Za nejstarších dob konaly se soudy pod širým nebem pod velikými stromy. Každý starosta obce byl zároveň soudcem. Soudce radil se s nejzkušenějšími členy obce, kteří tvořili s ním dohromady soud. Prvními prostředky k vypátrání pravdy byly svědectví a přísaha. Když prostředky tyto nestačily, užívalo se soudů božích.
Soudy boží (ordalie) zakládaly se na víře, že jen Bůh může rozhodnouti o vině nebo nevině obžalovaného. K nim náležel souboj mečem u urozených nebo kyjem u ostatních svobodníků. Nejstarší soudy boží konaly se ohněm nebo vodou. Obžalovaný musel nésti rozžhavené železo, nebo po rozžhavené plotně kráčeti, anebo také do vřící vody rukou sáhnouti. Podle stupně poranění nebo podle doby potřebné k vyléčení chtělo se poznati, chrání-li Bůh obžalovaného či nikoli, a podle toho byl uznán vinným, nebo nevinným. Při zkoušce vodou byl uznán vinným ten, kdo se držel nad ní, neboť se věřilo, že čistá voda nic nečistého nepřijme. Užíváno jich zvláště při souzení čarodejnic.
Lehce se přihodilo ženě, že byla prohlášená za čarodějnici. Příroda ji obdařila většími předními zuby a podezření bylo odůvodněno. Kráva její se vyznačovala větší tučností mléka a opět podezřívána byla z čarodějství.. Našli se i lidé, kteří tvrdili, že chodí proměněná za kočku jako "můra" lidem na smetanu, nebo jim saje z prsou mléko. Jakmile počal někdo ve spánku stonati, jíž odháněli lidé "můru". Věřili, že se provleče i klíčovou dírkou. Nejeden se vychloubal, jak jí nabil, nebo střeva její posypal plevami a ona je nemohla dostati do sebe.
 Privilej Marie Teresie a Josefa II. |
Přípravou k soudům božím byla modlitba, zpověď a přijímání. Konaly se za velkých slavností a za přítomnosti kněží. Církev jich neschvalovala. Karel IV. na přímluvu arcibiskupa Arnošta z Pardubic je zrušil.
Po odstranění soudů božích ve století 15. zavedeno u soudů t. zv. Útrpné právo, jež záleželo v tom, že obžalovaný byl mučením donucován, aby se přiznal. Tak nezřídka se stávalo, . že i lidé zcela nevinní přiznali se k činům trestným, jichž nespáchali, a to proto, aby ušli dalšímu mučení. Právo útrpné udrželo se až do doby Marie Teresie, která je na přímluvu Sonnensfelsa, rodilého v Mikulově na Moravě, dala ze soudnictví odstraniti.
U nás skřipec a kolo byly na pozemku Kolo zvaném; Přídanky u kola je dodnes jméno trati.
Až do časů Marie Terezie a Josefa II. ortel býval vykonán v B1učině, prohřešil-li se provinilý v okruhu blučinském. Potom majetníci panství museli ustanoviti úředníky znalé práv, justiciáry; vrchní dozor měly krajské soudy.
Čarodějství a změna víry podle josefinských zákonů přestaly býti zločiny. Trest smrti ponechán pro nejtěžší případy. Mimoto užívalo se přikování, běhání ulicí mrskačů a stavěni na pranýř, který stával u kostela. Tam stávaly a se očisťovaly i svobodné matky slovy: "Vítám vás do kostela, že jsem se provinila", a t. p.
Zákoník císaře Josefa přestal míti platnost r. 1811. Na jeho místo nastoupil všeobecný občanský zákoník, který platí téměř podnes. Za předposledního císaře vrchnostenské soudy byly zrušeny a zavedeny soudy zeměpanské.
Za starých časů nebývalo tolik soudů, jako je dnes. Urážky na ctí vyřizovaly se jiným způsobem a obyčejně ihned na místě. Jiným sporům vyhrazen byl poslední den v roce - Sy1vestr. Tohoto dne scházívala se celá obec. Smířili se rozvadění sedláci i chalupníci i osobní nepřátelé a svatý mír zavládl zase v obcí celé.
Rychtář radost nad tím takto projevil: "Mír tobě, má rodná obci, mír vám, naše pole plodná, mír vám, naše bílé domy, mír vám, zahrady i stromy, mír ti, dobytečku v stáji, mír vám, ptáci v našem háji, mír vám, kosy na hřebících, ne-li do skonání světa, aspoň do příštího léta!" (J. Holeček.)
Do roku 1729 všechny pře byly souzeny v obci a obecní rychtář, purkmistr a konšelé měli právo odsouditi k smrti. Rozsudek podléhal schválení vrchnosti. Ortel byl vykonán mečem na "Stínadle". Za nepatrnou krádež byl provinilec sťat a nezřídka byl odsouzen a popraven i nevinný, neboť vyšetřování nebylo tak důkladné jako dnes.
Roku 1729 jest hrdelní právo z Pohořelic, Blučiny, Měnína a Nosislavě vyzdviženo a všecky obce kriminálnímu
soudu do Židlochovic jsou přiděleny. V Pohořelicích byly posledně k smrti mečem odsouzeny:
1.) Dorota Jersová z Přísnotic 9. srpna 1620.
2.) Helena Vaškysiová, dcera ivančického mlynáře Martina Vaškysia, 25. září 1698.
3.) Anna Pitterinová z Pošovic od Lipníka 1714. Této poslední bylo ještě srdce probodeno. Tento rozsudek byl hrabětem Sinzendorfem ze Židlochovic potvrzen.
Dle pověstí v Židlochovicích v obecním archivu jsou dochovány předběžné výslechy provinilců z Blučiny, ale nalezeny pouze dvě podřadného významu z novější doby.
Na bývalém popravním místě stojí částečně hřbitov a vede cesta k Ceslikům.
V účtech z r. 1592 na poslední stránce čteme:
"Vydání katanům:
Dáno mistru popravčímu, když zde Martina Miškáře stína1, za stravu i od hrobu 6 zl. Též dáno katanům od čištění městečka 20 gr.
Vydání na vězeni.
Dáno Martinovi Miškáři za stravu 1 zl. 25 gr. 1 d. když: ve vězení seděl i za svíčky hlásným po třikrát 1 zl. 16 gr. 2 d., když pro popravčího jeli a zase jej odvezli, utraceno 1 zl. 16 gr."
Podle pověsti byla u nás posledně popravena nedospě1á dívka (Gebaurova chůva), která byla obviněna, že odcizila 7 penízů a za ty propadla svým životem. Byla však vpravdě nevinná, ježto peníze se našly a vypravuje se, že na tom místě, kde byla sťata, na důkaz její neviny po 7 let bývalá krvavá rosa.
Podle starého zvyku pacholci mistra popravčího navštívili Blučinu 21. června 1633 a vyčistili městečko, začež obdrželi dle starého způsobu 1 zl. 5 gr.
