Dvůr v Blučině stál již v nejstarších dobách. První zmínku o něm činí olomoucký biskup Theodorik r. 1297, kdy biskup olom. dvůr přidělil ždárskému klášteru i se zahradou; patřil potom jako beneficium ke kostelu až do roku 1481, kdy opat Linhart žaloval pana Jindřicha z Valdštejna z 1000 hřiven grošů, že se uvázal v desátky vinné i obilné v Blučině i v dvůr, ježto to spravedlivě klášteru dosud příslušelo. Při tomto klášteře zůstal do roku 1484, kdy týž opat, znamenav velkou záhubu kláštera, učinil smlouvu s Jaroslavem z Boskovic v desátky vinné a obilné a dvůr poplužní v Blučině, kterou vše za 1000 zl. uherských jemu prodal. Odtud patřil potom k Židlochovicím.

V době reformační se na tento dvůr nastěhovali Němci ze Švábska, kteří zde provozovali řemesla. Tito Němci časem splynuli s místním obyvatelstvem, počeštili se a také r. 1645 z části na mor zemřeli. Časem však zanechali řemesel a zakoupili se na domy.

Majitelem dvoru stala se i obec blučinská a teprve r. 1619 za rychtáře Jíry Horáka a jeho starších Jana Drábka a Jana Slabého, prodala tento dvůr v Zadní ulici Andrlovi Ungerovi, který jej koupil své sestře Anně Bočkové z povinností k ní. Dvůr. tento sousedil s jedné strany s domem Honze Kleina a stál vedle Mertle Baura se strany druhé. K domu náležela role s lukami, lícha, pres s káděmi, kočí s pluhy, s branami a 4 koňmi, s dobytkem, totiž 6 kravami, dvěma voly, s 5 telaty, se slepicemi a husami. Achtel vinohradu ve Vyšavách ležící vedle Šimka Borkovanského se strany jedné a Gabriele Modrštoka se strany druhé, ve Fialkách 1 achtel, ve Velkých Štumpercích 1 achtel, 2 čtvrti ve Starých Velkých horách, v Záletnách 1 čtvrt, v Kypercích 1 1/2 achtle, v Cejslících 1 achtel. Všechno toto koupeno za sumu 1600 zl. počtu moravského a zavdal na to 200 zl., ale hotově položil jenom 100 zl, kteréžto peníze přijali starší z obce a položili z toho verunku za rok 1619 hotově 50 zl. O vánocích příštích položil 50 zl., leta 1621 položil 50 zl. a tak se závdavek doplatil. Dům splácel o vánocích po 50 zl. až do vyjítí sumy. Že Andrle Unger peníze zaplatí, ručili co rukojmí: Honsa Klein, Lorenc Larandrle, Andrle Pendler, Jíra Kreiberger, Hons Gracl, Daniel Hoffman, Andrle Hokštok a Gabriel Bacher. Kdyby některý rukojmě se ručení vzdal, musel by si do dvou neděl opatříti jiného.

Léta Páně 1620 za rychtáře Václava Kučery, Andrle Unger položil na sumu a kup svrchupsaný 50 zl. Takové peníze přijali starší Vít Borkovanský a Jakub Sedláček na účet sirotků Řehoře Foltynového jinak Bočka. 22. listopadu 1631 Unger položil poslední splátku.

Po nebožtíkovi Řehoři Foltýnovi jako nápadník na majetek se přihlásil jeho syn Honza, čili Jan Valentin Boček. Z Valentina vytvořila lidová mluva zkomolený název »Foltýn«. Jméno Jana Foltýna Bočka vyskytuje se ve velmi četných foliích purkrechtu blučinského í třebíčského. Ve foliích purkrechtu (staré gruntovní knihy) třebíčského přidává se však vždy ještě i predikát »Blučinský« a zápisy v purkrechtu v Třebíči zní na př.; »Za regentství urozeného pana Jana Foltýna Blučinského«, aneb »s povolením urozeného hejtmana L F. B.« .

V Blučinských foliích purkrechtních je vždy nazýván »urozený pan Jan Foltýn Boček, hejtman panství třebíčského a inspektor panství židlochovského« anebo »vzácně slovutný pan Johannes Foltýn Boček a v r. 1620 jednou dokonce »syn jeho (Řehoře) Honza.« To bylo ještě v době, kdy žádné hodnosti neměl.

Dle toho buď již tehdy Boček náležel ke drobné šlechtě vladycké, anebo do ní v této době byl povýšen.

