Rok 1914 se začal velmi klidně, bohužel, bouřlivě se končil. Zima dostoupila vrcholu v lednu a únoru, kdy teploměr ukazoval až -18 °C. Mrzlo bez sněhu a suché mrazy způsobily mnohou škodu. V březnu se všeobecně silo. Do polovice dubna občas přeprchalo. V této době se již vyrovnávaly hráze na Cézavě a Dunávce a byly obsívány travným semenem. Od polovice dubna až do začátku června nepršelo, proto bylo málo sena, ale úroda na poli byla dosti pěkná. Na měřici výsevu se urodilo u pšenice 8 až 10 měřic, rovněž tak u žita; ječmen přinesl až 11 měřic, kukuřice 12 měřic, bramborů byla hojnost, řepa dala 50 q na 1 míru. Úroda ovoce byla jen místy, přece však hojně se pálila slivovice. Sklizeň byla vydatně podporována příznivými počasím, které potrvalo od srpna až do listopadu. Sucho podporovalo rozmnožování myší, které se objevily v hojném počtu a sežíraly zaseté obilí na polích. Od 15. listopadu mrzlo až do 10. prosince, kdy nastala obleva.

O žních cena obilí jen nepatrně stoupla, ale stoupala čím dále tím více, až ke konci října 1914 stoupla pšenice s 22 h na 42 h, žito s 18 na 38 h, ječmen se 14 h na 28 h a kukuřice s 18 h na 30 h 1 kg.

Na svátek Božího Těla, dne 11. června 1914 o půl 3. hod. odpolední vykonána za přítomnosti všeho žactva a celého sboru učitelského a za účasti místní školní rady a obecního výboru hasičského spolku a spolku vysloužilých vojínů, jakož i ohromného množství lidu, slavnost svěcení základního kamene nové školy. Obřad svěcení provedl a případnou řeč o nutnosti stavby školy, pak o výchově škol. mládeže přednesl P. Vincenc Ševčík. Pamětní spis napsal a přečetl Fr. Císař, načež vykonán akt poklepu, jehož se zúčastnili, případná hesla pronášejíce: světitel, správce školy, představenstvo obce, předseda místní školní rady, poslanec na sněmu moravském Jan Klein a předsedové všech místních spolků.

Dne 28. června, kdy byl konán za obrovské účasti lidu (100.000) v Brně 1. den sletu sokolského, byli zastřelení srbským vlastencem, studujícím Prinčipem, nástupce trůnu rakouského František Ferdinand a jeho choť Žofie z Hohenbergů, rozená hraběnka Chotková. Právě se v Bosně cvičilo rakouské vojsko, jak provede jednou nástup proti Srbsku. Byla to jiskra, která podnítila připravený již požár světové války, z níž se rodily červánky naší svobody.

Dne 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Z války rakousko-srbské povstala v druhé polovici července válka evropská. Na jedné straně Rakousko-Uhersko, Německo a na druhé straně Rusko, Anglie, Francie (trojdohoda.) a Srbsko s černou Horou. Po všech poplašných zprávách uplynul červenec v klidu při pilné žňové práci. Žně pokračovaly rychle a stále všude se mluvilo o možnosti války. Ba i neklamné důkazy mobilisace zde byly, poněvadž několik jednotlivců bylo svolávacími lístky povoláno k vojenské službě Konečně nadešel den 30. července. Byl teplý žňový večer. O 8. hod. večer donesli na kolech poslové vyhlášky a hned bylo bubnováno, aby mužově do 38 let si je přečtli. O 11. hodině v noci přijeli noví poslové s mobilisačním rozkazem a bylo hned bubnováno. Všíchni v neblahé předtuše vybíhali z domů. Obecní posel hlásil, že všichni vojíni, ať aktivní, či v záloze, do 38 let musí do 24 hodin nastoupiti vojenskou službu u svého pluku. Ihned nastal nářek a pláč v každém domě. Mužové nesli tuto zprávu odhodlaně, avšak žen nebylo možno utišiti. Tu noc málokdo spal. Vše se uvádělo do pořádku, ženy zasvěcovány do hospodářských záležitostí, dávány pokyny pro podzimní práce atd. Srdcervoucí loučení, nastalo ještě před radnicí 1. srpna, ačkoliv každý před tím několikráte se loučil doma. Povozy byly připraveny a 95 mužů loučilo se se svými drahými. Mnozí již nikdy nepohlédli svým milým drahým do očí, nespatřili už své rodné obce, dřímají v dálné cizině, museli obětovati život za cizí zájmy, nám nepřátelské. Poslední políbení, poslední napomenutí a: "S bohem!" Dvanáct vozů se hnulo a téměř 100 statných a zdravých občanů blučinských šlo vstříc neznámým dosud útrapám. Nastoupili službu většinou ve Znojmě a brzy se octli na různých frontách v Haliči nebo v Bosně.

Rakouským vojákům se dařilo s počátku nevalně a mnoho mladé krve zbytečně bylo prolito, mnoho životů utraceno.

Dne 17. srpna rukovali branci na jaře odvedení, kteří měli nastoupiti vojenskou službu až v říjnu.

10. až 12. září rukovala II. výzva, byli to většinou otcové rodin od 38 do 42 let. Z obce jich odešlo 21.

11. října byli ve Znojmě u odvodu ti, kdož měli přijíti na řadu v r. 1915. Odvedeni byli Jan Gold č. 45, Theofil Žák, Melo Alois 241, Čandrle Jan, Bažant Josef, Šiler Josef 199. Dne 26. listopadu už nastupovali vojenskou službu u doplňovacího okresu ve Znojmě, odkud byli dále přidělováni.

Dne 27. listopadu počaly se odvody těch, kdož dříve odvedeni nebyli, nebo vojenské služby pro tělesnou neb jinou vadu byli zproštěni od 20 do 36 let. Odvod trval až do 4. prosince. Z Blučiny byli odvedeni: Josef Šťastný č. 15, Metoděj Šťastný č. 22., Josef Riedl Č. 100, František Hanuš č. 102, František Ježek č. 123, Jan Slouk, Bohumil Strouhal, Metoděj Grad, Frant. Zatočil, Antonín Březina, Josef Tureček, Frant. Tyc 112, Jan Studený č. 30, František Otava 323, Jan Zalaba 153, Antonín Haňka č. 239 a František Svoboda 253.

Vojíni, kteří byli lehce raněni, po částečném uzdraveni byli posláni na krátkou dovolenou domů, kteří se však brzy vyhojili, museli znova na frontu. Od praporu šla "marškumpanie" za "marškumpanií" do pole a od pluků jezdily najednou celé "maršbaťáky", kterými se v poli doplnil pluk, jenž za krátkou dobu byl opět rozbit. Pochodových praporů u pluků do 28. října 1918 bylo do pole vypraveno na 40.

Do 15. listopadu 1914 dle rakouských zpráv bylo vydáno 60 "Seznamů ztrát", které obsahovaly jména 21.606 mrtvých vojínů, 1559 padlých důstojníků, raněných mužů 131.340, důstojníků 5792, zajatých důstojníků 184 a zajatých mužů 2371. Počet nemocných i s raněnými se odhadoval na 248.000 mužů. Avšak těmto číslům se nemůže věřiti a těžko lze určiti, jak dalece jsou správné; tyto číslice měly za úkol také obyvatelstvo uklidňovat.

Počátkem prosince byly první válečné dodávky obilí. Každému číslu bylo uloženo, kolik kg čeho musí odvésti. Skladiště pro odvedené plodiny nacházelo se v hasičském skladišti v nové škole.

V tuto dobu byla vyložena k upisování první válečná půjčka, která slibovala 5 1/2 % úrok.

Dne 1. a 2. prosince dobyla rakouská vojska na jeden den po dlouhých bojích a velkých ztrátách Bělehradu. Druhého dne byli Rakušané opět poraženi a zahnáni s velkými ztrátami daleko do Uher. Avšak v Brně a v jiných městech byly vyvěšovány prapory, které pak byly schlíple snímány.

V této době nastalo pronásledování českého národa a mnozí dobrovolně katanům byli nápomocní. Mnozí zase povzbuzovali k hrdinství a vykládali různé historky o rakouském vojsku.

* * *

Dne 22. listopadu 1914 byla posvěcena místním farářem za přísluhy zámeckého kaplana ze Židlochovic, P. Aloise Vojance, druhá budova školní. Slavnost se konala s ohledem na vážnost doby válečné bez hlučných okázalostí, přesto však dostavil se k ní předseda okresní školní rady, Petr Ehrenfeld, místní spolky, hojnost lidu a školní mládeže s učiteli. Po církevním obřadu odevzdány klíče stavitelem Horákem starostovi Demalovi, předsedovi místní školní rady Flodrovi a správci školy. Potom předseda okresní školní rady poděkoval všem činitelům, již se zasloužili o stavbu této budovy, která ve svých zdech hostí nejen 3 prostranné učebny, ale i chudobinec a hasičské skladiště a nabádal rodiče k pilnému posílání dítek do školy. Škola byla postavena nákladem 63.000 K.

