R. 1836 stavěl Emil Robert židlochovský cukrovar, který byl potom z nejdokonalejších cukrovarů vůbec.
R. 1837 a 1838 stavěla se od Vídně k Brnu železnice. Při první jízdě vznikl od vlaku požár ve Vranovicích, Rajhradě a Modřicích. Kněží veřejně proti vlaku v kostelích kázali a lidi zaklínali, aby vlakem nejezdili. Lidé z dálky se na vlak dívali a pak všichni ho používali.
Dne 19. června 1840 o 4. hod. odpolední zúčastnili se obyvatelé blučinští hašeni požárů v Židlochovicích. Požár strávil za 2 hodiny 44 domů.
 Josef Flodr předseda hasičů, býv. starosta, člen mnoha spolků atd. |
V noci na neděli 11. června 1846 zdvihl se prudký vichr a přinesl bouři. Za bouře dvakráte po sobě hrom udeřil, ale nevědělo se kam. Za chvíli šturmovali s věže. Lidé vybíhali a viděli, že hoří dům bývalého půlláníka Tomáše Kališe. Požár byl obrovský a lidé se upamatovali, jak to vypadalo před 11 lety; každý se obával, aby se onen strašný oheň neopakoval. Jelikož bylo dostatek lidí k hašení, vyhořel jmenovaný dům č. 122 a sousedovi Antonínu Ježkovi stáje u domu čís. 123.
Tohoto roku stavěla se od Židlochovic k Blučině a Měnínu silnice, která byla vedena novým směrem, výše od staré cesty.
V úterý 2. prosince t. r. vyhořel soused Josef Kirsch čís. 94 o 12 1/2 hodině v poledne. Shořelo stavení, stodola, avšak dík ráznému zakročení oheň se dále nerozšířil.
Tržní ceny obilí dne 18. března 1847 v Hustopečích byly: 1 měřice pšenice za 35 zl., ječmene za 24 zl., žita za 28 zl., ovsa za 12 zl., pytel brambor za 10 zl. Chudý lid umíral hlady.
* * *
Dne 13. března 1848 nastala ve Vídni revoluce, kde poddaní žádali na císaři reformy ve vládě. Revoluce trvala ještě 14. a 15. března. Kníže Metternich, nechtěje se státi obětí lidu, ujel do ciziny. 15. května oznámil císař konstituci, svobodu tisku a povolení, že se národnosti mohou ozbrojiti, konečně, když nevěděl, kudy kam, vzdal se trůnu a nastoupil nový Habsburk, František Josef I. Císařův ministr hrabě Latour byl zabit a mrtvý pověšen na sloupě svítilny.
Císař, aby se vyhnul nebezpečenství, uchýlil se do Olomouce a dne 12. října jel se svým průvodem v kočárech a na vozích Blučinou, kde byl uvítán slovy: "Heil dem Kaiser"! Veškerá školní mládež s učiteli šla mu naproti.
Na faře byl velký nápis, pořízený z podzimního kvítí "Sláva Ferdinandu I. "
U Telnice na křižovatce byl pozdraven sedláky, žádajícími zrušení roboty.
Dne 23. května 1928 touže cestou ubíral se president Masaryk k návštěvě Vyškova, Kroměříže, Holešova atd. V Blučině u Staré školy postavena slavobrána s nápisem "Tatíčku starý náš, šedivou hlavu máš, dotud je tu dobře s námi, dokud Ty jsi mezi námi". Projel špalírem školní mládeže s praporky k pomníku padlých, kde se zastavil a byl přivítán starostou obce Janem Kmentem.
Potom jej přivítal duchovní správce farář Jan Stejskal a žákyně VI. třídy Božena Svobodová podala mu nádhernou kytici a okrášlený košíček jahod z vlastní zahrady. Pan president poděkoval a za hřímavého provolávání slávy obecenstva průvod v autech odjel k Měnínu. K uvítání pana presidenta dostavili se korporativně obecní zastupitelstvo, učitelský sbor, hasiči, Sokoli a Orli se svými prapory. Domy byly vyzdobeny zelení, kvítím a prapory.
Na témž rozcestí u Telnice vzdali panu presidentu hold starostové širého okolí. Tentokráte již svobodní občané ve svobodném státě.
V r. 1848 byl na novou Švarcavu vykácen les. Poněvadž náhrada za vykácený les a nové řečiště byla nepatrná, smluvili se všichni sousedé i s obecním představeným vespolek, aby těm, jimž přes domovní Líchy v lese nová řeka Švarcava se proryla, aby nejen pro ty majetníky, kteří tím velkou škodu utrpěli, nýbrž i pro budoucí potomky náhrada z obecní majetnosti dána byla dle náležitého rozvážení, poněvadž majetníkem lesa dnes je jeden, zítra druhý. Bylo jednomyslně usneseno, že poškozeným bude ponecháno z obecního majetku Zazástruží při hranicích vrchnostenských, parcel čís. 4338, jež v celku 12 jochů 524 sáhů měří, aby ti, kteří škodu utrpěli, zužitkovati sobě pro budoucnost mohli a také, aby veškeré daně z toho pozemku každoročně řádně zaplatili.
* * *
R. 1850 byla volba nového starosty v Blučině. Zvolen byl starostou Matěj Nebovidský, Jan Kugler a Jakub Ježek obecními radními. Do výboru zvoleni: Tomáš Hanuš, Josef Šťastný, František Floder, Jan Klein, Antonín Fris, Tobiáš Schiler, Vavřín Slauk, Valter Schiller a Jan Musil. Byla to první volba starosty a obecního výboru.
Dne 4. září 1850 navštívil za velkých ovací zdejší obec kanovník Václav Pešina z Čechorodu.
Dne 6. listopadu 1850 o 3. hodině vznikl požár a v několika okamžicích strávil domy:
Čís. 147. Tomáše Kratochvíla, Čís. 148. Františka Teplého, Čís. 153. Vitoše Dvořáka, Čís. 148. Josefa Pekárka,
Čís. 158. Šimona Studeného, Čís. 173. Matyáše Srnce, Čís. 150. Fabiána Böhma, Čís. 154. Karla Flodera,
Čís. 172. Martina Duchoně, Čís. 174. Václava Šťastného a čís. 163. vdovy Ehrenbergrové.
