dějiny Blučiny
kostel, náboženské spolky a hřbitov


O postavení kostela blučinského se nedochovalo zpráv. Tolik však je známo, že původně stála jen 1oď pravá. Byl to původně kostelík malý a velmi starý. Možná, že pocházel už z doby Methodějovy, ne-li dřívější.

Nynější kostel "Nanebevzetí P.Marie" o třech lodích je nepravidelná, v různá období spadající stavba, obsahuje v sobě části z různých dob a slohů. K1enba nad bývalou kaplí sv. Barbory, potom část střední lodi, přiléhající k presbytáři, a spodek věže zdají se býti původní křížovou klenbou z doby přechodné. Dochované svorníky mají podobu lidské hlavy. Zbývající část střední a celá epištolní loď poukazují jen klenbou na pozdní gotiku. Ve svorníku nad varhanami čte se rok 1596. Ježto pod kostelní střechou mezi klenbami hlavní a Svatojanské lodi stojí zeď s krancem, zda se, že ona část zdí hlavní lodi byla kdysi venku. Přiléhající loď "ulička" neb nízká síň byla přistavěna asi r. 1720 pro ženy a hlavně pro bratrstvo sv. Barbory, které bylo zřízeno r. 1707. Kaple se připomíná r. 1691. Od hlavní lodi jest jižní (sv. Jana) oddělena dvěma nestejnými sloupy osmiramennými, z nichž bližší kněžišti je silnější.

Na kruchtě r. 1856 byly pořízeny nové varhany s 12 rejstříky a 8 pedály. Stavba trvala téměř 2 léta. Varhany pořízeny většinou z milodarů věřících. Jana Ježková, vdova z čís. 128 věnovala v závěti 400 zl., kostelní hospodář 100 zl., Martin Hanuš, soused z čís. 117 100 zl., obec dala 200 zl.
Staré varhany byly prodány za 200 zl. Tehdejší varhaník říkal, že nové jsou dobrým dílem a že jejich hra se ve chrámě rozléhá jako zpěv andělský ke chvále Boží.

Kruchta spočívá na 3 úplných a 2 přístěnných sloupích, poukazujících na přechodní dobu. Vítězný oblouk chybí; z původního hvězdovitého klenutí nad presbytářem zůstala jen polovice hraničící s lodí. Zvenčí jsou kolem opěráky. Okna bývala gotická a ozdobena kružbami, jež byly r. 1767 vytlučeny; gotická forma ustoupila nevhodným renesančním oknům. Roku 1895 zazděné části gotických oken byly očištěny a opraveny. Uvnitř byl kostel vymalován olejovou malbou roku 1897 za 4000 K Gustavem Přečkem, po deseti letech při opravě varhan přidělány 2 balkony ke kruchtě, čímž byl kůr o levý polokruh rozšířen. Stalo se tak brzy na jaře, takže o velikonocích se už na varhany hrálo. Oprava byla pořízena za 1700 Kč, což bylo uhrazeno dobročinnými dary.

Oltáře jsou 4. Hlavní z bílého mramoru byl postaven r. 1902 Janem Tomolou za 5071 K, vedlejší: 1. Sv. Jana Nepomuckého se sochou Sv. Josefa na epištolní straně, 2. svaté Barbory se sochou P. Marie v soujmenné kapli a 3. Bolestné P. Marie u pilíře v lodi.


Křtitelnice
Uměleckou památkou jest kamenná křtitelnice gotického slohu, podoby mohutného osmihranného kalicha, jehož každá strana jest zdobena kružbou a štítem. Do jejího polychromování r. 1897 býval na jednom štítku znak Ditrichštajna, na druhém P. Marie. V. Houdek ji kladl do 16. století, Moravská čítanka do pozdní gotiky. V lidu je zachována pověst, že pochází ze staré kaple Pendrovské. Na evangelijním rohu bývalo sanktuarium z r. 1691.

Dvě dolní patra věže náležejí do doby založení kostela. Vrch s ochozem kolem cimbuří a končící cibulovitou bání patří renesanci, v roku 1804 byla o poschodí ("o světlost") vyšší. Pod ni bývala v letech 1767 až 1850 sakristie. Na věži bývala kamna se zápeklím.

Z podsíňky věžní vedou do kostela 2 úzké, pilířem oddělené vchody, z nichž jeden teprv nedávno byl prolomen. Dvéře s kamenným gotickým ostěním, dříve venkovní, vedou nyní na kruchtu.

Na věží jsou zvony. Zachovaly se nám i písemné doklady, kterak tyto zvony byly pořízeny. Ve spise "Počet obecní celoroční na příjem peněz obecních všelijakých a jich zase vydání z městečka Blučiny za r. 1649, ve kterémž se počítá jedna zlatka za 60 grošů, jeden groš za 3 dinary." Od sousedstva zámožnějšího z Blučiny ku pomoci ve slevání zvonův při chrámu Páně dokonaných, almužny zádušní věnováno od Matěje Krchnianýho 2 zl., Tobiáše Bláhovýho 2 zl. 30 gr., Vilhelma Wajspintora 2 zl., Jana Ostinky 3 zl. a Matěje Nevyspala 3 zl.

Světa znalí, odvážní a zkušení, rovněž důvěryhodní sousedé z obce městečka Blučiny, totiž Lukaš Hejtliček a Jiří Böhm, byli od obce vysláni s listem žádajícím o peněžitou pomoc na slévání nových zvonův při blučinském chrámu Páně, do okolních některých v zemi markrabství moravského měst, městeček a panství. Sousedé tito cestovali do všech částí moravských a po čase se vždy vrátili. Peněz almužných vyprošených přijato 44 zl. 30 gr. Od kostelníka od sv. Jana Křtitele 1648 až do 4. července 1649, almužny kostelní do míška vyprošené a při službách božích od lidí složené přijato 7 zl. 10 1/2 gr.

Také zbylo metallu 1 cent. 30 liber, který byl mistru zvonaři prodán za 25 zl, avšak peníze nebyly jemu vyplaceny, nýbrž za práci jeho sraženy.

Jiřík Lucerna, občan z města Skalice, po své potřebě se vypravoval do země Vlašské; přijal na sebe žádost potřebnou, která na něho od obce městečka Blučiny v příčině nedostatku peněz na slívání zvonův nových v chrámu Páně městečka Blučiny vložena byla. Jiří Lucerna cestuje pěšky do Vlach navštěvovati cestou vznešené lidí, u nichž se prokázal listy od vrchnosti židlochovské a od správce církevního, almužny na nich žádal A tak po čase při navrácení se v dobrém zdraví z té své cesty, přinesl a odvedl almužny, mimo jemu za práci jeho smluveného třetího peníze, 27 zl.

Kromě toho z výnosu vinohradů r. 1648 k záduší shromáždilo se vína.3 bečky 2.vědra. Ty jsou vyšenkovány a zpeněženy po 5 gr. más. Utržilo se 127 zl. 45 gr.

Zajímavo jest, jak zádušní víno bylo shromážděno. Od vojkovské obce za postoupení obecního místa sousedům jejím při vinohradech, jim při jezeře náležejících v Nových horách, darovány 2 vědra vína. V kostelních vinohradech se urodila bečka vína. Po Metodějovi Nevyspalém, který z městečka Blučiny zběhl a po sobě zanechal ve vinohradech svých celou úrodu, úroda se svolením vrchností zanechána jest k záduší v množství 2 beček. Avšak na vinohrady na dílo, na vinobraní i na přivezení vína i na nádoby vynaloženo 11 zl. 58 gr.

V r. 1649 připravujíce se ouřad ke zřízeni nových zvonů s jistou vůlí jak dvojctihodného kněze Mikuláše Skřivánka, faráře židlochovského, a starších obojích, tak na zdůrazňováni vzácného a slovutného pana Václava Rektoris Roždialovského, hejtmana panství židlochovského, k vykonání práce ke cti a chvále Pána Boha a k budoucí památce dobré a chvalitebné u chrámu Páně městečka Blučiny, rozhodl se nejprve postarati se o mistra, který by takovou práti na sebe vzal a ji s pomocí Boží vykonati mohl. Našel se mistr Kašpar, zvonař z města Kladska, s nímž v přítomnosti lidí dobrých byla uzavřena smlouva. Smluvilo se, že dodá metalní materiál jeden každý cent za 4 zl. a 3 zvony ulije. Vynašlo se, že rozpuštěného materiálu se do nich vejde a slije 45 centů. Mistr Kašpar, zvonař, za slití obdrží od každého centu 4 zl., takže celou práci za 180 zl. vykoná. Smlouva tato s ním byla sepsána. Obec se zavázala jemu za stravu, dokud práci slívání zvonův nevykoná a při ní zůstávati bude, každého týdne po 1 zl. 30 kr. i na tovaryše dávati. Poněvadž zvony slíval 12 neděl, zaplaceno mu 18 zl. Poněvadž v neděli nepracoval, ale jísti musel, uvoleno jest jemu mimo smlouvu peněžitou každou neděli, pokud pracovati bude i s tovaryšem, ten den jej stravovati, za kteréžto jeho vystravování za 12 dní nedělních zaplaceno 5 zl. 15 gr.

Aby obec nepomlouval, uvoleno, jest se jemu přidati od obce 1 vědro vína, do něhož jest počítáno 52 mázů, máz po 5 gr, což činí na penězích 5 zl. 20 gr. Také jeho tovaryš obdržel na cestu na propití 1 zl. 49 kr.

Poněvadž mistr zvonař nemohl veškeré práce sám konati, byl mu pořízen jeden dělník, aby mu byl nápomocen jak při dělání forem a stavění pece a vůbec při všem, co tak zapotřebného by bylo. Takovou práci konal 7 týdnů a obdržel týdenně 1 zl. 10 gr.

Na obecní účet koupeny různé věci ke slévání zvonů potřebné: 4 libry drátu za 1 zl. 36 gr., 2 pytle srsti za 30 gr., 4 vědra piva za 6 zl., 20 liber loje po 6 gr. a za 30 gr. dvě krabice laťových hřebíků.

Pec byla postavena v boudě a také v ní pořizovány formy na zvony. Postavení boudy stálo 1 zl. 15. gr.

Když byla smlouva s mistrem zvonařem podpisována, byli přítomní lidé k tomu požádaní a s jistou vůlí vrchnosti vyslaní, jakož i osoby duchovní. Propilo se 3 zl. 22 gr.

Starý zvon spuštěn s věže a musel býti roztlučen. Od spuštění a roztlučení dáno lidem a robotířům na spropití od obce 1 zl. 15 gr.

Mistr zvonař potřeboval dva skřipce za 30 gr. Když zvony byly slévány, bylo mnoho diváků. Přítomni byli páni Patres židlochovští a officírové zámečtí, tak i lidé přespolní. Útraty vzešlé a sečtené zaplacené a dáno 4 zl. 30 gr.


Kůr a část klenby
Když byly zvony dohotoveny, byla v Blučině nebývalá slavnost, zvony byly křtěny. Ze Židlochovic přišli kněží a úředníci a jiní lidé přespolní procestvím do Blučiny, kde byli občerstveni, a obec zaplatila 4 zl. 15 gr. útraty.

Hřídele ke zvonům pořídili tesaři, rovněž připravili z dříví trámového pro vytažení zvonů lešení, dělajíce všelijaké potřeby k tomu bezpečné po dobu 2 neděl a 4 dnův; obdrželi odměny 6 zl. 43 gr.
Kovář od všelijakého díla jak při formách, tak od okování hřídelů obdržel 18 zl. 30 gr.

V obci ani v blízkém okolí nebylo tak dlouhého provazu k vytažení těchto zvonů na věž. Zapůjčil jej pan cajkmistr z Brna a sám byl přítomen, poněvadž se obával, aby na něm se škoda nestala, ježto žádný z mnoha lidí s ním zacházeti neuměl. Vytažení třech zvonů nebylo hračkou, nýbrž potrvalo 4 dny, po které pan cajkmistr byl od obce jídlem a pitím opatřován. Výlohy činily 6 zl.

Konečně šťastně a bez nehody zvony na věž vytaženy a zavěšeny. Řemeslníkům při tom díle pracujícím, jako: tesařům, kovářům a jejich pomocníkům učiněna jest za šťastné té práce dokonání potřebná hostina, při níž za jídlo a pití outraty vzešlé placeny 4 zl. 30 gr. - Rovněž konšelové, rychtář i pudmistr uspořádali malou hostinu "na rozehnanou" na znamení spokojenosti s prací mistra Kašpara, při niž utraceny 2 zl.

Vydalo se celkem na pořízení nových zvonů 300 zl. 10 gr.

První zvon byl 13 q těžký a byl na něm, nápis: "Anno Domini 1669 fusa est haec campana honorem Imaculatae Mariae, sanctissimae Matris Dei Excellentissimus D. D. Carolus Ferdinandus S. R. I. Comes de Waldstein, Dominus in Hradisc Wisan et Lantschin e t. c. tutorio nomine extrui fecit". (Zvon tento ulit r. 1669 ke cti bl. Panny Marie, Matky Boží, za podpory Karla Ferdinanda z Valdštejna.)

Roku 1667 se přede žněmi trhala hráz následkem stálých dešťů u velkého rybníka měnínského. Posel, který zvěstoval v Blučině nebezpečenství, které obci hrozilo, nařídil velkým zvonem šturmovati. Šturmování bylo tak silné, že zvon praskl; avšak lidé utíkali k rybníku hráz opravovati a také ji zachránili. Nyní počalo se v Blučině uvažovat, co s oním velkým, puklým zvonem. Přišlo se k názoru, že bude nejlépe požádati vrchnost o pomoc. Usneseno napsati pánům poručníkům a panu regentovi memoriál, totiž jakousi prosbu o pomoc. V Blučině v této době žádný již německy neumí, ani pan písař radní. Prosbu napsal úředník v Židlochovicích dvojmo a dáno mu 33 krejcarův které se zase písaři radnímu z jeho služby odečtly, ježto práce spadala do jeho oboru.

Suplikace byly zaslány 11. září 1667. Zvon byl r. 1669 přelit a vážil opět 13 q. Jaký byl původní nápis na něm, není známo. V r. 1900 opětně pukl a byl přelit Hilzerem ve Vid. Nov. Městě nákladem 1840 K. Vysvěcen byl v Blučině 9. června 1901.

Ke konci roku 1900 byl sdělán s věže. Sdělání nebylo lehké a jednoduché. Byly hledány různé firmy, které by zvon spustily, případně nový pak vytáhly a zavěsily. Ale žádný z odborníků se nepřihlásil. Konečně věci se ujal jíž + Antonin Honek, kovářský mistr v hrušovanské rafinerii. Z továrny si. vypůjčil veškeré potřebné nářadí a pozval si pomocníky: tesaře Jana Zehnala, zedníkv Václava Brabce, Josefa. Kratochvíle, Jana Jedličku a Jana Pekárka. Jmenovaní zvon spustili a přelitý opět zavěsili.

Práce byla provedena v nejlepším pořádku a bez nejmenší nehody. Zvon pak byl odvezen do Hrušovan na nádraží a zaslán k přelíti do Vid. Nov. Města a opět přivezen ve velké slávě.

Výlohy s veškerou prací byly nepatrné, čímž obec byla. ušetřena značného vydání.

Tímto zvonem se zvonívalo jen o velkých svátcích a při průvodech o křížových dnech. Také na výslovné přání pozůstalých, za zemřelé, ale museli zaplatiti nejvyšší peníz, který byl určen na zvony. Také se jím "šturmovalo", když hořelo v Blučině. Hořelo-li v sousední obci, zvonilo se menším zvonem, který byl requirován a nazýval se "Prostřední".

Druhý zvon má obraz Ukřižovaného s nápisem: "ao D. 1649 toho času ve městečku Blučině s pomocí Boží a vrchnosti tento zvon slit jest ke cti a slávě Pánu Bohu a Blahoslavené Panny na nebe vzaté." Váží 8 q a visí na věži dosud.

Třetí (4 q) míval nápis: "Anno 1649 ten zvon jest slit ke cti a slávě Blahoslavené Panny Marie Nanebevzetí s pomocí Boží a vrchnosti. S tím, Pán Bůh s námi. Toho času v městečku Blučině. (Pod ukřižovaným.) Za ouřadu Řehoře Vosoucha, Jiříka Krejčího, Jiříka Mátle, Lukáše Fantlíře, Jana Kopřivy, Matěje Grchňovýho. Za rychtáře Pavla Kmána a horného Jiříka Flodera."

