Podivný případ vypravoval mně občan Jan Tyc:
»Když jsem jako malý chlapec chodíval do Fialky, sedával na naší mezi člověk zarostlý plnovousem a já jsem se ho bával,
zvláště když místo šatu byl zahalen v nevydělanou hovězí kůži, na níž byly i rohy. Můj otec však říkal, abych se nebál,
že ten člověk neublíží, poněvadž je poustevník a dobrák.
Člověk onen byl rodákem blučinským. Jmenoval se Jan Sklenář. Z mládí se vyučil kovářem. Po vyučení šel »na vandr« a pracoval
u jednoho mistra na Slovensku. Tam se seznámil s dcerou mistrovou, a poněvadž byl dobrým řemeslníkem, brzy obdržel od mistra
svolení, aby si vzal jeho dceru a slavil se sňatek. Nedlouho po svatbě nastalo v Uhrách povstání podnícené Košutem. Celý
národ maďarský povstal tenkrát proti Habsburkům (1848) a rozumí se, že bojoval i náš kovář. Když konečně pomocí Rusů byli
Maďaři u Világoše poraženi, vojsko povstalecké se rozuteklo. Kovář spěchal domů k manželce a k svému dítěti, jež zatím se
narodilo. Avšak právě v té krajině, kde stála jeho vesnice, byla svedena bitva. Když přišel na místo svého domu, místo
kovárny našel hromadu sutin a spáleniště. Po obyvatelstvu nebylo památky. Marně se v okolí sháněl po ženě a dítěti; přece
však pravdy se dověděl. Obyvatelstvo vsi bylo v boji vybito, což při povstání není ničím divným.
Po této zprávě zůstal zdrcen a tak si žal bral k srdci, že nemyslel na nic jiného, než na své nejdražší, z čehož stal se
choromyslným. Odešel na Moravu do své rodné vsi Blučiny a zde žil až do své smrti. Málo s kým mluvil, žil úplně odloučeně
a jeho slova byla jen steskem na faleš lidskou. Bůh ví, kdo vlastně jej měl na svědomí a kdo všechno mu ukřivdil.
. Ve Vyšavském kopci si vyhloubil jeskyni, zřídil ohniště a i přezimoval. Na žádosti příbuzných, aby se nastěhoval k nim,
ani neodpověděl, až když smrtelně onemocněl, svolil, aby byl přenesen do obce, kde brzy jako kající křesťan zemřel.«
Byl prvním bojovníkem z Blučiny proti jařmu Habsburků, bojoval pro svobodu Maďarů, ale, bohužel, pro větší zotročeni bratří
Slováků. Jan Sklenář byl jistě mučedníkem.