V r. 1620 nebyl nikdo popraven, avšak mistr popravčí obdržel z obecní pokladny 22 zl. 2 gr. 2 d. Dne 5. září se v Blučině oběsila jakási lehkomyslná žena. Taková nemohla býti pochována dle tehdejší víry na hřbitově, nýbrž musela býti spálená. Spálení provedl mistr popravčí z Brna za 14 zl. a jeho pacholci obdrželi na propiti 1 zl. Ovšem tuto práci nevykonali za 1 den, nýbrž za dva. Obec je živila. Stravné činilo 1 zl. 18 gr. Když přijeli pro mistra do Brna, obdržel posel rychtářský 25 gr. 2 d. Do Brna jely dva povozy. Jeden pro mistra a druhý pro pacholky. Po spálení je vezli zpět. Cesta stála s mýtem a ovsem pro koně 2 zl. 12 gr. a protože pršelo, zůstali v Brně na noc a utratili na účet obce 1 zl 12 gr. 1/2 d.
Dříve však, než pacholci katovi odjeli, vyčistili za 25 gr. celé městečko.
Na radnici se nejen soudily případy trestní, nýbrž i zapisovaly převody a služebnosti majetkové, jakož i výměny a změny držebností.
"Léta Páně 1588 za ouřadu starších Jana Horáka, Bartholoměje Pleyle, Jiříka Hissle a za rychtáře Jiříka Sedláčka, předstoupili sou před nás Vávra Troubský a s ním spolu Jan Knecht a tu sou před námi oznámili, jakož jest jim po dětech nebožtíka Valenty bratra jejich, Vávrovi Troubskýmu ona spravedlnost náležela a to že sou mezi sebou takto narovnali, že dotčený Vávra Troubský témuž Janovi Knechtovi tu všechnu spravedlnost, což by ji koli v příjmech i kdekoli jinde jim spolu po těch strýcích náleželo a vyhledati se mohlo, dobrovolně pouští a více se na ni natahovati nechce, tolikož často psaný Jan Knecht témuž Vávrovi všechnu spravedlnost na domě jeho, cožkoliv na polích se strany jejich jim na tomž domě náleželo, dobrovolně pouští a více se na ní natahovati nechce a jestli by z obce se pak kdo více na tuž spravedlnost natahoval, budou povinní oba spolu z toho odpovídati."
Urazil-li někdo rychtáře, purkmistra neb konšela, byl souzen na zámku v Židlochovicích. Namátkou uvádím porovnání Mikuláše Kopřivy s Václavem Kučerou.
"Léta Páně 1602 v sobotu před sv. Řehořem na zámku židlochovském v přítomnosti urozeného Pána Frydrycha Kaltenhofa z Malejova, auředníka panství Židlochovského, urozeného pána Jana Bránického z Maršovic a na domě v Židlochovicích, též ostatních purkmistra a starších městečka Blučiny. Jmenovitě Jiříka Valentovýho, Václava Bílka, Zoltána Šnejdrle a Vavry Polákovýho.
Stalo se porovnání přátelské mezi Václavem Kučerou, sousedem městečka Blučiny, s jedné a Mikulášem Kopřivou, též sousedem blučinským, se strany druhé. Mikuláš Kopřiva jmenovaného Václava Kučeru nařkl a o něm to zjevně mluvil, že měl Václav Kučera obec blučinskou těmito slovy nazývati a po straně pomlouvati: že v Blučině již není téměř koho do auřadu bráti, kromě asi třicíti osob, poněvadž jsou největším dílem zloději; též na jiném místě, že mluviti měl k sousedu jednomu: hle, pane Beneši, máš to čistý sausedy hned počna od Mertle Šilhera asi osm pořád zlodějů. Mikuláš Kopřiva chce dostatečně hodnověrnými lidmi, kteří od V. Kučery toho doslejchali, dokázati.
Naproti tornu Václav Kučera oznámil s vzýváním Páni Boha, že, jak jest živ, nikdy o poctivé obci blučinské a ani o jmenovaných sausedech nemluvil, poněvadž neměl k tomu od poctivé obce ani jmenovaných sousedův žádné příčiny.
Zjevně tornu odporuje také to, že se žádným z nich není v nějaké zlé vůli, a pak jsou to věci na něho od Mikuláše Kopřivy smyšlené, nedůvodné a nepravé. Tímto tvrzením, zase Mikuláše Kopřivu, že jest jeho ouk1adník, naříká.
K čemuž jest Mikuláš Kopřiva odpověděl, což jest prve pravil, že ještě praví, že jest taková slova o ctné obci městečka Blučiny, ano i o těch sousedech Václav Kučera mluvil a že, nechce-li se k tornu znáti, hodnověrnými lidmi vésti a dokázati chce.
K takové jeho pomluvě Václav Kučera odpovídal, že Mikuláš Kopřiva toho na něj, pokud živ bude, nedovede a nedokáže a že se doptával na to bedlivě, zda-li by se kdo na jeho takové mluveni upamatovati mohl, ale poněvadž ani sám při sobě toho s dobrým svědomím vynalézti, ani se toho na jiných, aby takové řeči mluviti měl, dověděti nemůže, že již, poroučeje a důvěřuje se Pánu Bohu ve své spravedlnosti s vynasazením poctivosti své, tak čisté svědomí má, a diví se, že Mikuláš Kopřiva svrchu psané řeči na něj říci si dovolil, a proto žádá svědky slyšeti pro vynalezení pravdy.
Při této při, když bedlivé a pilné vyhledávání pravdy skrze svrchu jmenované pány od svědků těch, kteréž jest Mikuláš Kopřiva vystavil, se dálo, vynalezeno a vyhledáno jest to z věcí a výpovědí svědků, že jest Mikuláš Kopřiva nic z toho, což jest na Václava Kučeru tvrdil, nemohl dokázati.
Protož svrchu psaní páni chtějíce a usilujíce o to, aby takové satanovo zlé dílo, kteréž mezi lidmi, vnukáním a vyzdvihováním roztržek, zlosti a ohavností svou v lidech bezbožných se dělá, zrušeno a kaženo bylo a zase naproti tomu, aby láska boží, svornost mezi lidmi a vůle boží se pěstovala.
Poněvadž Mikuláš Kopřiva řečí svých smýšlených, jimiž jest Václava Kučeru o jeho dobrou pověst připraviti usiloval, ničímž a nijak neprovedl a nedokázal, proto má Mikuláš Kopřiva v shromáždění vší obce blučinské k Václavovi Kučerovi přistoupiti a jeho, svrchu psaných pánův nařízenými slovy pro Boha odprositi a tak jej z toho nařknutí nepravého a nedůvodného očistiti, naproti čemuž má zase Václav Kučera jemu laskavě odpustiti.
Načež obě strany rozsudek pánův přijaly a jím se spokojily.