Dne 2. prosince konána první sbírka na sirotky po padlých vojínech, která vynesla 94 K 22 h.

* * *

V roce 1915 řádila krutá zima v Karpatech, kde pomrzlo mnoho naších lidí; u nás bylo počasí mírné. Dne 7. března vylila se voda ze Švarcavy od Vojkovic k Blučině a zalila celý les do výše jednoho metru až po Dunávku. Voda tekla ze Švarcavy od Rajhradu lesem, protrhla místy hráz a natekla na pozemky ležící za novou Švarcavou. Od této povodně nepršelo, kromě nepatrných přeháněk. Oziminy byly řídké, od myší zničené; některé musely býti zaorány. Na podzim 1914 se nalíhlo tolik myší v poli, že se musely napouštěným ovsem tráviti, aby zasetého obilí úplně nezničily. Mnohé vydržely do jara, neboť zima byla bez sněhu, častá obleva a mrzlo vždy jen několik dní. Nezbylo nic jiného, než opět myši tráviti. I školní dítky dávaly do polí pasti v počtu několika set, ale nic to nepomáhalo.

Stromy kvetly hojně a ovoce se dosti urodilo, ale vylíhlo se mnoho housenek a chroustů, kteří listí stromů ožírali. Slunné počasí tyto škůdce jen podporovalo, neboť v květnu vůbec nepršelo, pouze 12. května trošku zarosilo; za to 15. června se dostavil silnější mráz, ale značných škod nenadělal, jen na bramborách a kukuřici listy omrzly. Teprve 27. června přišel déšť, ovšem zase s bouří a bleskem, který uhodil do stromu v č. 104. Dne 28. června v noci se přihnala bouře s vichrem a lijákem, který všechno obilí k zemi srazil. 8. července opět se snesla bouře s bleskem a lijavcem a uhodilo do domu A. Pavelkovi č. 149, blesk trochu stavení poškodil, ale nezapálil. Dle novinářských zpráv prý l82kráte zahřmělo. Potom dozrálo obilí. Ječmeny se i trhaly. O žních byl nedostatek mužských sil, jen chlapci a starci pomáhali, ženy svážely samy. Každý týden pršelo, takže srpen byl více mokrý než suchý; týdně pršelo 2 i 3 dny. Téměř neustále pršelo od 17. srpna do 6. září. Otavy narostly velmi pěkně, byly vysoké a husté. Příznivé počasí trvalo až do konce září a od 6. října opět pravidelně denně pršelo. Kdo v září posekl otavy, dobře sklidil, kdo až počátkem října, tomu shnila, neboť voda na lukách stála. Mnohé setí se opozdilo. Brambory a řepy zůstaly na poli až do 1. listopadu. Vše bylo samé bláto a cesty bezedné.

Po deštivém počasí v říjnu sesula se poněkud opět Záhumení.

Dne 16. ledna 1915 nastoupili vojenskou službu domobranci: Ježek František 123, Zalaba Jan 153, Kment Jan 87, Zatočil František, Tyc František 112; po odchodu těchto nastalo trápení nové. Byl to soupis obilí a moučných výrobků. Obec blučinská musela složití 200 q pšenice, 200 q žita a 200 q ječmene, kteréžto obilí se vozilo k semletí do rajhradského a vojkovského mlýna. Za pšenici vyplaceno 41 K, za žito 34 K, za ječmen 28 K 80 h.

Počátkem února rukovali Šťastný Josef 15, Šťastný Methoděj 22, Studený Jan 30, Strouhal Bohumil 320, Otava František 323 a Březina Antonín 318.

Dne 15. února prováděl se po celé obci soupis veškeré mouky v domácnosti. Toho dne také rukovali poslední mužové, většinou ženatí, kteří byli odvedeni 29. listopadu 1914. Byli to: Studený František z čís. 46, Riedl Josef 100, Hanuš František 102, Haňka Antonín 239, Slouk Jan 182, Svoboda František 253 a Josef Tureček.

Dne 27. února opět šli k odvodu mladíci rození v r. 1895 a byl odveden Kotas František, Dvořák František, Ivan Vladimír, Kelbl Josef 21 a Matoušek Metoděj.

Prvního března byl soupis obilí a veškeré mouky, krup, krupice a kukuřice. Kdo si přál otrub ze svého, eráru odvedeného obilí, musel za 1 q zaplatiti 20 K; 15. března museli se dostavili k odvodu jinoši rození v r. 1897, jichž bylo 19 a odvedli z nich 15. Byli to Brabec Vavřinec 51, Kratochvíl Jan 132, Kučera Eduard 232, Novotný Rudolf 108, Buchta Josef 65, Gebauer Karel 307, Kugler Josef 118, Vaněček Jan 229, Jedlička Rudolf 290, Floder Josef 163, Hamerník Jan 265, Haman Methoděj 302 a tři narození v jiných obcích, kteří zde bydlili.

Dne 19. dubna byli u odvodu mužové od 36 do. 42 let. Odvedeni byli Böhm Antonín 68, Böhm Vincenc, dělník, Böhm Josef, zedník, Šiler Jan 136, Maša Josef, Šrom Leonhard 185, Klimeš Antonín 109, Ivan Antonín, Zatočil Jan a Šiler Arnošt 59. Rukovali 14. května v 7 hod. večer a jeli všichni do Znojma.

Dne 2. června byli u odvodu zase ti, kteří nebyli odvedeni v listopadu 1914 a rození v letech 1878 až 1895; jen 21, 22, 23letí byli ponecháni na dobu pozdější. Kromě těchto tří ročníků se jich dostavilo z Blučiny k odvodu do Židlochovic 43 mužů, z nichž odvedeni Outěch Martin 305, Klaška František, Hamerník Rudolf 166, Brabec Ladislav, Riedl Josef, Novotný Josef 108, Svoboda Ladislav, Svoboda Jan 280, Böhm Vincenc, Sklenář František, Studený Theodor 195, Svoboda František, Mičulka Josef 3, Hanuška Jan, Gold Vladimír 35, Böhm Jan 95, Klimeš Albín 109 a Závladský František 52.

20. června byli u odvodu mladíci rození v roce 1897 a odvedeni: Šiler František, Strava Alfons 111, Návedla František 50, Vaněček Antonín 229, Tukač Vojtěch 203, Hanuška Josef, Kratochvíl Stanislav, Jedlička Ladislav, Teiner Václav, Rašner Karel 62, Otava Josef a Severa Ludvík. Dne 21. června rukovali odvedenci ze dne 20. června.

Dne 24. července přišel rozkaz okresní politické správy, aby obec vydala 13 párů koní a tolikéž vozů. U každého spřežení musel býti mladý, zdravý muž, který s tímto povozem jel na "fiřpon". Sehnati tyto povozy bylo velmi nesnadné, neboť přebytečný kůň nebyl v obci ani jeden. Ujednáno, že z domu ve kterém je pár koní, jeden půjde na fiřpon. Klisny, zapsané v plemenné knize, byly od vojenské služby osvobozeny, rovněž koně do 4 let. Hospodáři, kteří měli osvobozené koně, museli dáti vozy.

Začátkem srpna byla uveřejněna vyhláška, ve které se rolníkům nařizovalo, aby odvedli veškeré obilí eráru, jehož komisionářem byla rajhradská Rol. akc. sladovna. Pšenice byla 1 q za 37 K, žito za 34 K, ječmen za 28 K. Trhy byly zrušeny a nikdo pod trestem nesměl nikomu, kromě eráru, svoje obilí odprodati. Kdo se přiznal v této době ke všem svým zásobám, ten brzy trpce litoval; na konec sám neměl co mlíti, vše musel odvésti a jemu navážili spotřební kvótu na gramy, aby toho bylo aspoň v číslicích mnoho.

Dne 21. srpna museli hasiči v Židlochovicích ze svého národního domu odstraniti českého lva a moravskou orlici; stalo se tak z nařízení okresního hejtmanství v Hustopečích. Nastává nejhrubší persekuce českého lidu. Němci v Židlochovicích i jinde se nadouvají a vyhrožují Čechům, že po vítězné válce s Ruskem budou pány a Češi malincí. Přesto však z Čechů ždímal erár, co se jenom dalo, strkali Čechy do nejhoršího, stavěli je do první bitevní čáry, za ně dávali říšské Němce a strojní pušky. Němci a Židé bývali umísťováni ve všech kancelářích a ústřednách. Na frontu se dostal jen velmi neobratný žid, nebo takový potrhlý, který chtěl na frontě vyniknouti.