Do Třebíče přivedla jej r. 1642 hraběnka Zdislava z Waldštejna, která po smrti svého manžela Rudola panství Třebíčské a židlochovské jako mateřská poručnice společně se širší radou poručnickou pro syna Františka Adama spravovala.

Boček vedl správu panství Třebíčského až do r. 1654, pak jej ale hraběnka Zdislava musela z Třebíče odvolati, protože se zde v tu dobu činily přípravy ku provedení katolické protireformace a Boček byl podezříván, že sám také patří k haeretikům, rozkolníkům, jakkoliv se tvářil co katolík a jak farní matriky ukazují, své děti v Třebíči narozené dával u katolického faráře křtíti. Nicméně usoudili o něm visitační komisaři ve zprávě o Třebíčských sektách podané dne 17. dubna 1654, že patří k sektě Flaccianův (v německém originálu téže zprávy se uvádí... »unter welchen Flaccíaner auch der Oberhauptman mehr berührten Herschaft Trzebicz gezahlt wird«.)

Hraběnka Zdislava vzala Bočka, o němž byly asi obavy, že by protireformací zde činil překážky, na své Židlochovské panství.

O činnosti Bočkově ve správě Třebíčského panství jest málo známo, neboť z městského archivu byl v třicátých letech minulého věku veškerý listinný materiál vztahující se na XVII. století zašantročen a archiv nynějšího velkostatku Třebíčského jest naprosto rozvrácen, že v něm není možna nijaká práce badatelská.

Pokud se však z fragmentárních, ze ztraceného archivu městského zachráněných spisů zjistiti dalo, zůstavil Boček po sobě pamět zcela dobrou; tak jako hraběnka Zdislava za celou dobu své poručnické vlády městu nikdy neublížila a naopak mu byla v časech třicetileté války štědrou ochránkyní a pomocnicí, tak dějí se i o Bočkovi v aktech procesuálních mezí panstvím a městem časté zmínky, že na rozdíl od svého předchůdce Šimona Žlutického a pozdějších regentů na panství, vedl si naproti měšťanům třebíčským spravedlivě, snášenlivě a beznáročně, čehož také při líčení útisků za seniorátních pánů proti městu užívaných bylo častěji vzpomínáno. Bližších zpráv o tom mohl by dáti centrální archiv hrabat Valdštejnův, který je však na zámku Křivoklatském býv. knížat Fürstenberských.

K Blučinským se choval rovněž s velkou blahovůlí. Vžijeme-li se do té doby, nebudeme jej viniti z chamtivosti jen proto, že vše kupoval, co bylo v obci na prodej. Žádných jiných kupců nebylo, kraj byl morem vyhynulý, lidé peněz na kontribuce potřebovali; proto lacino prodávali, aby se zbavili dluhů, nebo domy spálené od Švédů si opravili.

O jeho dobrosrdečnosti svědčí zmínka v registrech obecních r. 1649, kdy Blučina neměla sladu a on jí půjčil slad z Třebíče, Blučinští si pro něj jeli povozy do Třebíče.

Mnohá zajímavá zpráva o něm byla k velké škodě, když se koncem minulého věku topilo obecním archivem, zničena. Pan Jan Foltýn Boček, hetman třebíčský, nařídil Blučinským r. 1649 vyhledati všechny grunty v obci Blučině zpustlé a k jeho dvorku patřící. Funkcí touto byli pověřeni nejstarší občané blučinští, kteří přežili třicetiletou válků a pamatují poměry z počátku 17. století. Vše se řádně vyhledalo a útraty přitom vzešlé zaplaceno 3 zl. městečkem Blučinou.