A protož jim nařízeno nepřipomínati si více mezi sebou tyto věcí, aniž sebe obrážeti a nemají na sebe, v časích budoucích více v ničemž zlým vzpomínati pod propadením pokuty 50 grošů českých na J. M. pánu, bez potrestání Mikuláše Kopřivy, což však sobě pan úředník na místě J. M. pána v moci a vůli své pozůstavuje a pro paměť táto výpověď i to odprošení jest do knihy naší blučinské z poručeni pana úředníka zapsáno."
Kromě této důtky musel Mikuláš Kopřiva odprositi obec:
"Oslavený pane purkmistře, pane rychtáři, pane horný a páni starší, též poctivá a ctná obec a všichni
sousedé přítomní, poněvadž se to tak vynalezlo, že jsem o Václavovi Kučerovi mluvil, že by on měl taková
slova, jak jste tu doslechli, mluviti o vás, a toho sem nemohl dokázati a také dokazovati nechci, a proto
sám jsem byl uznán vinen, dosti učinění vám tímto činím všem společně a jednoho a každého z vás zvláště
prosím o milost a za odpuštěni pro Pana Boha jednou, po druhé i po třetí a slibují na další časy, že se
budu chovati přátelsky a svorně, jak náleží na dobrého souseda."
Potom musel odprositi Václava Kučeru těmito slovy:
"Můj milý Václave, poněvadž jsem nedokázal těch věcí, které jsem o tobě nepravdivě a bezdůvodně rozšiřoval
a ani jich dokázati nemohu, přiznávám se k tornu, že cožkoliv jsem mluvil na poškození tvé dobré pověsti,
vše sem lhal a protož tebe prosím před touto poctivou obci pro Pána Boha jednou, po druhé i po třetí.
Doufám, že mi to odpustíš laskavě a lítostivě, neboť tě očisťuji tímto z toho nepravdivého a nedokázaného nařknutí před touto počestnou obcí."
"A jakož jest týž Mikuláš Kopřiva Václava Kučeru na poctivosti jeho zhaněl a Kučera se zase Kopřivovi též zlými slovy odhaněl, protož vyslechnouc při tu bedlivě mezi nimi a dadouce oni nám osobám svrchu psaným tu rozepři k rozsouzení, což jest se tak sběhlo, zdviháme mocí a v niveč obracíme a nařizujeme, aby sobě obě strany odpustily a na budoucí časy touž věc sobě nepřipomínaly, ani zdvihaly nějakým vymyšleným způsobem nýbrž slovy i skutkem na věčné časy sobě toho nevzpomínaly pod propadením na J. M. pána pokutou 30. groší českých a skutečného trestání. Tato výpověď a narovnání jest do knihy blučinské pro věčnou památku zapsána."
Avšak spor mezi těmito rody neustal. O několik stran dále nacházíme nový rozsudek v této při.
"Léta Páně 1606 ve čtvrtek, den památky sv. Tomáše, na zámku v Židlochovicích od urozeného pana Fridricha Kaltenhoffa z Malejova, úředníka panství Židlochovského, pana Jana Bránického z Maršovic a na domě v Židlochovicích, pana Mikuláše Kffellera z Longrina a na tvrzi v Nosislavě, úředníka na Pauzdřanech, jakožto nařízených soudců od J. M. Pána ku při níže psané.
Stal se rozsudek mocný a dokonalý s jistým vědomím Jeho Milostí pána takový:
Jakož se jest l. Páně 1602 v sobotu před sv. Řehořem na zámku židlochovském mezi Václavem Kučerou
a Mikulášem Kopřivou, oběma sousedy z městečka Blučiny, o nějaké nařknutí se porovnání bylo stalo.
Kteréžto porovnání pro budoucí pamět do knih pamětných městečka Blučiny vepsáno jest. A to světle a
zřetelně v dotčeném porovnání a věrohodnými výpovědmi doloženo a zapsáno stojí, aby jedna strana
druhé těch věcí a nařknutí, o nichž se jednalo, žádným vymyšleným způsobem na věčné časy sobě
nevzpomínaly a hříchu neobnovovaly. Vše uloženo v dotčeném zápisu pod skutečným potrestáním a pokutou.
Poněvadž se to zřetelně napsalo a od Václava Kučery to prokázáno a provedeno jest, že Mikuláš Kopřiva na takový závazek zapomenul a proti takovému mocnému rozsudku jinak učinil a nenáležitě se zachoval, Václava Kučeru proti pravdě a prvnímu odprošeni svému vlastnímu zase lehkomyslně se na poctivosti dotekl, zhaněl a tu věc umořenou i v nic obrácenou a do konce porovnanou vyzdvihl a vzkřísil, za tou příčinou Mikuláš Kopřiva u J. M. v skutečné a přísné trestání upadl, též uloženou a v blučinských knihách zapsanou pokutu do komory J. M. beze všeho prodlení položiti by povinen byl a J. M. pán ze své dobré a svobodné vůle témuž Mikulášovi Kopřivovi tuto milost činiti i pokutu jemu vyměřenou odpouštěti a promíjeti a na to místo pro budoucí pokoj toto nařizovati a často psanému Mikulášovi Kopřivovi vkládati ráčí a nařizuje:
Poněvadž Mikuláš Kopřiva jiným lidem svým jazykem škodí, na cti utrhá, jest nesvorlivý, pokoje nedá a žádného nemiluje, grunt svůj v městečku Blučině se vším k němu příslušenstvím i vinohrady, které koliv v držení má, prodá. A grunt se hodným člověkem osadí a to vše se provede od zápisu tohoto v deseti nedělích po sobě jdoucích, dále aby gruntů panských tři míle do dálky se zhostil a pokud by blíže tří mil gruntů J. M. páně se zdržoval, neb Václava Kučeru, a neb koho koliv s poddaných J. M. pána nenáležitě a bezdůvodně pomlouval a na poctivosti utrhal a to mu potom dokázáno bylo, tehdy J. M. pán to právo sobě ponechati ráčí, aby po často jmenovanému Mikulášovi Kopřivoví volně sáhnouti a jej na hrdle ztrestati dáti mohl.
Václav pak Kučera na poctivosti své takž jakž prve slovy zjevnými od téhož Mikuláše Kopřivy očistěn byl, zaopatřen zůstává a pokojného svědomí v tej příčině užívati může.
Pro pamět toho zápis tento jako i první do knih pamětných městečka Blučiny z jistého nařízeni J. M. páně vložen a zapsán jest.
Stalo se v přítomnosti rychtáře a dvou osob z úřadu městečka Blučiny též k tornu slyšání té pře přizvaných, potom Jakuba Pustiměřského z Blanska, obyvatele městečka Židlochovic a Abraháma Lanimera z města Pohořelic, písaře důchodního na Židlochovicích."
Kučera se zdá býti nějaký sudič nebo udavač, poněvadž z doby jeho úřadování je nejvíce urážek úřadů.