Čtvrtý zvon (1.3 q) měl nápis: "Svatý Floriáne, oroduj za nás! Anno 1701." Poslední dva přelity r. 1858. Tyto přelité zvony byly dne 13. října 1858 posvěceny a zavěšeny. Byla to velká slavnost. Zvony přelil zvonař Vojtěch Hiller v Brně. První vážil přelitý 6 q a druhý přes 3 q. Světil je brněnský biskup. Slavnosti se zúčastnilo mnoho obyvatelstva. Tehdejší rektor Vavřín Slouk se školní mládeží zapěl více písní trojhlasných, ke slavnosti přiléhajících, mezi jinými "Zvonek na věži vesnické" od P. Kuldy s melodií od Křížkovského, "Slunéčko, když vychází.." ze sbírky "Škola a život" s melodií Říhovou, "Pán Bůh dobrý je" z I. čítanky s nápěvem rektora Slouka. Zatím co byly zvony zavěšovány ve věži, na věžním podloubí koncertovala místní kapela. Pak bylo zvoněno každým zvonem zvláště, potom oběma dohromady, nakonec pak všemi 4mi zvony, které krásně hlaholily do okolí v tonině E dur.

Náklad s přelitím, spojený činil 358 zlatých, z čehož 257 zl. bylo vyplaceno ze zvonového fondu a 101 zl. z obecní pokladny. Zvony byly čistě ulity a měly jasný a krásný zvuk.

Když Rakousku a jeho spojencům se nedostávalo kovu, sáhlo na statky nejdražší, na zvony. Dne 23. května 1918 byl na blučinské kostelní věži rozbit zvon a jeho trosky shozeny dolů. Zvonívalo se jím ve všední dny poledne. Vážil 324 kg. Dne 28. května téhož roku přijeli opět lidé, poslání úřady, aby odebrali z věže Velký zvon. Bylo to právě v pondělí svatodušní. Zvon byl opět na věži rozbit a odvezen. Lidé viděli, že zvon dlouhé léta visel na věží a nyní leží rozbit; zbyly po něm, pouze tři dolíky, které do země svým pádem vytlačil. 5. srpna byl odebrán i nejmenší z kostelních zvonů; vážil 154 kg. Zapomnělo se dávati císaři, jen co mu patří, ale s ochotou se mu dávalo i to, co Bohu ke cti ustanoveno bylo - ovšem proti vůli našeho lidu.

Maně vtírá se člověku Vrbova báseň:

"Plakala babička pro zvony,
plakala pro ně den celý,
každému říkala s bolestí,
jak pěkně vyzváněly.
Plakala, tesknila celý den,
Večer si do kouta sedla,
a s vnukem místo pohádek
o zvonech hovor vedla.
Vzpomněla, muži do hrobu,
jak pěkně zněly loni . . .
Potom si plačky postyskla,
jí že už nezazvoní . . .
Used jsem k babičce na postel,
bílé jí pohladil vlasy,
a řekl: "Babičko, neplačte,
zas přijdou lepší časy!"
"Neplačte, babičko, pro zvony,
tisíc let ještě žít chceme,
a že nám zvony sebrali,
proto snad neumřeme."
"Neplačte, babičko, neplačte!"
řekl jsem chvícíma rtoma,
"i když nám zvony sebrali,
srdce nám nechali doma!"
"Srdce je lepší než sám zvon,
srdce je z tvrdšího kovu,
a to nám, babičko, věřte mi,
zazvoní k životu znovu!"

V okně věže visí umíráček 32 kg těžký s obrazem sv. Josefa a Sv. Barbory.

Osud zvonů za války byl přímo strašný. Musely býti odvedeny na kanony, na nástroje k zabíjení lidí. Poslové míru měli vražditi. Co zloba lidská všecko nedovedla.

Oktavián hrabě Valdštejn potvrdil dne 11. července 1675 panu Janu Maxmilianovi z Luxenthalu, pánu na svobodném dvoře v Blučině, povolení na blučinské věži postaviti hodiny, začež zase občané blučinští povinní jemu jsou a to každý soused tři dni v roce a po 3 léta u něho zdarma pracovati.

V r. 1865 byly všechny kostelní zdi opraveny a dobře vápnem obíleny. Věž se omítala a obílila, schody na věž byly opraveny, okna obnovena. Na podloubí u hodin byla opatřena nová střecha, která byla pobita cínovým plechem. Rovněž cela báň byla obita novým plechem. Staré ciferníky byly obnoveny a ruky hodin pozlaceny. Báň musela býti dvakráte olejovou barvou "na měděnou modu" natřena. Práci provedl Josef Procházka a Fr. Reichel ze Židlochovic za 400 zl.

R. 1880 byla opětně opravena blučinská věž; byla totiž znovu obita novým plechem a očistěna, což provedeno za 700 zl. Také byly toho roku na věži zřízeny nové hodiny, za které na místě ve Vídní bylo zaplaceno 560 zl., dovoz a postavení pořízeno za 140 zl.

Ve dnech 6. - 26. září r. 1905 byla opět opravována věž. Při té příležitosti otevřena byla věžní báň. Byly tam nalezeny rukopisné památky ze století 18. a 19., které byly doplněny novými a společně do této báně zase uloženy. Poslední oprava věže provedena byla za p. faráře J. Stejskala v r. 1926. Věž je ozdobou i charakteristickým znakem Blučiny.


Náhrobní kámen Rebeky Jonatové z r. 1618
Ve zdi kostela u vchodu od školy zasazen je pomník, jenž ležel pod kostelními lavicemi jako náhrobní kámen i s erbem; má nápis:

LETA PANIE 1618, 12 DNE
MIESYCZE AVGVSTI O DVAU HODI-
NACH - PO POLEDNI ZIWOT SWUG
W PANV DOKONALA POCTIWA
PANI REBEKA MANZIELKA SLO
WAVTNEHO - PANA - MARTINA -
JONATY - MEZRZICKEHO - Z SSE
NBERKV - PISARZE - RADNIHO -
MIESTECŽKA BLOCZINY - WY
KONAGICZ WICKV SWEHO 39 LET
A - 6 MIESYCV - TVTO POCHOWANA
GEST A OCZEKAWA W NEPOCHYBNE
NADIEGI S GINYMI WERNYMI - BL
AHOSLAWENEHO - Z MRTWYCH
WZKRZISSENI - A TlELA OSLAWEN - .
Vedle znaku psáno: MI Z S - S.

Pomník tento zasazen v kostele v dlažbě za pastora Josefa. Při opravě kostela za faráře Vincence Ševčíka byl zasazen do zdi, aby písmo chozením neutrpělo. V kostele na témže místě byl pochován kolem roku 1620 i tento pán Martin Jonata Meziříčský, písař radní městečka Blučiny, neboť v obecních registrech z r. 1620 je psáno: "5. Septembris od Daniela Meziříčského za místo v kostele, kde Janata bratr jeho pochovaný leží, přijato 6 zl." Jeho náhrobní kámen je pod nynější dlažbou a chozením nápis zašel. Těla obou byla pochována v kryptě, která je pod kostelem a vchod do ní je přikryt dlaždicemi.

Za císaře Josefa II. bylo zrušeno přemnoho klášterů a jejich statek byl věnován na udržování potřebných kostelů a kaplí. Tento čin císařův vykládali si mnozí lidé nesprávně, podezřívajíce císaře, že chce pro svůj prospěch ukořistiti statky klášterní i církevní a říkali: "Jestliže císař může majetek kostelní si přivlastniti, aneb na věci světské věnovati, máme my rovněž takové právo, ovšem s tím rozdílem, že on statky kostelní béře ve dne, kdežto my v noci."

To se přihodilo i kostelu blučinskému v noci 7. listopadu 1783. Zloději vylomili mříže a vytlačili okno od sakristie a odnesli vše, nač přišli. Prefektuře kraje brněnského byl zaslán

S e z n a m

předmětů, které byly uloupeny na panství židlochovském, v brněnském kraji, ve farním chrámu v Blučině (Lučině) v noci ze 6. na 7. listopadu 1783 vytrháním pevné mříže a vloupáním se do sakristie.
Váha lotů zlatých krejc.
Stříbrná monstrance pozlacená i s hostiemi 100 260
Ciborium částečně pozlacené, z něhož hostie byly vyhozeny 30 60
4 stříbrné pozlacené kalichy i s patenami 110 165
2 stříbrné krabice, jichž se užívalo ku přenášení sv. večeře nemocným 14 28
Stříbrný křiž (pacifikal) s reliquiemi sv. Floriana, který teprve krátce byl zakoupen ve sbírce věci ze zrušených klášterů 39 1/2 56 15
Velká visací, silně postříbřená lampa, (zloději se domnívali, že je z ryzího stříbra) 25

Dohromady ukradeno předmětů v ceně 594 15

Po této krádeži, aby kněží mohli vykonávati své povinnosti, vypůjčeny byly dva kalichy z rajhradského kláštera, z nichž jednoho se používalo ku sloužení mše sv., kdežto druhého za ciborium. Dále byl vypůjčen kalich ze židlochovského zámku a od brněnských Františkánů.

Za těchto okolností žádal blučinský farář Karel Weis slavné brněnské gubernium jménem všech farníků, aby kostelu bohoslužebné nádobí ze zabraných klášterů bylo přiděleno, avšak neobdržel ničeho, poněvadž prý vše již novým kostelům a kaplím přiděleno bylo.

Konečně se farář chopil posledního prostředku. Našel v Blučině dva vhodné muže a to konšela Antonína Schaffera a úctyhodného starce Jana Böhma, které vyslal k císaři Josefu II., který právě přijel do Brna, aby prohlédl vojenský tábor u Tuřan a potom táhl do Olomouce. Toho dne nocoval v hospodě u "Černého orla" a přijal také blučinské poselstvo v audienci. Tito dva poslové předložili mu tuto, žádost:

"Náš vladaři!

Níže podepsaný starosta v Blučině prosí pro ten starý a okradený kostel, aby mu bylo vydáno se starých rozpuštěných klášterů 1 monstrance, 2 kalichy a 1 cyborium.
Tento kostel byl bestiálně okraden a užívá pouze vypůjčených věcí.
Je chudý; na částce peněžní má 693 zlatých; které to úroky nestačí na svíčky a jiné maličkosti.
Farář sám byl ve svém domě dne 2./XII. 1772 okraden a není mu možno k obstaráni kostelních věcí částkou peněžní přispívati.
Doufáme, že Vaše Veličenstvo nám naši prosbu neodmítne a ze starých sbírek rozpuštěných klášterů nás obdaří.

Anton Schaffer,
pudmistr
František Czingut,
rychtář
za celou obec Blučinu na panství židlochovském."

Císařská kancelář vydala pak:

"Dobrozdání:

K uspokojení obdrží blučinská obec od zásobovacího úřadu, vzhledem k tornu, že intervenovala u jeho výsosti: 1 ciborium, 1 monstranci, 2 kalichy, 1 pacifikál a lampu ze zásoby rozpuštěných klášterů. "

Na to obdržel kostel r. 1775 rnonstranci, kalich ze stříbra a kalich v menší ceně. Na místo pacifikálu reliquie sv. apoštolů i s authentikem a lampu z pařížské práce.

Dodatkem 15. června 1787 kostel obdržel ještě 1 pozlacené ciborium ze zlata a s českými kameny, 1 pacifikál a zlaté velum stříbrem prošívané.

Od Karla knížete Dietrichštejna, pána nad Židlochovicemi, obdržel 1 stříbrný, pozlacený, malý kalich, 2 malé krabičky k uschováni a přenášení svaté večeře a posledního pomazání.

Po tomto obdarování a přídělu nebylo již zapůjčených kalichů zapotřebí a byly majitelům navráceny. Avšak františkánský klášter v Brně byl v té době zrušen, pročež s vrácením kalicha se nespěchalo, neboť nebylo kromě státu, komu jej vrátiti.

Avšak 18. září 1789 obdržel farář od vrchnosti oznámení, že ve spisech františkánského kláštera v Brně, který v březnu 1786 byl zrušen, nalezen byl záznam o zapůjčeni měděného pozlaceného kalicha. Farář je důrazně žádán, aby obratem odpověděl, proč tento kalich byl vypůjčen, a zda to bylo nevyhnutelně nutné. Dále proč za takovou dobu ještě nebyl vrácen a konečně, zda si kostel za své peníze takový kalich koupiti nemůže.

Na tento přípis farář sdělil, že kalich byl vypůjčen v nouzi, v r. 1783 kostel byl vykraden, aby posvátné úkony mohly býti vykonávány, a když žádných bohoslužebných nádob nebylo, jistě vypůjčeni bylo nutné. Dále sdělil, že kalich dosud nevrátil proto, poněvadž jej nutně potřebuje, ježto se slouží více mší sv. a zároveň musí jíti zaopatřovati. Tolik potřebných kalichů nemá. Poněvadž blučinský kostel má základního kapitálu pouze 695 zl, z kteréhožto obnosu úroky činí 27 zl 48 kr., nemůže s tímto obnosem vystačiti ani na běžné kostelní vydání, tím méně pak na zakoupeni vlastního kalicha. Prosí proto vysoké gubernium o ponechání kalicha blučinskému kostelu.

Po farářově odpovědi kalich nebyl již žádán a zůstal v Blučině do r. 1810, kdy veškeré stříbrné a zlaté předměty, kromě lžící, musely býti odvedeny státu. Z blučinského kostela odvedeny 2 kalichy, 1 pacifikál a velká monstrance, sama v ceně 175 zl. v bankocetlích.

* * *

Kterého roku byla založena fara v městečku Blučině není známo, ježto se nedostává pramenů z této doby; toliko výňatek ze spisů matriky konsistoře olomoucké zmiňuje se o beneficiu blučinském, že právním patronem blučinské fary je panství židlochovské, které v r. 1675 ustanovila Ondřeje Ign. Grögeřa a v r. 1685 na tuto faru presentovalo Ondřeje Františka Weise; jména starších farářů katolických nejsou známá ani z knihy platební fary blučinské.

Otto Steinbach z Jestřebí, opat řádu cisterciáckého, ve svém spise v Praze a ve Vídni v r. 1783 vytištěném, pod nadpisem "Diplomatische Sammlung Historischer Merkwurdigkeiten aus dem Archive des gräflichen Cistercienserstiftes Saar in Mähren" píše:

V markrabském potvrzení jest výslovně poznamenáno, že hrabě Bočko a jeho tchýně Sibyla, vdova po Přibyslavovi Burggraském na Veveří, i její obě dcery, Euphemie, manželka Bočkova, a Alžběta její dcera .... ve Žďáře klášter založili.

Hrabě Bočko se svými příbuznými klášter velkomyslně podporoval a kolem r. 1243 nebo 1245 počal stavěti klášter, do kterého pak přivedl cisterciáky s opatem Konrádem ze slavného tehdy kláštera v Nepomuku. K jejich vydržování daroval jim některé vesnice, hlavně Žďár, Novawice (Nová Ves nebo-li Neudorf, která i Bertholdesdorf se nazývala), Hrušovany, Dobrou Vodu a .Jámu i se všemi poli a nivami, lukami i lesy. Dále patronátní právo ke kostelu ve Velké Byteši, třetí díl všech vinných desátků ve Skalici, v Pouzdřanech, Pavlovicích a Našeraticícb; kromě toho celý desátek v Kobylí, Pavlovicích a Zaječí.

V r. 1221 dne 27. ledna potvrdil olomoucký biskup Bruno tomuto klášteru veškeren přidělený majetek.

Tímto způsobem vzrůstalo jmění kláštera každoročně a znatelně; pokoj byl až do r. 1263, kdy Jan, farář blučinský (zu Blučina) podnítil rozepři ohledně desátků a kaple v Bertholdesdorfě. Tento Jan byl však zároveň kanovníkem olomouckým a měl mnoho přátel, kteří ho povzbudili a podporou ubezpečili; obžaloval žďárského opata před olomouckým biskupem Brunem z neoprávněného držení a žádal po něm nápravu. Bruno vyslyšel jeho stížnost a nařídil hradišťskému opatovi a některým olomouckým kanovníkům, jako Štěpánovi, Šimonovi, Alexovi a Janovi vyšetřiti, zda stížnost žalobcova jest oprávněná. Bruno chtěl celý spor v dobrém vyříditi a dne 9. května pronesl rozsudek v přítomností tamějšího kanovníka - děkana Bartoloměje, znojemského arcidiakona Haidolfa a ještě kanovníka Konráda v ten smysl: "Blučinský farář může sice i se svými nástupci farní právo na vsi a kapli podržeti, aniž mu smí býti bráněno Žďárským klášterem nebo jeho konventem; tomuto klášteru však náleží celá vesnice i s desátkem a výtěžkem, aniž mu ve svobodném jeho užívání zase farářem blučinským býti bráněno může."

