V roce 1835 řádil požár, o němž kronikář zaznamenal:
»Při bedlivém nahlížení a zkoumání nikdež žádní letopisové aneb památní knihy nám tu nejmenší zmínku neudávají,
jestli by kdy tak velká změna aneb neštěstí ohně se bylo v našem městečku přihodilo, jak se to právě tohoto roku
1835 a sice dne 27ho máje o třetí hodině odpolední stalo, kteréhožto popis jen budoucím potomkům našeho městečka,
Blučiny, tuto k památce — ač dle vší možnosti, přece jen nedostatečně — událost tohoto hrůzyplného neštěstí, jakž
i zaznamenáníhodných dobrodinců a k pomocí ochotných okolních občanů, na krátce sem zaznamenal.
Byloť to v krásný jarní den, a sice, jak jsem již. pravil, dne 27ho Máje 1835 (připadl ten den právě ve středu před Nanebevstoupení Pána našeho Jezu Krista), kde jsme my jakožto rolní hospodářové v našich polích s hmotnou práci í s naší čeledí, se zaměstnávali, a jen snad něco málo lidu se pří domovu nacházelo, kdežto na jedenkrát dost nepatrný a sice v těch od městečka odstraněných preshauskách za Fidluňkem na kopci, a sice v čís. 166 v domě ševce Šprincferta tento žravý živel vznikl, ačkoliv jen z pouhé neopatrnosti se to státi muselo, předce se ale s druhé strany zapříti nedá, že by v tom dopuštění nejvyššího — bez jehožto vůle ani vlas z hlavy sejíti nemůže — snad nebylo, když povážíme, jakého cíle toto neštěstí dosáhlo a k žádnému uhájení neb bránění jeho ani pomyšlení nebylo.
Při prvním udeření zvonové rány neb šturmování — byloť arci největší leknutí, a jako hromová rána, pro každého obyvatele blučinského dokavad se ještě, kde by to neštěstí vzniklo, nevědělo, lze pomysliti, že s největší čerstvostí vše se do městečka hrnulo, a hrůza bázně takřka každého něco málo popustila, neb se domnívalo, že tak stranou od městečka vzniklý požár, jemu skázou bejt nemůže, a že se lehce brzy uhasiti dá; ale staré přísloví dí: »Lidé míní‘ Pán Bůh mění« Tak se také v okamžení dokázalo; ačkoliv bezvětří v tomto celém dni panovalo, tak přece, jak jen něco málo toho neštěstí započalo, tu také hrozný vítr jakožto vůdce toho živlu., přímo na městečko se opřel, takže z toho kopce, a sice z toho preshauzu čís. 180, zároveň Měnínská ulice v prostřed se chytila, potom ihned Zadní ulice a až i dolní stodoly Pod humnama u mostu na jedenkrát v ohni jako pohlcené byly. Tím se taky všecek příchod k řece k vožení vody zcela zamezil a pak se teprve tento oheň v městečku na délku dle jeho položení v největší prudkosti na vše strany rozšířil, takže za čtvrt hodiny z celé Blučiny jen jeden plamen byl a pro svou horkost nikdež k nejmenšímu obhájení přístupu nedopustil. Ó, přehrozné pomyšlení, když sobě onu strašnou dobu představuji, kol nic jinšího, než srdce pronikající pláč, volání o pomoc, řvaní a hluk veškerého dobytka domácího, praskot ohně (který jako zbouřené moře, v té největší vzteklosti na zkázu našeho městečka sobě počínal) jen od všech stran slyšeti bylo. Mnohý lid jen s přilehlého kopce, jiní zase — od dolní strany — jen s pastviska dívat se museli, a tak jeden sem, druhý tam ve své zmatenosti, mysle zbaven se potácel. Není se všemu tornu co diviti, že tito lidé v tomto neštěstí paměti zbarveni byli, když povážíme, jak obyvatelé před tímto ohněm zámožni byli a tu každý vidí, jak jeho napracované a nashromážděné jmění násilím se mu vydírá a zkázu svou béře. Při tom největším vynasnažení lidu nic neprospělo, aby se tak zžírající živel zmenšiti, tím méně uhasiti snad dal, a mnohý to svým zdravím zaplatil a 6 osob i vlastním životem, kteréžto v domech postiženy, a uklízením zaměstnáni jsouce, obětí ohně se stali, a hroznou smrtí ze světa sešly. Byly to následující osoby: V čís. 68. Magda1ena Bömka, matka a její dcera Anna 21 let stará. V čís. 73. Sybilla Hanuška, matka s jedným děvčátkem 7miletým; Barbora, dcera Fabiána Kratochvíle. V čís. 1l0 Manželka Marie Štěpánková. V čís. 114: Apolonye Otavka, též manželka, uhořely a se zadusily. — O! Hospodine a Bože, jejichžto těla si skrze časný oheň se světa sejíti nechal, račiž duše jejich od věčného uchovati!
