. celý krávy bere.

6. Že místy se s takových krav Jen po 7groších platívá a ještě všeliký ostudy bývají, když potom po 50 neb 100 letechiI více, bez přestání takový plat dávati musejí a nic za to neužili.

V zemském archivu je zmínka o jednom domě v Blučině, který od "Tartarů" byl zbořen.

"Vybráno peněz kontribučních od sousedův městečka Blučiny roku přítomného, totiž ode dne 1. ledna až do konce prosince a podle dnův anebo týhodnův, které se v tom roce vyskytly, totiž za 53 týdnův jest vybráno a panu Václavovi, písaři kontribučnímu, odevzdáno 318 zl. hotových peněz."

"Vybráno také na novou kontribuci na 4 měsíce, totiž ode dne 1. listopadu zase do posledního února roku 1668, a poněvadž mezi ouřadem nebyla ještě žádná dohoda o výši této nové kontribuce, tak jest od sousedův vybráno podle starého rozvržení a panu kontribučnímu odvedeno 42 zl. 30 kr."

Koni jednoho svobodného pána, který v r. 1676 z vojny se vracel a na obci přes noc zůstal, dány 2 mírky ovsa. V tomto roce bylo vybráno na kontribuci od sousedův od 1. ledna až do 28. března týdně po 5 zl. za 13 týdnů bylo složeno 65 zl. Pak od 28. března až do 26. prosince za 39 téhodní, týdně po 3 zl. 7 gr., složeno 121 zl. 33 gr.; kontribuce je nižší, činí jen 186 zl. 33 gr. Příčina poklesu je klid v zemi, neboť od ukončení třicetileté války uplynulo 38 let, takže obyvatelstvo se zotavilo a počet vojska na obcích značně poklesl.

Jednomu kaprálu od regimentu Palfyjského, který na obci 13 neděl ležel, vydáno r. 1678 ovsa 6 měřic. Kontribuce tohoto roku za 52 týdnů, týdně po 4 zl., přijato 208 zl. Těž placena kontribuce dle usnesení zemského a dle uložení milostivé vrchnosti z komínu (domu), a jest od sausedů k tomu účelu přijato 56 zl. 15 gr., takže roční kontribuce činí 264 zl. 45 gr. Kromě toho kaprála od regimentu Palfyjského, který na "kvartiru" na obci naší zůstával, dáno za pivo 11 gr. a za maso 9 gr. Tohoto roku byli do Uher proti Turkům vypraveni lidé a těm lidem, kteří na šance do Uher vypraveni byli, dáno 10 mázů piva v ceně 15 gr. a dvěma šancířům do Uher vypraveným dán na autratu 1 zl. z obecní pokladny. Šancířům, kteří jen do Lanžhota na šance vypraveni byli, dáno 10 mázů piva za 15 gr. a chleba za 3 gr. Tohoto roku páni komisaři u Vojkovic zemské vojaky mustrovali a obci blučinské připadlo je poctíti. I koupila a upravila pro ně 14 kuřat a 1 sele, vše koupeno z obecní pokladny za 36 gr. Dne 29. července 1678 musila obec opět vypraviti 2 šancíře na šance do Lanžhota a bylo jím dáno 2 zl. 48 gr. Na podzim musí se z obce jeden člověk ve zbroji dle zřízení zemského k myslivci k Lanžhotu na pasy vypraviti; jest mu dáno na karabinu 2 zl. 15 gr. a autratu 3 zl. Blučinští podporovali evangelíky, ovšem pouze tím, že "dvěma poslům, kteří po dvakráte do Mikulčic v tý křiky od rebelantův pro noviny posláni byli, dáno jim obcí 12 gr." (Byly to náboženské nepokoje, vzniklé násilným obrácením na řím. katolictví.)

V roce 1749 byl vojenským koním oves rozdílně vydáván a není zvlášť účtován. Je k němu přidáno vydáni ovsa i pro koně při obecní práci a činí 10 měřic. Toho roku byla pořízena za 24 gr. nová kontribučenská knížka.

Ve zmíněném roce složeno od sousedů dle individuální konsignace na 12 měsíců 2100 zl. 36 gr., od hoferů 13 zl. 18 gr. a na domácí vojenské potřeby zaplaceno 35 zl. 29 gr. 2 d. Z tohoto přijmu podle knížky kontribučenské hotových peněz odvedeno a zaplaceno 1468 zl. 25 gr. 3 d. Zůstává nyní 680 zl. 57 gr. 3 d., kterýžto peníz se sousedům započítává na srážku do roku 1750.

Dne 7. dubna 1742 byla Blučina od pruské armády za velení majora Kameka vypálena. Armáda se vracela do Němec; bylo to v době válek proti císařovně Marii Terezii.

V r. 1750 leželi v obci vojáci "na kvartýrech". Pan ritmajstr zachoval se k obecní pokladně velmi nekavalírsky. Odebral a vypil 3 sudy piva a zaplatil za ně toliko 8 zl. 15 gr., ačkoliv správně měl zaplatiti 30 zl.