R. 1649 dne 19. dubna za rychtáře Pavla Pitmona, učiněn jest tento zápis: »Vzácně slovutný pán Jan Foltyn Boček, toho času hejtman panství Třebíčského, na domě Andrese Ungera v městečku Blučině, podle Honse Kleina ležícího, spravedlivého dědictví, kterého jest jemu z toho domu ještě dopláceti v sumě 997 zlatých 12 grošů 6 dinarů počtu moravského. Takový pak dům zůstávaje od léta 1645 bez hospodáře a tento čas jíž za pustý položen jsouce a nápadníci po Ungrovi nemohouce míti té vážnosti, aby se toho gruntu ujati mohli a jeho pana Johannesa Foltýna Bočka jakožto pravého a jediného po nebožtíku Gregorovi Foltýnovi pozůstalého dědice vejrůnkův pokládáním náležitě uspokojiti mohli, cokoliv na ten výše dotčený dům na onen čas až dosavád k jejich dobrému vyplaceného, se nachází a jím by budoucně náležeti mělo, od toho všeho dobrovolně upouštějí a práva žádného sobě ani potomkům svým nepozůstavují, na nic více na domě tom své právo potahovati nechtějí; aby grunt pustý nezůstal, ujal se toho domu vzácně slovutný pan Jan Foltýn Boček. Převzal jej právem dědickým se všemi příležitostmi od starodávna k němu přináležejícími, totiž vinohrady v Cejzavách, 1 achtel podle Havla Šebesty, ve Fialkách 1 čtvrť podle Martina Burše, v Starých Velkých horách 2 čtvrti podle Václava Holobrádka, v Zailejtnách 1 čtvrť podle šmída . (kováře) Svobody, v Khypercích 1 1/2 acht. podle Kravičky i s rolím podle něho, v Cejslících 1 achtel podle Pavla Stankového, v Štompercích 1 čtvrt vedle Ondry Bodenýho ležící. Dále k tomuto domu patřila pole: v přední trati jménem Kolpergk, Nivka ve výměře 1 1/2 honu, a za Kolpergky dvoje hony pololánní, poznají se po kameni u rybníka Kunhoty, jedny hony podle Hogkštoka, u Velikého rybníka 1/2 honů podle Adama Koláře, v Padělcích 1/2 honů podle Matouše Bílovského.. Pod Starými horami troje hony podle Tobiáše Píšana, ještě více pod Starými horami troje hony podle Jiříka Močky, pod Zaulejtnami Nivka a dvoje hony vedle Flodra., ještě více jedny hony pod Zaulejtnami podle Jiříka Mátle; na Křibích v Hofích dvoje hony pod Kytlicí, pod touž Kytlicí ještě 4 hony s druhé strany ležící. Toto vše do purkrechtních knih jest zapsáno a odevzdáno jemu k ruce se všemi náležitostmi tímto zápisem s jistou vůlí milostivé vrchnosti. Privilegiem vysoce urozené paní Zdislavy, hraběnky z Valdštýna, od všech daní, robot a povinností toto zboží vysazeno a osvobozeno má.«

Téhož roku a dne za horného Jiříka Flodra v městečku Blučině prokázal p. Jan Foltýn Boček spisem, že Majdaleně, vdově pozůstalé po nebo: Jiříkovi Ošauchovi, sousedu městečka Blučiny, spolu i s manželem jejím, ještě za živobytí jeho 40 zl. peněz zapůjčil a jemu dluh spravedlivý jest k zaplacení. Poněvadž po sousedu Osouchovi nezůstalo ničeho, čím by věřitel spokojiti se mohl, toliko vinohradův 1 1/2 čtvrti, kteréžto sobě oblíbil Jan Foltýn Boček, a to 1 achtel v horách Cejzavách, který slove Oculus, podle vinohradu Jana Vostinky leží. Rovněž i tento vinohrad byl dle privileje jemu udělené, jemu i jeho dědicům a potomkům vyhražen, dán a osvobozen.

Pan Jan F. Boček měl zároveň pretensi na domě Vilhelma Vejšpindlera, souseda městečka Blučiny, na penězích k placení a vyložení 50 zlatých moravských a týž Vilhelm užívaje rolí pod Špíglem ležící, které zůstalo po panu otci jeho (Bočkovu) a nemaje čím pana J. F. Bočka contentirovati, a aby to roli zase k dědičnému právu přijíti mohlo, týž pan J. Boček s jistým konsensem vrchnosti, a když za to rolí Vilhelmovi 60 zl. mor. zaplatil, připsati sobě dal a Vilhelm také ze své dobré vůle, bez všelijakého přinuceni, jmenované rolí z rukou svých do rukou pana J. F. B. k užívání odevzdal, nepozůstavujíce sobě ani potomkům svým, ani přátelům nižádného práva, a to na časy budoucí a věčné.

K tomu ještě také, aby se ublížení Velhelmoví nestalo, dostává tento druhé rolí, a to půl druhých honů pod horou Štomperkem ležících a dvě zahrádky, blíž městečka. Jedna pololání po matce Hundrysové a druhá čtvrtní po nebo: Hundrysovi; užívání toto jest žádnému v ničemž nezávadné s jistou také vůli vrchnosti se toto pole podle pořádku práva městečka Blučiny Vilhelmovi odevzdalo k užívání a vládnutí.

