dějiny Blučiny |
drobné události z doby protireformační |
V r. 1663 na podzim vpadly znenadání nepřátelské loupežné hordy Turků a Tatarů na Moravu, které plenily a drancovaly, což bylo příčinou velkého strachu, takže lidé se vším, co měli a mohli odnésti, utíkali do lesů a všelijakých skrýší a nechtěli se strachem odtud ani vrátiti. * * * R. 1666 Adam František hrabě z Valdštejna ve své poslední vůli věnoval 11 kostelům na svém panství Židlochovském 3000 zlatých, z nichž každému kostelu připadlo 272 zl. 43 3/4 gr., které však pro nějaké nedorozumnění byly vyplaceny až roku 1681. * * * V srpnu r. 1667 řádila v dobytku zvláštní nákaza. Dobytek totiž běsnil a nebylo ho možno ničím utišiti, pouze jakousi zvláštní vodou ze Žebětína. Tou když se pokropil, utišil se. Z Blučiny jeli pro tuto vodu 15 srpna 4 sousedé a od obce obdrželi na útratu 18 gr. * * * R. 1679 řádil mor zavlečený z východu; královský tribunál se z Prahy odstěhoval do Uničova a zemské desky byly přeloženy do Litovle. * * *
R. 1681 na jaře vycházela kometa, jejíž ohon zdál se zasahovati tři díly světa. * * *
Roku 1713 dne 20. dubna a 5. neděli po velikonocích napadlo přemnoho sněhu. Potom při 9. a 10. květně nastaly obrovské povodně, které zatopily
les a louky po mnoho dní; rok však byl na úrodu pěkný. Voda byla až u kašny na městečku. * * *
R. 1736 Josef Böhm z Blučiny z čís. 97 vsadil k Boží muce u cesty vedoucí k Moutnicím u polí Přední ouzké tři lípy, které tam doposud stojí a vypadají
v létě jako jeden strom. Jsou v polovici sešlosti, 100 let ještě vydrží. (Tento záznam byl napsán v roce 1929. Nyní, v roce 2002, tedy 73 let poté jsou lípy stále ve slušném stavu.
Zde se můžete podívat na fotku. - pozn. webmastera).
Kdy Boží muka byla postavena není známo. Na této "Boží muce" jest obraz Nejsvětější Trojice. Svatá Alžběta Durynská, když byla vezena od královského dvora uherského do Německa
ke dvoru svého nastávajícího manžela do Durynk, jela z Hustopečí. U této boží muky kázala komonstvu zastaviti, sestoupila s vozu, zde se pomodlila a jela s doprovodem do Zatčan, kde byla přítomna mši svaté
a odpoledne odjela do Brna. * * *
Kolem r. 1750 padla velká jinovatka v době, kdy již některé obilí kvetlo. Ti rolníci, kteří ze dvou stran přes pole provaz natáhli a jinovatku shrnovali, strhli s ní i květ.
Ti, kteří jinovatku na obilí ponechali, měli bohatou sklizeň. |
![]() ![]() ![]() ![]() |