dějiny Blučiny
radnice


Znakem městečka jsou 2 muži nesoucí hrozen; nad nimi hlavička mezi křídly, ale tato v poslední době se znaku zmizela.

Pečeť větší má opis: SIGILLUM JURATORUM IN LAUCZAS, menší touž legendu z r. 1788. Novější pečeť měla nápis: OBEC BLUČINA a nejnovější: OBECNÍ RADA MÉSTYSE BLUČINY. U obce se chovají 2 malé pečetí; jedna se znakem klíče, vinařského nože a hroznu má nápis BMVL (snad Berg-Meistr Von Lautschitz); druhá má znak městský s písmeny ML nad ním.

Nejstarší pečeť obecní Pečeť soudcovská Pečeť obecního hospodáře Pečeť horenská


Městečko Blučina užívalo praporu ve vlastních barvách. Kterak prapor vyhlížel a z které látky byl zhotoven, vypravují obecni registra z r. 1620. Bylo na ně zapotřebí 27 loktů modré a 22 loktů žluté látky hedvábné. Na látce byl malířem vymalován obecní znak. Plátno, žerď a malování pořízeno za 31 zl. 4 gr. 334 d. Že pořízení obecního praporu bylo veledůležitou záležitostí vysvítá z toho, že jej obstarávali čtyři ouřadi v Brně po dva dni.


Pečetě horenské
Středem veškerého veřejného života až téměř do r. 1860 byla radnice, čili rathouz. Původní radnice byla nízká, krytá slámou a zčásti šindelem. Počátkem XVII. století zavládl v Blučině nebývalý blahobyt. Radnice nevyhovovala a tu se konšelové usnesli postaviti novou radnici. Celá radnice nebyla stavěna najednou. Ta část, kde je nyní předsíň do sálu v poschodí, byla vystavěna již 1602, kdežto žundr, malý sál v přízemí s dnešní zasedací síní a místnost archivu byly vystavěny 1611.

Žundr je zdoben městským znakem a nápisem na mramorové desce: ANNO DOMINI - 1. 6. 11.- MILUGTE SPRAVEDLNOST WY KTERZI Z - SAUDITE ZEMI SMYSLETE O PANU BO - HU DOBRZE A W UPRZIMNOSTI SRDCZE - HLEDEGTE GEHO: MAUDROSTI - 1 - KAP. - Bylo to vlastně napomenutí soudcům, kteří na radnici soudívali.


Obecní znak z r. 1611

V krásném ostění do zasedací síně v 1. poschodí jest vtesán obecní znak z r. 1611, nad druhými dveřmi hlava mezi křídly.



Ostění do zasedací síně z r. 1611
Východní část radnice byla vystavěna r. 1832. Je to nynější nálevna v radnici a architektonické zarovnání celé stavby. Přístavba je od silnice zdobena dvěma nápisy vroubenými věnci. Hořejší nápis je ve výši improvisovaného II. poschodí a zní:

TENTO
DIL TOHOTO
RADNIHO DOMU
BIL ZWEISSEN A O
OPRAVEN CELÍ BIL
Y STRECHA CELÁ
WZDELÁNA
BILA L P
1832

V improvisované části I. poschodí je nápis:
TENTO
RATHAUZ BIL
ZWEISSEN ZA
PÁNU AUŘADNÍCH
PA PUDMISTRA MAR
TINA NOWOTNIHO PA
RYCHTÁŘE FABIANA
HAŇKE Pi HOSPODÁŘU
IŘIKA JEŽKA A MA
TEIE SSOFRA

Z nálevny do menšího klenutého sálu vedou dubové dveře, v nichž vryta písmena:

L. K. R. | | I. G. P.
F. F. R. | | F. J. R.
L. P. | | F. S. H.
1877 | | J. H. M.

Tento záhadný nápis znamená, že tyto dvéře pořízeny L.P. 1877 za pudmistra Josefa Golda a jeho radních Lorence Kyrše, Františka Flodra a Františka Ježka; hostinským byl František Sura a dvéře zhotovil mistr Jan Hnilica.

Naproti radnice byla "besídka", která tu stála při radnici již v nejstarších dobách. Pod radnicí jakož i pod besídkou jsou . velké sklepy.

Pamětní spis z r. 1832 vypravuje o opravě radnice v tomto . roce: "Začátek této práce stal se v měsíci máji a dokonána byla až v měsíci listopadě. Připomenouti však sluší, že radnice nejen opravena, ale takřka z polovice nově vystavěna byla, neboť kromě žundru od té strany dolů k pivovaru byla jenom nízká světnice jako jiná stavení. Střecha nad celým rathauzem byla jen šindelová a velice již chatrná. Usneslo se proto vážné sousedstvo, aby se s touto opravou započalo, k níž všichni z obce jak jízdnou, tak pěší, i ruční prací nápomocni byli.

Též i k své snad věčné památce se usnesli tu věž sami na své útraty plechem obiti nechati, což by se snad od obce s těžkem státi mohlo, poněvadž obecních příjmů nemnoho bylo.