R. 1650 dne 28. března za rychtáře Ondřeje Čudy, učiněn jest zápis, že »jest J. V. paní Zdislava, hraběnka z Valdštejna, paní na Židlochovicích a Třebíči, paní milostivá a dědičná, na šetrné vyhledávání skrze memoriál pana J. F. B., hejtmana panství Třebíčského, panu Václavovi rektoris Rozdialovskému, hejtmanu panství Židlochovského milostivě nařídila, aby se od domu pustého a spáleného po nebo: Šimonovi Šmitovi z Hoflbachů, zůstalého v městečku Blučině, podle domu pana J. F. B. ležícího, k lepšímu a prostrannějšímu domu za tři sáhy místa zšíří i zdéli, jak týž dům panu J. F. B. naskrze založen jest, postoupilo a vyměřilo«. Což se stalo bez odporu, protože žádný na tom spálenisku nechtěl stavěti, ani se o ně neucházel. Hraběnka toto místo mu darovala z milosti a připsati jemu kázala.

»Zároveň koupil ještě od souseda s druhé strany tři sáhy pro lepší příjezd ke svému domu pustého a spáleného místa po nebo: Matějovi Kudyvyjelovi, vlastně od vdovy Alžběty Pokorné jakožto dědičky a zaplatil jí za to místo 9 zl, kterýžto peníz ona sama k sobě přijmouce, panu Johannesovi Foltýnovi Bočkovi postoupila místo v šíří tří sáhů a do délky až k obecní ulici.«

»Dne 5. máje 1650 za rychtáře Honze Čipsera bylo povoleno Ondřejovi Čudovi, sousedu městečka Blučiny, aby sobě k své důležité a nevyhnutelné potřebě, která se netoliko v dluzích do důchodův vrchnosti povinných k placení projevuje, ale také spolu s jinými sousedy, jsouce od lidu vojenského císařského, tak i nepřátelského nemálo zruinirováni, a proto odhodlal se odprodati rolí troje hony a pole pod horou Cejslíky ležící za 33 zl mor panu Janu Foltýnovi Bočkovi.«

Dne 15. máje téhož roku koupil pan J. F. B. od Jindry Polkovskýho, souseda z Blučiny, jedny hony, podle Jiříka Flodra v Hlavách Padělcích ležící, a pod Cejslíky podle Jíry Šedivého dvoje hony; 1/4 vinohradu v Starých horách podle Jíry Kapusty a troje hony tamtéž. Tento Jindra Polkovský prodal toto pole z velmi nutné potřeby a ke všemu dohánějící bídy, nemoha snésti břemena po třicetileté válce, za 57 zl.

Dne 25. máje léta Páně 1650 za purkmistra Honze Cypsera, rychtáře Ondřeje Čudy, koupil od sousedů blučineckých pan Jan Foltýn Boček zejména tyto grunty, totiž: od Jiříka Flodra polí půl třetích honů, od Jindry Polkovského v Hlavách Padělcích jedny hony za 7 zl. a v Krátkých Padělcích vedle Mikuláše . Kopřivy 1 1/2 honu, ležící s jednou loukou za mostem obecním, za 22 zl.

Od Jana Čachtazkého koupil rolí půl třetích honů podle Jindry Polkovského v Hlavách Padělcích ležící a jednu záhradu podle pastviště a louku za obecním mostem. Za to vše jemu zaplatil 73 zl.
Od Martina Oderskýho koupil rolí osmnácte honů, z nich na Kříbích 6 honů a pod Zaulejtnami podle hranic nosislavských je 12 honů za 45 zl.
Od Jana Lanzingera koupil zahradu stromovou za Pendrofem podle Jiříka Wolffa za 50 zl.
Od Vilhehna Wajšpintera koupil Zahrádku konopnou podle Martina Myslivce za 8 zl.
Od Berty, vdovy Štěpánkové, koupil Zahrádku konopnou pololání podle Michala Schillera za 6 zl.
Od Václava Holobrádka koupil vinohradu jednu čtvrt ve Starých horách podle Jindry Polkovskýho za 19 zl«