Z odvedených ze dne 2. června rukovali 21. června: Rudolf Novotný 108, Maša František, Hamerník Rudolf 166, Klaška František, Outěch Martin a Brabec Ladislav.

Dne 16. srpna rukoval z těchto odvedených Mičulka Josef 3, Riedl Josef, Berka Eduard, Böhm Vincenc, Svoboda František, Svoboda Jan, Svoboda Ladislav, Hanuška Jan, Gold Vladimír 35, Studený Theodor 295, Böhm Jan, Klimeš Albín a Závladský Jan 52.

Začátkem září byly nové odvody. Odváděni byli mužové od 42 do 50 let. Z Blučiny to byli: Návedla František 50, Brabec Václav 51, Otava Karel 57, Kugler Alois 141, Klein Jan 48, Floder Matěj 163. Kirš Vavřín 73, Rašner Karel 62, Horáček František 244, Březina Stanislav 177, Brabec Tomáš, Jedounek Martin 289, Prisner Jan 242, Haňka Jan 218, Gold Josef 45, Klaška Šimon, Srnec Rudolf 145, Kratochvíl Jan 132, Sevránek Cyril 316, Živěla Jiří 196, Böhm Antonín 222, Kugler Jan 118, Srnec Jan 146, Duchoň Jan 172, Zatočil Martin 211, Honek Ant. 286 a Šupka Karel.

Dne 17. října odváděli muže od 19 let do 24 a od 38 do 42 let. K odvodu šlo z Blučiny 27 a odvedli z nich 23 mužů. Mezi nimi byli: Schauer Adolf 126, Mátl Jan 272, Šiler František 140, Kirš Richard 218, Tomek Jan a jiní.

Dne 27. října bylo obci nařízeno c. k. okresním hejtmanstvím, aby složila pro erár 240 q žita za 28 K cent.

15. listopadu bylo velké spisování veškerého dobytka, sena, slámy, brambor, sádla a zjišťováno, kolik se denně mléka od krav nadojí. Dle výkazu dojivost byla nepatrná.

Od 2. do 15. prosince byly spisovány a odhadovány zásoby mouky, veškerého obilí, fazole, kukuřice a šrotu. K těmto soupisům byl jmenován komisařem František Císař, tehdejší blučinský nadučitel, pro obce Měnín, Nikolčíce a Křepice. Svoji funkcí zastával svědomitě.

Dne 7. prosince skládalo se tvrdé obilí; toho roku už po třetí; dohromady se složilo 250 q pšenice a 350 q žita, ačkoliv úřady pokaždé aspoň dvakráte takovou kvótu předpisovaly.

* * *

C. k. okresní hejtmanství od 15. října 1915 zakázalo svobodné mletí ve mlýnech. Každý musel napřed podati si na hejtmanství žádost o povolení ku mletí. Tam měli veškeré zásoby zapsány. Žádal-li kdo o mletí, úřad přezkoumal jeho "soupisný arch" a potom udělil povolení. Dělník si koupil cent obilí, ježto neměl půdy, ani zapsanou zásobu, a úřad mu obílí zabavil. To se mnohokráte nestalo, ježto lidé brzy na úřady vyzráli. Působilo se na mlynáře různými dary (cigáry, tabák a kuřivo vůbec zázračně působilo, poněvadž ho byl nedostatek). Mlynář prostě "mlecí list" nevyplnil a jelo se do mlýna na něj po druhé. Sousedé si pak vypomáhali. Obyčejně jeden vezl do mlýna a měl od tří lístky. Byl-li dopaden bez lístku, obilí propadlo. Avšak četníci později vozů neviděli - poněvadž sami trpěli hlad a byli rádi, když rolník jim prodal, a mnozí cítili s lidem. Jsou známy případy, že i nejvyšší kontrolní orgány kupovaly pod rukou, poněvadž z přídělu na lístky nemohly žíti. Na osobu bylo určeno 30 dkg. mouky pro den, neb 40 dkg obilí. Podle toho hlava rodiny musela si zásoby rozpočítati, aby jí vystačily pro určenou dobu, neboť snědli-li mouku dříve, nedostali povolení, až určený čas vypršel.

Drahota v tomto roce citelně stoupla. O žních bylo ještě možno koupit si maso a kg hovězího se platil 4 K, vepřové 4.80 K, husa na trhu v Brně 17 K, slepice 8 K, housata na trhu v Židlochovicích 9 K za kus.

V listopadu byly ceny značně vyšší. Sláma se prodávala 1 q od 8 - 10 K, seno od 10-14 K; sádlo za 8 K 1 kg; vykrmená husa se platila 4 K za 1 kg; 1 kg živé váhy telete 2,70 K, tele bylo za 200 K; vepřové maso až 5 K 1 kg; 1 q bramborů 6-8 K, jablka 1 q 30-40 K; vejce za 14 h a 11 mléka za 22 h.

V prosinci podražil veškeren dobytek. Staří lidé žasli nad množstvím peněz. Dříve dvouleté hříbě 15 pěstí vysoké se prodalo za 250 až 310 K, nyní za 1330 K, sedmiletý valach téže výše prodán za 2500 K, kráva na otelení za 1500 K; ovšem látky také přiměřeně podražily. Kus plátna 30 loktů byl za 30 K, látka na panský oděv 1 m za 14 až 34 K, pár nových bot za 36-44 K, dámské botky 14-28 K, nití, motouzů a řemínků nebylo možno už koupit, 1 kg mýdla 4 K, drát zapravený do starého lubu byl u sítaře za 3 K 80 h.

Kromě toho byly podnikány nejrůznější sbírky.

28. dubna prováděna sbírka kovů a bylo dělostřeleckému skladišti v Brně posláno 50 1/2 kg různých kovů ve dvou bednách. Braly se kotly, žehličky, kliky, zvony a vše, co mělo trošku cenu a hodilo se na "munici" nebo zbraně.

Na výzvu státní správy, aby peněžní trh poskytl venku bojujícím finanční prostředky pro další pokračování v boji, sešel se v Blučině obnos, pokud ovšem bylo lze zjistiti, 13.000 K.

Po průlomu u Gorlice a po ústupu ruských vojsk, zejména u příležitosti dobytí ruských pevností, složila zvláštní deputace, skládající se z p. poslance Kleina, p. faráře Ševčíka, p. starosty Demala, předsedy místní šk. rady p. Flodra a p. nadučitele Císaře, projev oddanosti c. k. okresnímu hejtmanovi, načež dostalo se p. nadučiteli tohoto přípisu: Z nejvyššího rozkazu kladu sobě za čest na základě výnosu c. k. ministerstva vnitra ze dne 23. srpna 1915, čís. 17.797, za projev oddanosti příležitostně dobytí pevností rusko-polských naší armádou, vysloviti nejvyšší dík." Ehrenfeld. - Tento projev nebyl vynucen a proto zaslouží, aby byl náležitě odmítnut.

Dne 2. října 1915 na vybídnutí úřadu pro válečnou péči podnikla se sbírka po domech na vlnu a kaučuk. Byla sebrána veliká fůra vlny a balík kaučuku.

Aby se zájem o III. válečnou půjčku ve veřejnosti budil a tak dále tato strašná válka se mohla prodlužovati, přednášel ve zdejší obci nadučitel Apetauer ze Syrovic; poněvadž dva místní činitelé konali osobně agitaci dům od domu, upsalo se 58.100 K.

Aby lidé měli trochu útěchy, bylo v kostele na kázáních uváděno mnoho příběhů z války. Zde stůj jeden takový, který zaznamenal blučinský rolník: "Na začátku září 1914 v ruské válce, když museli Rakušané ustupovat od Krasníka a Lublína, odtrhlo se na útěku asi 50 vojínů rakouských od svého tělesa a přišli k večeru do hlubokého lesa. Střelba ustala, vojíni se zastavili, ale nevěděli, kde jsou. Četař řekl: "Půjdeme v tuto stranu!" Ale po malé chvilce poznali, že nejdou dobře; i zastavili se a viděli za sebou státi hezky urostlého hošíka, pěkně oděného, sličných tváří a rozumného pohledu. I řekli jemu: "Jak vidíš, jsme Rakušané, pověz nám, v kterou stranu máme jíti, abychom se dostali ke svým." Hošík se na ně rozumně podíval a řekl: "Jděte tímto směrem a za dvě hodiny jste u svých." Vojíni se dali ihned na pochod, avšak v tom se vzpamatovali a chtěli hošíkovi poděkovati. Zastavili se a ohlédnou se, ale krásného hošíka již tam nebylo. Nyní uvažovali, kdo by ten hošík mohl býti a mysleli, že to byl anděl strážný. Šli tedy dle směru jim udaného a za dvě hodiny dostali se ke svým oddílům (Kázáno v Blučině v červnu 1915).