Z obecních gruntů v r. 1752 bylo dáno kontribuce 61 zl. 9 gr. Za passircetl z trávy bylo dáno 7 zl. Za 3 quartále odvedeno quartaliter po 35 zl., což činí 255 zl. Od 1. dubna roku 1752 až do 1. února 1753 za 2 kvartály bylo odvedeno 156 zl. Při odvádění těchto kvartálů se utratilo 5 zl.

Nové kontribuce na r. 1753 již v předešlém roce bylo zaplaceno 25 zl. Jak tato kontribuce byla vybírána v tom roce, nelze pro nedostatek pramenů zjistiti, ale zdá se, že již byla zaplacena z obecní pokladny. Obecní příjem neobsahuje žádné položky kontribuční a příjem roční činí již téměř 2200 zl. a vydání 1900 zl., proto podobá se pravdě, že náklad hradila obec. Městečko se za 100 let pomalu zotavovalo a přibývalo v obci blahobytu.

V této době žil v domě Adolfa Schaffra čís. 126 krejčí Gut. V tu dobu bylo velké chytání mladíků k vojsku. Kdo utekl, nemusel na vojnu. Tento Gut měl jediného syna. Seděli odpoledne ve světnici při práci. Otevrou se dvéře a vstupuje rychtář s verbíři. Syn seděl na lávce u kamen u samých dveří. Dvéře se otvíraly dovnitř, takže verbíři v prvém okamžiku mladého Guta neviděli. Otec ihned pochopil situaci a zvolal: "Synku, braň se!" Syn uchopil nabitou pistoli, která byla položena za obrazem a bleskurychle střelil do dveří. Zastřelil jednoho verbíře a jiného poranil. Když se verbíři vzpamatovali, spoutali mladého Guta a odvedli jej na Špilberk.

Otec truchlil doma. Po 14 dnech vydal se do Brna navštíviti syna. Když vystupoval vzhůru na Špilberk, zvonili z věže umíráčkem. Jat neblahým tušením zrychlil krok a běžel k první stráži, kde se otázal, komu to zvoní. Strážný odpověděl: "Věšejí nějakého Guta pro mord a tak mu zvoní." Otec kles1 raněn mrtvicí. Oba zemřeli v jednu chvíli.

Kontribuce se dříve odváděly na kvitanci, později se jejich příjem zapisoval do zvláštní knížky, která na odvádění kontribuce vrchnosti byla pořízena a nazývala se "Contribučenská obecní knížka" formátu 17 x 21 cm. Jedna taková knížka "Pro anno Militari 1713" se zachovala. Kontribuční rok nastával termínem 21. října 1772 a končil se termínem 21. září 1773. Jest však uvedena spíše jako doklad zkázy jazyka českého.

"Dle vrchnostenského rozvržení přichází tejto obci nová povinnost (po odtáhnutí vrchnostenskej povinnosti, poněvadž strany takové pod následující rubrikou obzvláštní aučet se vede) prostředkem vypsaných 12 šacunků aneb dávek, každá od osedlých po 95 fl. 58 kr. 1 d. v následujících termínech k rukám Contribučenského výběrčího odvésti, totiž:

		šacunky	Floren.	kr.	Din.
Pro Termino 21.	října 1772 listopadu prosince ledna 1773 února března dubna máje června července srpna září	2 2 2 2 - - - - - 1/2 1/2 1	391 391 391 391 - - - - - 195 195 195	56 56 56 56 - - - - - 58 58 58	2 2 2 2 - - - - - 1 1 1
Summa in Ordinario		12	2351	39

Na Extra-Ordinarní zemské vložení.

Na doplacení ordinární kontribuci přijde šacunk od usedlých po 195 fl. 34 gr. 1 d.

Na tuto povinnost jest odvedeno, totiž:

	fl.	kr.	din.
Prostředkem toho, v pominulém roce povinnost vypadnutého nadvyšku	586	42	-
Na hotových peněz odvedeno: Dne 6. listopadu 1772 skrze purkmistraJakuba Otavu. Dne 10. dtto Dne 24. dtto Dne 2. prosince Dne 12. dtto Dne 24. dtto Dne 5. ledna 1773 Dne 22. dtto Dne 14. února Dne 5. března Dne 8.máje Dne 26. června Dne 12. srpna Dne 25. dtto Dne 11.září Dne 24. dtto Dne 5. října Dne 15. dtto Dne 18. dtto Dne 26. dtto	118 27 155 169 200 147 100 110 100 50 37 125 185 71 128 144 101 106 46 26	- 5 - 30 8 3 36 24 2 - - - 8 40 - - 28 - 20 53	3 - - - - - - - - - - - - - - - - - 1 -
Suma hotového odvodu	2140	18

Strany od ohně, vody a povětří trpících škod.