V r. 1284 král Václav II., také pán na Moravě, kteréžto markrabství mu právě císař Rudolf Habsburský vrátil, ježto se oženil s jeho dcerou Gutou (Juditou), na důkaz své blahosklonnosti udělil na Moravě mnohé výsady, jimiž i žďárský klášter obdařil a tomuto v Praze dne 7. září své patronátní právo blučinské fary na spásu duše svého otce Přemysla Otakara II. postoupil a právo toto jmenovanému klášteru jako královské obdarování roku 1286 potvrdil biskup olomucký Teodorik, královna Judita r. 1288 a Gerard, mohučský arcibiskup, který 5.6. roku 1297 ke slavné korunovaci Václava II. a jeho manželky do Prahy přišel. Toto potvrzení udělil v Modřicích 20. června za přítomnosti olomouckého biskupa Teodorika.

Toho roku týž biskup poručil, aby klášter blučinskou faru obsazoval světskými kněžími a na uvarování svárů rozdělil důchody bohatě nadané fary takto: Klášteru připadl nadační dvůr, zahrada, 1/2 vinného desátku a velký desátek ze 40 lánů; faráři denní příjem, 1/2 vinného desátku, velký desátek z horných polí, všechny malé desátky, 2 lány a 6 nadačních chalup plným právem, mlýn nadační s činží 5 verduňků; klášter měl faráři sjednati lán k opravě dvoru a dávati na výživu ročně po 1 měř. žita a pšenice a 2 měř. ovsa.

Farář Ondřej koupil za 8 kop grošů roku 1384 od řezníka Kuncmana hospůdku, z níž se činže dávala faráři a kostelu, mezi starou farou a kostelem, a přestavěl z ní faru. Také Volný zaznamenává, že fara do této doby stála původně na místě domu čís. 21. Aby však zůstala posavadní činže, prodal 1/2 pozemku staré fary na úpravu dvoru za 4 kopy grošů žďárskému klášteru a zavázal jej odváděti činži i daň, která se platívala z bývalé hospody. Papež Bonifác IX., vzhlédna na škody, jež vytrpěl klášter válkami, přivtělil r. 1395 klášteru mimo jiné i faru blučinskou tak, že řeholníci žďárští měli vésti duchovní zprávu; příjmy připadaly klášteru. Týž papež r. 1404 poručil, aby faru v Blučině obdržel po dobrovolném zřeknutí faráře Mikuláše Gunthera Jakub z Hostěradic (Monumenta Vaticana V., 670).

Za husitských válek zmocnil se klášterních desátků Jindřich (Hynek) z Valdštejna a Židlochovic, proto jej r. 1436 pohnal opat Jan ze 130 hřiven, grošů, a že jim v Blučině po několik let béře jejich obilné a vinné desátky. Páni nalezli, že, což jest duchovního, o to nemá sahati. Kněz opat dal na to přísud. Kolem roku 1446 potvrdil klášter, že požitky svrchupsaných desátkův obdržel od pana Jindřicha. ("Jakož urozený p. Hynek z Valdštejna držel ve vsi Blučině desátky vinné i obilné k klášteru našemu příslušející jemu od pana z Kunštátu odevzdané a prodané, kterýchžto desátkův již psaný p. Hynek dříve psaný nám a klášteru našemu i s tím se vším, což od počátku až do této chvíle z těch požitkův desdtkův dříve psaných a práva obdržení požíval, mocně stůpil. Protož my svrchupsani opat a konvent dříve psaného p. Hynka propouštíme a mocí tohoto listu prázdna činíme. Ve Žďáře, 1446 ten den na Narození Matky Boži". - (Rajhradský archiv.)) Podobně roku 1447 týž opat žaloval Osvalda, brněnského měšťana, ze 30 hřiven grošů, že klášteru béře desátky z vinohradů nad Blučinou. Ještě roku 1481 opat Linhart pana. Jindřicha z Valdštejna žaloval z 1000 hřiven grošů, že "nám se uvázal v desátky vinné i obilné v Blučině i dvůr, ježto to spravedlivě k nám a k našemu klášteru sluší", a ze 400 kop grošů "že béře faráři a kostelu podací našeho i našemu v Blučině desátky vinné proti spravedlností faráře ..." (kniha půhonná, V. 369, 381).

Kostelní podací zůstalo při ždárském opatství do r. 1484. Tehdáž opat Lirit.art "znamenav velkou záhubu kláštera učinil smlouvu s Jaroslavem z Boskovic v desátky vinné a obilné a dvůr poplužní s kostelním podacím, v Blučině, že to všechno právo prodal za 1000 zlatých uherských, avšak bez desátku obilného, k němuž farář blučinský má právo i jiným jeho spravedlnostem bez škody a umenšení." Stalo se tak v Brně, v sobotu před hodem sv. Tří králů 1484. Král Vladislav potvrdil prodej v Budíně v úterý před sv. Jiljí 1490. Vloženo v desky 1500 (XIII., 23). Odtud trvá patronát při židlochovském panství.

Posledním katolickým knězem s počátku 16. století byl Šimon, za něhož byl ustanoven zvláštní oltářník při kapli Sv. Ducha. Bezpochyby je to dnešní poboční loď, kde dříve stával oltář Nejsv. Trojice. Brzy však obyvatelstvo odpadlo ke straně podobojí, od níž přešlo k luteránství; pastorem roku 1582 byl Ondřej.

Za tohoto pastora byly provedeny některé opravy; na faře a na kostele pořízena nová šindelová střecha, o čemž svědčí obecní účty z r. 1592, pořízené za rychtáře Šimka a horného Gregora Kelbla. Vydání toto je na kostel i na školu. Byl tenkráte zakoupen "stoleček, co před kostelem stoji, co almužnu dávají" za 6 gr. Koupeny tři provazy ke zvonům na věž, dáno za jeden 4 gr.; žejdlík oleje ke zvonům za 1 groš, koupeny hřebíky a panty ke zvoněni. Do kostela koupeny 3 funty vosku, na opravu střechy 10 tisíc hřebíků šindelových a 2 kopy hřebíků latních. Mistrovi tesaři dáno od přikrývání vazby nad kostelem i nad kaplí 1 zl. 10 gr. Opravena v kostele okna. Michal stolař dělal nová vrata ke hřbitovu za 4 zl. Na věži do světničky byla dána nová kamna za 1 zl. 15 gr. Kamna tato měla měděné komínové roury a bylo dáno k nim zápeklí. Rovněž spravena na faře kamna, okna a koupen provaz ke studni za 15 gr. Panu faráři Ondřejovi dáno služby od obce za celý rok 30 zl. - Vydání na kostel a na faru i na školu činilo dohromady 17 zl. 2 gr. 3 d. Mimochodem připomínám, že písaři obecnímu na celý rok až do sv. Jiří bylo dáno služby 22 zl., rektorovi od cvičení pacholátek 3 zl. a hlásnému na věži 14 zl. Hlásný měl téměř 5krát větší plat než rektor.

Roku 1596 byl pastorem Jan, roku 1614 Tomáš.

Za panování císaře Rudolfa II. ke konci 16. stol. přitáhlo do našich krajin mnoho cizího lidu, Němců, a nejvíce řemeslníků rozličného vyznání. Byli to Bratří novokřtěnci, luteráni, kalvíni, pikharti a jiní. Tito se v mnoha osadách usadili, založili tak zvané bratrské spolky, či dvory, nakoupili polností a tak se rozmnožili, že počali katolíky vytlačovati. Takovou obci byly Pouzdřany. V každé obci byl bratrský dvůr, v kterém byla všechna řemesla provozována. Takový dvůr byl jako továrna.

V Blučině byl též bratrský dvůr v čís. 90. Ty zahrady, které se za tím domkem nacházely, jsou ve staré pozemkové knize psané "zahrady od černých kostelů"; dle toho patřily černokněžníkům, jedné z těchto sekt. Tyto bratrské spolky se tak množily, že jich příslušníků v některém takovém dvoře žilo pospolu i několik set; ze svých výrobků se živili a bohatli. Měli též své kazatele, kteří se nazývali faraři. V Blučině měli r. 1615 kazatele jména Jiří Brayer, kterého však musili pro špatné chování odstraniti. Pak přišel český kazatel Josef r. 1617, jenž dostáva1 1/4 letně 12 zl, 15 gr. a jemuž obec koupila míru pšenice za 1 zlatý na oplatky k posluhování. Roku 1620 byl farářem Jiří. Odkud byl, není známo, ale žena jeho byla z Lipníku; v obec. registrech z r. 1620 je zmínka, že tuto ženu přívez1 z Lipníku Martin Hoffman i se všelijakými věcmi, za čež obdržel 8 zl. 30. dubna obdržel tento kněz od obce bečku piva v ceně 2 zl. 29 gr. 1 d. a 3 špichy soli za 11 gr.; také 26. dubna obdržel dvě vědra bílého vína na svatební veselí jako svatební dar obce Blučiny. Dle toho se farář Jiřík ženil počátkem května 1620.

Německým protestantům přicházel po Jiřím Brayetovi kázati Valentin Vigelius z Nosislavě a po něm Šimon Jan z Krumlova, kazatel německých protestantů v Měníně; konával bohoslužby v Blučině, Měníně a Židlochovicích.

Velké množství lidu nekatolického vyznání, svoboda a uznání, které od vrchnosti nekatolíci požívali, byly příčinou, že katolíků víc a více ubývalo a katoličtí kněží z okolí skoro všichni odešli. Nastaly zlé časy. Císař Matyáš, který dovolil svobodu náboženskou v Rakousích, nikoli však na Moravě a v Čechách, odvrátil tím od sebe národ český a tak ještě více strany náboženské znepřátelil. Dne 23. května r. 1618 byli císařští místodržící v Praze od nekatolických pánů okny vyhozeni a tím počátek odboje proti Ferdinandovi II. byl zjevně učiněn. Jindřich hrabě Thurn vtrhl se svými voji z Čech na Moravu. Dne 5. srpna r. 1619 setkala se císařská vojska s vojsky stavů pod vůdcem Bedřichem z Teufenbachu mezi Dolními Vistonicemi a Strachotínem, kde se strhla krvavá bitva, Císařští pod vůdcem Dampierem ztratili 1500 mužů a 2 generálové byli těžce zraněni. Adam z Valdštejna, tehdejší majitel panství žid1ochovského, byl upřímným katolíkem, přítelem císaře Maxmiliana II. i Ferdinanda II. a přitom zapřísáhlým nepřítelem povstalců. Vojska stavovská proto olupovala a sužovala lid na panství židlochovském značně dlouho a citelně.

* * *

Dne 11. března 1620 od Gregora Tomka podle poručenství Krystýny Tomkové, jeho manželky, na kostel a špitál přijato 30z1.

V tomto roce vydáno knězi Jurkovi služby:
Od neděle po sv. Valentinu knězi .Jiříkovi, správci církevnímu zdejšímu, za termín až po sv. Jiříkovi, quartálu dáno 12 zl 15 gr.
24. července témuž knězi Jiříkovi quartálu dáno za termín do sv. Jakuba 12 zl. 15 gr.
1. srpna témuž knězi Jiříkovi quartálu za termín k sv. Havlu dáno 12 zl. 15 gr.
23. ledna témuž knězi za termín k sv. Třem králům dáno 12 zl. 15 gr.
Za termín k sv. Jiřímu 1621 dáno 12 zl. 15 gr.
Tesaři Jiříkovi od dělání lavic na faru dány 4 gr.
2. března tesaři od dělání čtyř poliček na faře knězi Jiříkovi pro knihy dáno 1 zl.
29. března za 4 1/2 libry vosku na svíčky do kostela, za jeden šunt po 11 gr., dáno 1 zl. 19 gr. 3 1/2 d.
13. dubna zámečníkovi od spravování zámků a dveří kostelních 10 gr. 2 d.
30. dubna témuž zámečníkovi od spravení dveří a oken na faře a udělání jednoho klíče ke dveřím dáno 20 gr.
Od jednoho tovarychu, co písek a vápno k bílení pouze na kolečkách vozil, 3 gr. 3 d.
Za jednu měřici pšenice na oplatky na celý rok ku posluhování dáno 1zl. 10 gr.
25. července za špek ke zvonům dáno 2 gr. 4 d.
4. srpna za 1000 cihel vypálených cihláři ku potřebě na faru dáno 25 gr. 4 d.
Od dělání jedné zídky z těchž cihel na stodole dáno 12 gr.
16. srpna tesaři a kováři od spravování velkého zvonu na věži, aby dolů nespadl 1 zl. 6 gr.
7. listopadu židům sklenářům od zasklení sedmí oken na faře, podle sečtení dáno 4 zl. 6 gr. 3 d.
Stolaři od dělání rámů k týmž oknům a dvojích dveří ke světnici a komoře na faře dáno 7 zl.
Zámečníkovi za panty a zámky k těm dveřím a oknům 3 zl. 15 gr.
5. prosince zedníkovi od všelijakého podezdívání, správek i bílení na faře dáno 2 zl.
Kováři za jeden řetěz, babku ke dveřím, půl kopy podkovných hřebíků ku přibíjení lišt, též za železné nohy pod kotel na faru, dáno 1 zl. 4 gr. 5 d.

Po nešťastné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 nastal však obrat Počalo se vyšetřování zavedené Karlem z Lichtenštejna a trest stihl každého, kdo byl nalezen vinným. Velký díl statků byl provinilým odejmut a cizákům rozdělen, nebo prodán za babku a nekatolíci byli ze země vypovězeni. Později toto vypovídání bylo zastaveno, aby země nebyla bez obyvatel, za to však jinověrci byli honěni do katolických kostelů. Mnoho jich přistoupilo k víře katolické, ale mezi nimi velký díl těch, kteří byli jen na oko katolíky, tajně však svému náboženství byli oddáni a skrytě dle svých zásad bohoslužbu konali,. Bratrští novokřtěnci a mnoho jiných sekt opustilo všecko, co měli, a odešli nejvíce do Uher a tak zůstalo v každé osadě mnoho domů prázdných, které připadly vrchnosti. Pozůstalých katolíků bylo velmi málo a kněží žádných.

Adam z Valdštejna, který se teprve po těchto rozbrojích vrátil do Židlochovic, byl katolíkům velmi nakloněn a evangelíky nenáviděl. Jako patron svých farností přičinil se nedostatku kněží odpomoci tím, že učinil smlouvu s proboštem Jiřím Vojtěchem z Kostelic, kterou olomoucký biskup František z Ditrichštejna 15. března 1625 potvrdil a dle které klášter rajhradský za jisté slušné příjmy a desátky bohoslužbu na celém panství vykonával. Tuto bohoslužbu však zastával klášter jen krátkou dobu; již roku 1627 byl farářem v Židlochovicích Mikuláš Jan Reiser, který bohoslužbu ve všech osadách panství židlochovského konal, což se při tak malé lidnatosti lehce stát mohlo.

Roku 1633 oznámil židlochovský hejtman, že v Blučině ze 259 dospělých bylo 45 u přijímání a kostel roku 1630 pobořený vojsky stál opraven a zřízeno 5 menších a 2 větší oltáře.

V roce 1633 přijížděl do Blučiny katolický kněz ze Židlochovic pouze mši sv. sloužiti.

V neděli první v postě panu páterovi, slouživšímu zde v kostele mši svatou a kázání, při obědě dáno a s ním utraceno jídla a pití za 2 zl. 20 gr. 4 d.
V neděli Letare, pan páter, maje zde v kostele mší sv. a kázaní, utratil 1 zl 21 gr. 3 d.
V auterý velikonoční konaje pan páter ve zdejším kostele sv. mši a kázaní, utratil s panem direktorem ze zámku 2 zl. 12 gr. 4 1/2 d.
V máji pan páter, přijedouce s ním na partii též úřední osoby a sousedé, po konání mše sv. a kázání slova Božího, utratili za ryby, koření a jiné věci 5 zl. 23 gr. 4 d.
V neděli Exaudi utraceno po mši a kázaní 1 zl. 17 gr. 3 1/2 d.
V auterý svatodušní s p. páterem a jinými přespolními osobami utraceno 2 zl. 19 gr. 1 d.
Ve středu v den sv. Petra a Pavla s panem páterem utraceno 4 zl. 13 gr. 3 d.
V osmou neděli po sv. Trojici kněz utratil 29 gr. 6 d.
O posvícení zdejším pro pana převora rajhradského, když zde měl v kostele mši sv. a kázaní slova Božího vykonávati, vzato masa a jiných potřeb, též koření za 3 zl. 14 gr. 2 1/2 d.
Ve středu v den sv. Václáva o jarmace s panem páterem, panem hejtmanem i jinými, které sebou vzali, utraceno za jídlo a pití všeho 4 zl. 21 gr. 6 d.
25. neděli po sv. Trojici utraceno s nim 2 zl. 26gr. 3 d.
Ve středu po sv. Ondřeji pan páter vykonal v kostele přisluhování svátostmi. Utraceno s ním 2 zl. 27 gr. 3 d.
V outerý na sv. Mikuláše utraceno o jarmace s knězem a úředníky 9 zl. 25 gr. 2 d.
Od času sv. Jiří 1633 až do časti sv. Tří králů 1634 panu páterovi tři quartale po 7 zl. 15 gr. zaplaceny. Dohromady panu páterovi zaplaceno a s ním utraceno 68 zl. 18 gr. 3 1/2 d.

