Dějiny B1učiny jsou úzce spjaty s dějinami země Moravy; a proto je nezbytno předeslati k lepšímu porozumění jich několik slov o nejstarších dějinách Moravy a předně o jejím pravěku.

Krajina nynější Blučiny byla v době prahorní úplně pod vodou a kopce zde ještě nebylo. Moře třetihorní tylo mělké a sypké.

Permský útvar zasáhl do utvářeni kraje značně. V této době buď zde byl záliv, nebo velká řeka tekoucí směrem z Čech přes Boskovice, Brno až ke Znojmu údolím nynější Svratky.

Blučina se rozkládá 196 m nad mořem pod Výhonem. Říká se mu také Blučinský neb Židlochovský kopec. Je 355 m vysoký. Svým původem spadá mezi mladší vrstvy třetihorní, které zde vystupují ve větší skupině, tvoříce kopec. Tyto vrstvy jsou u Nosislavě přerušeny žluticemi. Útvarem náleží Výhon druhému stupni miocenu.

Za doby, kdy se tvořily tyto vrstvy, bylo podnebí velmi teplé. Rostly zde volně palmy, magnolie, myrty a j. Měkkýšové ze 40% podobali se dnešním druhům. Žili zde ještěři značné velikosti, neboť v Cézavách byl nalezen zkamenělý ještěří jazyk v délce 8 cm a v šíři 6 cm. Také nalezeny lastury šíře až 18 cm a délky 12 cm.

V těchto dobách táhly mořské úžiny podle řeky Rhóny do Švýcarska přes Švábsko a Bavory k Vídni, odtud pak jedno rameno přes Moravu do Čech a druhé našim krajem do Ruska.

Do úzké pánve moře, jemuž stále ubývalo hloubky, vtékalo hojně vod sladkých, čímž se tvořily blízko sebe vrstvy původu braktického, t. j. smíšeného i sladkovodního (neogen). Uvrstvení toto je zřejmé na jižním i východním úpatí Výhona. Zde uloženy jsou šedomodré částečně rozvrstvené jíly. Nad nimi zdvihají se jíly bez patrných vrstev, obsahující vložky hrubozrnné a pískovcové. Vrchol Výhonu je složen z lithathamovébo vápence, který částečně přechází do pískovce Vápenec tento je rovnocenný s vápencem pří řece Litavě v Dol. Rakousích.

Jílovité, šikmé vrstvy způsobují, že za mokrých roků na Výhoně sesouvá se půda. Pole v těchto místech má povrch vlnitý. Jezero na tomto kopci se již připomíná v obec registrech r. 1649. V r. 1774 sesuly se kopce v Nových horách, v Cézavách a na Záhumeních, obzvláště však v těch místech, kde se scházejí blučinské, židlochovské a vojkovské hranice nad lesem. Všechny pozemky a stromy byly dohromady pomíchány, takže žádný svého pole najíti nemohl. Jezero v Nových horách se tím zvětšilo. V jezeře rostl palach. Židlochovští tam nasadili i ryby, jimž se dobře dařilo. V rákosí a palachu zdržovaly se i divoké kachny a vodní slípky. Vody však časem počalo ubývati, až jezírko úplně vyschlo; nyní se opět vodou naplňuje. Od doby, kdy voda z těchto míst byla svedena pro židlochovský vodovod, vody v jezírku ubylo.

Pošinutí půdy předcházela velmi mokrá léta v r. 1770 a 1771 i v letech příštích, kdy v nížinách všechno bylo zatopeno. Byla tehdy velká drahota a hlad.

Další znatelný posun půdy nastal počátkem dubna 1900. Ve dnech 29. a 30. března napadlo sněhu a potom začaly sesouvati se kopce ve slínových půdách se stromy i kamením, a to tak, že se na mnohých místech poloha docela změnila. To se dělo ještě po celý příští rok. Po deštivém počasí v r. 1915 pojel břeh sesouvající se půdy nad domy čís. 6, 7, 8, 9,10 a 11 a to 19. října 1915 o 1/2 m se zvedl do výše a 4 m pojel ke stavením. Komise od okres. hejtmanství z Hustopečí provedla místní ohledání. Byl přítomen Qkresní hejtman Petr rytíř z Ehrenfeldu a rada inž. Poláček. Přítomní byli i majitelé ohrožených domů a bylo ujednáno kopec odvodniti drenážemi. Okresní hejtman sdělil, že na okrese je 1600 vystěhovalců z Istrie a od italských hranic, z nichž vybéře mladé a zdravé muže, jež do Blučiny co nejdříve pošle. Ke konci listopadu přišlo opravdu 25 mužů a počali drenážovati. Avšak práce byla velmi nesnadná. Půda se sypala a dubové opěry praskaly jako třísky. Odvodnění se neosvědčilo, neboť pojíždějící půda sama pásma roztrhla a odtok vody znemožnila. V Hájíčku nad studánkou slyšeti v hloubí šelest, jakoby tam voda proudila.

Sesouvání půdy stále pokračuje. V březnu 1917 půda na Záhumeních sjíždí na obydlí občanů. Solnička Josef je nucen ze stodoly v r. 1915 stavěné odstraniti vazbu aby mu ji sjíždějící půda nezničila. Dne 15. dubna pošinula se půda ze Záhumení až na stavení čís. 10 a 11, když se tak před tím stalo u domu čís. 7. Majitelé, aby něco zachránili, vybírali zdivo ze sutin a odváželi je pod humna.

Původně za Pendrovem byly i zahrady; ještě dnes nacházíme i v hloubce 5 m pletené ploty dřevěné, úplně zachova1é a též nalezeno starobylé ohniště.

Podél Cézavy největší plochu zabírají spraš cihlářská hlína žlutice.

Tak zvaná »Hmota blučinská« táhne se jako dosti úrodná vyvýšenina od Křepic k Blučině.