"Stalo se L. P. 1602 dne 5. srpna za ouřadů Jiříka Valentového a starších spolu s ním přísedících a za rychtáře Vávry Polákového. Jak se bezpečně dokázalo, nesprávně a bezdůvodně nařkl Jiřík Vávra Jindřicha Polkovského a úřady jeho, kteří s ním r. 1599 obec spravovali. O tomto nařknutí nechtěl a nechce Jiřík Vávra nic věděti, a když se mu to dokázalo, tak praví, že tak mluvil v opilství a potom uznává, že mluvil nepravdivě, klamně a neodůvodněně a dodává, že pro jeho řeč se nestalo ani úřadu nic zlého a je ochoten už nikdy nic zlého o obecním úřadě nemluviti, nýbrž vždy jen dobře a chvalitebně. A aby je očistil z tohoto nařknutí, tak je nyní před celým úřadem pro Boha prosí a žádá, aby jemu z milosti odpustili takový pád a hřích proti nim.
Také slibuje a připovídá, že v budoucnu pány ouřady předejde všelijakou uctivostí a jen všecko dobré a chvalitebné chce o nich mluviti.
Tu jsou oni jemu na žádost jeho a mnohých jiných pánů a přátel milostivě a laskavě odpustili a tak se urovnali. A protož úřad přeje jim takového porovnání a nepřeje si, aby ta pře budoucně se opakovala, ukládá Jiříkovi Vávrovi pokuty 100 grošů českých do pokladny vrchnosti a to v tom smyslu, že pokutu teprve tenkrát zaplatí, jestliže ještě jednou úřad pomlouvati bude".
"Léta Páně 1603 v sobotu před sv. Václavem na zámku v Židlochovicích v přítomnosti urozeného pana Fridricha Kaltchoffa z Malejova úředníka panství židlochovského a pana Jana Branického z Maršovic a na domě v Židlochovicích, též slovutného Urbana Markusa rychtáře blučinského a Václava Kučery spolusouseda blučinského.
Stalo se urovnání přátelské mezi Ondrou Šilarem jakožto žalobníkem se strany jedné a mezi Jiříkem Křenem a Mikulášem Kopřivou se strany druhé a to takové, že jakož jsou Mikuláš Kopřiva a Jiřík Křen jmenovaného Ondru Šilara zlodějem nazvali, toho však dokázati nemohli a protož obá dvá, Křen i Kopřiva, téhož Ondru Šilara z nařízení pánů svrchu psaných v rathause blučinském v přítomnosti pánů starších pro Boha odprosili a jmenovaný Ondřej jim na přímluvu dobrých pánů to milostivě odpustil a protož nenávist a horkost mezi jmenovanými osobami se vyzdvihuje mocí a v nic obracuje, a aby se to v spokojenosti stalo a od žádného vzpomínáno nebylo, uloženo jest Mikuláši Kopřivovi a Jiříku Křenovi jestliže by se více kterej z nich toho dopustil a v takových řečech slyšeti dal a to se kterémukoliv z nich dokázalo, propadne pokutou 50 českých grošů nebo ve jménu jeho milosti bude dán do komory."
* * *
Dne 31. ledna 1852 jel František Lašek z Proseče z Hustopečí od vápna a zastavil se před zdejší hospodou, kde krmil svůj dobytek, a poněvadž mu kůň padl a zahynul, musel se zde pozdržeti. Mezi tím se již setmělo a od podepsaných svědků byl viděn člověk, který u vozu Laškova byl a na voze se přehraboval. Bylo pozorovati, že vzal něco z vozu. I šel jeden ze svědků, Antonín Kališ, za ním, chytl jej a viděl, že nese řetěz a dvě opálky, které z onoho vozu ukradl. Antonín Kališ mu odebral řetěz a opálky, jež onen zloděj, jímž byl zdejší podruh Jan Hochmana, nesl domů. Při výslechu se ukázalo, že Jan Hochmann ukradl i jiné věci, což náležitě svědci dokázali.
Z té příčiny jej odsoudil obecní úřad za spáchanou krádež, jež mu byla dokázána, že osm dní bude na zdejší silnici bláto seškrabovati, o čemž mu obecní úřad vždy nařízení udělí. Trest žalovaný přijal.
* * *
Počátkem roku 1852 Bernard Sevránek roztrušoval řeči, že obecní úřad v účtech "Výlohy na cesty" čítá 25 zl. ve stříbře, kdežto Fabiánu Hamerníkovi, který cesty opravoval, vyplatil jen 16 zlatých, a tedy se dopustil podvodu. Řeči takové slyšel Matěj Kugler, 1/2 láník z Blučiny, a Fabián Hamerník, též z Blučiny, kteří řeči dosvědčili, k čemuž se i Sevránek přiznal. Obecní úřad vyřkl nad Sevránkem rozsudek, a poněvadž takovými řečmi k úřadu vzbuzoval nedůvěru, bude Sevránek za trest s posílkou (s kurentou) neb oběžním listem, kamkoliv bude potřeba kázati, poslán, s čímž Sevránek jest spokojen.
* * *
Šimon Tureček a Matouš Veselý z Blučiny byli dne 8. srpna 1852 přistiženi na ovoci, totiž jak nedělního dne mezi službami Božími Pavlovi Hákovi z Blučiny trhali hrušky, od něhož byli také přistiženi a obžalováni. Obecní úřad oba předvolal. Oni svůj přestupek uznali a tak je odsoudil: Pavel Hák jim škodu učiněnou daroval a tak za trest vyčistí dvě srážky na Cézavě, jimiž se zastavuje voda. Musí je rozházeti, dříví roznésti, struhu úplně vyčistiti a hráze opět upraviti. Tato práce musí býti pode uvarováním většího trestu hned v pondělí vykonána. Na znamení spokojenosti žalovaní rozsudek vlastnoručně podepsali.
* * *
Na podzim v r. 1853 vdova Laurencová byla obžalována, její kráva již třetí den na zasetém rolí pod Starými horami obilí se pase. Obecní služebníci Jan Böhm a Šimon Dlapka byli odeslání pro krávu. Také ji nalezli ve škodě, zajali ji a hnali domů, když tu vyšel na ulici Antonín., syn vdovy Laurencové, naproti obecním služebníkům, krávu jim násilím v ulici vzal, aby obecní úřad nemohli přesvědčiti, že kráva přistižena byla na zasetém obilí. Antonín Laurenc byl předvolán a přiznati se nechtěl a popřel, že by krávu byl vzal násilím a říkal, že krávy ani neviděl, kdežto svědek Václav Klimeš a služebnici obecní dokazuji, že krávu hnal domů. Poněvadž Antonín, syn vdovy Laurencové, se k přestupku přiznati nechce, a dokonce se i spurně staví proti úřadu obecnímu, odsuzuje jej obecní úřad k obecní nucené práci po dobu pěti dní. Bude ve školní štěpnici na kolečkách hlínu přivážeti a zahrádku planýrovati. Trest přijal.
