Rozpadávající se pomník u kostela hlásá, že jej svým rodičům v r. 1848 zřídil syn Josef Pitterna, farář obřanský. Narodil se v Blučině, byl lokalistou v Žebětíně a na obřanské beneficium byl presentován patronem Antonínem Schind1erem, pánem velkostatku v Řečkovicích a ve Wokřižově v Haliči. P. J. Pitterna zemřel 16. května 1854.

Dne 26. března r. 1867 konala se v Blučině valná hromada hospodář. společnosti dolnokounické. K této hromadě se obecní výbor usnesl, uznávaje veliké a neocenitelné zásluhy předsedy tohoto spolku, dp. čestného kanovníka, děkana a faráře v Cvrčovicích Karla Kandusa, jako přítele rolníků přijmouti a prohlásiti jej za čestného občana městečka Blučiny. Starosta Ondřej Ježek mu v řečený den odevzdal diplom čili právo tohoto čestného občanství.

P. Fr. Gold

Nynější rod Goldův z čís. 35. pochází od Františka Flodera, který se zdržoval delší dobu v Anglii, ve Francii a Rusku. Řeči těchto států dokonale ovládal. Narodil se kolem r. 1800 v Blučině. V r. 1848 byl poslancem na sněmě kroměřížském.

Jeho dcera Teresie Floderová provdala se za Josefa Golda, který byl starostou od r. 1861-1863 a od r. 1871 do r. 1880. Zároveň byl členem silničního výboru 12 let.

Syn jeho František Gold byl vysvěcen na kněze 1886 a syn Jan byl starostou blučinským.

František Haňka, rolník z čís. 44., po celý život zapisoval veškeré události v Blučině. I v otázkách hospodářských byl na tehdejší dobu pokročilý a vynalézavý, že mnohé údaje v těchto "Pamětech" jsou uchovány, dlužno děkovati pouze jemu. Zemřel 10. ledna 1921 ve stáří 70 let.

Velezasloužilým o svoji rodnou obec je Jan Klein z čís. 48. R. 1912 byl zvolen poslancem na moravský sněm, dvakráte byl starostou obce, je funkcionářem přečetných spolků. Nechybí nikde, kde je třeba rady a pomoci. Za zásluhy byl jmenován čestným občanem obce Hrušovan u Brna a také čestným členem, některých spolků a předsedou silničního výboru.

František Haňka

Jako poslanec uplatňoval se hlavně v otázkách hospodářských. Staral se o hmotné povznešení kraje, což korunováno úspěchem.

Sešli se tenkráte vynikající lidé: Petr Ehrenfeld, tehdejší hejtman hustopečský, poslanec Jan Klein, prelát Benedikt Korčian, ředitel zem. stav. úřadu v Brně rada Poláček, který pro své velké zásluhy o regulaci Cézavy a Dunávky byl jmenován čestným občanem blučinským, Vojtěch Kovařík, ředitel hydrografického oddělení při zemské správě politické v Brně, který pro své zásluhy o provedení regulace jmenovaných toků jmenován rovněž čestným občanem v Blučině.

Tito mužové pozdvihli hospodářsky Blučinu na nebývalou výši a žijí v blahé paměti součastníků a jistě ani potomci jejich zásluh o regulací Cézavy a Dunávky nezapomenou. K nim se řadí inženýr Černý z Brna, který v r. 1927-28 provedl melioraci pozemků, jež dříve prohlašována za utopii, za věc neproveditelnou.

V odvětví hospodářském se uplatnil blučinský rodák Karel Schweder. Narodil se 1. ledna 1841. R. 1869 vstoupil do služeb uhersko-hradištského cukrovaru jako pojezdný dvoru ve Starém Městě u Uh. Hradiště, po dvouleté službě byl povýšen na hosp. správce a zastával toto místo do 1894, od kteréž doby byl hospodářským inspektorem nájmu velkostatků v Uh. Brodě, sestávajícího z 21 dvorů; byl činný posléze jako ředitel. Od 1. ledna 1920 žil ve výslužbě ve vlastním domě v Uh. Hradišti až do svého úmrtí dne 11. listopadu 1922. Byl dvakráte ženat, ale oboje manželství zůstalo bezdětné.

Rodák blučinský František Borovička byl námořním inženýrem v Pulji, později ředitelem továrny v Hradci Králové. Zemřel r. 1926.

Činnost Kleinovu nejlépe osvětlí dopis Petra Ehrenfelda ze dne 20. března 1928:
"Rád vyhovuji Vašemu přání, abych také nějakou vzpomínku uveřejnil v "Památníku městečka Blučiny".