	fl.	kr.	din.
Jest v tomto roce od země vynahraženo	397	55	1
Summa summarum hotového odvodu se‚ srážkami Když se tento hotový odvod a srážky od vrchní povinností odtáhou,     tak zůstává až do posledního října 1713 ještě rest což zůstává jako nádvejšek na srážku budoucí 1774 roční povinností	2547 586 583	13 42 43	1 3 3

	fl.	kr.	din.
Vrchnostenská povinnost: Z těch užívacích gruntův jest povinna s přirážkou na nevyhnutelné vydání jeden každý šacunk po 4 kr. 3 10/12 d. šacunku ale kontribuirovati Podobně na jiné od země vypsané Extraordinarní povinnosti, jest tejto obci povinna nápomocna býti: a to jmenovitě Na doplacení přirostlých 6 fl. 27 kr	- -	39 4	2 3 10/12
Suma novej povinnosti s pozůstal. restem	1	4	1 10/12

Na tu povinnost je v hotovosti odvedeno:

	fl.	kr.	din.
Dne 30. října 1773 Prostředkem zemských srážek Strany od ohně vody a povětří trpící škody, strany od země vydaných    10 fl. 37 kr. 2k/s d. se odpisuje	- -	54 10	1 10/12 -
Suma hotových odvodů i se srážkami	1	4	1 10/12
Dle vrchnostenského rozvrženi přichází od tejto obce k odvádění jak následuje: od 55 pololáníků po 1 zl. 18 čtvrtláníků po 40 kr. 62 chalupníků po 25 kr. 12 podruhů po 4kr.	55 12 25 -	- - 50 48	- - - -
Suma novej povinnosti	93	38	-
Na to v hotovosti odvedeno: Dne 8. Máje 1773 Dne 12.června Dne 9. října Dne 5. listopadu	25 15 23 30	- - - 38	- - - -
Suma hotového odvodu	93	38	-

Povinnost contribučenského též nádavkům z půjčeného obilí.

	Žito neb pšenice			Rýž neb žito			Ječmen			Hrách			Oves
	M	1/4	1/8	M	1/4	1/8	M	1/4	1/8	M	1/4	1/8	M	1/4	1/8
Od r. 1772 zůstala tato obec na to jí zapůjčené contribučenské obilí spolu s nádavkem (kromě toho, co vrchnost zapůjčila) v restě	3	4	2	34	7	2	8	5	-	-	-	-	5	2	-
Nová povinnost. K tomu se přiráží co tejto obci dle reversu v tomto 1778 roce z toho ve forotě pozůstalého patřícího contribučenského obílí zapůjčeno jest, totiž: dne 8. března 1178	5	-	-	67	-	-	20	-	-	-	-	-	8	-	-
Summa toho v tomto 1773 roku nově zapůjčeného kontribučenského obilí	5	-	-	67	-	-	20	-	-	-	-	-	8	-	-
Od tohoto vypůjčeného obilí contrihučenského přijde nádavek odvésti: totiž to	-	5	-	8	3	-	9	4	-	-	-	-	1	-	-
Summa novej povinnosti	5	5	-	75	3	-	22	4	-	-	-	-	9	-	-
Summa s pozůstalým restem	9	1	2	110	2	2	31	2	-	-	-	-	14	2	-
Na to se odvedlo: Dne 19 listop. 1773	6	3	-	90	5	3	27	2	-	-	-	-	12	4	-
Po odtáhnutí toho zůstává rest	2	6	4	19	4	3	3	7	-	-	-	-	1	6	-

Dáno v Židlochovicích dne 22. listopadu 1773

Josef Gold
počet vedoucí

Že tornu tak a ne jínáče jest, my taky nic vic ani miněj, než co v tejto knižce vepsáno jest, našemu p. contribučnímu hotových peněz neodvedli i taky, že to nám odepsána jest, to my s našim odpisem a přitisknutí naše, vždy v rukauch mající pečetí potvrzujeme, jenž se stalo v Židlochovicích dne 23. listopadu 1773.

Jakub Otava, pudmistr Johan Kugler, rychtář Antonín Ivan."

Všechny obce byly upozorněny, že nemají kontribučnímu úředníku kontribuci odváděti na kvitanci, nýbrž aby jeden každý odvod v knížce hned pokaždý zapsati daly.

Při konci jednoho každého militárního roku vrchní úředník každého panství všechny contribuenty předvolal a se jich tázal, zdaliž oni svému purkmistrovi aneb obecnímu contribučenskému výběrčímu nic víc přes jejich povinnost odvedli, i taky zdaliž on, obecní contribučenský vejběrčí, každému tu od země obdrženou náhradu neb bonifikací dle slušnosti rozdělil a vynahradil, jestli tomu tak bylo a nejinak, tak se sestavila tato klausule: "Dne … předstaupili všichni poddaní a respektive contribuenti této obce, vyznávajíc, že purkmistrovi, neb obecnímu contribučenskému vejběrčímu nic víc, než to, co v tejto knížce zapsáno jest, hotových peněz odvedli a že jednomu každému ta zemská bonifikace náležitě podělena a vynahražena byla, též podobně, že ten restovní vejkaz ode mne examinirován a za contribuenta bez odporu vynalezen jest, s tímto dosvědčuji."

L. s.

Podpisy.