Příčina ohně nebyla zjištěna.
Dne 25. března r. 1852 na Popelečnou středu mezi 4. a 5. hodinou odpolední vznikl požár v Pendrově, čili
Židlochovské ulici, který neměl žádných překážek a na záchranu nebylo ani pomyšlení, zničil 20 domů. Jména
vyhořelých jsou tato:
Čís. 1. Jan Svoboda, chalupník.
Čís. 2. Jan Dlapka, chalupník.
Čís. 3. Václav Bartošek, chalupník.
Čís. 4. Ernhard Kleinbauer, čtvrtník.
Čís. 5. Jakub Novotný, chalupník.
Čís. 6. Tomáš Valtery chalupník.
Čís. 7. Fabian Schillet, chalupník.
Čís. 8. Marie Langová, chalupnice.
Čís. 9. Těšanský, chalupník.
Čís. 10. Jalob Haňka, chalupník.
Čís. 11. Antonín Srnec, chalupník.
Čís. 137. František Böhm, chalupník.
Čís. 138. Josef Zatočil, chalupník.
Čís. 139. Vdova Hanušková, chalupnice.
Čís. 140. Antonín Schiller, chalupník.
Čís. 141. Martin Sklenář, chalupník.
Čís. 142 Pavel Hák, chalupník.
Čís. 143. Josef Farsa, chalupník.
Čís. 144. nevyhořelo (kryto břidlicí).
Čís. 146. Jiří Novotný, chalupník.
Čís. 145. Antonín Srnec, chalupník,
který tento dům právě tohoto dne ve veřejné dražbě, konané po smrtí Martina Ivana, koupil a ihned mu
byl připsán.
Z poškozených všichni byli proti ohnu pojištěni, kromě čísel 138 a 143. Tyto domy neštěstí ono velmi krutě postihlo a hospodářsky poškodilo. Oheň dle šetření byl úmyslně založen, nebylo však zjištěno kým, avšak domnění a podezření bylo na husary; oheň povstal v domě čís. 2. a obě strany počaly hořeti najednou. Vojáci v okamžiku ze všech bytů vyjeli a proto bylo hádáno, že sami oheň založili. Dne 6. dubna 1854 vyhořel presus Martina Richtra; poněvadž nebylo žádného větru, požár se dále nerozšířil, ačkoliv vedle presusa stály v blízkosti stodoly. Dle všeobecného mínění oheň byl založen.
V roce 1855 byl od zdejších manželů Jana a Nep. Demalových před kostelem (a starým hřbitovem) postaven nový křiž, který byl 20. května t. r. farářem Eisenfestem vysvěcen.
V neděli dne 4. srpna 1855 uhodil blesk do domu čís. 82 v Bluč1ině a tento za několik okamžiků do základů vyhořel. Majiteli tohoto domu panu Hniličkovi shořelo veškeré seno i všechno ostatní krmivo, které měl připraveno a právě svezeno na zimu. Škoda byla obzvláště veliká, poněvadž proti požáru nebyl pojištěn. Šlechetností občanů, kteří postiženému poskytli větší obnos peněžitý a též dostatek krmiva a obilí, byla bída této rodiny zažehnána.
V r. 1856 objevilo se na lukách v trávě tolik kobylek‚ že sežraly na celých lukách trávu, takže sena se vůbec nesek1a. Na polích mezi lukami zničily veškeré obilí a tlačily se do polí Goldperků, tam sežraly ječmeny asi do půl dolních Stávání od Končin. Na Vavřince přišel velký liják a všechny zahubil. Potom ještě narostly skvostné otavy.
Dne 8. květná roku 1858 mezi 10. a 12. hodinou noční vznikl oheň ve stodole Antonína Vodičky. Poněvadž foukal silný vítr, oheň se brzy rozšířil na 6 stodol a 4 obytná stavení. Vyhořela stodola Antonína Vodičky, Jakuba Kuglera, Josefa Golda, Jakuba Kouřilka, Tomáše Hanuše a Šimona Rokyty. Domy číslo 56, 57, 58 a 54.
Oheň byl určitě založen!!
Tohoto roku byla prodána chalupa Tomáše Valtra č. 6 za 2.600 zl.
Na podzim roku 1858 v měsíci září a říjnu svítila kometa, která měla ohon 3 sáhy zdéli a půl sáhu zšíři. Vycházela jako slunce na východě a hned zvečera ji bylo pozorovati. Vydávala takovou září jako měsíc v úplňku. V ten čas byly sečeny otavy a bylo i vinobraní. Víno bylo dobré a úroda prostřední.
V r. 1859 byli Blučinští ve válce v Itálii. Rok tento byl více suchý, víno bylo chutné.
V r. 1860 v lednu byla velká zima a mnoho sněhu. V březnu byly odvody. Odvedeni byli rekruti Jan Dohnal čís. 108, Jan Novotný, Horáček Valentin, Svoboda Matouš a Floder František čís. 106.
V té době uveden v platnost nový branný zákon. Kdo chtěl a mohl, mohl se z vojny vyplatiti. Otec za syna vyplatil 1000 zl., třebas ještě ani k odvodu nepatřil.
V měsíci listopadu vyhořel dům Jakuba Ježka č. 116, ale jen přední stavení, ježto ostatek byl kryt břidlicí.
V r. 1861 byl starostou Josef Šťastný z čís. 60. Rok tento byl více suchý než mokrý.
V listopadu vyhořely stodoly: Fr. Otavovi č. 28, Janu Stravovi č. 54 a Janu Zatočilovi č. 65. Všechny tyto stodoly byly postaveny nad Fidluňkem u Zahrad za Haňkovým křížem. Dnes stojí z nich jen jedna. Ještě předtím druhou neděli v říjnu vyhořela stodola Václava Haňky čís. 32 a Františka Březiny, plné obilí. Oheň vznikl v noci. Všechny tyto stodoly byly kryty došky. Stodoly stály vedle domku Matěje Brabce čís. 168. Březinova byla opravena.
V roce 1862 dvakráte hořelo, a to na počátku listopadu a uprostřed prosince. Při prvém ohni shořely tři a při druhém rovněž tři stodoly. Oba ohně byly založeny.
V zimě bylo mnoho sněhu, velká zima, z jara velká voda. Léto bylo suché.