Vždyť těšila se Blučina, jak známo, po celou dobu mého pobytu v Hustopečích, zvláštní mé přízni a moje činnost ve prospěch tohoto městečka a okolí táhla se jako červená niť neustále od počátku až do konce doby, kterou jsem strávil na okresu hustopečském.

Koncem srpna 1906 převzal sem správu okresního hejtmanství v Hustopečích. A již tehdáž byl jsem hned upozorněn na městečko Blučinu a okolí.

Mezi nevyřízenými spisy převzal jsem totiž také jeden dosti tlustý akt, který měl nápis: "Regulace řeky Cézavy a Dunávky". O tomto spisu se mi tenkráte řeklo, že nemůže býti vyřízen, poněvadž tato regulace je podnik, jehož nelze uskutečniti.

Nedlouho po mém nastoupení úřadu přišla ke mně deputace městečka Blučiny, aby mne přivítala. Tu zmínila se také o tomto nešťastném spisu, který již hezkou dobu ležel na úřadě nevyřízený, a prosila mne, abych akt alespoň prostudoval a jím svůj názor sdělil. Slíbil jsem, že tak učiním do konce roku 1906. Avšak důležité práce zavinily, že přišel konec roku a spisu jsem neproh1édl.

Deputace byla opět u mne, a když jsem jí upřímně byl sdělil, že jsem se dosud nedostal k prostudování tohoto spisu, opakovala svojí původní prosbu.

Konečně jsem spis prostudoval a shledal, že věc není tak nemožná, jak se tvrdilo, nýbrž naopak, že by se dobře dala uskutečniti.

Když tedy po třetí přišli páni z Blučiny, tu jsem jím sdělil, že jsem o celém jejich úmyslu informován, že vypíšu vodoprávní jednáni na místě samém, kde se nejlépe dá posuzovati a zjistiti, zdali projekt se dá uskutečniti čili nic.

A tak jsem též učinil.

Při tomto a i pozdějších jednáních narazil jsem arciť na nejsilnější odpor správy velkostatku arcivévody Bedřicha v Židlochovicích a správy tamního cukrovaru, k nimž přidružila se zastupitelstva obcí podél Švarcavy od vyústění Cézavy až po Dyji.

Všechny pokusy, abych věc smírně vyřídil, selhaly a nezbývalo než rozhodnouti a odpůrcům ponechati případně právo odvolací.

Rozhodnutím ze dne 19. prosince 1907 čís. 17.591 dal jsem tedy ve smyslu vodního zákona povolení k zamyšlené regulaci řeky Cézavy a potoka Dunávky, jak o to bylo žádáno.

Rozhodnutí toto způsobilo pravé zděšení a rozumí se samo sebou, že došla odvolání.

Kdo zná tehdejší doby, kdy bylo těžko, ba nemožno, postaviti se proti vůli člena císařského dvoru, jenž mimo to v oněch krajinách byl všemohoucí, ten musí doznati, že moje rozhodnutí bylo alespoň trochu odvážné.

Avšak stalo se něco neočekávaného! Spis našel milosti před všemi vyššími instancemi a moje rozhodnutí bylo všude potvrzeno.

Nyní mohli jsme začíti se zamyšlenou regulací!

Arciť musím doznati, že jsme neměli lehkou práci, že jsme se musili všemožně toho domáhati, aby nám vyšší úřady rozhodnutí potvrdily.

Poslanec Jan Klein z Blučiny

Dlužno zmíniti se v první řadě o záslužné, nezapomenutelné činnosti mého dobrého starého přítele, bývalého starosty Jana Kleina z Blučiny, kterému hlavně patří dík za to, že k regulaci došlo.

Využitkoval každé příležitosti, aby vyburcoval úřady, dokazoval nutnost této regulace a takto pracoval pro potvrzeni mého rozhodnutí.

Stále posílal podání a stížnosti, intervenoval u mne v úřadě a u vyšších úřadů v Brně a ve Vídni.

Vzpomínám, jak jednou Klein přišel do Újezda, kde jsem právě odbýval úřední zprávu pro obyvatelstvo tamních vzdálených obcí, a prosil, abych odpoledne s ním zajel do Blučiny prohlédnouti tamní povodeň.

Dnes mohu říci, že jsem tenkráte touto žádostí nebyl příliš radostně dojat, avšak milému Kleinovi jsem ničeho nemohl odepříti a pak bylo v celém díle přec jenom kus mé ctižádosti, abych zá1ežitost vyhrál, když jsem se pro ni byl angažoval.