"Poddaní k dávání vlastních proviantův a takových transportních vozů jak v naturaliích, tak taky na penězích dle rozvržení musejí mezi sebou činiti sbírky, rovněž vrchnost, když užívá podací grunty, jest povinnna dle systemalního patentu od r. 1748 v jednom i v druhém dávati a skládati tolik, kolik její podíl těch ožívajících gruntův podleva měsíčnej dávky vynáší.

Avšak některé vrchnosti byly toho mínění, že když ona těch proviantních a transportních bonifikací užívati nechce, není také povinna takové naturalie dávati a skládati peníze na útraty proviantních vozů.

Avšak vysvětlení k systematnímu patentu říká a vrchnostem přísně k náležitej správě dává, že takový vrchnostenský užívání domů při zemi dokonce místa žádného nemá, ani míti nemůže, nýbrž jedna každá podací grunty oživující vrchnost dle onoho patentu všechny ty od země na poddaný přicházející povinnosti jak na penězích, tak taky v naturaliích rovno s něma snášeti má a to z tej jedinej příčiny, že taková proviantní, zvláště ale transportní bonifikací velmi často miněj než co poddaný ty naturalie a vozní autraty samy v sobě koštují, vynášejí, odkudž tehdy, když taková vrchnost od dávání proviantův sebe zachraňovala, jim poddaným skrz to by velmi ukřivděno bylo, kdyby pak se to předce někde stalo, tak bude ona vrchnost takovou škodu jim vynahraditi beze všeho ohledu přidržená".

Je to značný krok kupředu. Rolník má již u císaře zastání proti vrchnosti a může se ho dovolati, kdežto dříve nebylo.

V r. 1779 byla zamýšlena válka Rakouska s Pruskem a faráři děkanátu židlochovského dobrovolně na ni odvedli kontribuci děkanovi, který obnos odvedl cís. Marii Terezii a Josefovi II.

Složili:
      Děkan židlochovský 90 zl.
      farář blučinský 72 zl.
      farář otnický 60 zl.
      farář pohořelický 42 zl.
      administrátor rajhradský 72 zl.
      farář šaratický 60 zl.
      kaplan židlochovský 5 zl.
      zámecký kaplan židlochovský 9 zl.
      kaplan nosislavský 9 zl.
      kaplan nikolčický 9 zl.
      farář cvrčovský 30 zl.
Složili tedy celkem 458 zl.

Mohli si to dovoliti, nebof jejich postavení v té době bylo skvělé a obzvláště otec Marie Terezie, Karel VI., jim přál a církev katolickou uznával za jedinou ve své říši.

Roku 1805 povstala válka mezi Rakouskem a Francií. Rakouskému vojsku velel generál Mack, francouzskému císař Napoleon Bonaparte. Rakušané měli u Ulmu 70.000 vojáků, které chtěl francouzský generál Bernardotte obklíčiti, což se mu také plně podařilo. Rakušané byli sevřeni, uchýlili se do pevnosti ulmské a padli do zajetí i s generálem Mackem.

Rusové s generálem Kutuzovem přišli Rakušanům na pomoc, zatím co Francouzové bez odporu dorazili do Vídně. U Brna však se shromažďovaly voje rakouské a ruské. Dne 2. prosince byla svedena bitva "Tří císařů" mezi Telnicí a Slavkovem, Rakušané i Rusové byli poraženi a ještě téhož: dne smluveno příměří.

A téhož dne byla francouzská vojska ubytována v okolních obcích a tento úděl připadl i Blučině. Ačkoliv již dříve byla Blučina navštívena francouzskými prapory, nepřihodilo se nic zvláštního, poněvadž vojsku velel hodný generál, který byl ubytován na faře, jmenoval se Thebolin a byl zrozen v Berlíně. Tento velitel udržoval v mužstvu přísnou kázeň, a proto si žádný ničeho nedovolil.

Druhé ubytování francouzského vojska přineslo s sebou různé škodlivé následky, ježto domy byly jak jízdou, tak i pěchotou přeplněné. Na faře se ubytovali dva generálové, 22 vyšších důstojníků, 30 obyčejných vojáků a 60 koní. Toto vše musel farář zaopatřiti spíží, kávou, vínem, ovsem a senem. Sám neměl na faře místa a musel i se svými lidmi spáti ve škole.

V tomto a předcházejícím roce se vína vůbec neurodilo, pouze několik sousedů mělo něco dvouletého vína. Jakmile se vojáci o něm dověděli, vypáčili ve sklepě dveře, nádoby načali, a čeho nevypili a nemohli odnésti, to aspoň vypustili z beček. Ani farář neměl vína, musel je tedy pro ony lepší oficíry sháněti po domech. Tito páni za svého ubytování vypili 14 věder vína.

Dne 3. prosince byla Blučina vypleněna, avšak tímto pleněním nepovstala žádná citelnější škoda, poněvadž, co bylo lepšího, lidé si už dávno zakopali. Také fara byla vypleněna.

Francouzové si rovněž přivlastnili 55 koní a farářovi vzali 8letou kobylu 15 pěstí vysokou; za pobytu porazili 66 krav.