* * *
"V prosinci 1853 doslechlo představenstvo, že vdova V. K., která již 4. roky co osiřelá vdova se svými dítkami poctivě se živila a služby obecní z autrpnosti nad osiřelými dětmi ji od obce dopřáno bylo, kdežto ale nyní v nemanželském stavu obtěžkána jest, tedy následkem tohoto provinění bude jí těžko zastávati službu obecní, stráž při dobytku. Žádal tedy starosta Matyáš Nebovidský obecní výbor o rozhodnutí, zda-li se má ve službě pro rok 1854 ponechati, čili ze služby propustiti a vykázati. Po náležitém uvážení obecní výbor se vyjadřuje: poněvadž pro osiřelé dílky na V. K. velký ohled se bral a služba jí dopřána byla, poněvadž se jak sluší a patří co vdova počestně nezachovala, má se z obecní služby hned od tohoto roku 1854 vykázati a propustiti a na jejím místě jinému služby té dopřáti."
* * *
Dne 31. srpna r. 1853 obžaloval Tomáš Hanuš č. 71 Martina Schilera, že jeho manželka Terezie Hanušová přistihla Martina Schilera na jejich mlatě při mlácení pšenice kouřiti tabák. Schiler však toto popírá a přiznati se nechce. Ale z tohoto přestupku ho usvědčuje Antonín Prísner, který ho viděl již víckrát tabák kouřiti na mlatě a může toto také dosvědčiti přísahou. Dle udáni svědka obecní úřad odsuzuje Martina Schilera za přestupek "uškození majetnosti", kteréž by z toho povstati mohlo, k dvoudennímu trestu vězením dle § 452. Odsouzený trest přijal.
* * *
V roku 1854 řeší starosta také otázky práva manželského stran nesrovnalosti manželů T. a M. B. z č. Oba manželé byli před obecní úřad společně předvoláni a představ obecenský takto jim domlouvá:
"Vy, manželé B., vy jste již kolem 20 roků v manželském svazku beze všech svárů a v pokoji vaše hospodářství řídili a obstarávali, dobře a poctivě se živili. Nyní ale oko Prozřetelnosti od vás odstoupilo a vy nyní na starší roky ve zmatku manželském a nepořádném životě žijete a vaši již nashromážděnou majetnost a nářadí nyní rozmrháte, což. jen vaším nejvrchnějším neštěstím jest. Skrzevá vaše nehospodaření jste dali pole jíž od 17. února t. r. na tři roky do pachtu. Nad vámi byl ustanoven kurátor Jan Musil, který je povinen každoročně od majetníků propachtovaných pol peněžitý vynos do 1. listopadu vyzdvihnouti a potom jak daně, tak taky věřitelům interese neb kapitále každoročně dle kvitance zapravovati, ostatek peněžité sumy z celého výnosu mezi vás rozděliti, takže jednu polovici M. a druhou polovici T. odevzdati povinen jest. Poněvadž ale nyní dle nejvyššího patentu dobrovolná výpůjčka státu v celé říší zavedena byla, tato také na vaše číslo částkou 140 zl. připadá a při tom jste povinni také z užívání obecností odvésti 40 zl., kterážto celá suma 180 zl. v ustanovených lhůtách jako nové břemeno spláceno býti musí. Když vy tak v nepořádku žijete a od sebe se rozlučujete, takže vás společně dobrá rada a napomenutí žádné nesvede, ani vám neprospívá a je nemožné vás spolčiti, takže manžel T. B. domovský list od obecního úřadu vyzdvihnouti chce a raději do vzdálených míst do služby jíti zamýšlí, vyskytuje se otázka, kdo bude nyní tato břemena budoucně zapravovati."
Po náležitém rozmyšlení a uvážení manželka M. B. se vyjadřuje v tom smyslu, že na zaplacení dobrovolné státní výpůjčky, kterou musí zaplatiti v sumě 180 zl. ve stříbře, právo své od polovice čistého peněžitého výtěžku po celý čas z propachtovaných rol, a to jak obnosu, tak i užitku na zapravení všelikých břemen dobrovolně a nezrušitelně odstupuje.
T. B. dovoluje, aby ten 1/4 lán č. x v Blučině, to jest byt' komory, maštale, humno, (ale krom stodoly), půda, na tři po sobě běžící roky tomu jenž by vojáka po určenou dobu se vším vydržoval, stavení obmazoval, líčil a čistil, zdarma bez všeho platu ponecháno bylo, což i manželka M. dobrovolně povoluje a oba manželé T. i M. B. na ten čas od toho celého stavení tomu, jenž jmenované břemeno na sebe převezme, odstupují a právo k dosazeni jistého člověka do toho příbytku dle úsudku kurátora Jana Musila ponechávají.
Při tom ale obecní úřad právo sobě poznamenává, kdyby dobrovolná výpůjčka z obecní majetnosti za užívání gruntů Tálů a Rybníků připadající na č. x v obnosu 40 zl. řádně se nezaplatila, bude obecní úřad s těmito ponechanými díly jakožto s obecním jměním nakládati a celou sumu z užitků těch bude hledět složiti.
Usmířiti se a spolu žíti manželé odepřeli a raději i s kurátorem na tuto úmluvu přistoupili.
* * *
"Dne 7. května 1882 přišlo představenstvu k vědomosti, že Vavřinec Riedl na obecním pozemku Úlehle, jejž obec užívá a po více roků v seno neb trávu v licitaci prodává, jistou část rozoral a k svému poli Ouzká u Boží muky si připojil a takto rušení držby na obecním majetku se dopustil. Bylo usneseno, by se u soudu p. Vavřinec Riedl žaloval a rozorané pole do prvotního pořádku uvedl a obci učiněnou škodu nahradil. Avšak po tomto usnesení počali mnozí mluviti v ten smysl, že by lepší bylo smírné řešení celé záležitosti, ježto i oni výboři sami si mohou někdy "nedopatřením." přiorati kousek obecního pozemku. 14. května provinilec předvolán před obec. úřad a doznal, že si z obecní louky Oulehlé v délce 40 kroků a šířce 7 kroků pás přioral a přivlastnil. Avšak, byv tázán, zdali toto naorání do pořádku uvésti chce a obci zase ponechati, odpověděl, že se uvoluje a zase toto pole na Oulehly a ode dneška obci v držení ponechati a soukromě žádné nároky si nečiniti.
* * *
"Dne 16. července 1883 dostavil se na obecní úřad rolník Tomáš Valter z čís. 79 a udává: Já jsem dne 7. července, to jest v sobotu, přišel na svou zahradu blíže Kravského stání a nalezl jsem, že na tom roli škoda způsobena jest, a sice od hus. Nato před polednem přihnala má manželka 17 hus, které na mém poli ve škodě se nalézaly. Nato přihlásil se pan Matěj Dohnal, že jsou ty husy jeho a po domluvě s ním, aby husy více do škody nepouštěl, jsem mu ty jeho husy vydal.
