Nevolnictví a poddanství šířilo se v Čechách a na Moravě nejvíce za panování německy vychovaného Václava I. v letech 1230 -1258, Přemysla Otakara II. a jiných, Němcům nakloněných Přemyslovcův a pak kvetlo v rozsáhlých državách k1ášterů, cizími mnichy osazených.

Když česká šlechta u Lipan r. 1434 porazila český lid, českého sedláka, rozmohlo se nevolnictví nad míru. Ve válkách husitských je sedlák svobodný, samostatný. Setřásá ze sebe ty malé roboty a nevolnictví. Po porážce české demokracie, roku 1487, zapovězeno stěhování se obecného lidu. Roku 1498 usnesl se sněm, že se musí každý prokázati listem s pečetí, kterému pánu je poddán a žádný nesměl býti bez poddanství pánovi. Ještě r. 1383 dotvrzuje Beneš z Třebovel, že v Čechách nebylo porobků, ani nevolníků; ještě ve 14. věku a později platil v Čechách i na Moravě starý soudní řád, dle něhož byli všichni obyvatelé před zákonem a právem sobě rovni; avšak na konci 15. století byla tělesná poroba selského lidu skutkem dokonaným. Za Vladislava r. 1500 byla dána do rukou šlechty všeliká moc zákonodárná, soudní a výkonná, lid dán byl na milost i nemilost svého pána, své vrchnosti. Křížová cesta národa českého dokonána byla útrapami války třicetileté v letech 1618-1643. Z Čech vystěhovalo se v letech 1622-1626 na 36.000 nejzámožnějších rodin, mezi nimi 158 rodů šlechtických; vítězové bělohorští pobrali 491 panství, která zaujímala 3/4 Čech, v ceně 500 milionů zl. Před válkou 30tiletou bylo v Čechách 150.000 selských usedlostí. Roku 1627 klesl počet těchto statků na 90.000, z nichž 60.000 usedlostí po drahná léta leželo ladem. Obyvatelstvo Čech kleslo za války 30tileté ze 3 milionů na 800.000 duši.

Každý šlechtic byl svrchovaným pánem na svém panství, poddaný jeho lid byl bezprávným a bezbranným jeho otrokem.

A tak byli také poddaní panství židlochovského i s Velkými Němčicemi povinni přes 25.400 dní tažných po 2 koních a přes 96.800 dní pěších ročně robotovati. Tato robota přestala docela. 27. června 1849 proti záplatě za 1 den tažný 21 až 24 krejcarů a za 1 den pěší 7 až 8 krejc. Zrušení roboty a desátků bylo 7. září 1848 císařem Ferdinandem V. potvrzeno a 4. března 1849 veřejně prohlášeno.

Josef Jungmann poznamenává: »Násilná vláda světská jsou nejúhlavnější nepřátelé člověčenstva. Nesnadno určiti, která z nich je horší. Hrozny jsou obě o sobě a vedle sebe, avšak běda národům, když buď spor a válka mezi nimi vzniknou, nebo když, což nejraději činí, obě spolu se spoji a zdvojenou silou ubohé národy dáví... Český národ tu krásnou dobu, v které odtrhl se od papežství, v uměních a vědě nade všecky národy evropské vynikal, nikdy pak více neklesl, jako když jezovitstvo nad nim zvítězilo.«

Měšťané vykoupili se z roboty ročními 100 kopami. Bedřich z Žerotína r. 1570 chtěje, aby se na poddané z Blučiny více robot nevkládalo, potvrdil, že mimo roboty, za které plat peněžitý (dle svého obdarování) na zámek židlochovský dávají, jsou jen povinni takto robotovati: Kteří z nich koně mají, ten každý 1/4 letně 1 den koni dělati má, což se jemu rozkáže, neb jeti v místo určité a kteří koní nemají, takový pěší robotu, což se mu poručí, každého 1/4 roku 1 den povinni jsou dělati.