Tohoto dne za veškeré grunty jmenované zaplatil 140 zl. a byly mu odevzdány a připsány. Léta a dne ut supra po učiněných těchto a v registrech purkrechtních městečka Blučiny napsaných zápisech, na dům s příležitostmi, jeho vinohrad a rolí obzvláštně panu Johannesovi Foltýnovi Bočkovi, hejtmanu panství Třebíčského náležejících, na místě vrchnosti dědičné, s jistým consensem vzácně slovutného pana Vácslava rektoris Roždialovského, hejtmana ty časy panství židlochovského, a za ouřadů ty časy, purkmistra Říhy Osaucha, Jiříka Krejčího a jejích spoluradních, přiložen jest pro budoucí pamět k napřed položeným zápisům tento ještě zápis: že jakož pan Jan Foltýn Boček, domu tohoto i s příslušenstvími k němu přináležejícími netoliko z příčin těch slušných, totiž: Vidě, že držitelé gruntů dotčeného, kterým po smrti Jana otce jeho byl prodán a zapsán., ničeho podle zápisu učiněného z něho neplatili, nestarali se posledně čím dále, tím více o vzdělávání, a k té živnosti přivykání, k spustošení přicházel a se přibližoval, ačkoliv vlastně co svobodný větší výtěžek poskytovati měl, právem svým dědičným, užívání na něm a k dobrému vládnutí pan J. F. B. se ujal.

»Poněvadž maje pan J. F. B. i s potomky svými milost takovou za služby své věrné vrchnosti dědičně prokazované, že netoliko od J. V. paní Zdislavy, hraběnky z Valdštejna, paní na Židlochovicích a Třebíči, paní své milostivé a dědičné, jakožto první, která je na otcovském panství židlochovském a Třebíčském sirotčí poručnicí, ale také od těch, totiž J. V. H. M. pana Maxmiliána z Valdštejna a jiných zplnomocněných pánův poručníkův jmenovaných sirotčích statky toho dosáhl, že privilejem od poddanosti byl osvobozen, ale také mu povoleno, kdežbykoliv se mu zalíbilo na gruntech panství, že může si je koupiti a ode všech a všelijakých pánů a držitelů panství židlochovského neb městečka Blučiny, od poplatkův, služebností aneb povinností propuštěn a vyňat jest nyní i na časy budoucí, sám i se svými erby a potomky.

A nad to vejše tím vzácným a slavným privilegiem jemu se to propouští, aby i více věcí mohovitých i nemohovitých gruntovních sobě přikoupiti a jak sám, tak s paní manželkou svou a erby jejich na budoucí časy toho všeho beze vší překážky svobodně užívati mohl, při čemž jak vrchnosti nynější, tak budoucí nebudou ani jemu, ani jeho erbům činiti v tom žádných překážek.

Když by se jemu nelíbilo majetku na jednom místě užívati, tehdy podle Privilegia jemu daného může netoliko grunt, ale i všecko cokoliv jiného má a míti sobě by oblíbil, zase bez pohoršení všelikého práva prodati a v jiné živnosti, kde by se jemu líbilo na panství zakoupení učiniti a svobod svých podobně užívati.

Pročež při těchto zápisech pro budoucí pamět pana Jana . Foltýna Bočka a budoucích potomkův privilegium jeho v pamět se zapisuje a vkládá. A že tornu tak a nejináče jest, toho originál jeho potvrzuje. Čehož se stalo léta a dne napřed psaného (1650, 25,/V.) «

V r. 1652 píší do purkrechtní knihy »ouřadi« hlučinští: »My purkmistr a konšelé městečka Blučiny i na místě celé obce nynější i budoucí vyznáváme obecní usnesení, že jest urozený pan Jan Foltýn Boček, J. V. H. M. paní Zdislavy hraběnky z Valdštejna vrchnosti naší milostivé a dědičné, panství židlochovského inspektor, Třebíčského hejtman, od nás a obce naší přátelsky vyhledával, abychom jemu kus pastviska obecního, trním a hložím zarostlého, pustého a žádného užitku obci nepřinášejícího za stodolou pana Bočka ležící, k zřízení zahrady a jejímu ohražení, trní a bodláčí vykopání, dolů a příkopů k vyplnění ‚a k vysázení stromy proti slušné záplatě přepustili a vykázali. Na to my, obec naší celou předvolavše, takovou žádost jsme jim přednésti neopomenuli. Oni pak věřili tornu všemu, jednomyslně své povolení dali ihned všichni, že jako místo pusté, nezpůsobné a obci nepotřebné jemu oni a po nich potomci na časy budoucí dávají a za ně nic žádati nechtějí, o tom se prohlásili. Stalo se 6. máje léta Páně 1652.«