* * *

Dne 26. prosince 1915 uspořádán "Dětský den"; v ten den konala se sbírka po domech a mezi žactvem ve škole a vynesla 191 K.

Toho roku byl také vysázen dolní řad třešňových stromků u obecních pozemků Špíglů od úvozu Šuffarského po úvoz Štumperský, na t. zv. Špíglovské mezi.

* * *

V r. 1916 na Nový rok pršelo a bylo teplo. Vítr sílel stále víc, až přešel ve vichřici a 4. ledna k půlnoci četné blesky ozařovaly oblohu a několikráte zahřmělo. Celý leden byl deštivý, pouze 5krát či 6krát do rána trochu zamrzlo. 30. ledna na sluníčku poletovali komáři a mušky. V domě č. 44 na dvoře rozzelenal se růžový keř. 8 února se ochladilo a druhého dne počal padati sníh a 10. února již mrzlo jen se jiskřilo. Mrzlo však jen po čtyři dny. Nastala obleva a deštivé počasí až do 21., pak opět zamrzlo. Březen se ohlásil deštěm, pouze 7. bylo pěkně a ostatek stále pršelo. 15. března se sely jařiny. Počasí se ustálilo a oteplilo se 17. března na Rybnících ve vodě již skřehotaly žáby. 21. března rozkvétaly meruňkové stromy, 1. dubna broskve. Žita byla už 20 cm vysoká a rostla do sloupku; pšenice byla rovněž hustá, pěkná a až 12 cm vysoká. 5. a 6. dubna rozkvetly stromy třešňové; hruškové a damastilky. Ostatní stromy se po nich rychle rozvíjely, neboť počasí bylo čím dále tím teplejší

Pouze noci byly chladné. Zakrátko nastala změna a duben byl více studený než teplý, ke konci i suchý. V posledním týdnu přicházely sice malé deštíčky, ale byly jen "aprílové". Žito a pšenice za těchto chladů velmi rostly. Staré pořekadlo praví: "Na sv. Marka má se schovati do žita vranka." Toho roku v tyto dny byla právě velká noc; žito bylo přes půl metru vysoké s kláskem již u vrchu. Pšenice dosáhla výše 40 cm a byla hustá.

1. května žita v lese setá dosáhla výše 95 cm a počala metati. Stromy byly všechny odkvetlé. Tento den byl teplý, jednou také zahřmělo a někde i pršelo. 6. května se dostavila bouřka s malým deštěm. Celý květen byl suchý a teplý, avšak obilí přece bylo krásně vyvinuté. Červen byl od 8. do 19. chladný i deštivý a jednoho dne také omrzly kukuřice na lukách.

Trávy na lukách byly vysoké a vydaly hojně sena, jež krásně bylo usušeno a sklizeno.

Dne 5. července o 4 hodině odpolední dostavila se silná vichřice a déšť, kteréžto počasí trvalo celý týden. 11. července počaly se žně, ale obilí se muselo na hrstech obraceti, často pršelo. V srpnu se počasí ustálilo, proto lidé pracovali i v neděli, aby dostali úrodu domů. Žně byly za krásného počasí zakončeny, ale ještě v polovici srpna bylo dosti mandelů venku v poli. Úroda byla tak hojná, že mnozí ani místa pro ni ve stodolách neměli. V září by1y hojné otavy a dobře uschly. Rovněž se urodilo hojně bramborů, kukuřice a řepy. Erár platil za 1 q bramborů 9 K. Vína bylo málo, vinohrady byly spáleny již ke konci července.

Podzim byl suchý až do prosince; po celý prosinec pršelo.

* * *

Obyvatelstvo očekávalo brzké ukončení války, avšak tato trvala i v novém roce 1916 se vší prudkostí dále. K dosavadním soupeřům přidružili se ještě jiní. Rakousko s Německem přemluvili Turky a Bulhary ke spojenectví, které obzvláště Bulharům se špatně vyplatilo a tito též první u Soluně kapitulovali, čímž učiněna průrva do Rakouska-Uherska. Itálie se přidala po bok Dohody. Po stránce vojenské měly ústřední mocnosti značné úspěchy. Tato doba byla nejsmutnější pro české vlastence jak u nás doma, tak i za hranicemi. Trojspolek měl obsazeno Ruské Polsko, Srbsko a Černou Horu. Na besarabské frontě držely nápory Rusů a na jihu marně se Itálie pokoušela o značnější úspěch. Do té doby padli na různých bojištích z Blučiny: Václav Drtílek, zedník, František Sklenář, stolař, Jan Haňka, rolník č. 44. František Šťaštný, rolník č. 25, Josef Hanuš, rolnický syn č. 4, František Strava, rolnický syn č. 111, Jan Slouk, stolař, Bohumil Srnec, rolník.

Po Novém roce počalo válečné soužení ještě intensivněji. Již 3. ledna musila obec skládati pro erár žito a pšenici a zavésti do Rajhradu do sladovny "Válečnému obilnímu ústavu".

Dne 21. ledna rukovali staří odvedenci do 50 let, odvedení 9. září 1915. Byli to: Návedla František 50, Honek Antonín 286, Prisner Jan 242, Srnec Rudolf 145, Böhm Antonín, Gold Josef 45, Březina Stanislav 177, Haňka Jan 278, Klaška Šimon, Jedounek Martin 289, Brabec Tomáš, Sevránek Cyril 316, Kratochvíl Jan 132, Kugler Alois 141, Böhm Jan, Floder Matěj 163, Horáček František 244 a Karel Šupka, který zemřel v nemocnici v Brně.

Dne 19. února se spisovala plocha osevná. Každý musel všechno podrobně udati.

21. února rukovali poslední odvedenci do 50 let a to Duchoň Jan 172, Kirš Vavřin 73, Živěla Jiří 196, Srnec Jan 146, Otava Karel 57, Zatočil Martin 211, Brabec Václav, hostinský a zedník č. 51 a Kugler Jan 118.

Dne 17. března vydána statistika vypovídání válek.

Rok 1914.

1. Rakousko-Uhersko Srbsku dne 28. července.
2. Německo Rusku 2. srpna.
3. Německo Francii 3. srpna.
4. Německo Belgii 3. srpna.
5. Anglie Německu 4. srpna.
6. Rakousko-Uhersko Rusku 5. srpna.
7. Srbsko Německu 5. srpna.
8. Černá Hora Rakousko-Uhersku 7. srpna.
9. Francie Rakousko-Uhersku 13. srpna.
10. Anglie Rakousko-Uhersku 13. srpna.
11. Černá Hora Německu 12. srpna.
12. Japonsko Německu 23. srpna.
13. Rakousko-Uhersko Japonsku 25. srpna.
14. Rakousko-Uhersko Belgii 27. srpna.
15. Rusko Turecku 30. října.
16. Anglie Turecku 5. listopadu.
17. Francie Turecku 7. listopadu.
18. Belgie Turecku 7. listopadu.

1915.

19. Itálie Rakousko-Uhersku 23. května.
20. Itá1ie Turecku 21. srpna.
21. Bulharsko Srbsku 13. října.
22. Anglie Bulharsku 15. října.
23. Francie Bulharsku 16. října.

1916.

24. Německo Portugalsku.

* * *

Ve dnech 18. a 19. března spisovány zásoby obilí, mouky, fazole a kukuřice. Zjišťovalo se, kolik kdo ještě má.

Dne 6. dubna spisovány zásoby a prováděna jejich úřední revise po tři dny. Rovněž byl prováděn soupis oseté a osázené plochy. V tomto měsíci byly zavedeny lístky na cukr; určen 1 kg na osobu měsíčně.

28. dubna byli u odvodu mladíci rození r. 1898. Ze 14 Odvedli 10. Byli to: Vavřín Bartl, Hausler Vavřín č. 194, Hausher Josef 211, Příbramský Josef 158, Srnec Rudolf 145, Sevránek Tomáš 204, Urbánek Bedřich, Tyc Vojtěch, Jedlička Jan 290 a Mareček Jan.

Upsané peníze na III. válečnou půjčku byly vyčerpány, konec války byl nedozírný, byla tedy vypsána IV. válečná půjčka. Největší činnost z nařízení úřadů rozvinulo učitelstvo zdejší školy v propagaci této rakousko-uherské akce nejen ve škole, nýbrž i mimo ní. Přesvědčovali dům od domu, povzbuzovali, zaplašovali obavy a p. nadučit. Císař konal přednášky v Blučině, Opatovicích, Hrušovanech, agitoval v obcích Zatčanech, Újezdě, Šternově, Rychmanově: vůbec podnikalo se vše, aby výsledek úpisů splnil očekávání úřadů, a jest upsáno v obci této 64 tisíc K. (Školní kronika) Vzpomínky na tyto agitace jsou ještě ve svěží paměti občanů.