Adam z Valdštejna potvrdil všechny blučinské privileje roku1638; Karel Ferdinand z Valdštejna, poručník Marie Anny z Valdštejna, jenž snažil se o zvýšení příjmů, potvrdil privileje Blučinských dobrovolným závazkem pro ně, kteréžto ujednání zní:

»Já, Karel Ferdinand, svatořímskej říše hrabě z Valdštejna, pán panství mých Blučiny, Hračen, Pensen a Velkýho Aujezda, jeho milosti císaře římského, taky uherského a českého krále dvorní rada, jakož taky její milosti ovdovělé římské císařovny nejvyšší podkoní etc. Pro mně a ve jménu a místo méj mně svěřenej Puppilky neb sirotka, vysoce urozenej slečny, slečny Marie Anny Františky, rozené hraběnky z Valdštejna jakožto ustanovený její poručník:

Oznamuji a vyznávám tímto listem obecně přede všemi, obzvláště ale tady, kde čten a čtoucí slyšán bude a má slyšán býti že přede mne předstoupili: počestný a opatrný purkmjstr, rychtář a starší s několika osobami místo a ve jménu celej obce městečka Blučiny, moje mně odevzdaní poddaní, věrní a milí, poukázali a přednesli mně rozličné spisy obdarování a potvrzení těch, kteří na jejich svobody a na vystavená práva, též nad spořádání testamentův a poslední vůle od v Bohu odpočívajících vysoce a dobře urozených, též dobře zrozených pánů, pánů panství Židlochovic, totiž pana Hynka hraběte z Valdštejna, pana Jana a pana Vratislava, pana Fridricha z Žerotína a pak od pana hraběte Adama z Valdštejna, respektive mých pradědův strejcův a švagrův slavnej paměti v rukách mají, jakož oné spisy všechny ve spolu a každý zvláště o sobě s všelijakým jinším obsahující, mně o to poddaní poníženě prosili:

Jestli bych jím tuto milost činiti a teď jmenované svobodné listy a starožitné privileje, které jim Blučinským, mým odevzdaným poddaným, od bývalých předešlých dědičných pánů a držitelů tohoto židlochovského panství a městečka Blučiny z obzvláštních milostí uděleny byly a v pořádek uvedeny jsou, s tímto mým listem pod vlastnoručním podpisem a přivěšeným vyhotovením na věčnou a nezrušitelnou památku stran mně a stran poručenství confirmovati a potvrditi chtěl. Tu jejich pokornou a poníženou, avšak slušnou prosbu, jak jsem na začátku před‚ tím vyslyšel, a zpozoroval jsem, kterak Blučinští mému, podotknutému pradědovi, respektive strýcovi a švagrovi jakožto pravým dědicům, mně však jakožto poručníkovi slušnou poddanost, poslušnou věrnost, volnost a dobré chování zachovati chtějí a ve skutečnosti též proukázali, to také pro budoucnost činiti a věčně zachovati chtějí a slibují. Také pod ztrátou té moji confírmace svobodně a nenuceně se uvolili a přislíbili: Že oni místo dřívějších ročních 100 kop robotních peněz chtějí nyní dávat:
1/2 láník, jichž osedlých je 37 a pustých 22, po 2 zlatých, 1/4 láník, jichž teď je osedlých 11 a pusté 3, po 1 renském 30 grejcařích, chalupník, kterých osedlých je 12 a pustých 58, jeden renský.
Za druhé: Pro přítomnost od těchto málo osedlých hospodářů složeno bylo na to jedno sto rynských, nyní jedno sto dva zlatý třicet krejcarů, takže mé Puppilce neb slečince budoucně připadne, kdyby pusté grunty osazeny byly, jedno sto sedm a dvacet rynských a deset krejcarů.
Za třetí: Pracovali dříve na koňskej robotě 36 dní ročně a chtějí nyní ještě budoucně každý obyvatel devět tovarychů robotovati, takže kromě předešlých robotních dní ordinárních mé Puppilce čtyřicet pět dní k užitku nově připadá.
Za Čtvrté: Podvolují se kromě ročních pěších robot 588 podobně každý ještě devět odpracovati, což přece kdyby městečko vyzdviženo a osazeno bylo, by na 718 dní k užitku vzrostlo.
Za páté: Chtějí také oni k potřebnému opatření měnínských rybníků dva stifft knechtv neb baštní pacholky držeti, což předtím také nikdá nebylo.
Za šesté: Slibují Blučinští, že ačkoliv skoro již hromnice jsou a oni těchto potvrzených svobod celý rok užívati již nemohou, ale přece při příštích, v roce 1674 přicházejících hromnicích, celý robotní peníz položiti chtějí.
Za sedmé a poslední chtějí přítomní sedláci, jichž je 9, ročně k panskej židlochovskej kuchyni neb pivovarskými potřebám každý dvanácté sáhů dříví dovésti.