Blučina utrpěla pobytem Francouzů mnoho škody, ale ještě více Měnín. Zde byla bída o dříví a proto Francouzové popálili veškerá vrata od stodol a všechny ploty; farářovi shořelo 5 kop žita a přes 5 kop pšenice, skrmili více než 6 kop ječmene a ovsa a kromě toho všechny koně stáli po kolena v obilí, ježto nebylo ještě vymláceno.

Již v r. 1804 byla velká drahota, ale bída v r. 1805 dostoupila vrcholu. Měřice pšenice se prodávala za 16 zl., žita za 15, ječmene 11-12, ovsa za 6, čtvrť kroup za 5 zl. Rovněž víno bylo tak drahé. Bečka mladého stála 115 zl., dvouletého 210 zl., staršího 300 zl.

Farář počítal dodanou spíži za prostřední cenu a napočítal 3474 zl., které mu byly erárem později zaplaceny, avšak ničeho za ně nebylo možno koupiti.

V r. 1805 museli jíti k odvodu z Blučiny všichni muži od 20 do 30 let. Mezi nimi byli také dva synové Martina Hanuše z čís. 117. Rodiče je viděli naposled, když vyjížděli z vrat, více se domů nevrátili, neboť oba dva byli odvedeni a ihned vzati do pole.

Vojsko bylo rozloženo u Měnína, Telnice,.Zatčan, Újezda, u Křenovic, na kopci Prateckém, u Blažovic, Velatic, Tvarožné a v tomto okolí až po Slavkov. V této bitvě padl i ruský princ na silnici za Uhřicemi blíže hostince "U hrozna". U Násedlovic se sešli všichni tři císařové: rakouský František I., ruský Alexander I. a Napoleon. Tam sjednali příměří.

V tehdejších letech bylo u Blučiny mnoho vinohradů, v nichž se Francouzově rozložili a v noci spálili všechny kozlíky s koly zde složené, aby ohněm mátli Rakušany a Rusy. Obyvatelstvu byly pobrány veškeré zásoby obilí, vína a jiných věcí, jakož i dobytek.

Dodnes se vypravuje, že se francouzové ptali kohosi, kudy se jde do "Višau" (Vyškova). Občan dobromyslně jim ukázal cestu do blučinských Vyšav. Jak se mu odměnili, není známo.

Před r. 1800 bydlel v čís. 28 jakýsi Zatočil. Kdysi se šel podívati na polní úrodu na Chřibech. Na Vyšavském kopci u cesty našel novorozeně zabalené v peřince. Když se vzpamatoval z překvapení, vzal dítě a odnesl je domů. Zahájeno pátrání po krkavčí matce, leč bezvýsledně. Zatočil si dítě ponechal a vychoval je. Byl to chlapec a dali mu příjmení Neupperk. Když dospěl - schylovalo se právě k válkám napoleonským. Také byl chycen a odveden na vojnu. Více o něm nebylo zpráv, ačkoliv slíbil, že po válce se určitě do Blučiny vrátí.

Když potom vojska Napoleonova zaplavila náš kraj, dostali do každého domu oddíl vojska k ubytování. Když vojsko mělo odjížděti, šel hospodář z domu č. 27 do stodoly. Přišel k němu francouzský voják od Zatočilů a počal na něho česky mluviti. Pravil: "Toníčku, nepoznáváš mne, já jsem Zatočilúv Neupperk, prosím tě, nyní neříkej nic, neboť mně by to mohlo velice uškoditi, kdyby vyšlo najevo, že jsem se prozradil, že nejsem Francouz. Ale až zítra odjedeme, řekni tatínkovi a mamince Zatočilové, že ten voják, který jim při loučení ruce políbil, byl jejich Neupperk. Řekni jim, že až se budu moci dostati pryč od vojska, třeba až z Francouzska, zase se vrátím na Moravu, sem do Blučiny."

Pak se rozloučili a Francouzi za nedlouho potom odjeli. Tyc to ihned oznámil Zatočilům, kteří byli tím hrozně překvapeni, neboť si myslili, že Neupperk je v rakouské armádě. Jak se dostal do armády francouzské, zůstalo tajemstvím. Milý Neupperk, blučinský bojovník Napoleonův, se již nevrátil. Snad někde v tom válečném tažení zahynul.

Dle nedoložené pověsti táhl prý Napoleon, (spíše snad jeho generál), přes Blučinu a v rathauzi obědval. Tehdejším sládkem byl zde jakýsi Anyš, který měl krásný obraz hlavy, představující Nejsvětější Trojici. Napoleon prý poručil, aby obraz byl zabrán, avšak obraz byl v šenku zapomenut a je zachován v Brně v soukromém vlastnictví dodnes. Díváme-li se na obraz zpředu, vidíme dvě hlavy, z boku vidíme 3 hlavy a ve skutečnosti tyto hlavy znají jen 5 očí, avšak jeví se, jakoby každá hlava měla oči dvě.

