Před světovou válkou, až do roku 1912, nebylo v Blučině rozdí1u v politickém přesvědčení, až na malé výjimky. V tomto roce byla založena v Blučině přičiněním inž. Kaše a jiných tělocvičná jednota Sokol, jež má své středisko u Brabců. Prvním náčelníkem byl Jan Gold č. 45. Tento rozvinul takovou činnost, že bylo poukazováno na Sokola jako na spolek směrů úplně pokrokových a nekompromisních. Kdo slyšel přednášky v Sokole, nepovažoval věc za vážnou. Členové Omladiny se domnívali, že sami členové Sokola boj proti církvi nemají v úmyslu, poněvadž všichni Sokolové do té doby byli katolíky, a vyslechnuvše přednášky v Sokole, měli hlavnímu upozorňovateli, faráři P. Ševčíkovi, za zlé, že brání rozvoji spolku národního, nestranného, tělocvičného a vzdělávacího. Čtením sokolských časopisů nabyli zase mnozí přesvědčení, že, i když Sokol zjevně proti církví katolické v Blučině nevystupuje, také o církev a kostel málo se zajímá a tím dán od některých náboženských horlivců podnět ke zřízení Skupiny venkovské omladiny. Oba spolky ve vzájemném styku vystupovaly vůči sobě přátelsky, až snad na neprozřetelné výstřelky některých příliš horlivých jednotlivců. Takový byl poměr členů obou spolků až do světové války.

Přišla světová válka. Všichni bez rozdílu odešli na vojnu. Činnost spolková odjezdem členstva v Omladině zanikla. Členové, kteří za války byli snad doma, navštěvovali opět místnosti u Brabců jak při divadlech, tak i při jiných oslavách.

Nadešel rok 1918. Válka zuřila ještě na všech stranách, ale do veřejnosti už pronikly zprávy o Čsl. legiích. Všude byl zájem o tyto hrdiny, a když. 28. října byla prohlášena naše republika, začalo posuzování, který politický spolek dodal nejvíce legionářů, zda Sokol či Orel. Všechna čest a sláva přičítána Sokolům, že vlastně jenom oni jsou dobyvateli naší svobody. Toto trpce nesly vrstvy nynější strany lidové.

Místní členové Sokola byli hrdí na slávu, která se pro osvobození národní Sokolům v této době připisovala. Členové Omladiny blučinské hrdost považovali za pýchu a tvrdili, že v legiích byl ten, kdo se tam dostal a kdo měl zájem o národní věc a že to byl stejně Sokol jako Orel, Omladinář atd. A dále členové místní Omladiny píší: "Tuto svoji hrdost znatelně jsme sami od Sokolů v Blučině pocítili, ač jsme skoro všichni zájem o Sokola měli a jej projevovali a někteří (Metoděj Haňka, Jan Malý, Josef Kratochvíl atd.) do něho vstoupiti chtěli. Doufali jsme, že to přejde, a byli jsme přáteli nadále. Tu však přivedli nás Sokolové sami k rozdvojení, ač jsme to velice těžce nesli. Při zábavách vedeny debaty o Orlu a přezdíváno jim černožlutých Rakušanů, a bylo posměšně na mnohé ukazováno. Největší urážky se nám dostalo při zábavě v Sokolovně. V nejlepší zábavě byla přerušena hudba a slova ujal se bývalý náčelník J. Gold. Mluvil o jednotnosti mezi chasou, při čemž na "černé" (kněze) ukazoval jako na rušitele národní jednotnosti. Tu teprve probírali jsme rozdíly mezi Sokolem - Orlem - Omladinou s použitím časopisů pokrokových i katolických a došli jsme k přesvědčení, že pro katolíka místo v Sokole není!" (Jednací protokol omladiny).

Před obecními volbami nastaly v obci velké politické boje a tu bylo rozhodnuto, že "Skupina venkovské Omladiny v Blučině" bude znovu zřízena. Dne 9. listopadu 1918 byla svolána schůze bývalých Omladinářů do kaplanky, kde obnoveni provedeno. Z předválečných členů se přihlásili jenom Vojtěch Tyc a Stanislav Přibranský, ačkoliv ve skupině před válkou v roce 1911 bylo 11 členů, v r. 1913 bylo 14 členů a v r. 1914 bylo nově přihlášeno 8 členů. Nových členů přihlášeno v r. 1919 přece 32.

Při schůzi zvolen předsedou Vojtěch Tyc, místopředsedou Antonín Klein, jednatelem Metoděj Haňka, pokladníkem Josef Horáček a protektorem František Studený 46.

Jako prvá činnost spolku bylo divadlo "Poměnky", které po různých těžkostech bylo pěkně sehráno. Výnos 250 Kč byl věnován na pomník padlých vojínů, 30 Kč na vrbický kostel a 10 Kč na české divadlo v Mor. Ostravě. Ke konci listopadu byla uspořádána schůze, na niž přišlo i 12 děvčat a zájem vzrostl tak, že koncem roku všech členek bylo již 29.

K vánocům tohoto roku sehrána byla starosvětská legenda se zpěvy od Weniga "K Betlému". Kus tento se hrál třikráte. Příjem by byl býval značný, ačkoliv musely býti pořízeny nové dekorace, kdyby se nebývalo muselo za několik lehkovážných členů zaplatiti 552 KČ útraty v hospodě. Též byly hojně odbírány časopisy: Naše Omladina, Dorost, Hlídka a Orel.

Dívčí skupina se usnesla v roce 1920, že vyvolí ze sebe komité, které rozproudí větší činnost v jednotě a větší péči bude věnovat kostelu. Předsedkyní komitétu byla zvolena Terezie Kleinová 89. Dne 8. února sehrálo se divadelní představení. Ve schůzí skupiny zle kárány divadelní zkoušky, jichž mnozí členové používali jako příležitosti ke schůzkám, lhostejnost ke katolickým obřadům a špatné mravy v kostele; 8. dubna bylo sehráno divadlo "Tři Marie".

Někteří členové navštěvují v tomto roce cvičení Orla v Hrušovanech a bylo usneseno na vzdory protivníkům proti jejich zlovůli založiti Orla československého, což se stalo 11. července 1920 a tím Skupina venkovské Omladiny likvidovala.