A tak jsme zajeli do Blučiny, kde jsme viděli něco strašného. Městečko bylo ze tří stran obklopeno vodou; jezdili jsme po člunech v místech, kde byly zahrady a úrodná pole. Kam pohled sahal, všude byla voda, která dosahovala místy výše na 2 metry.

Sepsal jsem pak ještě o místním ohledání protokol, s kterým Klein spěchal do Brna a nemýlím-li se i do Vídně do ministerstva.

Dnes je dílo hotovo a působí výborně ve prospěch stiženého kdysi obyvatelstva rolnického.

Čestný občan Blučinský vícepresident zemské správy na Moravě Petr Ehrenfeld, bývalý víceguvernér a správce úřadu guvernerského na Podkarpatské Rusi.

Avšak i velkostatek židlochovický, který zatím změnil svého majitele, a i dolejší obce trvají dále a nezmizely, jak se toho obávaly.

Lituji jenom, že se po mém odchodu z Hustopečí nepokračovalo dále v mých intencích v provádění regulace Švarcavy, po případě, že nebylo přikročeno ke zřízení odlehčovacího kanálu v Židlochovicích, jak bylo původně projektováno.

Jsem hrdý na to, že se mi podařilo dílo toto, které i pozdějším generacím bude svědčiti o tom, že silná vůle a neústupnost vedou k vítězství.

Byl jsem pak ještě čas to v Blučině na různých komisích a při slavnostech, zajisté mnohem vícekráte než v jiných obcích okresu a vždy byl jsem tam vítán s radostí a upřímností.

Neobyčejně byl jsem pak potěšen, když mi později předán byl krásný diplom, podle kterého mne obecní zastupitelstvo městečka Blučiny ve své schůzi ze dne 7. dubna 1909 jednohlasně jmenovalo "prvním čestným občanem za neocenitelné zásluhy, jichž si o schválení regulace řeky Cézavky získal", jak jest uvedeno.

Dne 17. ledna 1917, po skoro l0tileté činností v Hustopečích, byl jsem přeložen do Přerova. Byl jsem spokojen a rád v hustopečském okrese a proto jsem se proti tomuto jmenování bránil. Nepomohlo mi to a musil jsem hustopečský okres koncem ledna 1917 opustiti.

V Přerově byl jsem až do převratu. Dne 5. listopadu 1918 převzal jsem jako vládní komisař zemského hlavního města Brna správu obecních záležitostí tohoto města, které jsem až do dne 22. května 1920 vedl, kdy nastoupil první český starosta brněnský.

Dne 10. června 1920 nastoupil jsem v Užhorodě místo viceguvernera Podkarpatské Rusi a na jaře 1921 převzal jsem i správu úřadu guvernérského; obě tyto funkce jsem až do svého vážného onemocněni, do konce listopadu 1923, zastával.

A vzdálen sice, často a vždy rád vzpomínal jsem milého městečka Blučiny a jeho obyvatelstva, s kterým kdysi spojovaly mne krásné a nejlepší přátelské styky."

Tak vzpomíná městečka našeho náš prvý čestný občan. - Budiž přiznáno, že plány Kleinovy byly vždy velkolepé a korunovány úspěchem.

Benedikt Korčián čestný občan blučinský

Velké zásluhy o regulaci Dunávky si získal svým vlivem i přispěním prelát Benedikt Korčíán z Rajhradu, čestný občan blučinský, který se narodil v Něm. Prusích u Vyškova 1840 z rolnických rodičů. Byl velmi oblíben pro svou milou povahu. V hospodářském odboru podporoval vše dobré a užitečné. Též v politickém životě byl činným za velkostatky české na sněmu zemském, kdež se stal po čase náměstkem zemského hejtmana a byl též členem panské sněmovny ve Vídni. Byl velikým a štědrým mecenášem školství v obvodu rajhradském. Zemřel 8. května 1912. Památka jeho trvá dosud v milé paměti mezi naším lidem.

Mnoho občanů je všestranně činno. V činnosti hospodářské vyniká Vavřin Haňka, narozený 19. července 1878 v Blučině v čís. 32. Je předsedou obecního honebního výboru, okresní řepařské organisace, komise pro chov hověz. dobytka okresu Židlochovického, místopředsedou čtenářského spolku "Pokrok" v Blučině, družstva pro chov hověz. dobytka v Blučině, kontrol. sp. s plemennou knihou v Telnici, jednatelem vodního družstva pro úpravu Cézavy a Dunávky, členem správní rady Kuffnerova cukrovaru v Břeclavi, členem kuratoria hospodářské školy v Židlochovicích, finanční komise a konkurenčního výboru, výboru řepařů akcionářů v Hodoníně, zemědělské záložny v Židlochovicích, kontrib. záložny v Židlochovicích, okres. hosp. spolku pro okres židlochovský a místním důvěrníkem řepařů.