V r. 1809 po rakouské porážce ustupovalo vojsko až ke Znojmu, kde 13. července sjednáno bylo příměří. Francouzi se rozložili v kraji znojemském a brněnském a leželi tam po 4 měsíce, až do ujednání míru 2. listopadu 1809. Jejich přítomnost v Blučině nejvíce pocítil farář a obec. Dne 13. července kolem 3. hod. odpoledne, (kdy právě příměří bylo sjednáno), byl do Blučiny vyslán důstojník od 111. francouzského pluku jako ubytovatel. Na neštěstí byla v Blučině přední husarská hlídka, která jej chtěla zajmouti, on tornu nechtěl rozuměti, poněvadž jeho cílem nebylo ubytování 111. pěš. pluku, nýbrž ještě vybrání výpalného od faráře a od obce. Že měl takový úmysl dosvědčuje také ta okolnost, že onen pluk druhého dne se ubytoval v Rajhradě. Husaři, aby se s francouzským důstojníkem mohli domluviti, vyhledali učitele, který se sousedy se na vojáky z radnice díval a všichni šli k farářovi. Farář tlumočil Francouzovi, co jej očekává, ten zase rozhodně proti zajetí protestoval, ježto již je příměří a on prý byl určen, aby pluku zabezpečil ubytování. Doufal, že farář mu pomůže, byl však nemálo překvapen, když husaři jej prohlásili za zajatého a odváděli.

Když přišli za městečko kde křižují cesty k Měnínu a Moutnicím, Rakušané Francouzovi vše sebrali a vlastnoručně beze zbraní si vyřídili konflikt franko-rakouský, bohužel k velké škodě obce i faráře. Potom jej propustili.

Dne 27. července kolem 5. hodiny přivedl tento ponížený francouzský důstojník do Blučiny půl druhé setniny vojska, postavil je před faru a obsadil ji hlídkami. Farář, purkmistr Antonín Ivan a tlumočník Ondřej Pánek museli s důstojníkem obklopeni strážemi jíti ke generálovi do Rajhradu.

Generál byl starý mrzout a oznámil jim, že pan důstojník byl z návodu faráře a obce od rakouské husarské hlídky zajat a okraden o bankovky v ceně 1200 zl. Bud ihned tento obnos zaplatí, nebo budou zastřeleni. Jelikož peníze žádal nepřítel, nezbylo než 1200 zl. zaplatiti.

Francouzi leželi 4 měsíce táborem u Tuřan, ale po celou dobu na blučinské faře byli ubytováni důstojníci. Farář nebyl ušetřen poplatků, nýbrž musel je jako jiní zaplatiti.

Po ujednání míru s Francouzi a Italií musil brněnský kraj zaplatiti do 24 hodin třetinu válečné daně z obnosu 1,782.503 franků, kterážto summa slevena na 750.006 zl. Třetina tohoto obnosu byla zaplacena do 24 hodin od vrchností a farářů brněnského kraje.

Blučinský farář zaplatil 581 zl. 32 kr., židlochovský administrátor 543 zl. 24 kr. Kromě toho kněží brněnského kraje museli odvésti třetinu veškerých příjmů na úhradu vydržování dvou francouzských špitálů. Židlochovský správce fary z 1031 zl. 5 kr. příjmu odvedl 356 zl. 33 kr. a blučinský farář z příjmu 1476 zl. 34 kr. odvedl 392 zl. 8 kr.

Kromě toho blučinský farář musel se 12kráte dostaviti do Brna a odvésti zadarmo 2 bečky vína do Nenovic.

Po ujednání míru 2. listopadu 1809 ještě nakrátko zde Francouzi zůstali a pak všichni odtáhli. Pro velké státní dluhy odvádělo se vše zlaté a stříbrné státu i z kostelů.

V r. 1849 sloužil v papežské armádě Antonín Zatočil. Za věrné služby byl vyznamenán medailí, která má na jedné straně ve vavřínovém věnci dva klíče křížem přeložené, nad nimiž je papežská tiara. Vně vavřínového věnce je nápis: SEDES APOSTOLICA ROMANA. (Římské sídlo apoštolské). Na druhé straně:

Bylo to za revoluce v papežském státě.

Vojsko bylo na obci "na 1ežení" od r. 1621 až do r. 1888 - ovšem přechodně.

V r. 1852 svolal přednosta obce výbor, aby se ho otázal, jakým způsobem se má přivézti štěrk od Měnína z vrchnostenské jámy na vojenskou jízdárnu v Blučině, zda z povinnosti či za plat. Jízdárna byla za Bartlovým domem čís. 98 v Zadní ulici; dodnes je na těch místech malá vyvýšenina. Výbor se usnesl na tom, že se tak má státi z povinnosti, ježto obec nestačí k zapravení podobných výloh. Každý 1/2 láník a 1/4 láník jest zavázán přivézti na jízdárnu fůru štěrku; pakby to nestačilo, musí každý ještě druhou fůru dovézt.