Dle toho tehdy s plně uraděnou myslí, chutí a vroucností těch věcí s uvážením a také v pohnutí, že Blučinští v jejich hospodářstvích a živnostech tím více čas od času budou nabývati, porostou a se rozmnoží, skrze které mé svěřence a budoucím držitelům tím větší užitky porostou a nebudou se snad zmenšovati, nýbrž mnohem více zvýšeny a do důchodu odvedeny budou. Blučinští také větší příležitost dobře hospodařiti měli a tím příležitost dána byla, aby se tam také jiní dobří hospodáři a dobří lidé usadili, a proto nyní jsem jim v milosti podlé jejich přání vyhověl. Pročež chci to také zde učiněné a potvrzené míti v práv a moci, pravě: Všechny jmenované listiny, Privilegia a Hand Vösty, též na ně udělená potvrzení, všecko tak mocně a platně, jak by všechny a každý od slova k slovu v tom mém confirmačním listě jeden po druhém dle pořádku vypsaný a přivtěleny byly, ve všech slovech, punktech, clausulích a artikulích jím Blučinským nynějším i budoucím potvrzuji.

A chci: Aby nejen ty ode mně, nýbrž také od mých ustanovených a podacích hejtmanů, správcův, oficírův a ouředníkův, ať by jakékoliv jména měli, nynějších a budoucích, tito mojí odevzdaní poddaní při jmenovaných obdarováních a privilejích s úplna šetřeni a chráněni byli.

A to všecko ať užívají nezrušeně, pokojně a nepřekaženě dotud, dokud by skutečně své povinnosti činili. Chci také, aby v tom nic nového uvedeno nebylo, ani dány nějaké nové navyklosti (krom těch od Blučinských dobrovolně přijatých závazků, které by právům, slušnosti a starým obyčejům, také výsadám ve všech těch privilegiích a v mých zaznamenaných klausulích skutečně na odpor byly); žádným způsobem nesmí vklouznout dáti něčemu inému, ani od toho něco vynechati nebo přidati, žádným vymýšleným způsobem neb příčinou ani v čase mého poručnictví dopustiti a to všechno na budoucné a věčné časy.

Pro důkaz a upevnění všeho toho, co svrchu podotknuto a zapsané jest, jsem já můj konfirmační list svou vlastní rukou podepsal a svůj urozený sigil nebo pečeť zavěsiti dal. Také k větší jistotě a potvrzení jsem obzvláště k tornu za svědky poprosil: Vysoce a dobře zrozeného pána pana Františka Augustina, sv. římskej říše hraběte z Valdštejna, pána na Třebíči, Dobrovicích, Petřících a Novém Valdštejně, jeho milost císaře římského skutečného tajného rady a komorníka, a jeho tělesné s stráže harcířského hejtmana, jakož také sv. Jana Jerusalémského řádu rytíře Hrubého kříže a Commendatorn Commendie ve Vídni a Hřebienku.
Také vysoce a dobře zrozeného pána, pana Jiříka Štěpána, sv. římské říše hraběte z Vrben a Freydenthalu, pána na Odře a Lhotiboři a Vybořicích, jeho milosti římského císaře rady, komorníka, vojenského obrsta a nejvyššího komorníka v markrabství moravském, aby oni k svědectví vedle mne, však jim a jejich vyhotovení beze škody přijde, jejich jména podepsali a také urozená sigilla neb pečetě přitisknuté zavěsili.