Útrata tato se zdá velká. I když se hostiny zúčastnili všichni "ouřadi", těžko je si mysliti, v čem mohli propíti 2 1/2 zl, když každý měl vína doma. Pracovní den, tovarycb, se čítal za 3 1/2 gr. a máz vina byl za 3 groše.
Dříve měli kněze v obci a platili mu ročně něco přes 80 zl. Nyní k nim pouze l4krát za rok přijel a zaplatili 68 zl.

Jirjovi Buchtovi a Jirj. Šmídovi, tesařům, dáno tohoto roku od spravování krovů, svazování jich na věži, též na věžce okolo cymbálu i nad cymbálem dle smlouvy 2 zl. 21 gr. 3 d.
Za dřevěný olej k namazání hodin dány 3 gr. 6 d.
Kovářovi za hřebíky 11 gr. 4 d.
28. května našemu kolářovi od udělání žebříku na věž, po kterém se k hodinám leze, dáno 3 gr. 6 d.
Za 400 šindelů a 500 hřebíků na přikrývání kostela zaplaceno 2 zl. 1 gr. 5 d.
Vydali 5 zl. 20 gr. na školu a kostel - tedy nemnoho.

Na penězích zádušních a kostelních r. 1633 přijato:
Od Balisara Blevera, purkmistra starého a spoluradních jeho 4 zl. 1 gr. 5 d.
23. prosince od Válava Vostinky a Václava Řezáče, kostelníkův, peněz v kostele do pytlíků od lidí darovaných odvedeno 2 zl. 24 gr. 3 d.
Vydáno 9. června za spravování a praní komže 10 gr. 2 d.
23. prosince v Brně za 2 svíčky do kostela koupené 5 gr. 1 d.
V Brně 4 velké svíce koupeny za 1 zl. 6 gr.
Item za 2 kropáče do kostela koupené dáno 12 gr. 5 d.
Panu Jakubovi Hortenochovi, zlatníkovi v Brně, dáno od spravování kalichů a pozlacování jich 3mi svými zlatými 4 zl. 8 gr. 4 d.

Vydání peněz na outratu při vykonávání služeb Božích r. 1649.
Dne 21. března po vykonání služby Boží pánom páterom za outraty v jídle a pití vzešlé zaplaceno 58 gr.
Dne 1. Aprilis po vykonání služby boží pánom páterom autraty zaplaceno 1 zl. 30 gr.
Dne 6. dubna po vykonání služby boží pánom páterom autraty v jídle a pití vzešlé 49 gr.
Dne 6. Máje po vykonání služby Boží o prvním posvícení chrámu Páně, budauce zde p. farář spolu s kaplanem a oficyry některými, autratv v jídle a pití vzešlé zaplaceno 4 zl. 10 gr.
Dne 29. Juni po vykonání služby Boží p. páterom autraty vzešlé zaplaceno 1. zl.
Dne 4. Juli po vykonání služby Boží, autraty p. páterom vzešlé zaplaceno 1 zl. 20 gr.
Na den sv. Maří Magdaleny po vykonání služby Boží autraty panom páterom vzešlé zaplaceno 1 zl. 30 gr.
Dne 22. srpna pří posvícení pak vykonané službě Boží za pány patres s jinými hostmi přespolními autraty za 2 dni vzešlé, zaplaceno 6 zl.
Na den narození Panny Marie po velké sl. Boží se panem páterom autraty vzešlé zaplatilo a dáno 1 zl. 20 gr.
Den sv. Matouše po v. sl. B. za autrátu panem páterem vzešlou dáno 1 zl 10 gr.
V den sv. Václava, při jarmace, po v. sl. Boží za autratu panem páterem a s jinými přespolními a domácími hostmi vzešlou, zaplaceno a dáno 4 zl 3 gr.
Dne 17. října po v. sl, B. utraceno s p. páterem 1zl. 40 gr.
Dne 14. listop. po v. sl. B. s p. páterem utraceno 1 zl. 9 gr.
Na den sv. Mikuláše po v. sl. B. s panem páterem utraceno 1 zl. 6 gr.
Na den sv. Jana v svátky vánoční po v. sl. B. utraceno panem páterem 1 zl. 15 gr.
R. 1650 dne 9. Januarii po v. sl. B. autraty panem páterem vzešlé zaplaceno 49 gr.

Počítáme-li v tomto roce jeden pracovní den na 7 gr., vidíme, že Blučinští s panem páterem a někdy i s jinými pány při hostině utratili na obecní účet průměrně 1 zl. což činí 8 pracovních dnů nebo 12 mázů vína, či jeden pracovní den rolníka i s potahem, což je jistě útrata značná, pomyslíme-li, že po těžkých ranách války třicetileté Blučina neměla ani 80 obyvatelů.

V roce 1655 utraceno při vykonávání služeb Božích:

Za purkmistra Jana Vostinky:

Dne 30. března, vykonávaje služby Boží pan farář židlochovský v kostele městečka Blučiny a po vykonání jích autraty v jídle a pití vzešlé zaplaceny 54 gr.

Za purkmistra Jiříka Flodra:

Dne 18. dubna, vykonávaje služby Boží v kostele v městečku Blučině pan farář židlochovský a po jich vykonání v jídle a pití utraceno 56 gr.
Dne 2. máje, o posvícení slaveném, vykonávaje služby Boží pan farář židlochovský, a po vykonání jich, jsouce k obědu pozván a někteří starší obecní s ním, autraty v jídle a pití vzešlé zaplaceno za ně 4 zl. 56 gr.

Za purkmistra Jiříka Šedivého:

Dne 8. Máje s panem farářem utraceno 1 zl. 37 gr.

Za purkmistra Václava Řezáče:

Dne 23. června po vykonání služeb Božích vzešly autraty 56gr.
Dne 29. června utraceno v jídle a pití s p. farářem 1zl. 7 gr.
Dne 22. července utraceno v jídle a v pití s p. far. 1 zl. 4 gr.

Za purkmistra Jana Vostinkv:

Dne 15. srpna, o posvícení držaném vykonávajíce služby Boží pan farář židlochovský v kostele městečka Blučiny, jsouce k obědu jako i za čtení a opravení práva horního, pan hejtman i někteří officírové panští s ním, pozváni, autraty při skrovnoti v jídle a pití vzešlé, zaplaceno 5 zl. 24 gr.

Za. purkmistra Jiříka Flodra:

Dne 28. září, vykonávaje službu Boží pan farář židlochovský autraty ‚v jídle a pití zaplaceno 1 zl. 24 gr.

Za purkmistra Jiříka Šedivého:

Dne 8. října utraceno s p. farářem 52 gr.
Dne 7. listopadu utraceno s p. farářem 1 zl. 3 gr.

Za purkmistra Václava Řezáče:

Dne 21. listopadu, autraty v jídle a pití s p. farářem 42 gr.
Dne 5. prosince utraceno s p. farářem 56 gr.
Dne 6. ledna utraceno za jídlo a pití s p. farářem. 1 zl. 16 gr.
V den sv. Jana, vykonávaje službu Boží pan farář židlochovský v kostele městečka Blučiny a po vykonání utraceno s ním v jídle a v pití 1 zl. 30 gr.

Za rok 1655 s p. farářem utraceno 24 zl. 37 gr.

V tomto roce při vykonávání služeb Božích od 1. března až do 27. prosince almužny do míšku v kostele od lidí složené podle rejstříku a kostelního vykázání přijato 3 zl. 23 1/2 gr.

Koupeny velké svíce voskové na oltář, 2 libry mýdla k přeprání aparamen bílých oltářních, koupeno panu páterovi křižmo, džbánek k potřebě do kostela, koupen špek na mazání panvic zvonů kostelních a za groš koupeno špendlíků k oltářní potřebě. Též jednou práno kostelní prádlo. Vše pořízeno za 2 z1. 16 1/2 gr.

Panu faráři židlochovskému, solarium jeho ročního zaslouženého, od starodávna přináležejícího, za rok 1655 až do sv. Třech králů 1656 zaplaceno a dáno 35 zl.

Od nasekání 10 sáhů dříví panu páterovi za celý rok od obce povinných, po 7 gr. od sáhu, zaplaceno 1 zl. 10 gr.

Vydání peněz na autraty s panem farářem na obědy pokaždé, když služby boží konal v chrámě Páně r. 1667.

Za purkmistra Jana. Kopřivy:

Dne 23. ledna a dne 6. února pohostěn a za obědy dáno 1 zl 50 gr.

Za purkmistra mladého pana Pavla Grajšera:

Dne 6. března po vykoukáni služby Boží, autraty za oběd s panem farářem zaplaceno 1 zl. 10 gr.

Za purkmistra mladého Martina Schillera:

Dne 27. března a dne 12. dubna po vykonání služeb Božích autraty za obědy s panem kaplanem zaplaceno 2 zl. 13 gr.

Za purkmistra mladého - Václava Lišky:

Dne 1. máje a dne 15. máje, konaje služby Boží sám pan páter, autraty s ním za obědy činí 2 zl. 3 gr.
Za obědy a autraty 31. máje, 26. června, 22. července, 31. července, 15. srpna, 4. září, 28. září, 11. listopadu, 20. listopadu, 6. prosince a 22. prosince po vykonání služeb Božích s panem kaplanem í farářem při obědech za jídlo a pití utraceno dohromady 18 zl. 28 gr.

Jiných příjmů ani vydání na kostel v tomto roce není. Všechna jídla v rathauze jak pro pana faráře tak i pro úředníky, byli-li náhodou v Blučině, připravovala teta Prajzerka; za takovou celoroční práci dáno jí na pár bot 1 zl.

Dne 30. června pánu faráři židlochovskému za půl léta dáno jeho platu 17 zl. 30 gr., v druhém termíně opět 17 zl. 20 gr., což byl plat až do Tří králů 1668. Tím jest panu farářovi jeho roční solarium z Blučiny za r. 1667 zaplaceno. K tomu měl z Blučiny ještě 6 sáhů dříví a některé desátky. Na celém panství židlochovském byl v Židlochovicích farář s kaplanem.

V roce 1671 stála fara pustá a vrchnost brala desátky, z nichž vracela faráři jen l0tý díl. Monstrance dosti veliká se ztratila za dřívějších dob.

V roce 1672 po předešlém faráři zůstalo v restu 1/2 vědra zádušního vína a tohoto roku jest požehnání božího ze zádušního vinohradu utrženo 1 1/2 vědra. Z tohoto zádušního vína dáno k vyšenkováni 1/2 vědra, jeden každý máz po 3 gr.

V roce 1672 zůstalo peněz kostelních na hotovosti i na dluzích 86 zl. 4 3/4 d. Kromě těchto peněz přijato za 1 3/4 měřice prodaných ořechů ze zádušního vinohradu 2 zl. 10 gr. Po vyšenkování 1/2 vědra vína, v r. 1671 rostlého, přijato za máz po 3 gr., dohromady 1 zl. 15 gr.

Též za příjem se pokládá peníz interesní od Pavla Freisera ze 20 zl 1 zl 12 gr.
Item almužny Páně tohoto roku v chrámě Páně přijato do míšku 8 zl. 37 gr.
Od Ondřeje Holobrádka z peněz 5 zl. 13 gr. 3 3/5 d. za tento rok interese přiato 18 gr. 1 2/5 d.

Summa obojího příjmu činí 99 zl. 33 gr. peněz zádušních a bylo s nimi hospodařeno takto:
Vincouru od obdělání zádušního vinohradu v tomto roce dáno 15 gr.,
bráčům od sbírání vína vydáno 12 gr.,
a presovníkům od vypresování 6 gr.,
od zpravení štoly dáno krejčímu 9 gr.,
za olej do lampy v tomto roce koupené dáno 5 gr.,
za sůl k svěcení dán 1 gr.,
za mejdlo na praní kostelních šatů 10 gr.
na. škrob na tytéž šaty 3 gr.,
a za svíci, které se o velikonočních svátcích potřebuje, 1 zl.
Při procesích o křížových dnech od nesení korouhví vydáno 18 gr.,
za svíčky do chrámu Páně dáno 1 zl. 24 gr.,
za novou koupenou "Agendu" dáno 2 zl. 15 gr.,
za praní, kostelních šatů 18 gr.,
za šňůrky 1 gr.
a za víno v tom roce při mších svatých vypotřebované a koupené dáno 58 gr.

Všech peněz zádušních vydáno 15 zl. 20 gr. Zůstává na hotovosti peněz zádušních 34 zl. 13 gr., totiž: za obcí i s 20 zl. peněz od Pavla Freisera položených, které se k příštímu oplacení vypůjčily, zůstává 46 zl. 41 gr., za Ondřejem Holobrádkem i s interesem 5 zl. 32 gr., pak poničených peněz z rolí pod Fialkami po nebožce Vissbindterce 10 zl., za kostelníkem Honsem Ssizem 3 zl., za Tomášem Hanuškou 5 zl., za Jiříkem Ssismau (Šišmou) 2 zl., a na starých dluzích se nachází 12 zl.

Kromě peněz byl také dobytek věnován na záduší. Z r. 1675 zůstaly v restu 4 kusy zádušního dobytka. Tyto čtyři kusy byly na živení u sed1áků a zdá se, že tito neradi zádušní dobytek opatrovali, protože u Říhy Kramasteka zhynula jedna kráva a roční jalovice a u Ondry Návedle zhynul roční volek a tak zůstala kráva u Ondry Návedle, od níž se má roku 1677 tele odstaviti.

Po předešlém počtu od starého auřadu vykonaném zůstalo v restu a zůstává 26 lib. metalu zvonoviny. Byl to snad zbytek po lití zvonů, kov, jehož již potřeba nebylo a čekal na odprodej. Každého roku jej starý auřad předával novému.

Příjem vína, peněz a dobytka zádušního, jakož i vydání vedl v evidenci úřad obecní.

V r. 1675 investován na blučinskou faru Ondřej Gregr a k ní přidány jako komendatní Měnín a Nikolčice s filiálkou v Křepicích, kamž většinou kněz. dojížděl na koni. Obdržel 35 zl. od vrchnosti a obce, desátek a farská pole ve jmenovaných obcích.

V r. 1678 bylo zádušního vína 9 věder. 3 vědra zbyla z roku 1677 a nově ze zádušního vinohradu z požehnání božího roku tohoto 1678 jest vytěženo 6 věder. K vyšenkování dána 3 vědra, máz po 5 gr a tak zůstalo v restě ještě 6 věder. Máz vína byl o 2 gr. dražší než r. 1676.

V roce 1677 zbylo ze zádušního hospodářství čistých 90 zl. 27 gr. V roce 1678 almužny Páně při konání služeb božích do míška od kostelníka přijato 10 zl. 40 gr.