Léta Páně 1653 dne 16. června za rychtáře Pavla Zapoměla učiněn jest tento zápis: »Jiřík Floder a Jíra Polkovský ze své dobré vůle pro potřebu svou prodali: Jiřík Floder jedny hony pod Zaulejtnami, které sobě svobodné a zaplacené měl, podle Pavla Saukopa ležící za 5 zl. hotových peněz a 3 1/2 lokte sukna k tornu Jiřík Floder hotově přijal. Jíra Polkovský též 1 1/2 hony rolí pod Gollperky maje, jakož i Zahrádku konopnou pololání podle Mikuláše Svobody, kteréžto také svobodné a zaplacené maje, ty oboje prodal za sumu 12 zl. hotových a takové peníze k sobě přijal. Odevzdáno rolí oboje a zahrada tímto zápisem panu J. F. Bočkovi k věčnému užívání a vládnutí jemu a erbům a potomkům jeho, při kterémžto odevzdání žádného práva sobě tito na časy budoucí a věčně nepozůstávují.«

»Léta Páně 1654 dne 15. máje za rychtáře Pavla Prajsera zapsaná jest tato smlouva, učiněná mezi panem J. F. Bočkem, hejtmanem atd. a mezi Lorenzem Čučkou, sausedem židlochovským, v přítomnosti osob: Lorenze Larandrle, v ty časy purkmistra, a starších jeho Jiříka Krejčího, souseda blučinského, a Martina, myslivce židlochovského a Matouše Prokše, sauseda také židlochovského. Dotčený Lorenz Čučka s jistou svou vůlí a také manželky jeho dobrou vůlí prodal půl šestera honů rolí, jež slove na Kříbícb, v gruntech blučinských, svobodných a zaplacených a není žádnému ničím povinen kromě, když se co na dotyčné pole obseje, desátýho mandele. Pole toto prodal panu J. F. B. za 15 mír žita hotového, které napřed psaný Lorenz Čučka sám k svému užitku přijal, kteréžto rolí tímto zápisem do purkrechtu vloženým, odevzdává se panu J. F. Bočkovi.«

S urozeným panem Janem Foltýnem Bočkem, hejtmanem panství Třebíčského a inspektorem panství Židlochovského léta Páně 1654 dne 19. dubna za rychtáře Pavla Prajsera Vložena jest smlouva, učiněná s Lukášem Řehořovským, sousedem židlochovským na grunt po nebožtíku Honzovi Honzarovi pozůstalý, do knih purkrechtních městečka Blučiny, kterážto smlouva in originali formaliter takto stojí: »Já Lukáš Řehořovský, soused městečka Židlochovic, i se svou manželkou Annou společně vyznáváme tímto listem naším, přiznáme, jak nyní, tak i budoucně, kdy čten anebo slyšán býti mohl, kterak na mé manželky Anny sezené při J. M. vysoce urozenému panu Adamovi Františkovi hraběti z Valdštýna, pánu na Třebíčí a Židlochovicích, pánu mém milostivém a dědičném, skrze memoriál vyhledávaný od J. M. s jistou milostí milostivého povolení jsem dosáhl, že se jest mezi urozeným panen Janem Foltýnem Bočkem, hejtmanem panství Třebíčského a inspektorem panství Židlochovského s jedné a mezi mnou, Lukašem Řehořovským i na místě mé manželky se strany druhé, stala smlouva celá a kup dokonalý a to takový: Jakož já na počátku psaný Lukáš Řehořovský spolu s manželkou mou majíce v městečku Blučině grunt domovní podle urozeného pana Jana Foltýna Bočka ležící, a na něm co by koliv ještě podle jeho v purkrechtu městečka Blučiny zapsáno bylo, platiti a ročně po veruncích pokládati nyní í budoucně se mělo, to vše mně jmenovanému Lukášovi s manželkou mou spravedlivě (a žádnému jinému) náleží.

Takový jmenovaný grunt domovní že jsme spolu s manželkou s dobrým a zdravým rozmyslem nás obou a potřebou byvše dohnáni, neboť chceme grunt koupiti sobě znovu v Židlochovicích, kdežto grunt v Blučině je více pustý, nežli užitečný.