Toto se stalo dne Zvěstování naší nebeské královny Panny Marie, roku po narození Ježíše Krista, Vykupitele a Spasitele našeho 1673, dne 25. měsíce března.

K. F. Valdštejn, L.s.

František G. u. Waldštejn, L.s.

Štěpán z Vrbna a Freydentalu L.S.

V obecním archivu jsou i některé podrobnosti z této doby:
Dne 5. srpna 1667 byli od pánův stavův vyslaní komisoři do Blučiny, k přehlídnutí domův nebo gruntův, jak poddaní předně hospodaří, kolik je jich usedlých, tak také i pustých. S těmito komisaři bylo utraceno na poledne 1 zl. 33 krejcarů.
Dochoval se záznam, že 25. srpna 1667 při čtení práv horennských a též toho času při posvícení anebo velkých hodech, jak se oznamuje, outraty s pány patres (kněžmi), též s pány officíry, kteří každoročně při čtení práva horennského kývají, jako také s některými staršími s obce pozvanými, kteří pohoštěni od obce při této příležitosti a slavnosti byli, za jídlo a pití utraceno 4 zl. 33 krej.
Dne 26. srpna t. r. při vytejkání desátku na poli z ozimin, 4 dni důchodní a ouřední osoby přítomny byly, poněvadž po tu dobu pršelo a na poli se pracovati nedalo. Sedláci totiž nesměli dříve svážeti, dokud pan důchodní desátky neurčil. Při tom obec panské úředníky živila a za jídlo a pití zaplatila 2 zl. 9 kr. Když se vytýkal desátek na Kříbě, utraceno 30 kr.

Privilej Karla Ferdinanda z Valdštejna z r. 1667

R. 1748 dne 26, července vydala císařovna Marie Terezie tak zvaný »systemalpatent«, který předpisoval daň z pozemků. Také zrušila nevolnictví. Ona také zařídila, že sobě sedláci své domy, na které dříve od své vrchnosti dle její vůle dosazováni byli, mohli nyní zaplatiti a uložila jim lehčí povinnosti. Celý lán, který měl v Blučině skoro 100 měřic polností, stál 30 zl. půllán 15 zl. Jako další povinnosti jim zůstaly: Desátek, robota, pozemková a sekniční daň. Vrchnost měla honbu, vojsko vydržovat v čas potřeby, přípřež a ostatní zemské a obecní povinnosti. Tím se poměry tak rolníkům změnily, že v málo letech získal každý 20 a 50krát více.

R. 1750 bylo v Blučině 56 půlláníků, 18 čtvrtláníků a 62 chalupníků, kteří vrchnosti platili na hromnice 207 zl. 57 2/4 kr. robotního cinsu, na Jiřího 53 zl. 55 2/4 kr. gruntovní daně, na Václava 52 zl. 27 kr., o vánocích 15 zl. 10 kr.
Z vinic platili 558 zl. 22 1/4 kr. a na rybničného pacholka při měnínském rybníku 24 zl.
Kromě těchto peněz byl povinnen pololáník, čtvrtník i chalupník nažíti na panské nivě, kde se mu poručí, 30 mandelů obilí pro vrchnost a všichni dovésti 108 sáhů dřeva.
Z té povinnosti bylo osvobozeno 12 konšelů (dnešních výborů).
Roku 1775 platil 1 láník gruntovní daně 3 zl. 4 kr, a za robotu 2 zl. 20 kr.; 1/4 láník 3 zl. 5 kr. 1 dinar a místo roboty 1 zl. 45 kr. Chalupník 3 zl. 30 kr. a 1 zl. 10 kr. výplaty za robotu.
Obec platila 3 1/2 zl. z masných krámů, činžovného a říční činže 4 zl. 40 kr. a 24 zl. za zjednaného pacholka u rybníka.