V neděli 15. června odpoledne přišla má manželka opět na Zahrádku a nalezla opět husy, které škodu dělaly a se v ječmeni pásly a zajmula z těchto hus dva kusy, po chvíli šla opět na to pole, nalezla opět husy a zajmula opět dvě husy.
Nato po chvíli dostavil se pan Matěj Dohnal, domkař čís. 207 z Blučiny a hlásil se, že ty zajmuté husy jsou jeho a žádal o jejich vydání a vyrovnati neb škodu nahraditi mně nechtěl, jsa toho náhledu, že si mají majitelé polí ploty udělati.
Dne 16. července odpoledne, když nebyl žádný doma a všichni jsme do práce odešli, někdo zajmuté husy ze dvorka našeho vypustil, takže nevím, kde zajmuté husy jsou. Žádám tedy obecní představ, aby věc tuto vyšetřil a dle zákona potřebné zařídil, abych já škodu utrpěnou nahrazenu měl.
Nato byla předvolána pasačka hus Mana Hanáková, která se přiznává, že husy Matěje Dohnala jí pod opatrování a k paseni dány byly a že škoda se stala z příčiny, že se strany pasačky řádně dohlídnuto nebylo.
Matěj Dohnal udává též, že pasačce hus své husy pod bič vyhnal a tedy se necítí býti povinen škodu neb pokutu platiti.
Přísežní odhadci pan Václav Haňka a pan radní dosel Klein, odhadují na ječmeni škodu dvě míry.
Nález.
Jelikož v průběhu vyšetřování se dokázalo, že Matěj Dohnal husy pasačce pod opatrování dal a pasačka Marie Hanáková sama se přiznává, že husy ty jí pod bič dány byly a že ona tím vinna jest, že škodu dělaly, jelikož se nestarala o to, aby se škodě předešlo, nalézá představ obecenský ji za vinnou a odsuzuje pasačku Marii Hanákovou, potažmo jejího manžela Matěje Hanáka, který vlastně co pasák hus ustanovený jest, ku náhradě učiněné škody povstalé vypasením ječmene na Zahrádce panu Tomáši Vatrovi patřící, by oni jemu dvě míry ječmene co odškodné nahradili a sice v čase 14 dní. Též jsou povinní panu Valtrovi soudní útraty hraditi.
Obě strany mají volno ve lhůtě čtrnáctí dní ku politickému úřadu odvolání podati.
| Tukač Rafael, radní. Kugler Em., radní, |
Jan Nebovidský, starosta. |
* * *
V červenci r. 1851 žalují Jiří Návedla a Havel Pavelka Jana Kuglera, že jim zastřelil každému dva holuby; Kugler se přiznává, že zastřelil toliko dva holuby, které přináležejí Pavelkovi, což se i dokáže, an holubi byli přinešení, Pavelka žádá za své holuby 5 zl.
Kugler prosí Pavelku o slevení a Pavelka odpouští až na 2 zl, které peníze Kugler hned složi1.
Poněvadž se nedokázalo, že Kugler i Návedlovi holuby byl zabil, tedy se mu ponechává dále svou při vésti.
| Jan Kugler, radní Jakub Ježek, radní |
Jan Kugler Jiři Návedla Havel Pavelka |
Svědčili:
Jiří Rokyta, Fabian Tukač, Petr Riedl.
* * *
V říjnu r. 1851 nalezla se dýmka u Františka Sklenáře z Měnína, která však od Kašpara Kučery z Blučiny byla vyměněna. Kučera se nemůže vykázati, kde, neb odkud ji koupil neb dostal, tedy se podobá, že ji snad odcizil a proto se výrok činí: Kučera jeden zlatý pokuty má položiti do 14 dní a tyto peníze přijdou do chudé pokladny.
Poněvadž Kučera se podrobuje tomu výroku, protokol se uznává.
| Mathias Nebovidský, představený | Kašpar Kučera. |
* * *
Dobrovolná správa.
Včera, dne 20. t. m., při tanečním obveselení poráželi se místní chasníci Eduard Hnilička, voják a František Šťastný. Prvnější poslednějším o zem uhodil a jej i dále týral, následkem čehož František Šťastný na Hniličku čekal a jemu kamenem hlavu prorazil.
Před představ obecenský předvolaní vyznali oba svou vinu a otec Josef Šťastný na vyzvání představu obecenského podal Hniličkovi sedm zlatých a Hnilička svému protivníkovi všechno další odpouští a jemu nikdy více ničehož vyčítati nebude, což oni oba svým podpisem stvrzují a i představ obecenský potvrzuje.
V Blučině dne 21. listopadu 1864.
| Ondřej Ježek, přednosta. Jan Kelbl, radní. Frant. Bóhm, policajt. Tomáš Valtr, výbor. |
Eduard Hnilička František Šťastný |
* * *
Františka, manželka Martina Zálaby, byla postižena r. 1865, když Františkovi Valtrovi na Rybníku na poli trávu žala. Viděli ji František Studený, Anna Procházková a Josefa Urbánková.
Františka Zálabová byla odsouzena za tuto škodu pracovati dva dny pro obec. Ona však se vyjádřila, že nic dělati nebude a při tom ještě úřadu i svědkům nadala, proto se jí nařizuje dva zlaté do obecní pokladnice do osmi dní složiti, jinak by se udala k slavnému c. k. okresnímu úřadu.
Všichni rozsudek podepsali.
* * *
Někteří chasníci měli v říjnu 1865 dle udání pana četníka Granera v hospodě přes čas hráti karty, což představu obecenskému bylo k vyjednání ponecháno. Tito byli: Karel Dlabka, Matěj Dlabka, Antonín Kotas, Antonín Martini a Václav Urbánek. Ukázalo se, že dovolenou hru hráli a netrvalo to dlouho, proto představ obecenský jako po nejprve pokutu 50 kr. uložil, čemu oni přivolují a peníze do 29. t. m. chtějí složiti.
| Ondřej Ježek, přednosta. |
Karel Dlabka, Anton Kotas, Matěj Dlabka, Anton Martini, Vencl Urbánek. |
* * *
Místní velebný pán farář stěžoval si v únoru 1866 na Václava Dobrovolného z Blučiny, poněvadž mu na cti utrhal.
Příčinou toho bylo, že se pes Dobrovolného dostal neznámým způsobem v noci na farní dvůr, kdež dle řeči Dobrovolného měl býti poraněn a což tento služebníkovi farnímu Josefovi Teinerovi domlouval hanlivými slovy. Při řeči dotkl se cti velebného Pána řka: "Kdyby on při tom byl býval, tak bych vám oběma hnáty polámal. Já nemám svého psa tak pro lenost jak farář a jak vás dostanu tak vás oba zapíchnu" a ještě mluvil mnoho hanlivých slov, což dosvědčí Jan Mrázek z Puntovic, nádeník u zdejšího šenkýře, který všechno toto i potvrzuje.