Po vyšenkování třech věder vína přijato 12 zl. 30 gr.
Za prodané ořechy ze zádušního vinohradu utrženo 42 gr.
Od Ondřeje Holobrádka z peněz 5 zl. 50 gr. 3 d. interese přijato 18 gr. 3d.
Místo 2 1/2 měřice ječmene z rolí zádušního od obce dán 1 zl.
Z těchto peněz, které činí 115 zl. 42 gr. 3 d. jest dáno Jiříku Kopřivovi od dělání zádušního vinohradu dle s ním smlouvy učiněné 9 zl. 30 gr.
Od podkreftování, tažení, vyřezování a podsazování 650 oblouků od 6ti tovarychů po 9 gr. zaplaceno 54 gr., takže zádušních peněz vydáno na dílo vinohradu kostelního 10 zl. 24 gr.
Na všelijaké potřeby kostelní bylo pak vydáno:
Dne 20. Aprilis za provaz k malému zvonu koupený 5 gr.
Od vožení písku ke chrámu Páně spravováni dáno od 2 fůr 24 gr.
0d podezdívání pilíře a spravování zdi pří kostele, zedníkovi dány 2 zl.
Za 3 články do řetězu ke zvonu zaplaceny 4 gr.
Od dělání podnebesí, co se na Boží Tělo potřebuje, dáno kováři od pantíčků a kroužků 36 gr.
Na dělání nového podnebesí dány panu faráři 3 zl.
Od vyšenkování 3 věder zádušního vína dáno šenkýři 21 gr.
Malíři od pozlacení dvauch křížů a holí ke korouhvičkám dáno 1 zl. 30 gr.
Stolaři za ty kříže a hole 1 zl.
Za 2 libry mejdla ke praní kostelních šatů dáno 14 gr.
Za 2 libry škrobu dáno 8 gr.
Za Canon na oltář dáno 30 gr.
Za 3 1/2 lokte floru ke korouhvičkám a obrazům 17 gr.
Za 2 páry voskových svíček ke mši sv. koupených 54 gr.
Za červenou bursu a pallu dáno 1 zl. 15 gr.
Za škatuli na hostie 11 gr.
Za víno, které se v celém roce k službám božím vypotřebovalo 1 zl. 42 gr.
Za olej do lampy v tom roce koupený dáno 11 gr.
Na špek k mazání čepů u zvonů dáno 10 gr.
Za nový paškal 1 zl. 24 gr.
Od korouhví nošení při procesích dáno v tom roce 17 gr.
Za kadidlo v tom roce koupený 9 gr.
Poslu, který do Bračic poslaný byl 6 gr.
Za 2 páry voskových svíček na oltář koupených k Božímu Tělu 54 gr.
Za cveky, klih a barvu, též papír k barvení podnebesí 21 gr.
Za 1 loket plátna na kalich na míšek dáno 8 gr.
Stoláři od děláni podnebesí dáno 1 zl. 15 gr.
K velkým hodům za 2 páry voskových svíček 54 gr.
Item na sv. pannu Barboru za 2 páry svíček vosk 57 gr.
Za 1 libru voskových svíček v advent vypotřebovaných dáno 8 gr.

Vydáno celkem peněz zádušních roku tohoto 31 zl. 44 gr. a zůstalo zahospodařeno v restu 83 zl. 58 gr. 3 d. z nichž na hotově bylo 17 zl. 39 gr., na obci na dluhu 36 zl. 10 gr., za Ondřejem Holobrádkem 6 zl. 9 gr., též porůzných peněz z rolí pod Fialkami po nebožce Weissbinterze 10 zl., za Jiříkem Šišmou 2 zl. a na starých dluzích zůstává 12 zl.

Dobytka zádušního zůstává v roce 1677 u Ondry Návedle kráva a užitek té krávy 2 letý býček.

V roce 1676 stavěna fara, a jelikož peněz obecních již žádných nebylo, byly vypůjčeny na všelijaké potřeby obecní, totiž ke stavění fary a rathauze k příštímu oplacení povinných, peníze kostelní v obnosu 46 zl. 41 gr. a ze sirotčích peněz po nebožtíkovi Pavlu Šedivým 4 zl. 30 gr. a od sirotka nebožtíka Jakuba Pospíšila vypůjčeno 1 zl. 11 gr. a farář zřekl se platu 35 zl. ve prospěch stavby fary.

Jiříku tesaři od vystavení fary, dle s ním učiněného kontraktu, dáno piva 2 vědra.

Kromě toho náklad na stavění fary činil:
Sedlákům, kteří dříví přivezli z hor na faru, od maštale a za svíčky zaplaceno 1 zl. 36 gr.
Od vysekání trámů dubových a roštu do pivnice na faru dáno tesaři 1 zl.
Od přivezení takových trámů z lesa obecního dáno sedlákům od každého kusu po 12 gr., činí od 10 kusů 2 zl.
Item tesaři od dělání nového srubu na faře 36 gr. Za 3 libry pro všelijakou potřebu koupených hřebíků laťových po 10 gr., činí 30 gr.
Item, když se podruhé do hor jelo, utraceno 1 zl. 15 gr.
Za 7 přívazků po 6 gr. koupených vydáno 42 gr.
Za 32 páry krovů po 5 gr. 2 zl. 40 gr.
Od přivezení takového krovu z Brna formanům dáno 36 gr.
Za 2 kopy latí, po 51 gr. kopa, dáno 1 zl 42 gr.
Za 27.000 šindelových hřebíků na stavení fary 24 zl. 18 gr.
Za 2 putynky zedníkům pro hlíny vožení k faře koup. 5 gr.
Za 5 přívazků na faru koupených po 6 gr. 30 gr.
Za 8 kop laťových hřebíků na faru po 9 gr. 1 zl. 12 gr.
Za 1000 cihel 4 zl.
Od přivezení takových cihel od židlochovské cihelně formanu 30 gr.
Za 32 vrátnic v Brně po 23 gr. vydáno 1 zl. 20 gr.
Od přivezení jich z Brna 18 gr.
Za 4 měřice vápna na faru koupeného dáno 1 zl.
Ženám od vylíčení fary zevnitř dáno 24 gr.
Jiříkovi Svobodovi, tesaři, od vystavění fary, dle s ním učiněné smlouvy vydáno 26 zl.
Item zedníkovi od vystavění té fary 38 zl. 10 gr.

Takže celá fara, která byla před tím pustá a rozbořená, vystavěno za 110 zl. 14 gr. tehdejší měny. Ovšem kromě toho je ještě zvlášť účtováno 2500 kusů šindele na chlévy vrchní i dolní na faře za 3 zl. 12 gr. a tolikéž hřebíků, jichž cena i s přibitím je l zl. 54 gr. Na ty chlévy ještě koupeno 2700 Šindelů za 2 zl. 48 gr. Rovněž naděláno 33 kop došků, kopa za 3 gr. Od Tomáše Hanušky koupen 1 mandel latí na chlév na faře za 15 gr. a od Jana Ejvana 8 latí za 8 gr.

Na vánoce i faráři dáno koledy 30 gr. Do čeledníku pořízen nový stůl za 1 zl.

Oslava Božího Těla v tomto roce byla velkolepá. Mušketýrům a těm, kdož zvonili při procesí, dáno piva 24 mázů v ceně 40 gr. 3 d. Těm, kdož podnebesí nesli při procesí, dáno 20 mázů piva za 30 gr. Též těmto nosičům dáno na posilnění a uhašeni žízně truňku vina 10 1/2 mázu toho lepšího v ceně máz 5 gr., za něž zaplaceno 52 gr. 3 d.

Farář Ondřej Gregr odešel r. 1685 do Tuřan a faru obdržel Ondřej Weiss, za něhož r. 1691 byly v kostele 2 oltáře (P. Marie a Nejsvětější Trojice) a kaple sv. Barbory s oltářem. Sanctuarium stálo na evangelijní straně; škoda., že se nedochovalo, neboť bylo z doby, kdy byla křtitelnice dána do chrámu. Na věži byly 4 zvony. Kostnice stála u kostela. Pod kostelem byla krypta. Ke kostelu patřilo pole a 2 vinice. Farní les byl zničen předchůdci. Tento farář založil památní knihu r. 1685.

V roce 1701 byl investován na faráře Jan Haberland a odešel r. 1733. V Nikolčicích ustanoven r. 1728 exposita, ale farář podržel desátky a pole. Roku 1731 se Nikolčice zavázaly přispívati 1/4 1etně 17 1/2 zl. na kaplana, aby mívali v neděli vždy služby boží.

Podle záznamů se dovídáme, že před r. 1705 opět fara vyhořela. Z jaké příčiny nelze zjistiti; avšak dne 4. listopadu roku 1705 učiněna smlouva s Matysem Novákem, mistrem řemesla tesařského, a s ouřadem v přítomnosti pánů starších k vystavení fary po vyhoření, slibujíce on všecko zjednané dílo náležitě jak na poctivého mistra náleží, zhotoviti, žádného času nemařiti, tovaryše fedrovati a jim pilno dohlídati. Naproti tomu za jeho dobrou práci podle smlouvy učiněné má míti záplaty peněz hotových 50 zl.

Co peněz na úhradu stavby fary přijme, má se do cedule zapsati dáti. A tak přijal i utratil: Dne 18. listopadu 8 zl., po dvakráte dáno 8 zl. na Vše svatý 6 zl, více dáno jemu 6 zl., odvedl šenkýř za propití 2 zl. 45 kr., odvedl šenkýř propitých peněz 3 zl. 35 kr., na vánoční svátky dáno jemu 1 zl. 30 kr., slavkovským tesařům dány 2 zl., piva vypito 80 mázů za 2 zl. 40 kr.

Farář Jan Haberland dne 10. července 1728 prodal Jakubu Šillerovi 3 achtele vinohradu ve Starých horách vedle Jana Jiřího Raušera, kováře z Brna, za 42 fl. hotových peněz, kteréžto peníze kupitel Jakob Šiller panu prodavatelovi v hotovosti k vlastním rukám odvedl.

Téhož dne koupil též Hans Georg Raušer, měštěnín z. král. města Brna, 1 čtvrt ve Starých horách vedle Jana Rusa ležícího vinohradu, od pana Jana Haberlanda, ten čas zřízeného faráře blučinského, za 75 fl. hotových peněz.

Zároveň tento Raušer koupil 3 čtvrti v hoře Velkých Štumperkách vedle Jiříka Kratochvíle ležícího vinohradu od vysoce ctěného dvoji cti hodného kněze pana Jana Bernarda Haberlanda, ten čas zřízeného faráře blučinského za 135 fl., pročež se kupiteli Janu Jiřímu Raušerovi zápisem dle pořádku a práva horenského odevzdaly. (Ze zápisů horenských vinohradních z roku 1728 za horného Dobiaše Zapoměla).

Jiří Dočkal farářoval v Blučině do r. 1745, kdy zemřel. V roce 1749 dáno na Boži Tělo faráři místo oběda 2 zl., rektorovi místo oběda 30 gr. Starší obce, kteří nesli podnebesí, utratili 5 zl. 6 gr. V r. 1752 dáno farářovi koledy 1 zl., kaplanovi 17 gr., kostelníkům a pacholatům 10 gr. Pan farář vyměnil si v tomto roce 26 měřic pšenice; za jednu každou měřicí obdržel vědro piva a dostal tedy 6 beček a 2 vědra piva.

Po něm nastoupil Augustin Jünger (1751-17611). Po tomto zdědil kostel 2193 zl. 19 kr.

V r. 1752 na sv. Jana Nepomuckého dáno rektorovi za musicirování 8 kr. a při Božím Těle tohoto roku kostelníkům, pacholatům. a nosičům dán 27 kr. Na Sv. Marka, v křížové dni a na sv. Floriána kostelníkům dáno truňku za 1 zl, 4 kr., rektorovi na hratí 1 funt svíček.

Již od minulého století v mnohých místnostech Moravy rozptýleně žili lidé ve věcech víry podezřelí; také ve farnosti blučinské ve vesnici Niko1čicích byli takoví kacíři, jak následující opis dekretu na P. Augustina Jüngera, faráře blučinského, jest toho důkazem.

Ctihodný v Kristu nám drahý!

Velice bolestně dotkla se nás určitá zpráva, že hrozné zlo kacířství pro duši zhoubné nyní zvláště ve vesnici Nikolčicích panství židlochovskému poddané a v jejich sousedních místech začíná se šířit a velmi bujet.
Jako tedy v přiloženém seznamu míst, ve kterých lidé z kacířství podezřelí mají býti vyhledáváni, také Tvoji farníci částečně jsou tím dotčeni a ve jmenovaném místě stejným podezřením obtíženi.
Proto Tobě tímto co nejpřísněji ukládáme, abys ve všech místech Tvé péči svěřených, zvláště však v místech podezřelých se vší opatrností zařídil visitaci (prohlídku), což nejlépe a nejvhodněji státi se může při příležitosti spisování počtu a stavu duší, abys příležitostně vnitřní stav domů prohledl a seznal, jaká znamení pravého náboženství a svatě víry v nich se nacházejí, osoby v nich přebývající, abys vyzkoušel dle Tvého dobrého zdání a nábožensky je prozkoumal, zvláště však, abys jednak sám, jednak jinými kněžími a také zkušenými dobrými katolíky dal pátrati, zda lidé nemají kacířské knihy, takové pak u nich nalezené odejmi, o přechovávání jejich je vyslechni a knihy zároveň s výslechem sem pošli.
Pátrej dá1e, zda mají v domech svěcenou vodu a svaté obrazy, zda pečlivě navštěvují Bohos1užby, zda mládež posílají do školy? Ty pak, kteří v těchto věcech jsou liknavější, bedlivěji vyslýchej a na způsob jejich života zvláště pozor měj.
Poněvadž pak mnoho na tom záleží, jak učitelé v mravech, ve ctnostech a ve způsobu vyučování vynikají;
proto na tyto poměry pilně hleď, především však předepsané katechese se zdvojenou pílí konej, jak v kostelích tak ve vesnicích a v soukromých domech dospělé i mládež v pravdách svaté víry zkoušej a vyslýchej a ve spravedlnosti křesťanské dobře vychovávej, a všech prostředků, které k vyhubení tohoto smrtonosného duševního moru za prospěšné uznáš, neúnavně užívej a neustávej; konečně cokoliv, vykonav všechno, co se nařizuje, shledáš, pro další nařízení bez meškání sem sděl. Dáno v biskupské kurii Olomucké dne 15. března 1754.

Leopold hrabě z Egktů.

Před i po roku 1750 Otcové společnosti Ježíšovy (Jesuité) jako misionáři všeobecnou duchovní pravomocí obdařeni dle vhodné potřeby jak v místě tak v jiné části diecése zřizovali svate misie, to jest duchovní cvičení k lidu, který ve1mi četně se jich zúčastňoval, z lešení na veřejných ulicích pro ten účel zřízených (poněvadž kostely nestačily pojmouti zástupy lidu) ‚kázali, zbožné písně v jazyku národním zpívali, průvody spojené s odpustky pořádali, kajícníky, kteří odpustky získají, od vyhražených hříchů rozhřešovali, modlitební knížky prodávali, a na konec na památku dokončené misie dřevěné kříže venku stavě1i.

Takoví Otci Jesuité, 5 mužů, roku 1756 také v židlochovicích a později v Nikolčicích sv. missii konali. Když zrušen byl řád Jesuitů, na místo nich nějaký P. Jan Koržiska, muž zbožný a horlivý (k němuž jiní kněží jako i Petr Giržicžek, pozdější děkan Bučovický, přeslavný pohotový kazatel se připojil) podporován mocí její cís. a král. výsosti Marie Terezie a biskupů, moravskému lidu sv. misie konal. Tento muž obyčejně vyslýchal ve víře podezřelé, rozkazoval, anebo také za přispění světské mocí nutil sobě vydat kacířské knihy; roku 1770 v Nikolčicích některé takové knihy po domech našel. V onom čase, když farářem v Blučině byl P. Jan Brunn, udánj byli obyvatelé Nikolčičtí Jiří Brichta, Tobiáš Brichta, Vavřin Michálek a jiných 17, kteří na základě dekrétu bisk. konsistoře olomucké byli ve věcech víry poučeni a rozkázáno jim složiti veřejné vyznání víry a k výstraze druhým, odsouzeni byli k práci panství židochovskému trvající šest týdnů; za nějaký čas potom k dobrému se navrátili, kostely navštěvovali a jiné dle katolického obyčeje konali, ale nedlouho potom řeči proti římské církvi zase roztrušova1i. Tehdy nástupce P. Jana Brunna farář Weiss často do Nikolčic spěchal, v kázáních články víry, které byly napadány, probíral, v domech buď Jiříka Brichty nebo Jakuba Strouhala, Pavla Strouhala, Jakuba Bedřicha anebo jiných rozmluvy (přednášky) pořádal a takové důvěry si získal, že mnozí sousedé muži i ženy v uvedených domech se scházeli, své pochybnosti přednášeli, knížky a své bible odevzdávali.

Když tedy farář po celou dobu letního času doma v Blučině časně poobědvav, kolem jedné hodiny do Nikolčic přicházel a tři nebo čtyři hodiny každou neděli touto nikoliv lehkou, ale sobě příjemnou a sladkou prací ztrávil (při kterýchžto rozmluvách nemálo se divil, jak pevné a vážné námitky jinověrecké knihy obsahují a jak závažné otázky se mu od venkovanů předkládají, a proto použil znění Písma svatého a často musel více textů citovat, aby sporné otázky vysvětlil, venkovany poučil a vzdělal) mohl si za několik roků blahopřát, že u nikoho se nevyskytují zvyky nebo znamení, jež by svědčila o nepravé víře.