V tomto roce (1852) zde leželi maďarští husaři; k lidem byli zlí. Je podezření, že zapálili Pendrov, kde vyhořelo 20 domů. Všichni při vzniku ohně najednou vyjeli z domů, takže se tím stali podezřelí. Voják bydlil v domě vždy jeden. Denně si donesl půl funtu masa a ostatní mu musela hospodyně všechno sama obstarati. Dostala za vše 12 krejcarů. Vojákovi musel hospodář dáti postel se vším příslušenstvím, ráno a večer ke koním světlo, pod ně slámu a obdržel denně 3 krejcary. Půlláníci a čtvrtláníci museli je zdarma odvážeti z obce na obec "fiřponem". Kdo měl koně, jel sám, kdo neměl, musel si najmouti. Když jim hospodář nedal, ukradli co mohli: ovce i husy. Když zde byli na ležení kyrysníci, velmi se lidem zamlouvali, poněvadž to byli hoši z Moravy a slušně se chovali. Posledně byli na obci dragouni, kteří odjeli ko1em r. 1888. U Vojkovic měli střelnici a cvičiště.

V r. 1859 byla válka v Itali se sardinským králem Viktorem Emanuelem, jemuž pomáhali Francouzové. První srážka byla u Montabela 20 června, druhá u Magenty, třetí u Solferina. Z Blučiny se této války zúčastnil František Klein z čís. 48, Jan Šiler 175, Jan Najman 178, Matěj Hrubý 172, Martin Teiner 188, Jan Jedonek 83, František Veselý podruh, Josef Böhm 97, Tomáš Klein 89, Eduard Hnilička 81, František Návedla 66, František Nesvadba 90, Placidus Tukač 151, Vavřinec Kirsch a František Hnilička 81. Všichni vojíni se po válce domů navrátili, jen Václav Klaška padl.

V Blučině bylo v tomto roce ubytováno mnoho zajatých Italů, kteří večer nádherně zpívali po ulicích.

Mnoho viděl a zkusil v životě František Böhm. Nejdříve sloužil u myslivců v Italii a pak se r. 1862-63 súčastnil Maxmilianovi expedice do Mexika. Viděl také smrt svého velitele. Škoda, že byl uzavřeným člověkem a žádnému se nesvěřoval. I když byl "v náladě" mnoho neřekl, jen napověděl.

Byl vyznamenán stříbrnou medailí. Na bílé stuze je červený pás od prava do leva a křížem zelený pás stejně široký. Stuha je obdélník o 1/2 delší než širší, zdobený černým orlem s hlavou do prava a zeleným pásem v podobě 3. Na stříbrném penízi je podobizna, kolem níž je nápis:

V Blučině Böhmovi říkali Mexikán. Prožil celý mužný věk ve vojsku a teprve se vrátil do Blučiny. Zemřel jako obecní almužník.

Z okolí byli s ním ještě 3 mužové v Mexiku, z nichž snad dosud jeden žije v Újezdě.

Po bitvě u Hradce Králové kde 3. července 1866 byli Rakušané na hlavu poraženi, ustupovala rakouská armáda a její ústup proměnil se v divoký útěk. Rakouské vojsko bylo stahováno k Vídni a Prušáci táhli za ním. Na Moravě táhli všemi silnicemi. K nám do Blučiny přijeli pruští červení husaři od Opatovic a od mostu zaměřili ke stodolám, z nichž vysadili vrata, vyházeli oplotně a koně postavili do párníků do obilí. To bylo po polovici července po poledni. Byli to ubytovateli. Na večer přišlo mnoho vojska a zůstalo zde. V každém domě jich bylo 20. Muselo se jim dáti jídlo, jinak brali si sami a jejich žravost se stala příslovečnou: "Žere jako Prajz . . ."‚ čímž se chce naznačiti, že jídlo míchané mělo (zvláště u Sasů) velmi nepříjemné následky žaludeční a střevní. Když se vraceli od Vídně, nesměli již nic bráti. Vše bylo později zaplaceno.

17. července přijela kolena dělostřel s 1125 muži a 500 koňmi.
18. července 35. pěš. pl. s 1125 muži a 30 koňmi.
19. července dragouni s 500 muži a 500 koňmi.
19. července Garde du korps s 1100 muži a 36 koňmi.
19. července husaři s 1100 muži a 2056 koňmi.
19. července kyrysníci s 1000 muži a 1100 koňmi.
19. července myslivci se 750 muži a 11 koňmi.
19. července pěší oddíl s 75 muži a - koňmi.
31. července 37. pěší pluk s 892 muži a 17 koňmi.
července dragouni s 270 muži a 281 koňmi.
V celku 52 důstojníků s 7712 muži a 3545 koňmi.

Těmto se dalo kromě stravy v domech 13 krav, 48 věder piva, 6 věder vína, 800 pecnů chleba, 1 čtvrtka másla, 10 mázů omastku a 500 centů sena. Kromě toho 25. července dojeli z Brna rekvírovati a měli již 30 kusů krav, které na velikou prosbu jakéhosi občana, (asi Rychtra z čís. 31) nechali státi; přitom vzali farářovi Eisenfestovi spřežení koní, vůz a 10 věder vína, kromě toho ještě byli na faře dobře vyčastováni. Už šli totiž domů, ale na náměstí potkali jednoho evangelíka z Pendrova a ten je na faráře poštval. Ihned se znovu na faru vypravili.