Obecní představ uznal, že Václav Dobrovolný tři zlaté pokuty do chudé pokladnice položiti má, kterážto pokuta do osmi dní hotově složena býti musí, s čímž Dobrovolný jest spokojen.
| Ondřej Ježek, přednosta Václav Klimeš, radní Šimon Rokyta, radní. |
Vencl Dobrovolný‚ Josef Mrázek, svědek P. Eisenfest, farář. |
* * *
V r. 1866 měli někteří místní obyvatelé, zejména manželé Antonín a Veronika Nesvadbovi, Jan a Karolína Neumanovi, Václav a Anna Sevránkovi mezi sebou pro všeliké neslušné věcí rozepři, takže si nejen nadali, nýbrž se i porvali.
Obecní představ dává nařízení, by se na obci v dobrém porovnali, se smířili a pro budoucnost si pokoj dali, a kdo by rozepři začal a bylo mu to dokázáno, bude 48 hodin zavřen, kdyby se však dostaviti nechtěl, bude doveden c. k. četníkem.
Že všichni dotyční na to přistupují a to vyplniti slibují, protokol se uzavřel a všestranně podepsal.
* * *
Josef Mátl si v r. 1866 stěžuje, že mu jeho soused Tomáš Kment podkopal při lámání kamení v Podlétni grunt, takže se sesypá. Úřední odhadce Tomáš Valtr prohledl tu věc a uznal škodu.
Josef Mátl žádá za škodu 4 zl. náhrady, na což však Kment přistoupiti nechce a prohlašuje, aby si Mátl nalámal z Kmentového gruntu 1 sáh kamení, na co opět Mátl nechce přistoupiti.
Jelikož se strany neporovnaly, neučinil se pořádek, nýbrž se předávají vyššímu úřadu.
Když se protokol uzavřel a podepsal, prohlašuje Mátl, že se spokojí, když Kment zaplatí úřední útraty a obecní představ prohlašuje věc za spravenou, když Kment položí 1 zl.
* * *
Antonín Tomek stěžuje si v březnu r. 1867 na Annu Solničkovu, že jej nařkla, že tento Tobiašovi Schillerovi kohouta zabil, pak mu zlodějů a ženě jeho čarodějnic nadala, čehož svědkové jsou. Představ obecenský naznal po výslechu, když Schillerka kohouta odpustila, že Anna Solničková za na cti utrhání 2 zl. pokuty do osmi dní položí, neb 12 hodin bude zavřena.
Tím se protokol uzavřel a podepsal.
| Anton Ťomek, | |
| Kateřina Jiřikovská, svědek | +++ = Kateřina List, svědek |
| Slouk, jména podpisatel a svědek. | |
* * *
Regina, manželka Josefa Dlabky z Blučiny, udává v listopadě r. 1867 svou děvečku z Vel. Němčic, že jí žito a kukuřici kradla, což ona jí našla a prosí o výslech této děvečky.
Děvečka, Františka Veselá z Němčic, se přiznává, že asi čtvrt míry žita v komoře z truhly vzala a je Kateřině Listové k uschování dala a asi 1/2 míry kukuřice měla uschované v hospodářově pytli. Poněvadž se jí našla, již jí odnésti nemohla; též přiznává, že vyřezala Františku Ježkovi na poli asi 5 zelných hlávek.
Předvolaná Kateřina Listová přiznává, že jí tato děvečka přinesla asi 1/4 míry žita, ježto je chce dáti své matce.
V ý r o k.
Představ obecenský uznává, že tato děvečka postrkem do Vel Němčic má býti poslána. Listová však položí 5 zl. pokuty, což obě přijímají a Listová 5 zl. hotově složila.
| Martin Hanuš, přednosta Jakub Kugler, radní |
Františka Vesela +++ = Kateřina Listová |
* * *
27. září 1885 byl postižen Bartoloměj Oharek. domkař čís. 15. v Třebomyslicích, od Tomáše Flodra a Františka Hanuše, blučinských občanů, když při blučinských hranicích na poli Dlouhých, Janu Nebovidskému tahal řepu a odnášel na svůj vůz.
Udání toto bylo oznámeno představu obce a Bartoloměj Oharek doveden na radnici. Na jeho voze se skutečně nalezlo 22 řep, 32 klasů, 7 turků, kousek semenné a kousek pícní jeteliny, což vše bylo s pole odcizeno.
Bartoloměj Oharek se přiznává. Vše, co má, vzal na poli při blučinských hranicích.
Následkem toho jej odsuzuje obecní představ k pokutě 4 zl.
Poškozený Jan Nebovidský nežádá náhrady.
Jelikož Bartoloměj Oharek peněz nemá, uložil do zástavy kožich a boty a zavazuje se pokutu v osmi dnech zaplatiti.
* * *
V r. 1673 bylo městečko nápomocno v pátrání městu Pardubicím nad Labem. Posel přinesl z Pardubic do Blučiny dopis:
"Moudří a opatrní páni přátelé nám obzvláště milí!
Vezmime v opatrností tej, kterak Jiří Pivnar J. M. tu na panství pardubském poddaný, majíce svou vlastní oddávanou manželku, jest se nad přikázáním Božím šestým zapomenu a Kateřinu Šahovau, dceru nějakého pastýře odtud z dotčeného panství vyhledajíce, s ní z tohoto království českého do markrabství moravského odešel a půl druhého léta s ní obcoval, itam prej v městečku Blučině, pod právem Vás opatrných, se s ní zdržoval, v kterémžto zdržování a neřádném svém obcování ona Kateřina Šahova od jehož Jiříka Pivnara jsouce obtěžkána, dítě mrtvé v přítomnosti jistých žen, že jest na svět porodila, (při svém navrácení zase do Čech, a jsouce oba tu při právě našem zjištění), o tom ona zde takovau zprávu činí a tak se přiznává, jejímžto pak sprostým slovům Bůh, vysoké hrab. excel. a milosti pán pan president, vicepresident a páni, páni radí nad apellacemi na hradě pražském zřízenými, odle znění přiloženého allegátu věřeti neráčejí, nýbrž to aby od nás, Vám opatrným, v té případnosti připsáni učiněno bylo by tam ty ženy, na které se ona, že při porodu jejím byly, odvolává, zda-li tomu tak jest, že ku porodu bábu pupkořeznou přivolala a mrtvé dítě porodila, pod přísahou vyslyšany byly, totiž: Eva Mastná, tam v městečku B lučině, bába, druha Anna N.N. odtud, třetí též Anna N. N. z městečka Měnína a čtvrtá tolikež Anna N.N. ze vsi Mikulčic, pastýřky, o nichž to táž Eva, bába příjmením Mastná, Vám opatrným, svou pravdovní zprávu o jejich příjmeních učiniti povinná bude, věrně, i zdali jsou se tam v Blučině aneb jinde na blízce oddati dali, a který kněz je oddával aneb se též za manžele vydávali, též zda-li ona Kateřina po tom tehdejším jejím porodu s nadjmenovaným Jiříkem Pivnarem z toho místa hned odešli, kdy se tam vždy ukázali a jak dlouho se zdržovali, a pokud by tam při tém právě, Vás opatrných, za příčinou dotčených osob, co více zašlo, aneb povědomo bylo, (páni soudcové) milostivě nařizovati ráčejí.
