v Nových horách jest pramen. Z tohoto pramene vedla obec dříve rourami vodu do městečka. Nyní jde vodovod pouze po faru, na který se po válce připojily ještě. Kelblův dům a dům Šťastných. Vodu z Nových hor odvádějí Židlochovští pro svůj vodovod do města. Voda jim byla prodána jednotlivcem.

Voda je celkem zdravá a případy tyfu jsou ojedinělé, obyčejně přinesené odjinud nebo z řeky Cézavy. V roce 1644 dala obec, jako doplatek, lázeň Janu Raykoptovi, jak svědčí tato poznámka: »Léta 1644 dne 29. listopadu za rychtáře Jiříka Matle učiněn jest tento zápis: Jakož majíce obec městečka Blučiny na Lázni, kterouž Honza Raykopt v užívání drží ještě k dobírání povinných 90 zl. mor. a týž Honza Raykopt majíce také za obcí k pohledávání po manželce své dluhu 118 zl. 1 groš 2 dinary, takovým dluhům povinným dotčenou Lázeň pán starý Martin Hanuška se staršími svými témuž Honzovi Ravkoptovi za zaplacenou tímto zápisem, totiž v devadesáti zlatých mor. odevzdávají a postupují. Slibujíce se na touž Lázeň v ničemž více se nepotahovati, ani navracovati na čas budoucí a věčný.«

V r. 1750 praví obecní účty: »Tesaři od stavení stodoly a kladení podlahy na Lázni dáno dle smlouvy 20 zl. 40 kr. v hotovosti.« Domníváme se, že se jedná o obecní kovárnu, která byla v týchž místech jako lázně.

O vodovodě, kdysi k společnému užívání v Blučině postaveném, vypravuje farní protokol:
»Mezi Blučinou a. Židlochovicemi v těchže kopcích jmenovaných Nové hory nalézá se vodní příkop nebo studánka, z které kdysi blučinská obec potřebnou vodu rourami až do středu tržebního náměstí blízko statuy vedla. Neboť kolem roku 1730—1740 dílem teď, dílem později vykopali se v kopcovitých zahradách na Pendrově pozoruhodné staré dřevěné roury. Ještě kolem roku 1786 byla na náměstí 4 hranná kašna, z které bylo pak kamenných kvádrů upotřebeno na vyzdívání chodníků u pana starosty Antonína Schafra, v radnici a r. 1792 na opravu obecní kovárny a k jiným účelům. S tohož, uprostřed na náměstí nalézajícího se roubení, stékala přebytečná voda čtyřmi menšími rourami, které byly v zemi, do koupelny, která se nacházela tenkráte u obecní kovárny, kde se voda shromažďovala do studně a byla ohřívána k upotřebení pacienty. Tato studna stála mimo budovy, protože obec roku 1792 tu k spadnutí ohroženou budovu, koupelnu, nechala zbořiti a upotřebila stavivo na jiné věci. Zdi koupelny byly klenuté, náramně tlusté a vysoké. Poslední dozorce koupelny čili pan lázeňský měl tam své sídlo a jmenoval se Marek. Před ním byl lázeňským Argimarek, bývalý regimentský chirurg, jehož dcera Anděla se provdala za pana Getrobta, který byl císařským sluhou v době, kdy se císařská silnice u Pohořelic, Ledec a Rajhradu stavěla.«

Voda ze studánky byla tak dobrá, že kníže Maximi1ián Karel z Dietrichštejnů, když se po 4—6 neděl na letním pobytě zdržoval v Židlochovicích, nechal si ji vždy k tabuli donésti.

»Zajímal-li by se snad někdo o to, kde roury jsou, musí si odměřiti 2 loktě od prvního stromu ve farské zahradě a tam je v zemi najde«, praví se v záznamě. Ovšem »první strom ve farské zahradě« je velmi široký pojem a nedá se dnes blíže určiti. Časem byly zničeny poslední zbytky basénu a studny z tohoto vodovodu.

Na jiném místě je zpráva o druhém vodovodě: »Ve farním domě stojící studna dávala vodu, ale studna byla velice mělká a čím více se kopalo, přicházelo se na tím tvrdší a vyschlejší půdu.
Aby se nemusila voda roznášeti po celé zahradě, byly tam nádrže, do kterých se voda napouštěla, aby byla vždy v pohotovosti. Tato voda časem hnila a proto se jí neužívalo. Za sucha vody se však nedostávalo a proto pokoušeli se občané, aby ji z kopců dostali. Kladli opět dřevěné roury až ke dřívější studni v zahradě a odtud se voda odváděla do basénu ve farním domě. Avšak r. 1774 přivalil se příval, který způsobil mnoho škody a dřevěné roury vodovodu vyplavil.
V suchých letech pokoušeli se lidé o druhou studnu. V roce 1774 byla na faře nová studna vykopána; ačkoliv slabé proudy byly málo platné, přece voda byla vedena až do farního dvora, kde se jí používalo pro dobytek a také pro domácnost, ale roury se často zacpaly pískem a bahnem, které se do nich dostávalo s polí.«

V roce 1838 prodala Terezie Mátlová na věčné čásy pramenitou vodu na svém pozemku v Nových horách do Židlochovic za 500 zl. Voda vytékala ze skály. Je chutná a zdravá. Vedena je z reservoáru rourami přes Cézavu až po židlochovské hranice, kde roury vedou poblíž silnice do Židlochovic. Dříve stékala s Nových hor svodnicí ke stodole Strouhalové z čís. 1., dále pod silnicí do zahrady Srncovy čís. 146 a do Cézavy. Muselo jí býti větší množství, když občan A. Mrňa chtěl v těchto místech stavěti vodní mlýn.
Obec blučinská protestovala proti prodeji vody, ale uspokojila se, když jí bylo ústně židlochovskýmí slíbeno, že se i pro Blučinu ponechá něco vody. Když byl postaven reservoár, ukázalo se, že tomu tak nebude a že veškerá voda poteče do Židlochovic a Blučina dostala by vodu, jež přeteče a jíž Židlochovice nebudou potřebovati. Majitelce pozemku bylo zakázáno na pozemku dále kámen lámati, takže pozbyla práva s pozemkem svobodně nakládati. Z prodeje měla jenom škodu, neboť m3 kamene se prodával za 3 zl. 50 kr. až 5 zl, dle poptávky a jakosti.

Vodovod pro Židlochovice byl jen částečně prospěšný. Dnes mají jiný vodovod, poněvadž blučinská voda jím naprosto nestačí. V Blučině litují nerozvážného kroku svých nedávných předků.

Voda v Nových horách je pro Blučinu ztracena, ale našlo by se snad dostatečné množství v Hájíčku u studánky. Věříme, že není daleká doba, kdy v Blučině vodovod bude aspoň takový, jaký býval za dávných dob.