Avšak jaká bolest! Když předně v částech moravského Valašska, na příklad v dekanátě uhersko-brodském v Broumově, v meziříčském u Rožnova v Pržné, Hrozenkově, Vsetíně a v jiných místech tak četní tajní kacíři se vyskytovali, že když některé z nich podařilo se zavřít, nebo potrestat, na četných místech se bouřili; neboť se již odvažovali Otcům misionářům, duchovním správcům a svým pánům do očí odporovati, svatými obřady veřejně opovrhovati, bezbožná shromáždění navštěvovati.

Když za druhé za příčinou odstranění zla komisaři víry od vídeňského dvora do oněch částí země byli posíláni, aby se snažili ony lidi dobrým a mírným způsobem přivésti do církve katolické; komisaři oni však (mezi něž ze strany biskupské posláni byli P. Jan z Hayů, probošt mikulovský, pozdější biskup Králove Hradecký, P. Antonín Vittula, farář v Rakousích nedaleko Vídně, později probošt; ze strany politické od gubernia brněnského pan Horn a jiní logografové, tajemníci a krajští představení) nadarmo pracovali, důvody vědecké, modlitby, řeči nadarmo vysílali.

Konečně když za třetí oni lidé z Valašska, svým v jednotě víry známým lidem v kraji Brněnském, Znojemském atd. důvěrně psali o práci inqaisitorů, kterou s nimi v krajích Valašských měli a zároveň po emisarech oznamovali, že pro rozdílné míněni v náboženství bez trestu vyvázli a že bude dovoleno ponenáhlu setrvati svobodně při svém soukromém přesvědčení, konečně za těchto bouřlivých okolností také v Nikolčicích opět někteří odpadli od katolického náboženství.

Že počet nekatolíků skoro všude vzrostl po uveřejnění tolerančního patentu r. 1781, způsobili falešní poslové, kteří prohlašovali, že císař Josef II. nebude chránit římskou církev, a že nekatolíky obdaruje osvobozením od roboty a některými jinými výsadami, a tak se stalo, že v naději tak velikých prospěchů hmotných a klamně rozšířených předpokladů, takový počet žádal být připočten k nekatolíkům, že se Provincie (země, vláda?) zhrozila. Mezi nimi byli většinou lidé tak nevzdělaní a nauk nekatolických neznali, že u komisí politických v Židlochovicích, v Nosis1avi a v Kloboucích zřízených ani nevěděli k přijetí čeho, nebo které sekty byli svými svůdci přivedeni; konečně po dlouhém vysvětlování a otálení někteří se přihlásili k vyznání augsburskému, jiní k helvetskému, později však vedením Jana Bartoška, obyvatele nosislavského, kdysi vojáka, který také své přívržence a emisary měl, skoro všichni se přihlásili k učení helvetskému. (Někteří byvše otázání, jakého náboženství jsou, odpověděli: Jsme Bartoškové víry. Jaké viry je Bartošek? Takové, jaké my jsme. Jak se ta víra Bartoškova jmenuje? Formanská, chtějíce říci: reformovaná víra. Jiní sliby byli ohlupování: že prý, když kdo z nich 1 zl. na střechu hodí, jemu místo jednoho jich 20 dolů spadne.) To když se stalo, byl P. Frant. Schuppler, Th. Dr. kněz z Veliké Týnice (Velkého Týnce?) farář a děkan mocí biskupa a slavného gubernia vyslán k vyšetření náboženského smýšlení lidi a v židlochovském zámku r. 1782 každého zavolaného poddaného, který tvrdil, že je nekatolíkem, osobně jednotlivě se dotazoval o jeho stavu náboženském a v protokolu poznamenal, že všichni takoví dávají si jméno helvetů, ačkoliv o helvetech po celý život svůj ani neslyšeli, tim méně pak znali učení této sekty.

Postupně v Nikolčicích 39 rodin, 179 osob se přidalo k nekatolíkům a nechtěli již slyšeti o tom, k němuž před tím měli takovou důvěru, a tak se stalo, že (poněvadž bylo dovoleno katolickému faráři mocí svého kněžského úřadu nemocnému útěchu poskytnouti a zároveň příležitost k návratu do katolické církve) farář Karel Weiss navštívil v neděli těžce nemocnou ženu a rozmlouvaje s ní přátelsky o nastoupení jisté cesty k spáse, znenadání tak velikým zástupem helvetů obojího pohlaví byl obklopen, že sotva dům oné nemocné osoby ve svých místnostech mohl je pojmouti; neboť sotva farář vstoupil do domu nemocné, helveti jeden po druhém vytáhli knihy, přinesli své bible a začali se přít. Když farář na chvilku se vzdálil, uchopili okleštěk z otýpky, který přinešený spatřil; ale poněvadž vně a kolem domu venku mnoho katolíků z části ze zvědavosti, z části z touhy po rozmluvě shromážděných spatřil, proto nezalekl se potěšit se přícírni se helvety a jim odpovídat a tak po čtyři hodiny náboženskými zbraněmi bojovat. Budoucně pak farář nenavštívil více zatvrzelých útočných helvetů, ale katolické domy navštěvoval, u Antonína Matyška v domě prostranném s velkou světnicí shromažďujícím se katolíkům duchovní chléb lámal, pravdy pravého náboženství vysvětloval, takže, jestliže někteří byli jako třtiny větrem různých nauk se klátící, ty v Kristu posilňoval, upevňoval a k obraně proti známým námitkám helvetů schopné a odhodlané věřící z nich učinil.

Během tohoto roku cís. král dvůr víc a více byl poučován a nabyv zkušenosti, že přemnozí venkované byli dohnáni k jiným náboženstvím buď z naprosté nevědomosti o svatých pravdách, nebo z klamné naděje po pozemských statcích, či svévolným zneužitím toler. patentu, nařídil: Žádnému není příště dovoleno přejíti k helvetům aniž by se dříve nepodrobil pečlivému vyučováni ve věcech katolické víry po dobu 6 týdnů. K faráři se tedy dostaviti musili, kdo zamýšleli opustiti katolickou církev, a takoví, kteří ze vzdálených míst přišli, každodenně od faráře 4 groše ke své výživě dostáva1i, tak jakoby ten farář měl chtě nechtě platit za vinu bloudících.

Matouš Hrozek se svou ženou z Měnína, Pavel Lízal se ženou a syny z Nikolčic, Jonáš Dvořák z Blučiny každodenně objevili se na blučinské faře, potom zkoumajíce úmysl svůj, zda chtějí zůstati katolíky, aneb k nekatolíkům se přidati, obdrželi od faráře vysvědčení, že se zúčastnili po 6 týdnů katolického vyučování, kterým vykázavše se u panství a U královského hejtmana kraje Brněnského, obdrželi písemné dovolení budoucně veřejná cvičení helvetského náboženství bez překážky navštěvovati.

Z těch však, kteří v Blučině vyučování ve víře se podrobili, obrátili se a znova katolické náboženství buďto veřejně při slavné bohoslužbě, nebo soukromně v sakristii za přítomnosti svědků přijali tito Nikolčičtí: Kašpar Záblacký i s rodinou, 4 osoby, Václav Havlíček, 6 osob, Vavřinec Bedřich 1 osoba, Jakub a Benedikt Aniášovi 2 osoby, Jiří Strouhal 4 osoby. V Blučině: Antonín Zapoměl 1 osoba a Jonáš Dvořák se ženou 5 osob. Avšak tito dva, Jonáš Dvořák a manželka jeho následujíce rodinu Martina Sklenáře, jehož žena pocházela z přízně výše zmíněného Jana Bartoška, opět k helvetství se přidali.

Mnozí sice vyznávali, že by snadno se chtěli vrátiti, ale k návratu se neodhodlali, poněvadž radili se u takových lidí, kteří ani sobě, tím méně jiným mohli poraditi, ba kteří snažili se nerozhodného ještě více oslepiti částečně jedem svobodnějšího života, částečně poskytováním pomoci a peněz chudobnějším, aby jím to nepřipadalo za těžko mimo to, co katolickým farářům v desátcích a v potravinách odvádějí, také nekatolickým pastorům, na příklad jednu nebo dvě míry pšenice a nadto něco v penězích každoročně odváděti.

Michael Blažek, kterého nosislavští helveti z Uher přivezli, první zaváděl augsburské učení. Ten bohaté příjmy dostával, vším potřebným pro kuchyň a stůl, právě tak jako dobytkem a drůbeží oplýval. Farnici jeho, helveti z široka daleka z panství Slavkovského, Židlochovského, Kounického a Miroslavského množství prostředků k živobytí hojně mu přinášeli.

Litovati dlužno, že přemnozí poznali katolické náboženství skutečně spasitelné (vždyť někteří zvláště v době 6tinedělního cvičeni faráři upřímně řekli: "Třebas dobře máte, my Vám Vaše věření nehaníme, ale přece nás nemůžete nutit, abychom katolíky byli; to naše nynější věření nemůže nic zlého býti, poněvadž ho sám pan císař chce a všem dovoluje) a přece z pravé cesty zbloudilí, a pozemskými výhodami jsouce zaslepeni nerozeznávali, že něco jiného jest trpěti, či dopustiti a něco jiného chtíti. Pán Bůh dopouští, ale nechce zlo. Císař prý zamýšlel tolerančním patentem pro všeobecné dobro k povznesení průmyslu a obchodu cizozemce do svých zemí přilákati, nechtěl však poddané své římské katolické víry zbaviti. Cizozemců však málo se přistěhovalo.

Blažený onen bude, jehož blud neovládl.

Naděje dobrá často krutě zklamána bývá.

V jiných spisech čte se o chlapci starém 16 let, Matěji Nečasovi z Nosislavě, který ke sv. přijímání přistoupil, velebnou svátost přijal, z úst vydělal a domů přinesl.

Nebo o Matěji Listovi, který za života první ženy usiloval vzíti si druhou, sluchu u soudce spravedlností našel, ale u dvoru císařského při svou ztratil.

Florian Šváb působil v Blučině od června 1761 do r. 1765. Dle farního protokolu přijal r. 1763:

od patronátu35 zl.,
roční kvartál 4krát po 17. zl. 30 kr, od obce70 zl.,
na varhaníka od obce12 zl.,
sud vína prostřední velikosti na mše Sv. v ceně3 zl.,
za proceství na Boží tělo2 zl.,
koledy od obce1 zl.,
na Sv. Jana Nepom. za zpívanou mši sv.1 zl.,
na sv. Floriana za zpívanou mší sv.1 zl.,
v den sv. pany Barbory od jejího bratrstva20 zl.,
na vzkříšení od obce6 zl.,
za 5 zpívaných requií od obce5 zl.,
za 4. zpívané requie od obce2 zl.,
za vykonávání služeb božích v Měníně26 zl.,
na sv. Marketu2 zl.,
koleda po Blučině vynesla15 zl.,
koleda po Měníně vynesla1 zl. 24 kr.,
od ovčáka ve dvoře koledy neobdržel0 zl.,
koleda po Nikolčicích vynesla1 zl.,
Nový Dvůr a Jalovisko neposkytly0 zl.,
z fundací obdržel20 zl, 6 kr.,
ze štoly v Blučině a Měníně přijal250 zl.,
ze štoly v Nikolčicích s Novým Dvorem přijal56 zl.
Dohromady532 zl. 30 kr.

Desátky:

1. pšeničný:
v Blučině 13 mandelů 7 snopů,
v Měníně 77 mandelů 7 snopů,
v Nikolčícich 134 mandelů;
dohromady 224 mandele 14 snopů t. j. skoro 225 mandelů; jeden mandel se počítá za 1 zl. 12 kr. = 210 zl.

2. žitný:
     v Blučině 15 hromádek,
     v Měníně 143 hrom. 13 snopů,
     v Nikolčicích 90 hromádek;
     dohromady 219 hromádek 6 snopů.
Hromádka čítala 2 1/2 mandele = 328 mandelů, jeden se cení 30 kr., výnos činí 164 zl.,

3. ječmenný:
     v Blučině 8 hromádek,
     v Měníně 61 hromádek 2 snopy
     v Nikolčicích 90 hromádek
     dohromady 159 hromádek 2 snopy
Hromádka po 1 1/2 mand. = 238 mand.; mandel se cení 48 kr., což činí v příjmu 190 zl.,

4. ovesný:
     v Blučině 9 hromádek 4 snopy
     v Měníně 194 hromádek 2 snopy
     v Nikolčicích 196 hromádek
     dohromady 219 hromádek 6 snopů
. Hromádka = 2 1/2 mand., takže příjem činil 328 mand. po 30 kr. …..164 zl.

5. brachu:
     10 mandelů, mandel za 1 zl. 12 kr. = 12 zl.

6. čočky:
     4 mandele, mandel za 1 zl. 12 kr. = 4 zl. 48 kr.

7. kukuřice:
     20 mandelů, mandel za 1 zl. 30 kr. = 30 zl.

8. různého obilí a luštěnin:
     10 mandelů, mandel za 1 zl 30 kr. = 15 zl.

Desátky měly cenu 1111 zl. 48 kr.

Na farských gruntech se urodilo:

1. pšenice:
     v Blučině žádná,
     v Měníně žádná,
     v Nikolčicích 85 mandelů 3 snopy;
vlastní pšenice měl farář 85 mand. 3 snopy v ceně 102 zl.

2. žita:
     v Blučině 17 hromádek,
     v Měníně 147 hromádek 2 snopy,
     v Nikolčicích 65 hromádek 15 snopů
dohromady 230 hromádek po 1 1/2 mandeli jest 345 mandelů; mandel za 1 zl., činí příjem 345 zl.

3. ječmene:
     v Blučině 33 hromádek,
     v Měníně 58 hromádek 2 snopy,
     v Nikolčicích 51 hromádek 2 snopy
dohromady 144 hromádek 4 snopy = 348 mandelů.,
mandel za 48 kr. . . . . . 278 zl. 24 kr.

4. ovsa:
     v Blučině žádný,
     v Měníně 58 hromádek 6 snopů,
     v Nikolčicích 24 hromádek 14 snopů
dohromady 83 hromádky 4 snopy.
Hromádka čítala 2 1/2 mandele = 207 mand. po 30 kr. = 103 zl. 34 kr.
Výnos vlastního hospodář. 828 zl. 54 kr.

Jiné užitky:

1. Za hřebce obdržel . . . . . . 25 zl.,
2. 10 krav v Nikolčicích, jejichž výnos se cení na 100 zl.,
3. 100 ovcí prodal a 50 má doma . . . 100 zl.,
4. 6 krav v Blučině s výnosem po 6 zl. . . 36 zl.,
5. 5 prasnic v Nikolčicích po 1 zl. 30 kr. . . 7 zl. 30 kr.,
6. v Blučině 8 prasnic po 1 zl. 30 kr. . . 10 zl. 30 kr.,
7. různý výtěžek z hospodářství v Nikolčicích 20 zl.
8. výnos vinohradu 2 bečky vína po 20 zl. . . 40 zl

     Jiné užitky činí . . 339 zl.

Úhrnem farář obdržel:

1. z farnosti a kostela 532 zl. 30 kr.,
2. na desátcích 1111 zl. 48 kr.,
3. výtěžek z vlastního hospodářství 828zl. 54 kr.
4. různý příjem 339 zl.
     Dohromady přijal Florian Šváb: 2812 zl. 12 kr.

Vydání.