Ještě ani válečná půjčka nebyla ukončena, již opět pořádán v obci od 30. dubna do 6. května 1916 "Týden Červeného kříže". Byly roznášeny propagační letáčky a vykonána sbírka dům od domu. Sbírka vynesla 232 K a v kostele vybráno 38 K a za odznaky, jež rozprodávaly dospívající dívky, bylo dosáhnuto též slušného obnosu.

* * *

Dne 10. května nastoupili vojenskou službu mladíci odvedeni 28. dubna.

Dne 6. června byly generální odvody. Odváděli od 18 do 50 let. Z Blučiny mužů rozených od r. 1865 do 1897 bylo 97, z nichž byli odvedeni: Sklenář Mořic 142 i se synem, Čermák Jakub 175 se synem Jakubem, Hanuška Josef 235 a dva jeho synové Antonín a Jan, Teiner František, Srnec Alois 134, Vinkler Otto 288, Jedlička Jan 191, Jedlička František 155, Hanuš Metoděj 120, Příbarmský Josef 158, Metelka Petr, Böhm František 222, Piterna Vincenc 207, Odehnal František, Fuksa František, dva uprchlíci z Istrie a 3 čeledínové.

Ke konci července přišlo nařízení, že každý rolník musí z měřice výsevu odvésti eráru 5 měřic. Zároveň byl prováděn přísný soupis veškeré úrody.

Dne 5. srpna byla nařízena a provedena sbírka kovů. Sbíraly se měděné věci, kotly, mosazné hmoždíře, niklové a cínové předměty z domácnosti. Každý musel jmenované věci odvésti dobrovolně a hned bylo řečeno, že se bude potom přehlížeti, a u koho se něco nalezne, bude platiti pokutu a ještě bude zavřen. Prohlídky byly potom skutečně prováděny. Stal se případ, že občanu vrátili při sbírce starou cihličku. Při prohlídce mu ji našli a učinili na něj oznámení. Dvakráte musel do Hustopečí a ještě zaplatil 50 K pokuty.

Po žních bylo mletí "upraveno". Každý musel si podati prostřednictvím obecního úřadu žádost na mletí. Povolovalo se 30 dkg obilí na mletí pro 1 den na dobu dvou měsíců.

2. září se spisovalo obilí. Udávalo se, kolik se urodilo po měřici, poněvadž soupisovému komisaři se zdálo na měřici výsevku 5 měřic eráru málo. Musel každý udati více, ať měl, nebo ne.

V srpnu rukovali: Sklenář Jan 142, Čermák Jakub 175, Piterna Vincenc 207, Hanuška Antonín č. 235 a jeho bratr Jan.

Ke konci srpna musela obec dodati eráru 17 krav a 15. září 15 krav. 9. října odvedla obec eráru na nádraží do Hrušovan 15 vagonů bramborů. Byly placeny 9 K za 1 q. 11. října obec složila 100 q ovsa, 1 cent placen po 30 K. 19. října odvedeno 51 q pšenice a 51 q žita do vojkovského mlýna. Za pšenici placeno 9. listopadu 38 K, za žito 31 K.

V říjnu byla snížena spotřební kvóta pro osobu a den na l6dkg.

3. listopadu rukovali někteří padesátiletí, odvedení v červnu. Toho dne obec musela odvésti 17 krav. Placeny byly dle jakosti, nejlepší 3,50 K, druhá 3,40 K a třetí ještě méně. Starší krávy 1,80 K kg.

Dne 16. listopadu rukovali ostatní odvedenci do 50 let. 17. listopadu složila Blučina do Holasic do panských stodol 150 q sena. Složilo je asi 20 občanů; 18. listopadu občané blučinští složili 100 q ječmene na nádraží hrušovanské.

Dne 21. listopadu zemřel císař František Josef I.

22. listopadu museli občané blučinští odvésti 10 krav eráru;

Od 16. listopadu do 16. prosince byla vyložena k upisování V. válečná půjčka. V každé obci bylo zřízeno místní komité, jehož členy byli vlastenečtější místní občané. Komité mělo se starati o to, aby pokud možno nejvíce bylo upsáno. P. řídící Císař byl mimo to ustanoven důvěrníkem v 8 obcích našeho hejtmanství, aby tam propagoval tuto válečnou půjčku. Horlivostí všech členů, zejména p. řídícího Císaře, což budiž výslovně zdůrazněno, bylo v Blučině upsáno 139.500 K. Budiž též podotčeno, že v obcích, kde p. řídicí Císař přednášel a agitoval dům od domu, bylo upsáno 1/2 milionu K.(Školní kronika).

Po válečné půjčce pořádána sbírka ve prospěch "Zemského komitétu pro ochranu dítek a péče o mládež", která vynesla 176 K.

Ke konci listopadu musela Blučina odvésti 150 q ječmene do Hrušovan a do Sokolnic.

Dne 6. prosince dobyli Němci s Rakušany Bukurešti. Na oslavu toho vítězství dne 8. prosince v Blučině od 12. do 1. hod. polední se zvonilo a školáci, kteří beztoho školu málo pro samé soupisy navštěvovali, měli prázdno.

Téhož dne Blučina odevzdala eráru vagon bramborů.

Dne 7. prosince odvedlo se 50 q ječmene eráru do vojkovského mlýna; 10. muselo se odvésti 40 q pšenice a 100 q ječmene eráru do Rajhradu. 13. se odvedlo do vojkovského mlýna 50 q ječmene; 15. prosince odvedlo se do Rajhradu do mlýna a do sladovny 50 q žita a tolikéž pšenice i ječmene.

18. prosince bylo rolníkům oznámeno, že nesmějí skrmiti kukuřice více než 1/3 a 2/3 musí odvésti eráru.

Dne 22. prosince obdržel každý soupisné archy a v nich měl udati, kolik celkem všeho v tomto roce sklidil, kolik odevzdal eráru obilí, bramborů, kukuřice a sena. 30. prosince přišla první komise přehlížeti zásoby a soupisné archy, zdali vše jest správně udáno.

* * *

Dne 8. června navštívil p. řídícího Císaře, p. faráře Ševčíka a p. poslance Kleina nový okresní hejtman Mayer, aby jim osobně poděkoval za veškerou činnost, kterou ve všech rakousko-vlasteneckých akcích státní úřady podporovali.

Opětovně byla nařízena sbírka vlny a kaučuku. Měla však již jen částečný úspěch; bylo komitétu v Brně odesláno 5 pytlů vlněných a bavlněných věcí. Naproti tomu nebylo z cínových a olověných předmětů nic sebráno, ježto těchto věcí v obci už nebylo, a které byly, byly dobře schovány.

Dne 23. srpna 1916 zemřel po delší nemocí předseda místní školní rady, p. František Floder, v mužném věku 46 let. Byl to muž zkušený a schopný a proto zastával četné funkce čestné: Byl jednatelem hasičské župy židlochovské, okresním dozorcem téže župy, členem správní řady Hasičské pojišťovny v Brně atd. Přehojné účastenství na jeho pohřbu svědčilo o vážnosti, jaké se těšil.

Ve dnech 4. až 8. října 1916 byly pořádány v obci "obětní dny" ve prospěch Invalidního fondu vdov a sirotků po vojínech padlých. Bylo sebráno 127.50 K, kostelní sbírka ofěrou vynesla 40 K, kteréžto peníze šly do Vídně a k nám se vrátil nepatrný haléř.

* * *

Rok 1917 počal deštěm; 7. počaly slabé mrazy, ale 15. značně přituhlo. Koncem ledna napadlo sněhu, vítr navál závějí a 5. února zima dostoupila 20°C. Zima sice povolila, ale obleva se dostavila až 15. března. Na rozmoklou půdu napadlo 25. března sněhu a ležel až do 29. března. 6. dubna pršelo a padal sníh. Dne 8. dubna - byly právě velikonoce - nastala obleva a voda se vylila od Vojkovic do lesa. 15. dubna večer dostavil se liják, voda zalila les, louky a doliny místy až na 1 m vysoko. Duben byl celý studený a pršelo až do konce měsíce.

Květen se ohlásil teplem a tu nakvap se dokončovalo setí. 6. května dostavil se vlahý a tichý májový deštíček. Veškero obilí bylo opozděno a teprve v květnu počalo růsti, V polovici května byly zasety poslední ječmeny. Ostatek měsíce bylo sucho a parno. 6. června snesla se nad Blučinou bouře a blesk uhodil do domu čís. 133 Anny Flodrové; dům shořel. Lidé učinili po obci sbírku peněžitou, aby následky neštěstí aspoň trochu zmírnili.