Chtějíce užitek nějaký z gruntu míti a nemajíce k tornu prostředků, ani jich odkud vzíti, ani skrze koho dosáhnouti, prodali jsme urozenému panu J. F. B. se vším a čímkoliv, co by se od starodávna s gruntem tímto v purkrechtě zapisovalo, anebo jmenovati mohlo, totiž: s Líchou, se dvěma lukama, Zahrádkou v lese za Šejbou, s půllaními roli, s vinohrady v Rosenpercích půl achtele a v Zauleitnách 1 čtvrť. Prodali jsme za hotových 50 zl rejnských, kteréžto peníze hotově a na místě manželky mé zcela a zauplna jsem přijal: že tak se stalo, to dosvědčuji listem mým, podpisem ruky vlastní a cekrytem. Panu J. F. Bočkovi vše do vlastnictví odevzdávám.«

»Léta Páně 1657 dne 30. září za purkmistra v ty časy Jiříka Krejčího, Jiříka Flodera a starších jeho a rychtáře Václava Hudce, učiněn jest tento zápis: Za předešlých předkův starých a až posavad za městečkem Blučinou při cestě vedoucí se silnice podle cihelny obecní, v tom místě obecním a na počátku toho kopce u cihelny, vždycky když někdo kohokoliv při obci požádal, bylo mu místo na vystavění sklepů od ouřadův a vší obce bez všelijakých závad, povinností a platův za svobodné prohlášeno a k stavbě propůčeno. Tak i nyní požádal obecní ouřad, tak i celou obec naši urozený pan Jan Foltýn Boček, hejtman panství Židlochovského, aby jemu také, poněvadž co soused obce naší dům svůj se vším příslušenstvím v purkrechtu našem vložený má, místa na zdělání sklepův a podle libostí jeho postavení a budoucně k svobodnému užívání povoleno a podle sousedství propůjčeno bylo. Na tak čestnou žádost jeho, ihned jsme byli stejného úmyslu a usnesení a beze všech jakýchkoliv odporů takovými sousedy jsme se ukázali a podle naší pravomoci, z které se místa i jiným propůjčovala, rádi jsme tak učinili a místo takové, ve kterém nyní sklep nákladem urozeného pana Jana Foltýna Bočka, hejtmana panství Židlochovského postaven bude a na něm podle libosti může i preshauz si postaviti, jednomyslně jsme se usnesli a užívání místa toho jak nyní jemu, tak i potomkům jeho za svobodné beze všech povinností a závad i platův žádných jsme odvedli, a tímto zápisem naším dobrovolně odevzdali. Kteréhožto místa odevzdaného bude moci urozený pan Jan Foltýn Boček, jakož také i budoucí jeho podle privilegia sobě od vrchnosti propůjčeného i také listu povolujícího od obce, v libosti užívati a to na časy budoucí a věčné.«

»Léta 1659 dne 1. máje za rychtáře Honze Cypsera koupil J. F. Boček zahradu, která slove »Brftich« pod vinohrady Starými horami blučinskými podle Jana Vostinky ležící, po nebo: Říhovi Osauchovi za sumu 4 zl. hotových peněz, kteréžto peníze v přítomnosti auřadu přijaty jsou od Anny vdovy na její výživu. A tak taková zahrada jsouc hotovými penězi zaplacena, jest urozenému panu Janovi Foltýnovi Bočkovi, hejtmanu.... atd., paní manželce jeho i dítkám nynějším i potomkům budoucím a erbům jejich za zaplacenou a žádnému ani v platech panských nepodléhající, k užívání a vládnutí podle pořádku práva tímto zápisem odevzdána.

Této zahrady urozený pan Jan Foltýn Boček plnou moc či právo má, jakž tuto psáno jest, užívat a dle svobodné vůle s ní nakládati, a nad to podle privilegia, kteréž od Její M. vysoce urozené paní Zdislavy, hraběnky z Valdštýna a pana hraběte Maxmiliána z Valdštýna, mocného poručníka panství židlochovského, obdržel, osvobozen jest od všech povinností.«

Pan J. F. Boček také poručil r. 1667 kostelu nějaké peníze, avšak bylo v tom nedorozumění, proto Jan Pražan šel s psaním do Brna k panu Bernardovi a obdržel za cesty 6 kr.

V r. 1676 ze dvoru bočkovského od pronájemníka k obecnímu dobrému přijato peněz 5 zl. V této době jíž Boček majitelem není. Děti po něm tak zchudly, že dvůr prodaly vrchnosti, která na něm ustanovila nájemníka.