Dne 28. května 1863 mezi druhou a třetí hodinou odpoledne vznikl v sousední osadě - v Měníně - neznámo jak oheň, který ztrávil 22 domů.
V paměti zůstane všude, zvláště v Blučině, rok 1863, kde nejen veliké sucho bylo, nýbrž i dva veliké mrazy v létě přišly, takže vše pomrzlo, žito, kukuřice a zemáky, což se stalo 4. června a nejvíce 17. července. Proto nebylo ani kukuřice, ani zemáků, takže i na semeno odjinud opatřeno býti muselo; vlastního chleba nikdo dostatek neměl, ano že i patrná nouze mezi obyvateli panovala. Mnozí sklizené žito hned co slámu do stohů skládali.
V Blučině právě oseta byla oziminami trať pod Starými horami, Půllány a Ouskými. Pšenici mráz tolik neuškodil. Vína nebylo, jen Jan Floder čís. 106 měl ve Vyšavě asi 5 věder vína na obloucích, které byly náhodou asi 2 dny před mrazem vloženy do země a po mrazích vytaženy.
Tohoto roku bylo sucho. V zimě napadlo trochu: sněhu a více nepršelo. Voda ve studnách vyschla, rovněž v řece Cézavě. V řece byly vyryty studny a z těch vozili Blučinští vodu pro dobytek i na ostatní potřebu. Cézava byla tak vyschlá, že po celém dně rostla tráva zvaná vrbice. Ženy a děvy blučinské ji vyžinovaly a nosily dobytku. Tráva na sena na lukách byla vyrostlá sotva na píď. Ječmeny se o žních trhaly, esparsetu museli kopati, žito bylo sotva na půl sáhu vysoké, pšenice na 1 1/2 stopy. Ve Švarcavě u Vojkovic tekla voda sotva na půl sáhu zšíří. Někteří hospodáři blučinští jezdili tam pro vodu. Otavy se ani nemohly síci, vypásaly se dobytkem. Místo sena měli lidé na půdách staré plevy.
Antonín Zatočil prodal od čísla 12 pět míst na stavbu nových domků.
V této době nastaly mlýnky na čištění obilí. Jeden byl za 24 až 30 zlatých. Do těch dob se obilí vilo na vějicí lopatě. Otevřela se vrata od stodoly, vzala se velká dřevěná lopata a obilí se vyhazovalo - vilo. Vítr plevy odnášel. Rovněž obilí neseklo se kosami neb stroji, nýbrž žalo se srpy. Do Blučiny chodívali na žně dělníci od Žďáru a z Čech od Poličky. Zdejší domkaři rovněž pracovali u rolníků, mlátili jim cepy obilí a rolníci jim koňmi obdělávali pole. Od žatí se platilo denně 20 krejcarů se stravou, beze stravy 45 až 50 krejcarů denně. Od sečení 1 míry ječmene 40 krejcarů, od 1 míry žita 45 krejcarů se stravou. Kde byl větší majetek, dával hospodář veškeru práci žencům "akortem" (úkolem) od honu (byly to asi 3 měřice polí) 3 zlaté, stravu a pecen chleba.
Velká potíž byla toho roku se mletím obilí. Lidé podpláceli mlynáře, aby se ke mletí jen dostali, a komu se to poštěstilo, semlel za 6 až 8 týdnů. V těchto suchých letech složili mlynáři popěvek:
dokaď nemáme vody;
až zde bude hojnost vody
nebudem mít žádné hody.
Šimon Rokyta č. 58 prodal ve své zahradě 4 stav, místa a dnes stojí na nich 8 domků.
Rok 1864 byl vlhký a úrodný. Všech plodin se urodilo nad průměr, vína bylo málo.
V r. 1865 byla dlouhá a tuhá zima a mnoho sněhu; celý březen okna zamrzala a ještě 28. března napadlo přes 30 cm sněhu. Táti počal až počátkem dubna. Bylo mnoho vody a se setím se počalo až v druhé polovici dubna. Měřice ječmene prodávala se v Brně na trhu za 1 zl. 60 kr. Víno za 8 zl. 1 vědro.
"Znamenitého se nenalézá v této době (1865) nic, nežli, že ponejprve obec co patron a podavatel školy zaznamenána jest."(Školní kronika)
Dne 24. června 1865 na den svatého Jana Křtitele vznikl oheň v dobře opatřené stodole Martina Hanuše č. 117, která celá popelem lehla, škoda se páčí na 150 zlatých uvnitř; vazba byla pojištěna. Požár byl zlomyslně založen.
Dne 18. července téhož roku vznikl oheň mezi svobodnými domky v Staré cihelni, kdež lehlo popelem 9 čísel:
Čís. 149. Jan Pavelka, kdež založeno bylo, Čís. 164. Jan Schiller, Čís. 175. Jan Schiller,
Čís. 169. Josef Klaška, Čís. 176. Tomáš Novotný, Čís. 167. Jakub Chudáček, Čís. 178. Fabián Kratochvil,
Čís. 111. Kašpar Schaffer, Čís. 182. Čeněk Böhm.
Všichni byli proti ohni pojištěni.
V sobotu před květnou nedělí 24. března 1866 vznikl neznámo jak oheň (v 10 hodin večer) v stavení Josefa
Golda č. 35. v tak zvané výměnce, kterou docela ztrávil; při dobrém opatření a hojné pomoci se dále nerozšířil.
1. dubna vyhořela v domě č. 38. lisovna,
5. dubna vyhořela v domě čís. 46. lisovna,
23. května shořely stodoly Tomáše Kratochvíla, Martina Hanušky a Matěje Kuglera,
3. června vyhořela stodola od domu čís. 1,
21. července vznikl oheň ve stodole Štěpána Procházky a strávil stodolu Vavřina Slouka, Štěpána Procházky, Jana Flodera a Vavřina Riedla.
Rok 1866 zůstane pro každého občana nezapomenutelným pro válku s Pruskem. Obtíže, které se snášely, nedají se vyslovit, utrpěli jimi všichni.
Odvod k vojsku r. 1866 byl dvakrát. Po druhé odvedeno pět mladíků a rukovali ihned do Uher.
Měřice žita byla za 6 zl. 60 krejcarů, pšenice za 6 zl., ječmen za 2 zl. 60 krejcarů, 1 cent sena za 3 zlaté.