2 domácím kaplanům po 52 zl. služby102 zl.,
nikolčickému kaplanovi182 zl.
farské hospodyni30 zl.,
2 děvečkám po 10 zl. ročně20 zl.,
stálému dělníkovi20 zl.,
čeledínovi u koní15 zl.,
zahradníkovi neb místo něho pracujícímu25 zl.,
dělníkovi v Nikolčicích12 zl.,
služce v Nikolčících10 zl.,
stálému dělníkovi v Nikolčicích17 zl.,
služebníkovi v Měníně17 zl.,
kominíkům koledy2 zl. 4 kr.,
ze Stumbergů hornému2 zl. 20 kr.,
daně z příjmu3 zl. 18 kr.,
vinné daně3 zl.,
daně z dědictví13 zl.,
za vybírání desátků8 zl. 20 kr.,
chyrurgovi8 zl.,
pastýřům blučinským10 zl.,
pastýřům nikolčickým10 zl.,
za 30 sáhů dříví60 zl.,
tesařům40 zl.,
žencům100 zl.,
za práci vinohradskou56 zl.,
vartýři vinohradů24 kr.,
za 4 bečky vína po 60 zl.240 zl.,
za pivo50 zl.,
advokátovi2 zl.,
za listiny a kalendáře10 zl.,
na zřízení zahrady200 zl.,
děkanské výlohy (visitace)50 zl.,
za svíčky, olej a j.30 zl.,
za bečku lepšího vína80 zl.,
za šaty58 zl.,
za dovezení sv. olejů50 zl.,
osobní daň4 zl.,
za ryby a koření50 zl.,
Na běžné potřeby vydáno1592 zl. 20 kr.,

Spotřebovalo se v domácnosti:

pšenice 15 měřic v ceně21 zl.,
žita 80 měřic v ceně80 zl.,
ječmene 20 měřic v ceně15 zl.,
ovsa 300 měříc v ceně300 zl.,
kukuřice 20 měřic v ceně30 zl.,
hrachu za12 zl.,
čočky za4 zl. 48 kr.,
různých luštěnin za15 zl.
Spotřebovalo se v domácnosti obilí za327 zl. 48 kr.

Deputát:

Pšenice:
     hospodáři 2 měřice,
     služce 2 měřice,
     čeledínovi v Nikolčicích 2 měřice,
     třem kaplanům 4 měřice,
     Dohromady 12 měřic pšenice v ceně 14 zl.

žita:
     hospodáři 10 mír
     s1užce 8 mír
     čeledínovi v Blučině 8 mír
     čeledínovi v Měníně 8 mír
     3 kaplanům 6 mír
     Dohromady vydáno 40 mír žita v ceně 40 zl.

Vyselo se:

pšenice:
     v Nikolčicích 24 mír v ceně . 28 zl.

žita:
     v Blučině 3 míry v ceně 3 zl.
     v Měníně 36 mír v ceně 36 zl.
     v Nikolčicích 20 mír v ceně 20 zl.

ječmene:
     v Blučině 8 mír v ceně 6 zl.
     v Měníně 12 mír v ceně 9 zl.
     v Niko1čicích 22 mír v ceně 16 zl. 30 kr.

ovsa:
     v Blučině
     v Měníně 20 měřic v ceně 10 zl.
     v Nikolčicích 19 měřic v ceně 9 zl. 30 kr.

Vyseto osiva na farních pozemcích za 138 zl.

Vydal dohromady farář Florian Šváb:

na domácnost 1590 zl. 20 kr.
spotřeba plodin za 327 zl. 48 kr.
na deputát 54 zl.
na osev 138 zl.
dohromady 2112 zl. 8 kr.

Čistý výnos naší fary byl 700 zl. 4 kr., což by V dnešní měně . činilo aspoň 100 kráte více, t. j. asi 140.000 Kč (Na př.: bečka vína 560 1 prodávala se za 60 zl. tedy 1 za 8 kr. Dnes ve velkém se prodává 1 za 8 Kč.)

Roku 1764 nechal farář Florian Šváb v zahradě vystavěti sk1eník, v kterém po celou zimu schovával květiny. Byl takovým milovníkem květin, že za hřebíčky, které měl obdržeti z cisterciáckého řádu z Vyškova, dal svého koně. Jeho nástupce nezajímal se tak o zahradu, nýbrž o to, aby byl brzy povýšen; věnoval se více opravě kostela. Tenkráte dal oltáře opraviti a dlažbu spraviti. 1717 dal Karel Weiss zahradu zvětšiti.

V r. 1763, 1770 a 1772 odváděli kněží tyto poplatky své konsistoři:

176917701772
zl. kr. zl. kr. zl. kr.
Děkan židlochovský 7 1 15 - 16 15
kaplan židlochovský - 28 - - - -
kaplan zámecký židlochovský 1 24 - - 2 30
kaplan nosislavský 1 24 - - 2 30
farář újezský 5 37 7 54 13 -
farář blučinský 5 37 9 48 13 -
kaplan nikolčický 1 24 - - 2 30
farář otnický 4 41 8 9 10 50
farář pohořelský 3 16 9 9 7 35
farář šaratický 4 41 7 33 10 50
farář telnický 2 48 10 12 6 20
kaplan sokolnický 1 24 - - 2 30
farář cvrčovský 2 20 6 27 5 25

42 5 74 12 93 25

Z tabulky vidíme, jak požadavky konsistoře rychle vzrůstaly.


P. Karel Weiss,
narozen v Blučině v čís. 24 r. 1734, zemřel r. 1801,
farářoval v Blučině v létech 1771-96
V r. 1771-1796 byl v Blučině farářem blučinský rodák Karel Weiss. Po vydání tolerančního patentu odpad1i mnozí i z přízně farářovy k helvetství ze zlosti, že žádal správné odvádění desátků. V r. 1784 zřízená lokálka v Nikolčicích a r. 1785 v Měníně. Vystavěl znovu faru a zřídil opětovně r 1772 vodovod za 3500 zl. ze Záhumenní v Lozegruntě. Upravil sakristii pod věží. Bývala na evangelijní straně presbytáře, roku 1768 zrušena, a depositorium pod věží upraveno za sakristii. Odešel za kanovníka do Mikulova 1196 zaměniv své beneficium s kanovníkem Klementem Kratochvílem. Byl okresním děkanem židlochovským a býval farářem v Telnici.

Klement Kratochvíle byl farářem v Blučině do r. 1800. Po něm nastoupil Matěj Jablonský, narozený v Lipníku. Byl 20 let kaplanem a potom 18 let farářem v B1učině. Zemřel 28. listopadu 1818. Prodal 1/2 lán od měnínské fary r. 1800.

Dne 12. července 1795 přivalila se náhle průtrž mračen, která farskou zahradu zatopila. Voda mnoho jam vymlela a strhla zídku od vchodu do zahrady. Zhroucená zeď zdržela přival vody, která se přivalila s kopců a s druhé strany od souseda Jana Reinharta. Další cestu si tvořila průjezdem a kdyby nebyla vrata otevřena, nastala by byla velká zátopa. Tak unikla voda dílem na ulici a dílem do sklepa a do pokojů zaměstnaných. Hrnoucí se voda vybrala jámu ve hloubce muže. Štěstím bylo, že voda se nikde nezdržovala a rovně stékala do Cézavy. Voda způsobila škodu u obecního pastýře, porouchala tam zeď a snesené cihly vrhla do studny. Taktéž řádila bouře v Židlochovicích.

Od roku 1779 faráři přispívali povinně na vydržování kaplanů v Nikolčicích, Nosislavi i Židlochovicích. (mimo zámek) a to takto:

Děkan židlochovský platil . . . . . 10 zl. 20 kr.,
farář blučinský platil . . . . . . . . 8 zl. 20 kr.,
farář otnický platil . . . . . . . . . 6 zl. 50 kr.,
farář pohořelský platil . . . . . . . 4 zl. 30 kr.,
farář šaratický platil . . . . . . . . 6 zl. 50 kr.,
administrátor rajhradský . . . . . . 8 zl. 20 kr.

Sešlo se pro kaplany platu 45 zl. 10 kr. ročně, čili pro jednoho 15 zl. 9 kr., zámecký kaplan byl placen vrchností.

Nárys a půdorys fary, far. zahrady a far. polí s vodovodem z r. 1772

* * *

Z této doby dochoval se zápis:

Starý obyčej, jak se před časmi služby Boži vykonávaly.

Kniha matrika, zděděná pověst a zkušenost dokazují, že farář blučinský jenom jednoho kaplana míval, nicméně vždy měl tři místa, totiž městce Blučinu, Měnín a dědinu Nikolčice s Nov. dvorem i dvůr Jalovisko. Jistě tu bylo dosti duší k duchovnímu obstarání a k zaopatření svěřených. Aby se všudy za dosti učinilo, bylo potřebí služby Boží střídati; ve dnech, v kterých se služby Boží konaly v Blučině a Měníně, žádné služby Boží se nekonaly v Nikolčicích; v kterých pak dnech se služby boží konaly v Nikolčicích a v Měníně, tedy nebyly žádné v Blučině; též podobně, když se konaly v Nikolčicích a v Blučině, tedy v Měníně nic nebylo; následovně v třetí nedělu neb svátek buď tu, buď tam kázání a mše svatá se slavně nesloužila; ano za onych časů okolo r. 1709-1729 farář sám tu býval bez kaplana.

V náhlých příhodách křtu svatého, neb i zaopatření nemocných často sausedští páni duchovní nejvíce ze Židlochovic k pomoci přispěli; buďto přicházívali do Blučiny, anebo 1idé b1učinští chodívali do Židlochovic, měnínští do Telnice, nikolčičtí do Sitbořic. To sobě Blučinští až po rok 1796 připomínají, že předkové příliš často ke slyšení mše svaté buď do Židlochovic, neb do Vojkovic, anebo do Rajhradu chodívali. Není divu, že někdy bez viny jak kněžstva, tak i farníků se na něčem nedostávalo, nedopatření a nedostatky se přiházely, kteréž potom jsou příčinou byly: že z Blučiny kaplan byl jinam přeložený, totiž do Nikolčic, když se s obcí smlouva stala -‚ aby obec nikolčická dům, totiž kaplanku pro tam budoucně přebývajícího kněze stavila, kterémuž farář blučinský podle usouzení slavné olomoucké konsistoře, jakož i určení světské vrchnosti, každoročně 182 zl. platiti svolil."

Fundace.

1. Fundace založená Ondřejem Čermákem z Blučiny v r. 1124 obnosem 100 zl., vynášela ročně 4 zl., za které byla zpívaná mše 18. února sloužená, tichá mše 20. Června, 2. října a 23. listopadu. Z úroků obdržel kostel 45 kr., farář 2 zl. 48 kr., varhaník 20 kr., kostelník 1 kr., zpěváci 1 zl, předřikavač 36 kr.
2. Fundace Rosalie Procházkově z Blučiny z r. 1742 v obnosu 4 zl. má položky jako předcházející.
3. Fundace Antonína Hanuše z Blučiny z r. 1737 činila dva achtle pole Milibergů. Za výnos 3 zl. byly slouženy 4 tiché mše. Pole měla v nájmu Marjana Haňková, Karel Dohnal a Jiří Schücz.
4. Jiří Dočkal z Blučiny založil fundaci r. 1741 tím, že věnoval kostelu 3 achtle pole ve Štumberku, místní čís. 15; výnos činil 6 zl. 39 kr. 1 dinar, za který byly 2 mše sv. zpívané a 2 tiché.
5. Martin Trojan z Blučiny založil fundaci 1748. Věnoval kostelu 3/4 achtlu polí Cézav. Pole vyneslo ročně 1 zl. 30 kr. Mše sloužena zpívaná 1. února.
6. František Gabriel, farář blučinský, založil v roku 1751 fundaci věnováním kostelu 50 zl., které vynesly ročně 2 zl. úroků. Zpívaná mše byla sloužena 30. března.
7. Fabián Zatočil z Blučiny založil fundaci r. 1757 věnováním 1/8 rolí ve Starých horách; výnos činil 1 zl. 15 kr., za kterýžto obnos byly slouženy 2 mše sv. tiché, 7. ledna a 10. prosince. Předřikavač dostal 32 kr. 2 d., kostel 10 kr., farář 1 zl. 5 kr.; pole měl v nájmu Jan Zatočil.
8. Jakub Bergman z Blučiny založil fundaci kapitálem 70 zl. Za 2 zl. 48 kr. úroků slouženy 4 tiché mše Sv.
9. Augustín Junger, farář blučinský, založil fundaci r. 1761 obnosem 85 zl. Za 3 zl. 24 kr. úroků slouženy 2 tiché mše sv. 2. října a 10. listopadu a jedna zpívaná 1. ledna.
10. Jakub Strouhal z Nikolčic založil fundaci obnosem 15 zl. Z výnosu 36 kr. úroků byla sloužena tichá mše sv. 26. února dle konsistoriálního nařízení z r. 1777 v Niko1čicích. Kaplan nikolčický obdržel 30 kr. a kostel 6 kr.
11. Florian Šváb, farář blučinský, založil fundaci r. 1766 věnováním 780 zl. Za úroky v obnosu 31 zl. 12 kr. žádá pouze, aby 52 mše ročně za něj byly obětovány ve volné dny.
12. Florian Šváb, farář blučinský, založil r. 1766 spíše však r. 1763 fundaci v obnosu 75. zl. Za 3 zl. úroků má býti zpívaná mše a tichá mše.
13. Týž Florián Šváb za otce Zachara z Vyškova založil 1766 fundaci obnosem 60 zl. Za 3 zl. 24 kr. úroků sloužena zpívaná mše 28. ledna.
14. Týž farář za svoji matku Josefu Švábovou založil fundaci v obnosu 60 zl. Za 2 zl. 24 kr. úroků sloužena zpívaná mše sv. 28. ledna.
15. Týž farář založil fundaci v obnosu 200 zl. za celé zemřelé příbuzenstvo Švábovo. Za 8 zl. úroků slouženo 12 tichých mší sv. po jedné v měsíci.
16. Týž farář věnoval nadaci na vyučování zpěvu a ministrování čtyř hochů v obnosu 250zl. 10 zl. úroků obdržel za vyučování varhaník - rektor.
17. Týž farář věnoval nadaci 200 z1., která vynesla 8 zl. úroků ročně. Obnos tento mají obdržeti 4 chudí hoši, kteří se za jeho duši modlí.
18. Jan Usner z Blučiny založil r. 1773 fundaci v obnosu 105 zl. Za 4 zl. 12 kr. má býti 14. března zpívaná mše sv. a 8. dubna, 6. října, 12. prosince tichá mše.
19. František Bureš z Blučiny založil 1776 nebo 1765 nadací věnováním 1/8 pole v Sacích; za výnos 1 zl. 30 kr. slouženy 2 mše.
20. Teresie Hoffbauerová v r. 1776 neb 1765 věnovala na fundace pozemek Šeby, z jehož výnosu 48 kr. sloužena 9. srpna tichá mše sv.
21. Teresie, manželka Františka Rotbauera z Měnína, založila fundaci obnosem 500 zl. Za 20 zl. úroků zpívány 2 mše a slouženo 20 tichých. Kostel obdržel 3 zl. 15 kr., kněz 12 zl., varhaník 48 kr., kostelník 24 kr., ministranti 3 kr. a chudí obdrželi 6 kr. Peníze zajištěny na měnínském mlýně a polích od čís. 33 v Měníně.
22. Ferdinand Ivan z Blučiny r. 1775 věnoval na nadaci 125 zl. Za 5 zl. úroků zpívána 3. března mše sv. a slouženy 3 mše tiché.
23. Jan Zatočil z Blučiny věnoval r. 1779 na fundace 100 zl. Za 3 zl. 30 kr. úroků zpívána 15. února mše sv. a 10. května a 3 tiché mše Sv.
24. Karel Weis, farář blučinský, založil v r. 1782 nadací v obnosu 1000 zl. Výnos 35 zl. věnován za sloužení mší za spásu jeho duše jakož i jeho otce Josefa a matky Josefy, dále za spásu duše Mariány Bergmannové a Juliány Pramhofferové, přátel svých. Za tyto úroky slouženy 4 zpívané a 46 tichých mší ročně.
25. Josef Weis z Blučiny věnoval na fundaci v r. 1785 1/2 achtle pole v Lesengrundech. Z výnosu 1 zl. 29 kr. 2 d. mají býti slouženy dvě tiché mše Sv.

Veškeré fundační peníze uloženy od 1. května 1772 u země Moravy na 4% úroků nebo ve 3 1/2 % státních rentách.

V sakristii byla listina, která ukazovala pořad veškerých fundačních mší. Mezi těmi nacházejí se mše sv. za Karla a Josefa Weise počtem 52.

Pokud Karel Weis, děkan, živ jest, tedy na místo 4 zpívaných requiem se jenom 2 zpívané requiem konají za Josefa a Teresu Weisovy - etc. Místo ostatních slouží se 2 requiem zatím za šťastnou smrt Kar1a Weisa a 2 tiché mše sv. Po smrti Karla Weise se dosadí 2 zpívané requiem, pak budou zpívané 4. Z těch dvou zpívaných requiem se bude ve dni, neb blízko toho dne, ve kterémž Karel Weis umře, sloužiti jedna. Pak dne 3. listopadu se bude služiti zpívané requiem druhé.

Kromě seznamu odváděného nájmu z fundačních polí, mnohých potvrzení, jsou zachovány i dvě české stvrzenky, které svědčí o přijmu faráře, ale i o úpadku českého jazyka.