R. 1847 se od bývalé vrchnosti se vší mocí usilovalo, aby se každá obec osvobodila od robotních jízdních i . pěších dnů i od dávání naturálních desátků výkupem. Sousedstvo blučinské se usneslo, že zaplatí robotu dobrovolně též s naturálním dáváním desátků. Každý půlláník místo naturálního desátku má každoročně odvésti vrchnosti 4 míry a 4. achtele žita, 4 míry a 4 achtele ovsa; čtvrtláník 2 míry a 2 achtele žita, 2 míry a 2 achtele ovsa, anebo podle ceny při sv. Martině každoročně vrchnosti za všechny měřice penězi zaplatí. Hned první rok muselo se zaplatiti vrchnosti žito za 4 zl.

Dne 23. července 1847 stala se mezi hlučinskou obcí a vrchností židlochovskou v přítomnosti tamnějšího pana vrchního Kaschprdlíka a pana správčího z Měnína Veselého dobrovolná domluva ohledně roboty, která pozůstávala že 13 dní pěší neb ruční práce a jízdné 1 1/4 dne, t. j. jeden a čtvrt dne potažní neb jezdné oborávání a dříví vožení k židlochovskému pivovaru každý rok 108 sáhů od Ivaně a Přibic, též Vranovic a z těch lesů okolních. Každý soused z půllánu 2 sáhy a čtvrtláník sáhu odvést musel. Z chalupních domů bylo jen 13 dní pěší roboty. Princ Albrecht spokojil se raději penězi a žádal za jeden den jízdní 24 kr. a za pěší 8 kr. stříbra, což činí půlláníkovi 11 zl. a čtvrtláníkovi a chalupníkovi 34 zl. na stříbře. Na tuto výplatu všichni se dobře dohodli a úplně s ní souhlasili.

Za celou obec ujednání učinili:
   Johan Kugler, pudmistr, z čís. 67.
   Tomáš Hanuš, rychtář, čís. 39.
   Jiřík Sklenář, horný, čís. 131.
   Jakub Ježek, hospodář, čís. 116
   Šimon Studený, hospodář, čís. 30.
   Jiřík Haňka, konšel a spolu sáčí, čís. 107.
   Matěj Novotný, konšel a spolu sáčí, čís. 103.
   Johan Schiler, konšel a spolu sáčí, čís. 138.
   Šimon Kratochvil, konšel, čís. 132.
   František Kučera, konšel, čís. 17.
   Johan Klein, konšel, čís. 48.
   Anton Vodička, soused z čís. 46.

R. 1848 občané blučinští se vespolek smluvili, aby dle nařízení o zrušeni roboty celý obnos za potažní a ruční robotní dni . arciknížeti Albrechtovi se mohly zaplatit penězi pro budoucí potomky na věčné časy, a aby sobě zaplacením celého kapitálu ulehčili. Domluvili se, aby se odprodal nějaký kus obecního pozemku a odrostlé obecní dříví za hotové peníze a peněz stržených bylo použito na zaplacení veškeré roboty, jak pěší, tak i jízdní pro každého souseda blučinského. I utržilo se:
Za místo k vystavení domku Jiříka Návedle 80 zl. fl.;
Za prodaný kus pozemku u kříže Jiříkovi Sklenářovi z čís. 131 obnos 800 zl. fl.;
Za prodané Padělky v Kolperkách Martinu Hanušovi čís. 117. obnos 484 zl. fl.;
Za prodané pole Martinu Hanušovi čís. 117, pod Šufarv, 342 zl. fl.;
Za prodaného kus pastviska u zahrad u cihelny Tomáši Kmentovi 233 z].;
Za prodané rolí zvané »Oprátka« pod Vyšavami Josefu Kyršovi 171 zl. fl.;
Za prodané rolí v Rybníku pod Padělky Antoninu Zatočilovi čís. 28. utrženo 250 zl. fl.;
Za prodané rolí v Rybníku pod Padělky Václavu Nebovidskému 281 zl. fl.