Peníze byly papírové desetikrejcary čili šestáky, potom zlatky. Jedna platila 100 krejcarů. Dále byly papírové 5tizlatky, l0tizlatky, 50tizlatky a stovky. Kovové l0tikrejcary, 4 krejcary a jednotlivé krejcary.
Toho roku stála jedna měřice pole na kopcích 100 až 150 zlatých, v trati 200 zlatých. O žních se obilí ještě z větší části žalo, ale již se počínalo síci kosami (hojsákovati).
* * *
V roku 1867 byla po novém roce mírná zima a málo sněhu. V březnu již se sely ječmeny a zedníci stavěli. Úroda byla obzvlášť požehnaná. Všeho se hojně urodilo. Obilí byly plné stodoly, od turkyně všude se jen zlatilo, brambor plné sklepy, sena plné seníky a hůry, ovoce mnoho, jen vinobraní bylo skrovné. Na trzích všechno dobře placeno. Rolníci utržili hojně peněz. K vojsku bylo odvedeno 13 nováčků.
Rok 1868 byl více suchý a teplý, úroda byla uspokojivá. Vína bylo mnoho, lidé ho ani neměli do čeho nalévati. Vědro velmi dobrého vína se prodávalo za 4 zl. Vinobraní se konalo již 21. září. Kdo půjčil toho roku do Starovic bečku na víno, dostal za půjčení vědro vína.
Dne 16. července t. r. vyhořela stodola Jakuba Ježka č. 116 a dne 28. srpna stodola Matěje Kuglera č. 42.
Obraz Panny Marie, který je umístněn na blučinské věži zvenku mezi ciferníky na přední straně od městečka, pochází z r. 1868 a darovali jej manželé Ondřej a Marie Ježkovi, čtvrtláníci v Blučině čís. 73. Byl na věž zavěšen tohoto roku v měsíci srpnu zároveň se znakem obecním: Dvěma muži nesoucími na tyči hrozen.
Toho roku také prodal Otava Jakub svůj půllánský dům č. 114 se všemi pozemky o výměře téměř 60 měřic za 7000 zlatých Janu Kuglerovi z čísla 118.
 Z knihy verunkové. |
Vinobraní počalo se 6. října.
V listopadu vyhořel dům Martina Zapomněla čís. 78.
Vodička Antonín prodal t. r. svůj půllánský dům č. 46 se všemi pozemky a stodolou Pod humny za 7000 zl. Jakubovi Studenému z čísla 30.
* * *
Od roku 1863 až do roku 1870 byly přistavěny domy od čísla 194 db 209.
Od tohoto roku začaly stoupati denní platy dělnické v židlochovském cukrovaru na 60 až 70 krejcarů denně. Sedláci brali denně od vožení hnoje 3 zl., od pooráni jedné míry pole 1 zlatý. Každé pole se jednou za 3 roky úhořilo a hnojilo. Málokde na doliny sázeli brambory nebo seli "míšanku". Nemohli pro mokro.
Jmenovaný rok byl v létě suchý. Úroda byla prostřední. 1 měřice pšenice prodávala se za 7 zlatých, žita za 5 zlatých, ječmene za 2 zl. 80 krejcarů. Nepršelo ode žní až do císařských hodů; jak začalo pršet, nepřestalo až v zimě.
V listopadu vyhořela stodola Martina Hanuše Pod humny od čís. 117; byla krytá břidlicí.
* * *
V roku 1871 nepršelo od července až do polovice října. Podmítky byly zaschlé, podmítalo se až po dešti v říjnu. Na těch polích v příštím roce byly špatné ječmeny. Přece však úroda byla prostřední. Poněvadž sucho zachvátilo obilí v dozrávání, žně byly nádherné. Ceny obilí byly nižší.
* * *
V roku 1872 podobalo se vše roku předcházejícímu. Sucho převládalo. Úroda byla slušná, ceny stejné jako v roce 1871.
* * *
V roku 1873 byla mírná zima, selo se v březnu, duben byl vlažný, květen mokrý, téměř každý den pršelo. Ječmeny vyrostly na 1 m do výše, po prvé se "hajsákovaly" a odbíraly. Byly sety celé trati pod Starými horami. Velmi pěkně se vydařil, na jednom půlláně bylo až 50 mandelů, které nasypaly 100 měřic. Prodávala se 1 míra za 5 zl. 20 kr. I ostatní obilí bylo pěkné. Sucho bylo ode žní až do prosince. V té době bylo několik nepatrných a bezvýznamných pršek. Vína se urodilo prostředně.
Odvedeni k vojsku byli 3.
* * *
V roce 1874 byla nepatrná zima s málem sněhu, brzké jaro, které bylo více suché než vlhké, rovněž tak celé léto až do září. Obilí bylo hojně, sena též. Sadby prostřední, vína málo. Vědro vína stálo 7 zl. Odvedeni byli toliko 2 mládenci.
V měsíci srpnu vyhořeli Ignác Návedla čís. 112, Petr Riedl 219 a Jakub Böhm 190.
* * *
 Nádvoří u rolníka v Blučině (čís. 47). |
Úroda obílí byla prostřední, avšak sláma krátká, sena poskrovnu. Ve vinohradech bylo boží požehnání a jakost vína výborná; vědro za 4 zl.
Byly zavedeny metrické míry a váhy: tuna, q, kg, m, cm, mm atd. Rovněž byl zaveden v Židlochovicích trh na obilí a na obecní radnici založena spořitelna, která dávala úroků 6 zl. Ze sta.
* * *
5. února 1876 napadlo tolik sněhu, že musely býti prohazovány chodby, aby lidé mohli choditi. Žeň byla hojná; měřice ječmene se prodávala za 4 zl. 20 kr., žita za 5 zl., pšenice za 6 zl. Vína se urodilo méně, vědro bylo prodáváno za 6 zl. K vojsku odvedených bylo 7.
* * *
Rok 1877 byl studený a vlhký. Obili bylo dostatek, vína málo, sena dobrá, sadby obstojné. Míra ječmene za 3 zl. 20 kr.
Tomáš Veis prodal svůj dům, půllán čís. 33. se všemi poli za 7300 zl. Josefu Šťastnému čís. 60.