Do žní nebylo dešťů, počasí suché, až 23. června rosa a 27. června velký déšť okolo městečka. Zaschlé obílí ožilo. Žně se počaly 13. července a za parných dnů byly v tomto měsíci skončeny, takže na srpen zůstaly jen pozdní ječmeny, jarní pšenice a oves.

Obílí bylo zaschlé, jen zimní pšenice pěkně sypala, ale byla velmi snětivá.

Srpen opět parný; 7. po poledni přihnala se bouře s deštěm a 5 minut padaly kroupy velikosti hrachu. Kromě rozbitých listů na kukuřici a řepě nezpůsobily škody, hlavně proto, že padaly na lukách a nesly se kolem Blučiny. Pro parna všechno v poli vadlo, nedalo se orati; kukuřice se mohla po 20. srpnu lámati a ke konči měsíce byla už suchá.

Září je opět teplý a suchý. 15. září je vinobraní. Úroda prostřední, víno výborné jakosti. Orati a seti se nedalo, mnozí rolníci neměli zaseto ani zrnka, a kdo sel, tornu většinou zase obilí nevzešlo. Vydatnější déšť se dostavil až 24. října a selo se žito i pšenice. V listopadu den bylo jasno a dva oblačno. 23. listopadu ohlásil se první mráz, ale od toho dne bylo teplé počasí až do konce měsíce. 9. prosince začalo mrznouti a 12. napadlo sněhu, který den po dni tál. O svátcích byla nepatrná zima, sníh, vítr a na Sylvestra obleva a vítr.

V této době byl značný nedostatek pracovních sil, ačkoli už počínali někteří vojíni "desenterovati". Též vypomáhali váleční zajatci" a "Istriáni".

* * *

Zdánlivě zableskl paprsek míru, neboť v Rusku v době úporné války došlo k revolucí proti vládnímu regimu. Car Mikuláš přinucen vzdáti se trůnu a Rusko prohlášeno republikou. Car byl později i s rodinou zastřelen.

Avšak Spojené státy severo-americké pro ničeni amerických občanů a lodí německými ponorkami přerušily s Německem diplomatické styky a nyní mu prohlásily svým kongresem i domem representantů válečný stav. Rakousko ovšem také přerušuje diplomatické styky s Amerikou. Příkladu Ameriky následují Čína, Kuba, Chile, Brasilie a Panama.

Dne 6. ledna byli voláni na radnici všichni domobranci, rozeni od r. 1890-1898, že se mají dle vyhlášek dostaviti k odvodu.
Dne 10. byly prohlídky zásob obilí a kukuřice po celém městečku.
18. ledna povoláni k odvodu mladíci ve stáří 18 a 19 let. Bylo jich asi 7. Odveden byl Kelbl Vavřin 21, Šťastný Josef 60, Novotný František 77, Palán J. 208.
24. ledna musela Blučina odevzdati eráru 10 krav.
30. ledna musel býti odveden do vojenského mlýna na mletí eráru vagon pšenice a vagon žita. Za 1 q pšenice i žita se platilo po 40 K.
6. února se odváděl ječmen. Každý, kdo měl ve svém "archu" přebytek třeba jen 3 či 4 kg, musel je odevzdati do hasičského skladiště, odkud ječmen byl odevzdán eráru. Platilo se za 1 q 37K.
11. února opět prováděný prohlídky zásob obilí, mouky a všech potravin v komorách; vše bylo zapsáno.
Toho dne museli se hlásiti u starosty obce k odvodu narození 1872 až 1891, ačkoliv mnozí z těchto byli už 4 i 6 kráte u odvodu.
14. února skládala se kukuřice do skladiště a to dle toho, jak se kdo dal "nahnati".
Toho dne rukovali mladici odvedení 18. ledna t. r.
15. února odváděla Blučina 10 kusů hovězího dobytka. Dávány ponejvíce krávy, ale i býci.
16. února odvedeno eráru 100 q sena a 300 q ječmene.
17. února odvezeno eráru z hasičského skladiště 100 q kukuřice.
19. února byli u odvodu mladíci rozeni 1899. Bylo jich 19 a byli odvedeni z nich: Šaffer Alois 55, Teplý Josef, Skopal Jan 183, Fiala František 299, Srnec Josef 146, Brabec Vojtěch a Kratochvíl Josef 1778, Pokorný z Křepic a jeden cizí čeledín.
20. února přihlašoval každý, kolik obilí eráru odvedl.
25. února bylo vyhlášeno, že bude prohlídka zásob obilí, mouky, luštěniny, šrotu, otrub, slámy, sena a bramborů. Byly proto zřízeny "soupisné komise" s doprovodem vojska. Druhého dne řádění se počalo a trvalo až do 8. března. U koho jen 1 kg nalezen více než bylo zapotřebí dle úředního výpočtu, musel jej téhož dne anebo nejpozději druhého dne odvésti do skladiště. Pozadní obilí muselo se přečistiti a též odevzdati eráru. Udal-li někdo malou váhu zásob, vše se ihned převážilo, neboť obecní váha se vozila s rekvisiční komisí. Přebytečné se zabavovalo.
Blučinská rekvisiční komise byla složena ze člena okresního hejtmanství, správce těšanského velkostatku, ze starosty obce, radního, řídícího učitele, z poddůstojníka co velitele a 8 vojínů 81. pěšího pluku. Vojáci přehlíželi na půdách, ve stodolách a obzvláště tam, kde jim někdo ze zlomyslnosti naznačil, že mají zásoby ukryté. Tyto rekvisice byly prováděny po celé Moravě.
Lidé viděli, neukryjí-li, nebudou jísti. Časem se z nich stali virtuosové v zatajování a ukrývání zásob. Obilí se zazdívalo, jinde nechalo nemlácené a přikrylo se slámou, ten zase je zakopal v sudě v komoře atd.
1. března bylo odváděno z obce eráru seno.
9. března rukovali 18letí ke svým plukům a toho dne byli opět u odvodu mužové do 45 let. Byl odveden Jan Šiler 238, Piterna Karel 29, Hanuška Met., Vogel Robert, Böhm Jakub, Kadlec V., Janný J. 252 a Hamerník Josef.
10. března a den předtím byly zkoumány opět všechny soupisné archy, zjišťováno, kolik se zrekvírovalo a kolik odvedlo.
11. března musel každý majitel dobytka udati, kolik zabil kusů vepřového dobytka od 1. listopadu 1916 do 1. března 1917. I váha se musela oznámiti a každý na důkaz pravdy musel své údaje vlastnoručně před starostou podepsati. Od té doby musel každý majitel prasete žádati o povolení k zabití na c. k. úřadě. Avšak lidé zabíjeli i bez povolení. Prase omráčili úderem do čela, na rypáku se mu přidržela pokrývka nebo plachta a prase ani nepísklo.
13. března musela obec odvésti eráru 22 krav.
14. března byla prováděna revise soupisných archů v domácnosti, na nichž měl každý poznačeno, jak mnoho obilí již eráru odvedl a mnoho-li ještě má odvésti.
19. března byl v Židlochovicích odvod koní. Z Blučiny jich bylo odvedeno 12. Toho dne odvedeno eráru též 22 krav.
28. března. byl proveden soupis zbylých krav, hlavně těch, které dojily, a majitelům bylo uloženo odvádět denně mléko nebo máslo.
31. března bylo zakázáno prodávati seno a slámu jinému než eráru. Každý musel si zásoby nechati zapsati u starosty.
1. dubna bylo vyhlášeno, že ještě musí každý z kvoty obilí mu na setí ponechané určitou část odevzdati, což se stalo 3. dubna. Z 1 q se odvedlo eráru 8 kg.
3. dubna obdržel každý lístek na 1/4 kg petroleje.
12. dubna bylo odvedeno eráru na stanici hrušovanskou 23 krav.
15. dubna ohlášeno každému, kolik má ještě odevzdati bramborů.
Dne 29. dubna byla pořádána stromková slavnost. Před novou školou bylo vysázeno šest kulovitých akátů.
4. května vydáno eráru 20 krav.
10. května rukovali mužové odvedení 19. února t. r.
14. května prodávány pozemky po pad1é1m Josefu Flodrovi ve výměře asi 7 1/2 míry. Prodány za 7600 K.
Tohoto dne museli lidé v Blučině odevzdati třetinu mouky, která byla určena na dobu 6 měsíců, totiž do 15. srpna 1917. Kdo měl spotřebu 150 kg, musel z ní odevzdati 51 kg do hasičského skladiště.
19. května muselo se vydati 5 krav eráru a zavésti je do Sokolnic na nádraží. Vyplaceny byly: živá váha mladého dobytka 1 kg za 2 K 40 h, staršího jen 1 K 80 h za 1 kg.
21. května byli u odvodu muži od 45 let do 50. Odvedení byli: Šafr Jan č, 38, Šiler Jan 159. Jedlička Antonin 81, Gebauer František 24, Tyc Jan 47, Hanuš Josef 114, Přibramský Martin 86 a Dlabka Jan 181.
23. a 28. května byly rekvírovány v Blučině zvony.
30. května byl zápis zasetého obilí všeho druhu, kukuřice, bramborů, řepy, vinohradů atd.
1. června zápis slámy pro erár.
14. června rukovali mužové odvedení 21. května, ale jen ti, kteří měli méně než 30 měřic orné půdy. Kteří měli více, podali si žádosti na c. k. okr. hejtmanství v Hustopečích a tak zůstali doma.
Od 10. května do 8. června vyložena byla VI. válečná půjčka; upisovací lhůta byla o 14 dní prodloužena. Kdo neupsal dobrovolně, byl hejtmanstvím donucen. Ve zdejší obci bylo sepsáno přes 148.000 K, z čehož připadá 98 tisíc na jednotlivce a 50 tisíc na obec.
18. června nařízeno všem, kdož zabíjeli, odevzdati eráru sádlo dle váhy vepře.
Toho dne musel každý občan donésti do radnice pozemkový arch a udati, co má na které parcele zaseto nebo nasázeno. Při soupisu jako komisař ustanoven byl ředit. Císař Frant.
Ke konci měsíce chodila po polích komise prohlížeti úrodu a přesvědčiti se, má-li na poli každý to, co udal.
8. července erár vyplácel za odvedené máslo 7 K 84 h za 1 kilogr.
13. července musela Blučina odvésti eráru 22 kusů hovězího dobytka.