"Q u i t a n c e

na jeden Rinský třicet kregcarú, které Marijána nyní vdaná Haňková z fundačního ku farnímu Chrámu Páně v Blučině patřícího Rolý v Milibergách na mše svatý za + Antonína Hanuše v Roce Tisícího sedmstýho osmdesátého osmého pořádně zaplatila.
Dáno v domě farním městečka Blučiny dne 8. listopadu 1788.

Karel Weis,        
farář a děkan."      

"Q u i t a n c e

Na jeden Rynský a 30 kr. které jakožto roční ku Chrámu Páně v Blučině na Mše svatí z + Antonína Hanuše Blučinského Sauseda připadající Interesse Matěj Hrozek Saused v Měníně v roce 1790 pořádně platil, totiž z Užívaného 1 Achtelu Rolle ležícího w Milliberkách w tak nazwané Blučinské Hoře; kteréžto Rolle tím samým, že fundační Rolle jest, nikdá jinému komužkoli ani Manželskýma Smlouvami, ani dědičným ani zakaupným Spůsobem zadané býti nemůže; což se přítomně vysvěčuje. Dáno w domě Farním w Blučině dne 10. decembru 1790.

Karel Weis,        
farář a děkan."      

Kolik příjmu měl blučinský farář z vlastního kapitálu nikolčického kostela svědčí

K v i t a n c e

na 9 rynských 42 grejcarů, které jako půlroční úrok od 1. listopadu 1779 do konce dubna 1780 a od 1. máje do konce října 1780 z vlastního kapitálu filialního chrámu Páně v Nikolčicích a u slavných a vysokých stavů dato 1. listopadu dle "Památka" čís. 4456 uložených na 4% úrok, dnešního dne od sl., zemské pokladny v Brně obdržel.
V Blučině dne 13. července 1780.

Karel Weis,        
farář."          

Avšak v r. 1786 pobírá úroků 17 zl. 27 krejcarů, ježto kapitál se zvýšil o 400 rynských.

* * *

Také pověst o novokřtěncích spadá časově do této doby. "Má prababička byla z Uherčic Jakšová", vypravuje Jan Tyc 27. "Pradědeček za ní do Uherčic docházíval. Chodil přes náš kopec ke Chřibům k Nosislavi. V té době na Vyšavském kopci stála staletá hruška - planička. Také jednou pospíchá a přijde k hrušce, pod kterou seděli mužové. Tito mu praví: "Chasníku, běž domů pro povoz, my zde máme vykopaný poklad a chceme jej v tichosti odtud zrovna odvésti. Štědře se ti odměníme. My jsme "taufaři", ten poklad je náš, tak jsme si pro něj přišli". Předek se však vrátiti nechtěl a pospíchal k milé do Uherčic. Když šel zpět, vše bylo uklízeno a země pěkně zarovnána a po mužích s pokladem ani stopy"

* * *

V Blučině novokřtěncům říkali pikarti a ještě na počátku 18. století zde byli, k své sektě tajně lnuli a jejími zásadami se řídili. Navenek ovšem přestoupili ke katolictví.

* * *


Václav Pěšina rytíř z Čechorodu,
farář blučinský
Od r. 1819 byl blučinským farářem Dr. Václav Pešina rytíř z Čechorodu, člen z větve Jiřího Pešiny a Tomáše Jana Pešiny, děkana z Litomyšle, který v r. 1662 napsal dějiny moravské. Narodil se v Hradci Krá1ové, 7 let kaplanoval v Polné, 5 let byl farářem v Křižanově. Byl nejučenějším knězem na blučinské faře; duchovní správu vedl s největší pílí a přičinlivostí 13 let a 3 měsíce. Byl národním buditelem a spoluzakladatelem Svatojánského dědictví; byl českým kazatelem u sv. Víta a čestným doktorem pražské university a velmi plodným, vlastenecko-buditelským spisovatelem. Odešel jako kanovník custod do Prahy 29. června 1832 a zemřel tam 7. května 1859.


P. Vincenc Ševčík,
farář blučinský
Od r. 1832 byl blučinským farářem osvícenský kněz Jos. Kropil, vychovaný v nových směrech, císařem Josefem II. zavedených. Byl též národním buditelem a pravým demokratem, který první hlásal rovnost všech lidů a dokonce v kostele uváděl do slušných mezí pýchu tehdejších rychtářů. Narodil se v Dačicích v Čechách; od r. 1817 byl kaplanem při faře židlochovské a v Blučině zastával úřad svůj až do 1. září 1852, kdy byl raněn mrtvící.

František Eisenfest, narozený v Dol. Kounicích na Moravě, byl kooperatorem v Tikovicích a 11 let v Pohořelicích. Do Blučiny byl instalován 20. ledna 1853 a zemřel 2. října 1892. Odprodal lán při nikolčické faře a koupil r. 1862 pole a dům č. 122 v Blučině.

Za tohoto faráře kaplanoval zde od r. 1886 Vincenc Ševčík ze Sloupu, který se stal farářem r. 1893. Získal sobě nemalé zásluhy o úpravu a výzdobu chrámu Páně. V roku 1895 pořídil nová gotická okna v pravé lodi chrámové, v příštím roce nové malování a gotická okna v presbyteriu. V r. 1897 celý kostel vymalován. V r. 1902 zbudoval za 5000 K kamenný oltáře který s kostelem vysvětil 10. srpna 1902 brněnský biskup Dr. Fr. S. Bauer.

Za občanské zásluhy byl jmenován čestným občanem městečka Blučiny.


P. J. Stejskal,
nynější farář blučinský
Na kratší dobu stal se administratorem fary A1ois Hroch, jenž svým jednáním získal si sympatie většiny farníků, kteří jej neradi ztratili. Byl také jmenován čestným občanem.

Sympatie k němu pro činnost politickou vyvrcholily memorandem části občanů k biskupovi proti jmenování Jana Stejska1a zdejším farářem. Druhá strana podala protimemorandum a podpisy obou kolísaly kolem 800. Někteří podepsali totiž obě. Farářem ustanoven Jan Stejskal, vzorný kněz, pracující pilně a neúnavně ve správě duchovní. Jednání jeho je úplně nestranné, což je vzácný případ. Přitom panuje v obci náboženská snášenlivost a mravnost Vysoké úrovně. Narodil se 29. května l873 v Krhově, okres Boskovice, maturoval 1893 ve Vys. Mýtě, studoval rok práva v Praze na české universitě a od r. 1894 do 1898 bohosloví v Brně. Ordinován 31. července 1898. Kaplanoval v Mor. Budějovicích 6 let, rok v Jevišovicích, od r. 1905-11 ve Vel. Pavlovicích kaplanoval i administroval, administroval v Kobylí, kaplanoval v Šaraticích a Hovoranech. Farářem byl od r. 1912-1926 v Litohoři u Mor. Budějovic a pak nastolen v Blučině.

* * *

Bratrstvo sv. Panny Barbory

bývalo při soujmenné kapli a bylo zrušeno císařem Josefem II.; zabavené jmění 500 zl. dáno chudobinci.

V horennských zápisech je zmínka o tomto bratrstvu.
"Letha Páně 1724 dne 27. dubna za horného Frant. Dvořáka učiněn jest zápis tento, takže to slavné bratrstvo učinilo handl s Jiříkem Kratochvílem na 1,,8t1 vinohradu, kdežto on postoupil za 1,,8t1 vinohradu jemu ve Studených Štumperkách daného také 1,,8t1 vinohradu ve Velkých Štunmerkách.

Item koupeno k tornu v tej hoře hned vedle od Gregora Šklubala 1,,8t1 vinohradu vedle Šimona Štěpánka za 17 fl. hotových peněz.

Více ještě k tornu přikoupeno v tej hoře, v jednom kuse od Jiříka Pekárka 1,,8t1 vinohradu vedle Matěje Vajnara ležící za 17 fl. v hotových penězích.

Kterýžto všechny 3,,8tle v jednom kuse ležící se tímto zápisem slavnému bratrství sv. Panny Barbory k volnému a svobodnému užíváni právem horenským odevzdávají."

Literátský spolek založený farářem Weisem zanikl a místo něho zřízena 1896

Cyrilská jednota.

Počátkem roku 1895 ustavil se zařizující výbor Cyri1ské jednoty s farářem P. Ševčíkem v čele a Ant. Schenkem, Juliem Bertschem, Edvardem Hájkem a Janem Goldem jako členy výhoru. Stanovy schváleny 3. prosince 1895.

Jednota byla zřízena za účelem pěstování církevního zpěvu a církevní hudby. Pečovala o vzdělání hudební. Členové zakládající platili 5 zl., přispívající platili ročně 50 krejcarů, činní členové, kteří byli zpěvu neb hudby znalí, napomáhali k dosažení účelu jednoty hudebními vědomostmi ve sboru zpěváckém nebo literáckém i hrou na nástroje; konečně byli členové čestní; tím se stal, kdo mimořádným způsobem peněžitými neb jinými prostředky zvláštní zásluhy o účel spolku si získal a od valné hromady jmenován byl.

Prvním předsedou byl zvolen P. Ševčík. Ředitelem hudby zvolen nadučitel Antonín Schenk. Jednatelem a pokladníkem zvolen učite1 Josef Dupal. Jako další členové výboru zvoleni Josef Floder a J. Nečas. Hudební zkoušky menší pořádány v kaplance, větší v místnostech čten. spolku "Pokrok". Zakoupeno harmonium za 150 zl. Kapitál se obstaral jednak zápůjčkou, jednak dobrovolnými příspěvky. P. Ševčík, říd. Antonín Schenk a Josef Floder darovali po 10 zl.; Josef Nečas 5 zl. a uč. Terezie Horáková 2 zl.

V roce 1896 činně jednota vystoupila zapěním několika mší lig. i vok. a pořádáním besedy v místnosti obecního hostince. Beseda odbývána 24. ledna 1897 s programem: Sbory, dueta a komické výstupy a přednesení skladby pro dvoje housle s harmoniem. Čistý výtěžek 35 zl. obrácen na umoření dluhu.

V roce 1897 měla jednota 38 členů. Z těch 23 činných, 12 přispívajících a 3 zakládající. Dorost jednoty měl 15 členů. Jednota zapěla během roku několik mší, z nichž dvě byly nově nacvičeny. Mimo to vystoupila jednota na venek pořádáním besedy dne 6. února 1898.

Učitel Josef Dupal vzdal se funkce jednatele a pokladníka.

V roce 1900 ředitelem hudby zvolen Václav Srnec, jelikož Antonín Schenk se této funkce vzdal. Za jednatele a pokladníka zvolen František Floder. V srpnu pořádána zábava, při níž zazpíváno několik umělých písní a pak následovala taneční zábava. Druhá taneční zábava pořádána v lednu 1901. Na programu bylo: Pastýř a poutníci, sbor od P. Křížkovského, "Koleda Štěpáně" pro tři ženské hlasy od Fr. Musila, "Jeseň a Máj" od P. Křížkovského s průvodem harmonia. "Domovina", slovinský sbor od B. Ipavce, "Honza", žertovný sbor od E. Vašáka, "Krásný sarafín", píseň ruská s průvodem harmonia, složil A. Varhamof, "Slunéčko boží", smíšený sbor od Nešvery na slova V. Hálka, "Na křídlech zvonků přiletěl", smíšený sbor od R. Nejedlého, "Ty krásná polní lilie", píseň od Fr. Musila na slova V. Kosmáka. žertovný výstup: "Pan Brouček", zpěv "Naprej", mužský sbor od Dav. Janka.

V roce 1901 spolek nepořádal žádné zábavy. Jednota měla 30 členů činných, 8 přispívajících a 3 zakládající.

V roce 1902 spoluúčinkovala jednota s jinými blučinskými spolky při pořádání "Národní slavností", jež byla uspořádána dne 14. září 1902 ve prospěch stavebního fondu Národního divadla v Brně. Slavnostní průvod se ubíral z náměstí k místu slavnostnímu do Hliníků, tam jednota po proslově zeměměřiče Ka1use z Brna zapěla několik sborů jako: "Vzhůru na Moravu, "Naprej prapore slávy! " atd. Slavnost tato se znamenitě vydařila. Jelikož počasí bylo příznivé, zúčastnilo se ji obecenstvo i ze vzdálenějších vesnic, ba i z Brna příjelo mnoho návštěvníků, které někteří občané blučinští z nádraží přivezli a zase odvezli.

Dne 13. května t. r. zemřel ředitel Cyrilské jednoty, Václav Srnec. Funkci jeho převzal učitel Josef Dupal s výpomocí učitele Rudolfa Nebovidského.

V roce 1903 činnost jednoty se omezila na opakování některých skladeb církevních. Nově zvolen jednatelem Josef Nečas a do výboru Vavřinec Haňka a Vavřinec Vognárek.

V roce 1904 nacvičeno několik nových sborů a pořádána beseda s pěkným. programem. Čistý výnos obnášel 20 korun a věnován na zakoupení fysikálních pomůcek pro zdejší školu.

V novém roce nacvičila dvě nové mše české a některé sbory světské. Pro chudé dítky uspořádáno divadelní představení, které vyneslo 70 korun 38 h, kterýžto obnos odevzdán místní škole pro chudé žáky a na školní pomůcky.

V roce 1906 vstoupil do jednoty řídící učitel František Císař, který zároveň převzal varhanictví s výpomocí učitele Dupala. Cvičilo se pravidelně.

V roce 1907 pilně cvičeno. Předsedou zvolen řídící Císař, jednatelem a pokladníkem Josef Nečas. Ostatní funkcionáři zůstali. Činnost jednoty trvala do roku 1910 a od té doby žije z tradice. Dnes o církevní zpěv při pohřbech a pod. pečuje varhaník se sborem dívek a některých starších členů Cyrilské jednoty.

* * *

Hřbitov.

Hřbitov býval do r. 1888 u kostela a od té doby byl umístněn u silnice k Měnínu za Blučinou.

Politickým úřadem bylo nařízeno, aby z ohledů zdravotních, pak i že nynější hřbitov při vzrůstající populaci nedostačoval, nový prostranný hřbitov vně osady se zbudoval. K tornu účelu byl obecní pozemek jménem Stínadlo vyhlédnut, a že ani ten nestačil, byl k tornu vzat sousední pozemek Nivka patřící místní faře, za nějž s povolením konsistoře a zem. výboru obec dala jiný pozemek v náhradu. Nový hřbitov byl mistrem Hlaváčkem z Vážan obecním nákladem 3200 zlatých rak. měny postaven. Uprostřed hřbitova postaven krásný velký kříž v ceně 300 zl., na nějž odkazem Václava Nebovidského a jeho manželky Jany občan Tomáš Floder 200 zl. složil a 100 zl. obětovala obec.

Dne 28. října 1888 byl nový hřbitov slavně posvěcen. Světil jej místní farář dp. Fr. Eisenfest, slavnostní řečník byl věhlasný kazatel P. Jan Lazar, zámecký kaplan v Židlochovicích. Dále byli přítomni místní kooperator Vincenc Ševčík a co hosté dva benediktíni z kláštera rajhradského pp. Benno Schaffer a Christián Lux. Že byl den nedělní a příhodné počasí. sešlo se mnoho nábožného lidu i z okolních osad, takže byl zástup nepřehledný. Dlužno podotknouti, že pro několik rodin evangelických helvetského vyznání zbudovala obec nový hřbitov na témž místě, jen že řádnou zdí přepažený.

V podstavci kříže hřbitovního je uložena pamětní listina. Stavbu začal starosta František Šťastný a radní Rafael Tukač, Josef Klein a František Návedla; při dokončení stavby byl starostou Emanuel Kugler; Rafael Tukač, Matěj Dlabka a Josef Floder radními.

Dnem 31. října byl starý hřbitov úředně zrušen a uzavřen. Poslední mrtvola byla na starém hřbitově pochována Anna, 3 měsíční dcera Josefa Böhma, rolníka č. 97; zemřela 5. října a 7. byla pohřbena. Dne 1. listopadu byl nový, hřbitov za pohřebiště otevřen a první mrtvola byla Anna, 18denní dítě Jakuba Ježka, podruha a dělníka v Blučině; zemřela 12. listopadu a 14. byla pohřbena. Hřbitov je ozdoben nádhernými pomníky a vkusně uspořádanými záhony květů, které po celý rok jsou ošetřovány. Letos postavena u hřbitova i pumpa.

Nad Blučinou je epidemický hřbitov z r. 1830 a 1866 zvaný "Svaté po1e". Uprostřed stojí dřevěný křiž, kolem něho kaštany.



ZpětÚvodní stránkaVpřed