* * *
V roce 1878 bylo více sucha, obilí prostředně, vína mnoho, dobrého a laciného, vědro za 4 zl. Obilí však stouplo v ceně. Tohoto roku začaly cukrovary s rolníky sjednávati kontrakty na cukrovku.
V květnu uhodil blesk do stodoly Františka Piterny čís. 43 a zapálil ji. Vyhořela úplně, ačkoliv byla kryta břidlicí. - Dne 19. srpna vyhořela chalupa Jana Zatočila čís. 12.; pokryta byla slámou.
* * *
Dne 24. dubna 1879 oslavována stříbrná svatba císaře Františka Josefa. Osada byla v předvečer slavnostně osvětlená, zapalovány ohně, druhého dne sloužena slavná mše a sázen pamětní strom, který sázel Martin Piterna, Martin Jedonek a Karel Šupka.
V roce 1879 od počátku ledna byla mírná zima, občas na krátko trochu přituhlo. Sníh popadával, ale vždy brzy roztál. V polovici února nastala rychlá obleva a všechen sníh rázem roztál, voda v Cézavě a Švarcavě vystoupila na louky a do lesa. Od té doby počalo zase mrznouti a mrzlo, až voda odtekla. Na počátku března se počaly setby, avšak ke konci měsíce dostavilo se deštivé počasí a voda opětovně z Cézavy vystoupla na luka a do lesa. Konečně odtekla, pole trochu vyschlo, ne však mnoho, neboť každý den, nanejvýš obden, pršelo; ke konci dubna voda se zase z Cézavy rozlila po lukách a lese a dlouho neodtékala a na dolinách se nemohlo orati. Měsíc máj byl tak deštivý, že na rozoraných lukách nemohlo se síti neb sázeti. Co bylo zaseto neb zasázeno, vše zatopila voda, která se dostavi1a 3. června. Po opadnutí vody sázeli lidé znovu. Dne 12. června na hod Božího Těla byl krásný a teplý den až do večera. Navečer bylo slyšet vzdálené hřímání, ačkoliv v tu dobu ještě slunce svítilo. Za hodinu byla zde bouře a s ní prudký liják, který trval až do poledne druhého dne. 13. června byly na Cézavě prorvány hráze a voda zalila louky a les do značné výše. Vše bylo pod vodou, jen klásky žita bylo viděti. V lese byl dub, který byl ve výši vody osekán a dlouho onen rok připomínal. Oboje Rybníky a všechny doliny byly pod vodou. Louky se nesekly, neboť voda na nich stála až do konce srpna. Obilí, které ve vodě obstálo, nedozrávalo stejně: poslední ječmeny se odvážely 30. srpna. Obilí nepoplavené polehlo a porostlo, ječmeny byly slabé, jeteliny na kopcích vyrostly místo jednou dvakrát a druhé seky byly lepší než první. Obilí, které zůstalo, sypalo: pšenice z Líchy 8 mandelů 1 1/2 míry, žito z Přeslinku 4 1/2 mandele 1 1/4 míry, ječmen z Líchy 13 mandelů 8 1/4 míry.
Jako dříve pršelo nepřetržitě, tak od 18. srpna do podzimku ani nekáplo a po ten čas bylo veliké sucho. Země na sucho zamrzla a tuhá zima potrvala přes vánoční svátky i v novém roce 1880 až do konce února. V této zimě zmrzlo mnoho velikých stromů ořechových, které uschly a musely býti vykopány. -V roce 1880 bylo pohodlné jaro, avšak 20. a 21. května zmrzly žita na Zástruží, brambory, kukuřice a vinohrady; léto bylo vlhké, žeň hojná, vína nemnoho a sadby plodné. Ke konci roku napadlo hodně sněhu a dostavila se tuhá zima.
V listopadu vyhořela stodola Jakuba Haňky čís. 107. Oheň nastal v noci, stodola byla krytá slámou. Právě byla svatba Jos. Šťastného.
* * *
V příštím roce 1881 bylo pěkné jaro, hojné žně a obstojné vinobraní; 1 q sena za 2 zl.
Tohoto roku zemřeli jednoho dne oba manželé Kučerovi z čís. 157. - Toho roku nastaly také kola čili bicykly.
Dne 24. srpna 1881 slavili se druhotiny faráře Eisenfesta. Promluvil řídící učitel Slouk, potom podal oslavenci jménem obce starosta Jan Nebovidský stříbrný pohár v ceně 40 zl., dvě družičky: Františka Hniličková a Františka Flodrová čís. 103 podaly mu kytici s oslovením o rozkvětu a uvadnutí jich a významu pro život. Při slav. službách božích hrála hudba a střílelo se z národních děl.
Toho roku oslaven sňatek korunního prince Rudolfa; večer se zvonilo, střílelo a osada byla osvětlena. Školáci zpívali na náměstí písně na snoubence napřed na každého zvláště a pak na oba dohromady. Každý žák měl světélko. Druhý den byla opět sláva veliká a děti přednesly 43 deklamovánek. Celý den byl svátek.
* * *
Roku 1882 byla mírná zima, málo sněhu, jaro suché, ani řádně nenamoklo. Teprve 6. srpna počalo pršeti a pršelo tak často, že mandele na, polích porostly, avšak obilí byl dostatek; sena málo, brambory hnily v poli, musely se včas skrmiti. Do sklepů se jich málo dostalo. Cukrovky se urodilo hojnost, vína prostředně; 1 vědro se prodávalo za 7 zl., 1 měřice pšenice za 6 zl., žita 5 zl., ječmen za 4 zl. Kontraktní řepa 1 q za 1 zl. 20 kr.
Pršelo až do prosince.
* * *
V r. 1883 zima je tuhá, sněhu nemnoho, jaro mokré, deště časté, dnové studení. Následkem dlouhých dešťů v červnu se protrhly hráze na Cézavě a voda zatopila luka a les se všemi užitky ve výši 1 m. Sena sekli až v září. Žně byly skrovné, obilí na trhu bylo ve stejné výši jako roku minulého. Vína bylo málo a špatné jakosti. Seno se prodávalo do Brna za 3 zl. 45 kr. 1 q, 1 kopa ječmenné slámy za 9 zl, žitné za 11 zl.
