Od nejstarších časů pánem zvěře a honitby byla vrchnost, která pořádávala slavné hony a štvanice. Teprve roku 1853 ve veřejné dražbě najal si revír Václav Klimeš čís. 109 za 250 zl. Trati ponechal "pánům" židlochovským za 200 zl. a ostatek měl za 50 zl. sám. Tento revír měl pronajatý až do své smrti v r. 1872. Po něm honitbu pronajal Josef Zatočil čís. 138.

V r. 1912 honitba byla rozdělena ve tři revíry. I. obnášel 590,13 ha a platilo se z něho 200 Kč nájemného obci a 1000 Kč majitelům pozemků. Druhý obnášel 615,65 ha a nájemné činilo 620 Kč; třetí 418,41 ha a nájem 625 Kč. Z obnosu 2.245 Kč bylo mezi majitele pozemků rozděleno 1975 Kč.

V nynější době kopce si najali rolníci, kteří Cézavy pronajali J. Šillerovi; lesy má K. Hanuš; ostatek si najal Josef Kyrš, který honitbu proti vší tradici přepustil k velké škodě rolnictva státní lesní správě v Židlochovicích.

V paměti jsou boje, které o honitbu byly svedeny arcivévodskou správou. V této době obec je do krajnosti rozjitřena počínáním správy státních statků v Židlochovicích, která chová mnoho zvěře, jež všechno na polích kolem lesa zničí. Není pochopení, není dovolání. Rolníci mají dobrou výstrahu pro příští nájem a proto je třeba připomenouti si boj z r. 1912:

Katastr blučinský hraničí se statky markýze Gera, na kterých byl zaveden rozsáhlý chov bažantův. Bažanti ničili nejvíce úrodu rolníků v trati. Majitelem honitby byl markýz sám. Sobě vždy ponechal jen trať, kopce a les dal svým věrným a milým.

Rolníci se nemohli dovolati nápravy. I bylo sáhnuto k svépomoci. V r. 1912 svoláno asi 10 tajných schůzí na radnici a umluven spolek a plán proti arcivévodovi. Na věc se šlo na oko nevině. Požádáno o rozděleni honitby na 3 enklávy. Rada Jankowski, rodem Polák, jinak všemohoucí pán na židlochovském panství, úskok netušil a žádost ještě doporučil.

Když revír byl rozdělen, dosaženo dohody mezi honební společností a majiteli pozemků v trati, v tom smyslu, že se všichni zřekli honebného, které se pak platilo jen sirotkům a obci. Následkem toho usnešeno dražiti až do krajnosti. Krise mezi Blučinskými a arcivévodou dosáhla vrcholu. Zvěř lezla až do obce k domům a proto se projevila vzorná solidarita celé obce.

Konečně nadešel den dražby. Bylo to na podzim r. 1912. Dražilo se na radnici v Židlochovicích za účasti všech blučinských rolníků a četného občanstva z Vojkovic, Nosislavě a j. obcí.

Rolníky zastupoval starosta Jan Demal a arcivévodu rada Jankowski.

Za obrovského napětí a hrobového ticha počalo dražení. Provolána stará cena 800 K a J. Demal se přihlásil jako kupec. Načež rada Jankowski řekl: "Tysic korun víc!", takže cena ihned byla 1800 K. Nyní se házelo po 100 Kč, což vypadalo jako bombardování. Za hrobového ticha vždy se ozvalo slovo: "sto". Oči všech byly upjaty na dva dražitele. Tak to trvalo 1/2 hodiny, kdy rada Jankowski si vyžádal 1/2 hod. přestávku v dražbě a šel se přesvědčiti o jistotě rolnického vadia. Ke své velké radosti zjistil, že rolníci jako vadium položili vkladní knížky Rolnické záložny, kteréžto vklady nepožívaly sirotčí jistoty. Ihned proti tornu protestoval a již viděl dražbu zrušenou a sám by byl nájem dostal za vyvolací cenu.

Avšak ihned povstali rolníci František Štastný a Antonín Strava a dali si v Městské spořitelně Židlochovské vystaviti nové vkladní knížky na své vklady a v několika minutách položili správné vadium a tak dražbu zachránili, ačkoliv samí ztratili půlroční úrok.

Pokračováno znovu v dražbě. Když cena dostoupla 3300 K, vyžádal si rada Jankowski novou 1/2 hod. přestávku, v níž telefonoval do centrály o další instrukce. Odpověděli mu: "Dražiti do 3800 Kč!"

Opět počal boj. Když na obnos 3800 K přidal starosta Démal 100 K, rada se odmlčel a opustil místnost. Vydražení přijato s největšími sympatiemi všech vrstev. Byl to první veřejný odpor arcivévodovi v našem kraji. Všichni honební společnost podporovali, neboť bylo jisto, že škoda na poli přestane a také přestala. Kdyby ne války, trval by ten stav dodnes.

Žádný z rolníků tenkráte netušil, že bude kdy naše republika a nevěděli, že budou zase znovu ujařmeni lesní správou.