Z té příčiny, Vás opatrných, přátelsky žádáme, že toho všeho, co se nadpisuje, bedlivě povážiti a ty nadjmenované osoby i pokud by jich co více tehdáž při tém porodu bylo, ku právu svému předvolajíce, bedlivě, tak jak se milostivě poroučí, pod přísahou vyslyšeti a další případnosti o chování jejich vyšetřiti a pečetí svou attestirovati odporní nebudete, důvěřujíce s k Vám opatrným, že nadtitulirovaná milostivá vůle, i tato naše žádost skutkem a co nespěšněji vyřízena bude.
Pokud byste pak toho, Vy opatrní, sami bez vůle a vědomí pana hejtmana svého vyříditi a před sebe vzíti nesměli, žádáme tehdy, že to všechno osobě jeho vzkazováním našich přátelských služeb přednosti odporu nebudou tak, aby táž věc jedenkráte vyřízená býti mohla a tento (posel) na tak dalekou cestu vyslaný, dlouho zdržován nebyl, zavazujíce se zase Vám opatrným v podobných i jiných možných příčinách volně odsluhovati, s tím Vás společně ochraně Pána Boha všemohoucího poroučíme.
Datum v městě Pardubicích nad Labem 27. januarií Letha Páně 1673.
| Vám opatrným | k službám volní purgmistr a rada města Pardubic nad Labem. |
* * *
Byl-li někdo odsouzen u hrdelního soudu v Brně, obdržela obec oznámení. Na př.
"Výtah
z vyšetření, které se u hrdelního práva král. hlavního města Brna s Josefem Rathanským pro zločin laupežnické vraždy provedlo.
Sedmdesátiletá Mariana, ovdovělá Halamková, vyměnkářka v Boleradicích, poslala v nedělí 14. března roku 1847 svau děvečku Annu Ostřížkovou o 8. hodinách ráno do kostela, a zůstala z bázně před krádeží proti svému zvyku samotná doma; když po skončených službách Božích Anna Ostřížková o desáté hodině ráno se vrátila, nalezla chalupu zavřenau, a když po opětném volání a klepáni nikdo neotevřel, nahlídla oknem do světnice, a k svému užasnutí uzřela postel docela rozházenau, a svau hospodyni uprostřed světnice na zemi ležet.
Po násilném odevření dveří nalezena jest vdova Halamková na zádech ležící; ruce měla napřed na břiše přes kříž šátkem svázané, ústa i nos plachtau dvakráte otočenau, a pod bradau koncemi svázanau, silně stažené; pod plachtau měla v ústech nebožka korduli děveččinu s olověnými knoflíky, kterážto byvši svinutá s takovou silau na spůsob nebozízu do jícnu vbočená byla, že ji jen kausek z úst vykukovalo, a že jen s velkau sílau mohla z huby vytažena býti.
Dle nálezů kriminálních bylo násilí vdově Halamkové učiněné, kterýmž se jí nástroje dýchací zacpaly a dýchání zastavilo, jedinau nevyhnutelnau příčinau smrti, a Mariana Halamková zemřela jest následkem tohoto násilí na zadušeni, raněna jsauc krevní a flusovau mrtvicí (šlakem).
Podezření, které hned po spáchaném zločinu na Josefa Rathanského padlo, a od Diváckého a Sokolnického policejního auřadu maudře opatřené rychlé nařízení způsobilo, že Josef Rathanský již třetího dne i se svými spoluviníky a laupeží z ženských šatů a několik kusů uzeného masa pozůstávající v Telnicích zadržán a brněnskému hrdelnímu saudu odevzdán . byl; zde ze začátku zapíral, konečně ale, jak se s vypátraným skutkem ve hlavní věci shodovalo, se přiznal, a o svých spoluvinících, jednom mužském a dvau ženských udal, že všeliké viny ohledem zabití nebožky prázdní jsau, mimo to dodal, že původně jen o krádeži se domlauvali a že teprv nedlauho před zločinem uzavřeno bylo, v tom pádu, že by buď stařenka neb děvečka doma byla, je svázati a ústa jim zacpati.
Josef Rathanský, též Jošek, a mezi Cikány, s kterými delší čas se potloukal, Ištván jmenován, narozen v Boleradicícb, Diváckého panství, syn zemřelého Boleradického hospodského a řezníka, 30 let starý, katolík, svobodný, řezník, mnohými schopnostmi duchovními od přírody nadán, k tomu velmi prudký a popudlivý, kteréhož se v jeho rodnim místě sansedé vůbec báli, choval se již od svého dětinství velmi nepoctivě, i byl krádeži oddaný, a již v roku 1833 a 1835 u Diváckého vrchnostenského auřadu dvakrát, u Brněnského kriminálního saudu a Šenbornského v Rakausích v roku 1836, 1837, 1839, 1843 a 1846 pro rozličné zločiny, jako pro krádež, veřejné násilí, pro vyhrožování vypálením, i vyhrožování vraždou, pak pro zlomyslné porušení cizí majetnosti potrestán, a sice naposledy tříletým těžkým žalářem.
Po jeho posledním propuštění z káznice roku 1846 dala mu obec Boleradická službu za hlídače vinohradů, avšak i tato pečlivost nebyla s to, aby zločince k pořádnému živobytí nazpět přivedla; po krátkém čase opustil tuto službu, i byl za příčinau krávy 25. října v Boleradicích ukradené, na panství Mikulovském zatknut, a do vězení do Mikulova odveden, z něhož v noci s 28. února na den prvního března roku 1847 násilným prolomením uprchl, a hned na to dvojí krádež a potom zbojnickou vraždu na Marianě Halamkové v Boleradicích spáchal, i krom toho zamýšlel ještě mnohých jiných zlých skutků se dopustiti.
Po dokonaném prohledávání byl Josef Rathauský pro zločin laupežnické vraždy a krádeže, pak pro těžký policejní přestupek proti bezpečnosti jmění skrze pronevěření od brněnského hrdelního saudu dne 8ho srpna 1848, a od c. k. m. S. appellačniho a hrdelního vrchního saudu dne 4ho října 1848 ke smrti provazem odsauzen, a ortel tento, poněvadž Jeho c. k. Milost nejvyššímu saudnímu právu konání auřadu podle zákona zanechati ráčil, nejvyšším dvorským dekretem od 5ho dubna 1849 č. 1510, a vysokau appellační intimací od 17ho dubna t r. č. 6836 potvrzen.
Dle toho tedy Josef Rathauský dnešního dne provazem popraven jest.
V Brně dne 23ho dubna 1849."
* * *
V poslední době pře v obcí vzniklé urovnává soudní senát se starostou v čele. Při rozumnosti stran vykoná mnoho dobrého. Předností obecního soudnictví je jeho 1áce.