Toho roku prodal Šimon Jedonek čís. 25 svůj půllánský dům se všemi pozemky za 9.500 zl. Leopoldu Celvekrovi, který byl cizí.
* * *
Příští jaro bylo dosti pěkné a teplé. O žních pohoda, všeho obilí byla hojnost; vína prostředně, ale dobré jakosti. Rok byl sušší než rok předešlý.
Roku 1884 prodal Fabián Tyc zahradu v ulici Fidluňku (nynější Sokoloské ulici) na stavební místa: Františku Ludlovi, obuvníku, Antonínu Supkovi, krejčímu. Martina Teinerovi, krejčímu a r. 1885 další stav. místa na témž pozemku: Fr. Jedonkovi, Antonínu Kleinbauerovi, Filipu Mátlovi, Josefu Mátlovi, Antonínu Kotasovi a Josefu Drabálkovi. Roku 1884 postavil první domek Frant. Ludl, r. 1885 Martin Teiner, r. 1886 Ant. Šupka a ostatní v několika dalších letech.
Okolo zahrady Fabiána Tyce byla svodnici sváděna dešťová voda z horních pozemků tekoucí až k zahradě od čísla 34. a tam teprve vytékala na vozovou cestu. Jakmile počali domy tam stavěti, svodnici zavezli a voda nyní teče po cestě, po níž se po dešti nedá jeti.
Rok tento byl úrodný na zakládání spolků. V létě byli založení veteráni, čtenářský spolek "Pokrok" a v listopadu též sbor dobrovolných hasičů. Ke konci listopadu shořel stoh slámy Janu Kuglerovi čís. 42. Byl složen Pod humny.
* * *
V roce 1885 bylo více sucha. Jaro brzy nastalo, brzy se sely ječmeny, které ihned vzešly, takže 19. března se již zelenaly. V polovici dubna kvetly stromy a také přinesly hojný užitek. Napálilo se mnoho slivovice. Úroda vína hojná a dobré jakosti. Vědro se prodávalo za 6 zl.
V těchto letech přestalo úhoření polí. Každý rolník počal obdělávati všechny pozemky najednou, aniž by nechal některé ležeti ladem. Snažil se z pole co možná nejvíce vytěžiti, ježto nastaly větší daně, obilí se také na trzích lépe platilo. Domkaři nechtěli již pracovati u půlláníků, chtěli býti samostatní. Pronajímali si pole, přestavovali své domky, v nichž místo síně a dveří dávali vrata a uvnitř mlat. Zjednali si krávy, a když sami na vše nestačili, spřahali se; na mlaty jich už o žních a na podzim nedostal, poněvadž pracovali na svém. Větší rolníci kupovali mlátičky, secí stroje, sečkovice neboli řezačky a rádla na okopávání sadeb; stroje nahradily ruce.
V srpnu vznikl oheň u stodoly Matěje Flodra čís. 11. Stodola stojí Pod humny u řeky Cézavy. Sláma u stodoly složená shořela, stodola zůstala.
Do tohoto roku byl Vyšavský kopec pastvinou. Následkem větší poptávky po půdě byl rozryt a osázen bramborami a řepou.
* * *
R. 1885 byla založena nová pozemková kniha pro Blučinu.
Dne 9. srpna 1885 konala se v Blučině vzácná slavnost, měl totiž své kněžské prvotiny zdejší rodák František Kelbl z čís. 21. Slavnostní kázání měl P. Petr Hlobil, benediktin z Rajhradu. Hned v domě otcovském oslovil primicianta jeho katecheta, farář Eisenfest, a jménem mládeže Aurela, dcera Jana Nebovidského, pak venku před průvodem jménem omladiny svobodný chasník Jan Šťastný z čís. 84. Po ukončení slavnosti byla hostina. Zúčastnili se též místní hasiči a spolek voj. vysloužilců se svou kapelou.
Byla zvolena místní školní rada: předsedou Fr. Eisenfest, kons. Rada, náměstkem Jan Nebovidský, starosta, Rafael Tukač, ob.radní, Josef Gold, Josef Novotný, Josef Zatočil a Vavřín Slouk členy.
* * *
V roce 1886 byla dosti tuhá zima, sněhu nemnoho. Jaro deštivé a léto mokré. Úroda obilí prostřední, sena pěkná, sadby slabé, vína málo.
Tohoto roku počalo se s vysazováním Vyšavského kopce akátím.
Dne 8. srpna měli občané blučinští opět krásnou slavnost. Měl prvotiny P. František Gold, syn Josefa Golda z čís. 35. Kázal P. Lazar ze Židlochovic, v domě mluvil P. Eisenfest, jménem omladiny Josef Kelbl. Hostina byla u Fabiána a Františky Tycových, k níž se i mnoho vzdálených hostí dostavilo. Veteránský spolek s hudbou obveseloval hosty při hostině.
* * *
Roku 1887 byla mírná zima, jaro pěkné, jarní práce se dobře vykonaly. Obilí se urodilo dostatek a dobré jakosti, sadby byly prostřední, ale vína málo.
V srpnu v noci shořel steh slámy v zahradě u stodoly Jana Tyce čís. 47. V nocí 7. září vyhořela společná stodola Františka Jedličky a Jakuba Hanušky čís. l39. Stála Pod humny u Cézavy, krytá ještě dochem. Obilí v ní bylo nevymlácené; 24. září shořelo zadní stavení Josefa Horáčka čís. 250.
* * *
V r. 1888 je zima tuhá, počasí z jara příznivé, úroda obilí dobrá, vína málo a sadby dosti dobré. V květnu se nalíhlo tolik housenek, že okousaly listí všech ovocných stromů, celého lesa a dolezly až do ulic.
Dne 11. března byla velká voda, ani ploty Pod humny nebylo viděti.
Tohoto roku byl postaven nový hřbitov u Nivek za Blučinou, kde stál obecní pustý pozemek Stínadlo, ke kterému přidána jedna Nivka.