Stěžilo se dohromady 4306 zl. fl. a obnos vyplacen nejvíce ve stříbrných dvacetnících.

Kromě toho prodáno v lese 76 oprátek neb dílků dříví za 3.021 zl. fl., 28 oprátek Lišky za 1013 zl. fl. 45 kr.; za prodané duby utrženo v celku 433 zl. fl., za prodané břesty v kusech 107 zl. Fl., za břesty, habry, osiky a otýpky 12 zl; stržilo se dohromady 9000 zl. 45 kr. Robotních dnů, jak pěších, tak jízdních, bylo všech dohromady za 7092 zl. fl. 40 kr. ve stříbře, kterýžto obnos dle kvitance a vlastnoručního podpisu arcivévody Albrechta zaplacen jest 6. dubna 1848.

Obecní kovárna prodána a obecní kovář Václav Kratochvil musel od obecní kovárny ustoupiti; tedy jemu náhrada z obecní pokladny za odstoupení 40 zl. dáti od všeobecenstva povolena byla. Tohoto roku sněmem v Kroměříži robota zrušena úplně.

Vrchnost blučinská většinou síddila na Židlochovicích. Posloupnost pánů panství židlochovského je tato:

   Do r. 1349 Bohuš ze Ždánic a Archleb ze Židlochovic.
   R. 1349 - 1351 Aleš z Faulštejna.
   R. 1351 - 1353 bratří Jan ze Židlochovic a Aleš z Faulšfejna.
   R. 1353 - 1375 Jan, markrabě morav., bratr císaře Karla IV.
   R. 1375 - 1407 Jošt (Jedok), markrabě moravský.
   R. 1407 - 1420 Vilém Zajíc z Valdeka.
   R. 1420 - 1460 Hynek z Valdštejna.
   R. 1460 - 1481 Machna z Valdštejnu.
   R. 1481 - 1483 Anna z Valdštejnu a Hynka z Valdštejnu (sestry).
   R. 1483 - 1508 Kunka z Kravař a její bratří Jaroslav a Ladislav z Boskovic.
   R. 1508 - 1520 Vilém z Pernštejna.
   R. 1520 - 1548 Jan z Pernštejna.
   R. 1548 - 1560 Vratislav z. Pernštejna.
   R. 1560 - 1562 Jan Ždánský ze Zástřizlu.
   R. 1562 - 1565 Jaroš ze Zástřizlu.
   R. 1565 - 1598 Bedřich ze Žerotína.
   R. 1598 - 1616 Jan Dionis ze Žerotína.
   R. 1616 - 1638 Adam z Valdštejna.
   R. 1638 - 1640 Rudolf hrabě z Valdštejna.
   R. 1640 - 1666 Adam František z Valdštejna.
   R. 1666 - 1689 Maria Anna Františka (Helfens) provdaná za Oktavina Ladislava z Valdštejna.
   R. 1689 - 1691 Rozina Kateřina Isabela z Valdštejna.
   R. 1691 - 1743 Filip Ludvik hrabě Sinzendorf.
   R. 1742 - 1748 Leopold hrabě z Ditrichštajnů.
   R. 1748 - 1184 Karel Maxmilián kníže z Ditrichštajnů.
   R. 1784 - 1808 Jan Babtist Karel kníže z Ditrichštajnů.
   R. 1808 - 1819 František kníže z Ditrichštajnů.
   R. 1819 - 1822 Albrecht kníže ze Sachsu koupil panství za 1,500000 zl.
   R. 1822 - 1847 arcikníže Karel Ludvík; po něm jej zdědi1 jeho syn.
   R. 1841 - 1895 arcikníže Albrecht
   R. 1895 - 1918 arcikníže Bedřich, jeho synovec.
   R. 1918 je zabrala čs. republika jako majetek bývalého člena panovnického rodu.