Za rekvírovanou mouku nedostali, občané žádné náhrady, ale za to jím vydalo c. k. hejtmanství povolení ke mletí z nového obílí. Tak bylo povoleno pro 3 těžce pracující osoby na dobu od 15. července do 15. září 34 kg, pšenice a 35 kg žita; všechna povolení byla vystavena v obci, ale 26. července musela se zaslati hejtmanství k orazítkování. 29. července povolení byla zpět k doplnění jmen osob v domě zaměstnaných s udáním stáří.

V posledních dnech měsíce července 1917 byl proveden řídícím Císařem úřední výmlat na zkoušku. Zařízení to bylo pro větší týrání našeho lidu, protože žádný se nemohl vymlouvati, že mu obilí nesype. Čítalo se každému dle úřední zkoušky. Byl zjištěn průměrný výnos po 1 ha: pšenice 9,70 q, žita 5,75 q, ječmene 6 q, takže dle udání osevu jevila se na papíře celková sklizeň takto: pšenice 1739 q, žita 900 q, ječmene 1642 q. Byla to metla na obyvatelstvo.

22. srpna byly odváděny eráru krávy.
4. záři byli opětovně u odvodu mladíci rození 1897 až 1899. Odvedeni byli: Hanuš Josef 114, Šiler Jan 292, Březina Tomáš 261 a Návedlla Alois 8.
10. září odevzdali se koně odvedené 19. března v Židlochovicích. Postiženi byli: .Jan Klein 48, Jan Šupka 107, Vavřín Kirš 73, František Floder 61, František Piterna 43 i jiní.
21. září museli se dostaviti do Brna majitelé s odvedenými klisnami k prohlídce, jsou-li skutečně březí; po prohlídce byly hospodářům ponechány.
23. září bylo každému majiteli oznámeno, jak velké množství obilí má odevzdati eráru.
2. října odevzdány eráru krávy.
15. října rukovali mladíci odvedení 4. září t. r.
16. října provedena sbírka ve prospěch Fondu pro vdovy a sirotky. Vynesla 89 K 40 h, za kytičky se utržilo 22 K. Sbírka byla konána již častěji, ale lidé neviděli, že by některý sirotek něco byl obdržel.
18. října byl odváděn hovězí dobytek a 100 q pšenice.
23. října prováděla se kontrola ve mlýnech, zda se mele správně dle lístků. Na silnicích stály stráže; kdo měl smůlu a právě vezl do mlýna bez povolení ku mletí z c. k. hetmanství, vše mu zabavili. A stalo se, že chudák za poslední koupil a přišel i o to. Revise trvala 3 dny.
27. října bylo odvedeno eráru 100 q pšenice.
5. listopadu kupovala vojenská komise v Hustopečích koně pro vojsko.
Od 6. do 9. listopadu byl soupis veškerého dobytka a všech polních užitků.
10. listopadu bylo odvedeno 200 q. ječmene eráru na nádraží do Hrušovan.
12. listopadu byly spisovány zásoby paliva a zjišťováno, kolik místností kdo musí vytápěti.
19. začalo se spisování obilí a všech polních užitků v tomto roce sklizených. Zvláštností bylo rekvírování řepných řízků z dodané řepy cukrovaru. Rekvisice byly přísné a prováděla je šestičlenná komise. V té byli: Ředitel Císař Fr., poslanec Klein J., František Buršík, rolník ze Syrovic, učitel z Přísnotic a dva vojáci Němci.
3. prosince bylo zjišťováno v obci, kolik kdo upsal na 7. válečnou půjčku. Jelikož upisujícímu komisaři se výsledek nelíbil, byli svoláni všichni mužové do 50 let, kteří nebyli vojáky a činěn na ně nátlak k upisování. Kdo se zdráhal, bylo mu naznačeno, že jsou ještě různé státní úkony, k nímž nemusí člověk býti vojákem a podobně. Budiž konstatováno, že i uprchlíci z Istrie, do obce před 2 roky dovezení, byli nuceni k upisováni válečné půjčky; ovšem že neupsali nic, vždyť nic neměli.
Od srpna do 10. prosince 1917 odvedla Blučina 14 vagonů obilí.
13. prosince byla ukončena rekvisice zásob, trvající od 19. listopadu. Přehlíželo se v komorách, na půdách, ve stodolách, ve stájích a sklepích. Toho dne byly od úřadu spisovány husy.
20. prosince bylo odvedeno eráru opět několik kusů hovězího dobytka.
29. prosince muselo se odvésti do skladiště na nádraží v Rajhradě 84 q pšenice, žita a ječmene.
Zemský poslanec Jan Klein z Blučiny obdržel za občanské zásluhy hlavně za velké úsilí, jež věnoval hospodářskému zvelebení Blučiny a okolí, záslužný křiž II. třídy.
Ceny v tomto roce byly dvoje: maximální, za které se vůbec mezi lidem neprodávalo, a běžné, které byly vysoké. Počátkem roku platil erár maximální ceny za žito a pšenici po 40 K, ječmen 37 K, oves 36 K.
V dubnu se prodával 11 vína v hostinci za 4 K, při větším nákupu za 3.60 K, 1 kg másla 11 K, 1 kg živé váhy hovězího dobytka 2 K 40 h až 3 K 60 h, slanina 1 kg 12 K, vepřové maso 8-9 K; 11 mléka 32 h, 1 q sena 16-20 K, slámy 16 K; 1000 břidlic v cihelně 800 K, 1000 cihel 1000 K, kopa latí 60 K; mužská košile 12 K a kus plátna 50 K.
V květnu se platila krmená husa 7 kg těžká 70 K. Maximální cena másla v červnu byla 7 K 84 h.
Látek nebylo téměř možno dostati. Za 2 q bramborů placených erárem byla obyčejná čepice.