Na vystižení ovzduší těchto let podáváme oslavu 40letého císařského jubilea. Oslava konána 23. září 1888. K slavnosti této bylo pozváno veškeré obyvatelstvo. O 4. hodině odpolední vyvedl sbor učitelský žáky před školní budovu, seřadil je a tu se postavilo dvé hudebních sborů, spolky, hasičský, veteránský a čtenářský, celé obecní zastupitelstvo s představem obecenským v čele a tu spustila hudba pochod žáků od Václava Novotného, jejž žáci zpívali a učiněn pochod na luka, kdež se krásné prostranství nachází. pročež se za místo výletní výborně hodí. Tu učinili veteráni kruh, v němž byli žáci uzavřeni. Sešlo se veliké nepřehledné množství posluchačů nejen z Blučiny, nýbrž i ze Židlochovic, z Vojkovic, Opatovic, Měnína, ano až i z Moutnic, takže se posluchačstva přes 2000 počítalo. Správce školy řečnil a pak se počaly přednášky žáků. Zde některá čísla: Vnuk a děd, Volení krále, Rakouský sedlák a francouzský generál, Tři mládenci v pecí ohnivé, Náš císař pán je mocný pán. Jak jsi krásná, vlasti má! A jiné. Na konec hymna a pochod za hudby a zpěvu do obce. Byl již soumrak, osada byla osvětlena a na mnoha místech plál bengálský oheň, oba hudební sbory hrajíce procházely všemi ulicemi, pak učiněno panu faráři, představu obce a nadučitelovi zastaveníčko. Školáci dostali pečivo, uzenky, cukroví a jinými lahůdkami poděleni tak, že ještě domů plné šátky nesli. Starosta Emanuel Kugler sám zadarmo stoly zavezl, obec věnovala 10 zl. na dárky, pan farář věnoval pivo, sousedky nachystaly a rozdávaly rozličné pokrmy.
* * *
Léta 1880-1887 se rodilo hojně ovoce, až se této úrody zneužívalo. Roku 1888 se vylíhlo tolik housenek, že se jen stěží dalo něco zachránit a ovoce bylo málo.
Housenek bylo takové množství, že všecko jejich hubení bylo marné. Mimo ořechy všecko listí na stromech sežraly, takže stromy až do žní stály docela bez listí a to nejen ovocné, nýbrž i lesní. Housenky lezly po zemi, se stromů visely a padaly, vnikaly do stavení, lezly po zdech na půdy a střechy, takže se jim lidé nemohli nikterak ubránaiti. Byla to metla boží. Na stromech po žních se objevila jejích hnízda jako pěstí veliká v takovém množství, že nebylo naděje na jejich vyhubení.
Den 20. srpna 1889 zůstane pro Blučinu v smutné památce; toho dne o třetí hodině odpolední strhla se nad Blučinou a okolím strašná vichříce, bouře a krupobití, jakého nikdo nepamatuje. Nebyly to kroupy, ale kusy ledu až 30 dkg těžké, hranaté a velmi ostré. Střechy byly v celé osadě rozbity, i latě přeráženy, okna, zvláště západní a jižní roztlučena, ze střech zbyly pouze kostry, užitek na poli, jako víno, kukuřice, řepa, brambory a jetel úplně zničeny, stromy zpřeráženy a kůry zbaveny, drůbež, zvěř a ptactvo pobito a utopeno, dobytek, který právě byl venku, až do krve stlučen, ano i 2 lidské životy přišly na zmar, totiž: Antonie Sklenářová, rozená Otavová, pak vnuk její Josef Ježek, prvnější 67 let, tento 6 roků stár. Tito byli vichrem sraženi, vodou odplaveni a utopeni. Na tom místě stojí dodnes památník u Lozengrundského úvozu. Jelikož krupobití zasáhlo celé okolí, nebylo možno břidlici dostati, musila se přivážeti zdaleka. Domy musily zůstati nepokryty, takže lidem do světnice a až na lůžko teklo, bylo to neštěstí, jehož nelze vylíčiti a bída veliká. Podotknouti se musí, že hrabivost lidská i z neštěstí kořistila. Okamžité byly od lidských pijavic (zvláště od Židů) všechny zásoby břidlice skoupeny a prodávala se pak za 17, 20 až 25 zl. za 1000, kdežto jindy byla za 10 až 12 zlat. a tak tito dobrodinečkové ubohý lid ještě více ožebračovali.
V této katastrofě zahynuly i housenky a bohužel i stromy.
Délka, kterou kroupy prošly směrem od západu k východu, obnášela asi 10 mil.
Voda vnikla do farské zahrady, povalila ve dvou místech zeď a vnikla do farského dvora, a jelikož nemohla odtékati, vystoupila od průjezdu až po dveře vedoucí ze dvora do bytu. U boží muky tekla voda s kopce proudem 1 m vysokým a 30 m širokým. Pod hřbitovem tekla přes silnici na Zahrádky a brala hromady štěrku s sebou. Ve Fidluňku tekla na 1/2 m vysoko. Na návrší teklo jí rovněž neméně než na metr. Husy byly od kroup pobity a voda je nesla do Cézavy. Koně, které byli v poli, utekli lidem a běželi po větře s kroupami až do panského lesa, do Bažantnice, k hájovně a do obory u pozemků Půlllánů pod Starými horami. Lidé, kteří byli v po1i, došli okrvavení domů. Krupobití začalo se u Miroslavě, táhlo přes Pohořelice k Židlochovicím, k Blučině, Měnínu a Slavkovu. Sluší poznamenati, že Jan Šponder, majitel cihelny u Modřic, nezvýšil cenu břidlice, ač jí měl přes 100.000, a za den byla pryč. Od jeho cihelny bylo viděti kamenný lom v našich Nových horách nad mraky, které byly velmi nízko.
Toho roku bylo málo sněhu, zato krutá zima, ale přece jen z jara voda se rozlila na louky. Pak bylo sucho až do srpna. Obilí řídké, ale dobře sypalo. Žito, jež nebylo ve vodě, bylo dobré; 21 mandelů sypalo 46 měřic. Krmiva pro dobytek se nedostávalo. Vína se urodilo mnoho ve všech vinohradech a před 20. srpnem byly hrozny tak zralé, že se mohly sbírati. Krupobitím byly pak stlučeny, že zůstal sotva 7. díl a to jen takové hrozny, které bylý nedozrálé.
V září vyhořela stodola Jana Hanuše čís. 128, která stála na konci zahrady téhož domu. Byla plna obilí.
Ke konci září vyhořela stodola s obílím Františka Studeného pod Zahrádkami u obecního pozemku.