Ani ztráta hmotná nebyla pro faráře tak citelná jako chování se pruských důstojníků k němu. Běhali kolem něho s nabitými pistolemi a nataženými spouštěmi jako okolo zločince, políčkovali jej, plili naň, šťouchali jej, tahali za uši a více nezdob tropili, přičemž vedli ohavné řečí. Ani na to vše vzaté nechtěli dáti pojištění, až to opět onen občan vyprosil, takže farář za utrpěnou škodu dostal později odměnu. Kromě tohoto případu byli Prusové vlídní a spořádaní, jen když se jim dostalo jakýchkoliv pokrmů.

Druhou ještě strašnější pohromou r. 1866 bylo, že tu jak žito a sadba docela zmrzly, pšenice a ječmen z polovice; ježto byla krásná jeseň, měli lidé zemáky, jenže špatné chuti; i kukuřice dozrála, vína však nebylo. Ani nejbohatší občané neměli chleba, na setí koupili s bídou a sami jedli z ječmene. Bída a nouze byla mezi lidem veliká.

Třetí host přišel - cholera; bohudíky, v Blučině si vyžádala jen 6 obětí.

Ve válce s Prusy z Blučiny byl Jan Novotný č. 108, Jakub Srnec 173, František Krejčí, podruh (žije), Valentin Horáček, podruh, Matouš Svoboda podruh, Bartoloměj Kratochvíl 132, Placidus Tukač 150 (Tukač od Duba se došel podívati domů a pak se zase vrátil, začeš obdržel po válce 40 ran holí.), Jan Prisner 104, Josef Riedl 219, Jindřich Hanuška 57 a Norbert Tukač 181.

Tohoto roku byl starostou Ondřej Ježek 73, radními Prilisauer Eduard 101 a Václav Klimeš 109. Tito byli zodpovědni za to, aby Prušáci měli jíd1o připravené. Skládal se jim chléb, máslo, tvaroh a sádlo do obecního hostince.

Toho roku byla také válka v Itálii s králem sadinským, který byl 24. června u Kustozy poražen. I v této válce byli blučinští občané: Jan Šiler čís. 13, Tomáš Klein 89, Josef Böhm 96, Jan Dohnal 56, Kratochvíl Šimon 132 a Eduard Hnilička.

Naši občané museli jeti na fiřpony do pruské války, dováželi pro vojsko potravu. K Náchodu a k Hradci Králové se s přípřeží dostali Jan Kelbl čís. 21, František šťastný 22, František Gebauer 24, Šimtou Jedonek 25; ten tam pozbyl pár koní i s vozem. Po válce obdržel jiné koně. U Čáslavě a Pardubic byli František Otava 28, Jakub Studený 30, Jan Richter 31, Haňka Václav 32, Jan Floder 36, František Valter 37, Tomáš Hanuš 39, Vavřín Riedl 41, Matěj Kugler 42, Jan Pitterna 43, Jan Tyc 47, Jakub Kugler 49, Josef Klein 48, František Šiler 59 a Matěj Floder 61. Když přijeli domů, měli velmi bídné koně, které brzo pošly.

František Šťastný a Matěj Dlabka dojeli z přípřeže, byli odvedeni a museli hned na 3 léta narukovati do Prahy.

Dne 10. srpna 1878 jeli vojíni do Bosny, kterou Rakousko právě okupovalo a z područí Turecka vymanilo. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny nechtěli býti poddáni Rakousku, nýbrž chtěli k Srbsku a postavili se na odpor. Rakousko vypravilo 80.000 mužů, aby povstalé junáky přemohlo. Museli jíti i někteří z Blučiny ke svým plukům. Byl to Matěj Floder z čís. 11, Josef Tureček, dělník, Jan Rokyta 58, František Kula, dělník, Josef Dlabka 121, Antonín. Hanuš 102, František Šťourač, dělník, Tomáš Haman, dělník, Štěpán Veselý 253 a Tomáš Dubina, stolář. Dne 3. a 4. září u Doboje a Maglaje byli povstalí Srbové poraženi a v těchto bojích byli raněni Jan Rokyta a Josef Dlabka. Vyhojili se a do dvou let se všichni zdraví šťastně domů vrátili. (Dostávali občas větši peněžité podpory (až 45 zl.) od ministra vojenství.)

Od této doby až do r. 1914 vládl mír.

* * *

Obec je členem Kontribučenské záložny v Židlochovicích, která měla veškerého jmění v r. 1873 dohromady 98.798 zl. 25 1/2 kr., jež pozůstávalo z 1032 podílníků. Blučina je zastoupena 74 podílníky s podílem na jmění 5,590 zl. 76 kr.

Na čtvrtlán připadal podíl až 46 zl. 85 kr., na půllán až 96 zl. 82 kr.