* * *

Leden 1918 začal se větrem a sněhem. Od 8. do 20. ledna sníh tál. Od 20. do konce denně mlha a vše samé jíní, cesty kluzké jako sklo.
V únoru v prvé třetině byly časté spršky. Pak nastala krutá zima a trvala od 14. do 22. února, kdy se dostavila obleva. 4. března se sely ječmeny. 16 března již bylo zaseto, ačkoli byly denně mrazy. Ke konci měsíce dostavily se silné noční mrazy.
V dubnu bylo suché, teplé a větrné počasí až do 17., kdy se ohlásila první bouře s malým deštěm. V tomto měsíci se zaoralo mnoho podzimního obilí, žita a pšenice, hlavně v lese. Na podzim bylo sucho a tu mnohé obilí buď nevzešlo, nebo bylo zničeno mlži. Do 20. dubna vše zasázeno, neboť lidé sázeli zemáky již koncem března. Ovocné stromy kvetly od polovice dubna.
Koncem dubna dostavilo se několik dešťů a obilí poskočilo. Květen byl s počátku příznivý, ke konci studený, takže fazole zmrzly úplně, brambory a kukuřice na polovic, ne však všude; květen byl suchý, obilí se kroutilo a suchem "zahořívalo". Ve vinohradech velká "ukážka".
Dne 4. a 5. června dostavil se v noci mráz, takže pomrzly ostatní brambory a kukuřice. Na rovinách někde i žito. Žně se počaly 13. července. Srpen se počal pěkným počasím, dostavovaly se časté bouře a lijáky; úrodě neuškodily, ježto byla včas sklizena.
Vinobraní bylo 4. října, poněvadž 3. uhodil první mráz. Sbíralo se jen víno ranné. Ostatní až 7. října. V prosinci napadlo sněhu, který ku konci roku roztál a u Židlochovic Švarcava se vylévala.
Dne 6. ledna bylo vyhlášeno, že se mají odevzdati eráru jadérka z hroznů, která zbyla po vylisování; ovšem málokdo tak učinil.
Dne 24. ledna byl odvod rozených 1900, jichž bylo 17. Jen 5 bylo propuštěno a odvedeni: Haňka Methoděj 44, Tyc Ladislav 47, Šupka Rudolf 107, Demal Alfons 130, Jedlička Stanislav 290, Šiler Viktorin 303, Jiříkovský Stanislav 119, Kugler František 118, Pekárek Jan 296, Dlabka Jos. 181, vystěhovalec Stomilovič Josef a dva služební.
29. ledna odevzdávala Blučina několik kosů hovězího dobytka.
4. února slavili manželé Jindřich a Viktorie Šaffrovi 126 zlatou svatbu.
9. února odvedeno opět několik kusů hovězího dobytka. Mladíci odvedení v lednu nyní rukovali. V této době byla prováděna requisice obilí po domech; byla ukončena až 14. února. Bylo zrekvírováno 267 q obilí.
Toho času, chtěl-li někdo zabíjeti, musel zavolati Vavřina Haňku č. 32 na oceněni onoho kusu a potom dle váhy musel odevzdati eráru sádlo. Ze 60 kg váhy odevzdávaly se 2 kg sádla.
2. února byla prováděna přehlídka sádla.
10. února soupis v domácnosti zabitých vepřů v době od 1. října 1917 do 28. února 1918. Musela se udati váha a kolik má kdo ještě vepřů živých.

* * *

Středoevropské válčící státy seskupené kolem Německa sjednaly mír především s Ukrajinou a dne 3. března 1918 i s Ruskem v Brestu Litevském. Tím se uvolnily armády na východě a pokračovalo se zase intensivněji ve válce na jiných bojištích. Přišlo mnoho zajatců z Ruska, kteří po měsíční dovolené museli rukovati ke svým vojenským tělesům.

Zásoby uhlí u všech podniků byly nedostatečné. Aby se této zimy vystačilo se skrovnými zásobami otopu, bylo od 2. ledna 1918 zavedeno obdenní vyučování na zdejší škole. Avšak začátkem měsíce března zásoby topiva zcela došly a škola musela býti dne 4. března uzavřena. Teprve 1. dubna bylo zahájeno pravidelné vyučování, které trvalo jen do konce dubna, kdy byli povoláni učitelé Nebovidský, Berka a ergmanová okresním hejtmanstvím, aby konali přípravné práce pro nastávající soupis osevných ploch. Dne 13. května i správce školy byl povolán za vedoucího soupisného komisaře, takže od té doby bylo vyučováno pravidelně jen v I. Třídě; v ostatních třídách vyučovalo se pouze náboženství a ženským ručním pracím.

* * *

18. března musela Blučina odevzdati 9 kusů hovězího dobytka. Téhož dne dostavila se od hejtmanství 3členná komise, aby prohlížela zásoby v komorách, ale jen v pěti domech. Kde našli více než bylo přihlášeno, na místě to zabavili. Odtud šli do Hunkovic, kde v domě p. Hájka jeden člen komise byl zastřelen, druhý raněn a četník zůstal zdráv.

Byl též soupis krav za příčinou dodávky mléka. Zároveň zápis koní k odvodu. Také branci 1894-1898 hlásili se k zápisu k odvodu.

23. března přijel František Novotný 172 jako první vojín domů z Ruska, kde byl od r. 1915 v Oděse v zajetí.
26. přišel z ruského zajetí Zalaba František a 28. března Šiler Jan 136. Mezi prvními byl také Josef Floder 106, který zažil mnohé pronásledování od četníků, na udání potom narukoval a dostal se až do Belgie a vrátil se až po míru.
6, dubna bylo vyhlášeno, že každý občan musí ze své potřeby odvésti válečnému obilnímu ústavu ještě 15 kg bramborů na osobu z domu a s moukou musí vystačiti o 15 dní déle, než mu bylo povoleno.
11. dubna byl v Blučině odvod koní. Byli k vojsku odvedeni koně Vavřínu Haňkovi 32 dva, Janu Šaffrovi 38 jeden, Anně Haňkové 44 jeden, Návedlovi Františkovi 50 jeden, Janu Hanušovi 104 jeden, Františku Hanušovi 117 dva, Novotné Rozalii 103 dva a Josefu Hanušovi 114 jeden kůň.
12. dubna přišel ze zajetí z Ruska Jan Šupka, Tureček Josef a Haňka Rudolf.
14. dubna byli u odvodu mladíci do 24 let. Ze 7 odvedeni: Hajda Jan 216, Klaška Jani a Brabec Adolf.
Tohoto měsíce byly obcí na obecním pastvisku pod Kyperky vysázeny ovocné stromy.
22. dubna bylo vyhlášeno v Blučině, že každý občan musí ze svých zásob odevzdati 15 kg bramborů do obecního skladiště. Druhý den přijeli od velkostatku z Rajhradic ruští zajatci a odvezli je do dvora.
4. května musel každý rolník odevzdati ze svého odměřeného živobytí na červen a červenec eráru 11 kg obilí neb mouky z každé osoby v domácnosti, oč se měl o žních uskrovniti. Bída byla všude veliká a ve městech docházelo k hladovým bouřím, které byly utišovány prachem a olovem.
6. května odvedeno eráru 12 krav.
8. května každý musel ohlásiti úřadu, kolik má kusů dobytka.
10. května obec vydala eráru 58 q slámy.
16. května musel každý oznámiti, o kolik se za války zvětšilo jeho jmění, aby mu byla zvýšena daň z přijmu. Toho dne bylo odvedeno eráru 12 krav.
18. května musel každý rolník udati, které druhy obilí a v jaké výměře má osety a kolik má osázeno.
4. června byly prováděny přísné rekvisice komisí, která se skládala ze zástupce hejtmanství, ze starosty, policajta a dvou vojáků.
13. června bylo odvedeno eráru několik kusů dobytka; rovněž 27. června odvedeno několik krav.
17. července odváděno obilí do vojkovského mlýna.
23. července bylo nařízeno Blučině, aby odevzdala 15 krav, ale poněvadž počet jejich stálými rekvisicemi se zmenšil na nejmenší míru, bylo odvedeno jen 9 kusů, mezi nimiž byly krávy a půlroční telata.
3. září opět velké spisování sklízeného obilí, zjišťováno kolik kdo již odevzdal eráru a jaké množství ještě odevzdati hodlá. Úřední rozvrh dodávek na každého jednotlivce od úřadu byl doručen 29. září.
Do 20. října chytali 3krát v noci četníci "desentéry", jichž bylo v Blučině již 106.

V této době, kdo přišel z vojny na dovolenou, málokdo se vrátil zpět. Zůstal pěkně duma. Těchto desentérů spávalo obyčejně více pohromadě někde na půdě nebo ve stodole.

Ve městech docházelo k hladovým bouřím, na bojištích vyhlídky pro Rakousko nebyly skvělé a tu císař Karel zachraňoval, co se dalo. Dne 17. října 1918 vydal k národům rakouským manifest, ve kterém se prohlašovalo přetvoření Rakouska ve stát spolkový. Každý národ měl tvořiti svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Městu Terstu s okolím mělo se dostati zvláštního postavení. - Bylo však už pozdě. Za hranicemi pracovali naši vlastenci o vytvoření samostatného státu. Už i naše národní vojsko bylo ustaveno, takže manifest císařův vyzněl na plano. Měl přijíti v r. 1912, tak by se všechno bylo snad vyvinulo jinak.

Dne 18. října byla provedena sbírka ve prospěch sirotků a vdov po českých vojínech jež vynesla 468 K 80 h. V kostele vybráno 126 K 18 h.

Dne 25. října bylo odvedeno eráru 200 q bramborů. V tyto dny odvedeno 8 kusů hovězího dobytka.