Při tom uhořelo hovězího dobytka 25 kusů, ušípaného 64 kusů, a perné drůbeže jako slípek a kachen velmi mnoho, takřka všechny v zkázu přišly. 50 domů bylo, kterým shořely jejich světnice, se vším nářadím a šatstvem, pak více než 80, co také komory se všemi zásobami a vším nářadím domácím v popel se obrátily, takže tito obyvatelé, kteří předtím dost zámožní byli, v malé chvíli těmi nejbídnějšími a nejpotřebnějšími učiněni byli. Od slavné komise tato škoda, při spravedlivém udání jednoho každého z těch nešťastných v sumě na 170.500 zlatých správně odhadnuta byla. Tehdy 128 domů neb čísel a 80 stodol se všemi zásobami v popel lehlo a bylo by jistě celé městečko shořelo, kdyby rychlá pomoc okolních občanů nebyla přispěla; poněvadž do městečka k uhašení přikročiti možné nebylo, tak se jen o omezení ohně pečovalo. V Pendrově hasili židlochovští obyvatelé i sama slavná i milostivá vrchnost se svojí stříkačkou, jakož i obec Vojkovská, hned tu byla a tak s pomocí Boží a těchto k pomoci ochotných lidí se šťastně podařilo, že se tento nesmírný plamen právě na čísle 14. v Pendrově na vrchní straně a na čisto uhasiti se dal. Ach! tu se zastav, citný člověče, a považ., jak na světě všecko změnám podrobeno jest! Kdo tímto městečkem před několika hodinami s veselou myslí kráčel, teď jistě v největší hrůzi, půchu a dýmu obličej svůj nazpět obrátí. Také přiznati musím, že tato změna na domech a na veškerých hospodářských staveních nejen viděna, ale také od cizích obyvatelů trpce pocítěna býti musela. Viděti, jakému osudu Blučinští vystaveni jsou a hlad, zima a deště, zkrátka všecek nedostatek, který takové neštěstí, již samo sebou nese, budou je nanejvýš trápiti a život jejich tížiti.
Ó, jestli s jedné strany toto neštěstí pro jeho hroznou velikost parnětihodno jest, mnohem více naproti tomu také tato křesťanská láska a citlivost, kterou okolní obyvatelé a jiní dobrodinci těmto v neštěstí ochotně přispívali, zaznamenání zasluhuje. Neboť, že sotva druhý den po přestálém neštěstí šeřiti se počal, již tu na vozích chleba, mouky a vařeného jídla z okolních míst a osad přivezeno bylo, přede všemi ale přednosti zasluhuje za obzvláštní vyznamenání obec židlochovská, která pod správou a řízením tamního představeného obce, pudmistra vesměs váženého, p. Ant. Kravarny spolu kupce v Židlochovicích, první byla. Ještě téhož dne, když Židlochovští viděli, kterak mnozí z blučinských obyvatelů o všechny zásoby přišli, ihned sbírku chleba, vaření a mouky uspořádali a v hojném počtu odesílali. Tuto sbírku pořádal pan vrchní Jan Eder, který se tím stal naším největším dobrodincem a jemuž má za mnoho městečko Blučina děkovati. Sbírky tak uspořádal, že na každý den potřebná výživa přivážena byla do té doby, až sobě zase ze svého Blučinští ponechati mohli. Nemohu také opominouti, jak tento jmenovaný a obzvláště naší obce pamětihodný, pan vrchní Jan Eder, nejen svoje poddané na panství k podporování těchto nešťastných vybíze1 a přivedl, nýbrž í cizopanský m o tom obšírnou zprávu zaslal, o přispění těmto nouzí trpícím na všechny strany žádal, kteréhožto také účinek tito ubozí v neštěstí postavení jsou hojně zakusili, neboť krom jízdných fur, které jim stavební materiál zdarma přivážeti pomáhaly, jak jsem již pravil, chlebem, moukou, vařením nápomocni byli, a také peněžní hotovosti darovali:
|
|
- Náš bývalý a pamětihodný pan farář Václav Pešina rytíř z Čechorodu, kanovník na hradě pražském, daroval 125 zl.