Toho roku byli našeho městečka představení: Martin Novotný, pudmistr, Fabian Haňka, rychtář č. 32, Frant. Ivan, horný č. 106, Georg Ježek, obecní hospodář č. 146, Martin Schofer, hospodář č. 136, Matěj Šupka, kostelní hospodář č. 34, Martin Richter, polní dohlížitel č. 31, Martin Hanuš, konšel č. 117, Matys Kugler, konšel č. 118, Josef Borovička, konšel č. 6, Tomáš Schilar, konšel z č. 7, Anton Ježek, konšel č. 123, Anton Zatočil, konšel z č. 65.

Sousedstvo starší našeho městečka bylo: Frant. Dlapka č.111, Bernard Nebovický č. 15, Frant. Flodr č. 35, Anton Šťastný z čís. 60, Johan Schilar z čís. 59, Jakob Kugler č. 49, Antonín Kleina z č. 48, Tomáš Muryc č. 108, Antonín Haňka č. 144, Josef Kyrš z č. 94, Lorenz Riedl z č. 41, Tomáš Kleinbauer č. 36, Georg Valtr č. 80, Kašpar Fijala z č. 69, Franz Čajpl č. 81, Franz Kepor č. 24, Franz Ježek z č. 146, Anton Fris č. 25, Ignac Schofr č. 126, Georg Reinhart č. 18, Georg Dlapka č. 79, Georg Jedonek č. 83, Martin Kelišek č. 122, Venzl Hanuš č. 33, Venzl ‚ Zatočil č. 12, Georg Sklenář č. 131, Franz Kelbl č. 66, Johan Piterna č. 43, Johan Mrňa č. 101, Andres Klimeš č. 109, Bernard Klainpauer č. 42, Johan Kugler č. 67, Jakob Bureš č. 77, Jakob Gulda č. 45, Šimon Studený č. 30, Jakob Dejmal č. 38, Venzl Gulda č. 139. Písař obecní Frant. Vašek z č. 172, Josef Hochmann, právní služebník, pan radhauzský Tomáš Malinka, velebný pan farář Vencl Pešina se právě od nás do Prahy za kanovníka dostal, pak se naším duchovním otcem stal Jan Josef Kropil z židlochovského zámku, pan rektor byl Tomáš Stříž. Vazba na rathauz stála 900 fl. v šajnech, ta věžka stála 70 fr. stříbra, které sousedstvo za škodní vodu jako bonifikaci dostalo, tak to na plechem pobití věžky darovalo. Zednická práce stála 400 fr. šajnů."


Radnice z r. 1611
V této věžce visel malý zvon. Zvonívalo se jím při volbách obecního výboru. Do převratu byli občané rozděleni do voleb obecního zastupitelstva ve 3 sbory podle množství daně, jíž platili. Největší sbor byli nejmenší poplatníci a volili první, menši počet občanů volil druhý a boháči volili poslední, ačkoliv daně platili nejvíce. Na znamení, že určitý sbor počne volbu, zvonilo se tímto zvonem. Bylo to jako nějaké pozváni či oznamování počátku voleb "způsobem v obci obvyklým".

Timto zvonem se též zvonívalo v adventní době o 8. hodině večerní každého dne až do Božího narození. Říkalo se, že se zvoní "na pokoj". Občané se dle toho také řídívali: Po zvonění každý šel na lůžko, bylo všude ticho, byl učiněn pokoj.

Tento zvon byl docela jiného tvaru než kostelní zvony. U hlavy byl úzký a dole náhle rozšířen. Vypadal jako říčice. Váha ‚není známa, ale mohl vážiti aspoň 70 kg.

Zvon byl 28. května 1911 vojenským erárem requirován, odvezen do Vídně či Pešti.

Na rathauze od nejstarších dob býval šenkýř. Šenkoval také obecní vína "k výdělku skoupená" za určitou peněžitou odměnu.

Dnes jsou zvyklí obyvatelé Blučiny dívati se na rathouz jako na "zlatou studnici", ale nebývalo tomu tak. R. 1862 uznal obecní úřad, že obecní šenkýř Karel Singer, jelikož v obci více nálevů zřízeno bylo, nemůže celý nájem 490 zl. odváděti a odpustilo se mu 90 zl.

Předtím se také stalo, že Ignáci Floderovi plat z rathauzu stanovili na 500 zl., za čtvrt roku na 400 zl. a za dalšího půl roku na 320 zl. Toho použili domkaři a podali stížnost na obecní výbor, který obdržel důtku.

R. 1863 najal rathauz Pavel Vodný a viděl, že žádný do radnice nejde, nýbrž všichni se hrnou do nových šenků, hlavně na Pindulku. Žádá obec, aby mu vrátila kauci a radnici znovu pronajala. Obec uznala, že by tím ničeho nezískala, kdyby šenkýře nepropustila, jelikož těch málo lidí, kteří k němu jdou, ani obsloužiti nemůže. Také se uznalo, že jest nepříhodno z nájmu něco upustiti; jest tedy nejprospěšnější šenkýře propustiti a závazek s ním zrušiti. Kauce se mu vydá a on opět dále jíti může a obec svůj šenk do nové dražby dá.

Dnešní nájem z radnice činí 8000 kč, ačkoliv do nedávna činil 4000 Kč. Nájemcem je Václav Samec, řezník.



ZpětÚvodní stránkaVpřed