Marie Anna, rozená hraběnka z Valdštejna, pustila dvůr Jiřímu Böhmovi, sousedu a pekaři v Blučině a po jeho smrti darovala jej pustý rytíři Janu Maxmiliánovi z Luxenthala a osvobodila jej r. 1678 od všech dávek a platů na věčné časy. Boček byl dobrý Čech - Luxenthal Němec.

Tento nový majitel hleděl ještě svůj majetek rozmnožiti kupy, jak vypravují obsáhlé zápisy německé v purkrechtu.

»Léta 1676 dne 16. měsíce prosince za rychtáře Jiříka Svobody stal se od Jana Vostinky, souseda a spoluradního městečka Blučiny, jakožto prodávajícího k ruce urozeného a statečného rytíře pana Jana Maxmiliána z Luxenthalu, královského přísežného advokáta zemského, jakožto kupujícího, následující zápis a to ten, že tak jakož jemu Janovi Vostinkovi, pozůstalí sirotci a neb nápadníci po nebož. Adamovi Valterovi, jedny hony rolí, ležící podle rolí Ondřeje Čudy, Za struhou, ihned po Švejdech dobrovolně byli darovali, a on dle zápisu v knihách purkrechtních, jenž se r. 1669 dne 24. března za rychtáře Tomáše Hanušky stati sobě připsaný má i po ty léta vždy svobodně užíval, tak a na ten způsob k podobnému užíváni a to beze všech závad anebo zmatkův, které on Vostinka a dědici jeho, pokud by se jaké nyní a neb budoucně na tuž rolí vynaleznouti mohly, odstraniti povinen bude, a zavázal se řečené hony na jaře rytíři z Luxenthala, dědicům a potomkům jeho z moci zápisu tohoto za dědičné a vlastní postupiti a zadáti, a že jemu prodávajícímu náležitá a dokonalá záplata za to rolí ihned, jakmile mezi sebou v přítomnosti pana Havla Prajsera, nynějšího purkmistra blučinského, byli kup uzavřeli, totiž 8. měsíce června 1676 se skutečně stala, k tornu se zná a též pana z Luxenthalů tudíž spolu co kupitele, nechtěje se nikterak vučeji ani na to role, ani na záplatu potahovati, a to na časy budoucí a věčné.« Zdá se, že prodej proveden na úkor sirotků Valterových.

V r. 1678 koupil tento od Jiříka Zeynala konopnou Zahrádku tříčtvrtní, ležící vedle zahrady nebožtíka pana Jana Foltýna Bočka a Jana Vogla, za 7 zl.

Dvůr tento přešel potom na Maxmiliána Ludvíka Hetzera z Aurachu, který jej dne 2. května r. 1720 prodal za 1800 zl. panu Jiřímu Ondřeji z Hagenu, od něhož jej ihned koupil za 1900 zl. Michal Graser, měšťan a bednář v Brně.

Roku 1720 se poznamenává, že Max. Boček z Gronburku, jako syn po Valentinu Bočkovi, požádal o dvůr, který už drahně let pust byl, po svém otci. Vrchnost rozhodla, že neohlásil-li se František Boček, lesní správce na židlochovsku, syn Jana Foltýna o dědictví, tím méně má právo hlásiti se o něj zmíněný Max Boček.

Roku 1725 ještě patřilo ke dvoru: 3 měřice a 7 achtlů vinic, 90 1/2 měřic poli, zahrada, luk na 5 - 6 vozů sena a 3 - 4 vozy otavy.

Roku 1743 byl na něm Jan Karel Komínek z Engelshausa, lenní písař. Toho roku obdržel povolení, aby prodával svůj dvůr dražbou. Koupil jej v dražbě za 2000 zl. Filip Schneidner, měšťan a sedlář z Brna. Některých polí užívala obec; platila r. 1750 za užívání vrchnostenských polí ze zrušeného Bočkova dvora 15 zl. 28 gr. a r. 1775 také 9 zl. kontribučního příplatku z polí býva1ého dvora.

Roku 1769 dne 4. února za rychtáře Jana Kuglera a purkmistra Jana Riedla stal se zápis, že Franta Sehnal zdědil po otci svém Andresu Zehnalovi půl zahrady, kterážto jmenovaná ještě jest »bočkovská«.

V této »bočkovské« zahradě rozkládá se dnes Nová ulice a na místě dvoru jsou domy čís. 90, 91 a 92. Pole je rozděleno k různým domům a na sklepě Bočkově je dnes Schaffrova kovárna.