- Město Mikulov 57 zl. 10 kr.
- Klobouky 49 zl.
- Žilošice 25 zl. 45 kr.
- Mariahilf 7 zL 45 kr.
- Eršpice 3 zl. 45 kr.
- Hrušovany 2 zl. 52 kr.
- Malešovice 2 zl.
- Neznámo odkud 1 zl. 40 kr.
 Starý selský dům stavěný po ohni 1835 |
Z těchto peněz se na vystavení fary 600 zl. stříbra věnovalo, kteréžto farní přední stavení obec již za starožitných časů stavěti povinna byla, krom těch dvou pokojíků vedle uličky, tak zvaných hostinských, které jeden pan farář ze svého opravovati povinen byl, ale v tomto pádu neštěstí se obec s panem farářem Josefem Kropilem pro sebe i pro všechny potomky na kanceláři ujednali, že obec 4 díly a pan farář pátý na tomto předním farním stavení na vždycky nésti a zapravovati ze svého povinen bude. Z celé darované sumy, jež jest 1410 zl. 55 kr. stříbra, obec na faru dala 600 zl. a zůstalo na rozdělení 810 zl. 55 kr. stříbra. Obec obdržela bonifikací neb ulevení kontribucí jakož i od placení mýta při vožení materiálu z Brna, byli pohořelí osvobozeni. Také mnoho jiných darů a příspěvků se dosáhlo, což všecko napsati nelze, ale začež dárcům Pán Bůh tisíceronásobným odplatitelem budiž! Doufám, že snad nebude žádný z potomků někdejších obyvatelů blučinských tak lehkovážným, že by snad myslel, že při tak mnohých obdarováních a hojné pomoci lehko těmto nešťastným mohlo býti pomoženo. Ó, ne! Z toho ohledu jsem toto dobrodiní v paměť zaznamenal, abych naše budoucí potomky též k milosrdenství pohnul, když uvažuji, jak milé bylo předkům jejich obdarování a přispění; žádám aby i oni též tak činili, zvláště, jestli by toho jmenovaným obcím potřeba bylo, jím to stonásobně oplatili.
Lehko se uvážiti dá, že naši ubozí lidé při tom všem ještě veliké bídy, nouze a rozličných trápeni zakusili. Naše městečko předtím celé jen z doškových neb slaměných střech postaveno bylo. Poněvadž nyní dle nejvyšších nařízení je dovoleno jedině křid1icové‚ neb šinde1ové střechy stavět, takové se stavět musely, kdežto zdi byly po většině slabé a od prudkého ohně roztříštěné, a této nové tíže střech nemohly unésti, takřka napořád nové zdi stavěti se musely. Jeden tisíc pálených cihel byl za 23 šajnů, tisíc křidlic rovněž za 23 šajnů. Tento materiál i 4 míle se všech stran se musel přivážeti. Tisíc nepálených cihel byl za 5. zl. šajnů, kopa řezaných latí až za 16 zl. šajnů, protože tohoto roku též velké sucho bylo a na pilách se nemohlo řezati. Přál bych si, kdyby bylo to možné, aby veškerý náklad všech vystavených stavení se mohl udati, nicméně přece ale v pravdě a na krátce povím, že průměrné vystavení jednoho půllánského domu i se stodolami stálo dle udání 2000 zl v šajnech, což i při čtvrtlánech se považovati může. Vystavení chalupy také za tisíc zl. šajnů jistě bylo pořízeno. Nečítám těch, kterým shořel veškerý nábytek a šatstvo a to z té sumy zcela vylučuji. Z toho tedy lehce vypočítati se dá náklad na všechna po ohni vystavěná stavení. K lehčímu toho nahlédnutí a vypočítání jsem zaznamenal tuto také počet domů a čísel, jakož i jméno hospodářů a jejich stav. Sluší podotknouti, že obyvatelé rok předtím téměř všichni asekuraci vypověděli nebo nezaplatili, takže pojištěných je málo a náhradu u nich též naznačuji za udáním stavu. Počínám číslem nejnižším.
|
|
Všechny toto hrozné neštěstí postihlo a žádný výměnkář neb podruh není zaznamenán, kteří však rovněž s nešťastnými tento trpký osud snášeli. Kéž by dobrotivý Pán Bůh navždy takovéto neštěstí od městečka odvrátiti ráčil, neb mnozí již pod tíží tohoto břemena klesají a onu nešťastnou dobu dlouho ještě oplakávati budou a což potomstvo naše dlouho pociťovati bude.