Svého času byl radním, výběrčím daní a předsedou místní školní rady. V otázkách politických zůstává stranou, ačkoliv je dobrým republikánem.

Msgr. Fr. Kelbl

Mnoho rodáků blučinských je roztroušeno po celém světě. Tak vyrost1i ve zdejší obci kněží Msgr. František Kelbl, děkan brněnský, farář František Gold a farář Inocenc Haňka.

V Paříží se zdržuje Inž. Kučera Fr. z domu čís. 16; stavebním inženýrem ve Vítkovicích je Viktor Tyc, Ludvík Gold je profesorem v Brně, JUDr. František Kelbl advokátem ve Slavkově, Arnošt Novotný úředníkem Anglo-československé banky v Praze, Ludvík Novotný úředníkem Hypoteční banky v Brně, Hájek Jan berním úředníkem v Židlochovicích, Zatočil František zednickým mistrem v Židlochovicích, Závladský Jan poštovním úředníkem v Praze, Demal Jan nadporučíkem četnickým na Slovensku, Kleinbauer Frant. vrchním četnickým strážmistrem v. V. v Brně, Teresie Návedlová-Úlehlová učitelkou v Pohořelicích, Jarošová Františka učitelkou v Těšanech, Kleinová Marie učitelkou v Šakvicích, Floderová Růžena učitelkou v Měníně, Šafferová Antonie učitelkou v Unkovicích, Inocenc Floder učitelem v Rajhradě a Floder Bedřich úředníkem Rol. pojišťovny v Brně, Schiller Josef úředníkem u zem. výboru v Brně, Šupka Ant. stavitelem v Uh. Hradišti a Celwecker J. vr. poštmistrem ve Bzenci, Zbořil Fr. vrch. fin. radou v Brně, Kugler Rafael, respicientem důch. kontr., Kučera Rud. vr. Staveb. radou u zem. výb. v Brně a Čermák Fr. úředníkem v Židlochovicích, Valter Josef byl zvěrolékařem a voj. lékařem v Bosně.

P. Inocenc Haňka

Otec majit. Cajplovy restaurace.v Brně pocházel z č. 62 a 31. Na dráze v okolí je zaměstnán Vogel Robert, Smetana Josef, Sevránek Ladislav, Baumgartner Vilém, Sevránek Josef; Jedlička R. a Kratochvíl Josef v Bratislavě; ve výslužbě žije Sevránek Antonín a Krejčí František.

U pošty v Brně je Slouk František a listonošem i sběratelem v Blučině je Jan Jedlička.

U finanční stráže ve Slezsku je blučinský rodák Kratochvíl Jan. Ve výslužbě v Blučině žije Putna Jan a Čandrle Jan.

U četnictva na Slovensku slouží Srnec Rudolf, v Kojetíně Hamerník Rudolf.

M. Nebovidský první starosta blučinský

Klášterní povolání u Sester Božského Srdce Páně ve Vídni zvolila Marie Haňková, která zemřela; Kratochvílová Františka (M. Nolasca) z čís. 80. zemřela 31. ledna 1925 v Rovigně v Italu po 30 letém řeholním životě ve věku 46 let; Stravová Matylda (Cyrana) je představenou klášt. měšťanské školy a učitelkou hudby v Melku v Dol. Rakousích.

Také byl jmenován čestným občanem městečka Blučiuy P. Vincenc Ševčík, ředitel František Císař, administrátor P. Alois Hroch a poslanec Tomáš Šilinger, poněvadž si získali velké zásluhy o městečko.

Posledním rychtářem byl Fabián Haňka, z čís. 32. Prvním starostou Matouš Nebovidský č. 75. R. 1855 starostoval Tomáš Hanuš č. 39., od r. 1858 Josef Šťastný z čís. 60., 1861-1863 a 1871-1880 Josef Gold č. 35.; r. 1864 Ondřej Ježek č. 73. po něm Martin Hanuš č. 117., František Floder č. 113. a Jan Nebovidský č. 75.; r. 1895 Emanuel Kugler č. 67., r. 1898 Šťastný František č. 22., pak Jan Kugler č. 49., Josef Kyrš č. 60., r. 1909 Jan Klein č. 48., od r. 1911-1919 Jan Demal č. 131., od r. 1919 Josef Floder č. 106, po něm opětovně Jan Klein č. 48. a od roku 1927 Jan Kment čís. 248.

Mezi mladšími hospodáři je mnoho inteligentních, rozumných a schopných mužů, takže můžeme očekávati, že jistě budou o blaho svého městečka pečovati.