V tomto ohnivém moři žravý živel nedovolil nejmenšího přístupu k hašení, nýbrž ve své vzteklosti ještě k zvětšení zkázy směřoval a kteréžto neštěstí by se také žádným způsobem nebylo mohlo oddolati, kdyby bylo chybělo na důkladném řízení a spravedlivém hájení.
Jak lehce sobě každý prudkost a velikost tohoto zhoubného živlu představiti může, když pováží, že mour ze slámy až do hlavního města Brna v povětří lítal a tamní měšťané šli se dívati na kopce na toto hrozné neštěstí. Sám pan krajský Štolberg a jeho komisař Rothkugel, první na koni a poslední v kočáře, v krátké době sem přijeli a to v té chvíli, když se počínal Pendrof v plamen chytati. Tu se sešel s přítomnými vrchnostenskými úředníky, kteří zde byli takřka nejprvnější.
Byli zde vysoce urození a nanejvýš vážení páni: Josef Gottlieb, direktor, Jan Eder, vrchní ouředník, Matyáš Ledvinka, gruntovní, který se též velkým dobrodincem nešťastných stal, když jim k vypůjčování všechny gruntovní extrakty (výtahy) a jeho ouřadu se týkající spisy zdarma s největší ochotností, radou dobročinnou vždy a každému nápomocen byl. Jan Střemcha, kontribuní, Josef Ratzer purkrabí, pan důchodní, pan kancelistor u pana direktora p. Aug. Sázel, vrchnostenský aktuár Karel Rikl, protokolist Karel Brettfeld, kontrolor pan Veselý, kontrolor u pana purkrabího pan Mayer, kontrolor u p. kontribučního, pan nadlesní František Vazač, pan doktor Kohlmann, který nejen se přičiňoval o uhájení ohně, ale všem, kteří byli od prudkého ohně spáleni, posloužil lékařskou pomocí s největší ochotností a zdarma. I mnoho jinších bylo přítomno, jejichžto jména jsou nepovědoma. Také mnoho vznešených a urozených osob bylo k pomoci ochotných, mezi kterýmiž byla také rajhradská vrchnost se svojí stříkačkou za vedení pana vrchního a spolu iusticiaře Rašky. Všichni v jedno se spojili na uchránění Pendrofu, neb tak nazvané židlochovské ulice, nejen pouhým řízením nýbrž samí vlastním přispěním to šťastně uhájili. Potom se přikročilo k hašení uvnitř domů, kde se jen vedrat lze bylo —a dlouho do noci se hájilo. Mnozí těmto osobám mají co děkovati a na důkaz pravé vděčnosti jejich jména se zanechávají na památku všem blučinským potomkům.
Též jest třeba připomenouti, že naše vrchnost také těmto nešťastným nejvýš dobrotivou se stala, když jim nechala mnoho tisíc cihel pálených a křidlice za režijní cenu a to ještě na 5 let na splátky. Tisíc za 12 zl. 30 kr., čímž také mnohým pomoženo bylo.
Též také skrze další rozmlouvání v tomto neštěstí na paměť uvádím a výstrahu dávám: Městečko bylo takřka dům vedle domu u Brněnského »Pohořelého ústavu« před ohněm pojištěno. Zde připadají slova sv. Pavla, kde praví: »Nevyzpytatelné jsou, o Bóže, soudcové Tvojí a nevystižitelny cesty Tvé!« Právě 15. prosince r. 1834 povstala rozepře mezí sousedstvem a toto se usneslo, že více na »Pohořelý ústav« platiti nebude a také všichni až na několik najedenkráte pojištění vypověděli. Podotknouti sluší, že tento ústav právě toho času (asi r. 1830) nastal a lidé mu nemohli nijak porozuměti. Ze sta zl. se platilo 33 krejcarů ročně.
Mnoho dobrodinců jak při hájení neb uhašení tohoto nesmírného ohně, tak i při udělování almužny bylo neznámého jména. Přece však dle křesťanské povinností máme se za prokázané dobrodiní každému poděkovati, což se zde žádným jinším způsobem státi nemohlo, nežli článkem v »Brněnských novinách«, ve kterém oba představení pudmistr a rychtář s největší vážností všem dobrodincům veřejně a srdečně poděkovali a jména veškerých obcí udali a to i v jazyku německém,. «