Toho roku byla velká parna až do září, na jehož konci udeřil blesk do vrat v čís. 43 a odrazil od nich spojovací prkno, které odletělo až za silnici k čís. 68.
Nastalo deštivé počasí až do vánoc, takže ani všechno pole na zimu nebylo pooráno.
* * *
Od roku 1880 do roku 1889 prodaly se tyto domy: Ondřej Ježek čís. 73. prodal čtvrtlán za 6000 zl. Vavřinci Kyršovi.
Štěpán Riedl prodal chalupnický dům čís. 63 za 3300 zlat. Janu Krejčímu, zednickému mistru a odstěhoval se do Chorvatska, kde jeho rodina dosud žije.
Svoboda Josef prodal domek čís. 156 a svobodné pozemky. Obdržel za vše 4000 zl. a odešel do Chorvatska, avšak za 20 let se vrátil bez jmění.
Koláček Šimon prodal chalupnický dům čís. 58 za 2500 zl. odejel rovněž do Chorvatska.
Richter Matěj čís. 100. prodal pozemky a odešel do Chorvatska. Za 30 let se vrátil s nevelkým jměním.
Rovněž tam odejel Frant. Studený, bednář, ale brzy se vrátil.
Richter Jan rozprodal onen chalupnický dům čís. 100 s lukami za, 2700 zl. Za líchu obdržel 1300 zl.
Novotný Frant. prodal chal. dům čís. 52 Matěji Závlackému z Moutnic. Druhý chal. dům prodal Veron. Hřebíčkové z Moutnic a koupil půllán čís. 110 od svého bratra Martina Novotného, který se přiženil do Újezda, za 10.000 zl.
Hajn Norbert prodal chal. dům čís. 81. Janu Kratochvílovi, majiteli kovárny na čís. 55, za 4000 zl. Kratochvíl prodal kovárnu Aloisu Schaffrovi z Vojkovic za 3000 zl.
Jan Gold prodal půllán čís. 83 se všemi poli, která k němu přináležela, za 11.500 zl. Jos. Nečasovi z Nikolčic.
Frant. Hák prodal chal. dům čís 142 Jakubovi Srncovi.
Dům Jos. Farze č. 143 vyměnil Srnec Šimon za dům č. 180.
Bubeník Martin prodal chalupu čís. 88. Frant. Návedlovi téměř za 4000 zl.
Šiler Emanuel prodal dům čís. 9 Janu Kuglerovi.
Dům čís. 184 koupil Jan Hájek, pekař, po Fr. Sklenářovi.
Frant. Lehr, kolář, prodal dům čís. 29.
Svoboda Alois prodal dům čís. 79 Mat. Hanušovi za 3.000 zl.
Čís. 90. koupil Václav Kouřilek od Martina Nesvadby na stodolu.
List Tomáš prodal chalupní dům čís. 129 Fr. Kratochvílovi; List odejel do Chorvatska, kde se usadil.
V roce 1886 Lehr Frant. v čís. 29. zařídil kupectví a trafiku.
* * *
V roce 1890 byla mírná zima a málo sněhu, brzy nastalo jaro, a od 1. března se již selo. Kolem 20, března se ječmeny zelenaly; 31. března jíž vyráběli v cihelnách břidlici. Tento rok byl úrodný a počasí bylo příznivé. Mandel žita sypal měřicj, 11 mandelů pšenice nasypalo 13 1/2 měřice. 14. srpna byl takový vichr s lijákem, že fůry s obilím převracel.
Toho roku prodala Frant. Goldová čtvrtlán čís. 38 Janu Schaffrovi za 6000 zl.
Dům čís. 18 prodán obci. Majitel jeho Josef Srnec zemřel a pozemky byli poděleni synové: Josef, Rudolf, Alois a Arnošt Srncovi.
V červenci se stavěla škola na místech domů čís. 18 a. 19. Vznikl oheň u Jana Hanuše čís. 104, ale byl brzy uhašen. Na Vyšavském kopci sjelo kus země u cesty po pravé straně. Sjel s toho místa, kde jsou dnes nasázeny vrby; nakupil se kuželovitý kopec, na fehož vrchu stála třešně, kterou zasadil Jak. Otava z čís. 152.
Dne 9. června 1890 navštívil obec Dr. F. S. Bauer, biskup brněnský a 10. června bylo slavné sv. biřmování.
V roce 1891 byla tuhá zima a mnoho sněhu. Jaro bylo opožděno. V dubnu se sely ječmeny. Stále pršelo, až v červnu vylila se voda z Cézavy a vše zatopila. O žních mnoho pršelo, obílí se musilo na poli často obraceti a sklízelo se špatně. Přesto ho bylo mnoho. Tak pšenice s Padělků v Kolpercích míra a 1/2 čtvrti výsevku sypala 23 měřic. S jiných Padělků 15 až 17 měřic. Ostatně sypala pšenice po míře výsevku 15-16 měřic. Rovněž žita bylo hojně. Hned po žních cena obilí klesala, poněvadž v mandelích porostlo. Vína bylo málo. Na podzim bylo sucho a v prosinci dostavila se tuhá zima. Z pozemků, na něž se v létě rozlila voda, byla odepsána daň (bonifikace).
Dne 24. srpna 1891 slavil farář Frant. Eisenfest démantové jubileum. Blučina při té příležitosti podala důkaz, že dovede oceniti zásluhy dobrého kněze. Mládenci postavili při vchodu na starý hřbitov vkusnou slavobránu, ozdobili farní budovu a cestu z fary ke kostelu vysázeli po obou stranách májkami. Panny napletly věnců a navázaly kytic, jimiž ozdobili chrám. Zdejší spolky, veteránský a hasičský, uspořádaly oslavenci dostaveníčko. Zdejší ženy zakoupily pro chrám červený ornát za 76 zl. a štolu za 15 zl. Panny darovaly k témuž účelu šest zlatých kytek v ceně 15 zl. Od 3 bratří Haňků dostalo se kostelu pěkného červeného antipendia na oltář v ceně 35 zl. Manželé Daňovi darovali za 23 zl. obraz "Madonny Kizlinkovy", jenž je umístěn na pravé stěně presbyteria. K dárcům se přidružilo děkanátní duchovenstvo; darovalo oslavenci pozlacený pacifikál v ceně 35 zl.
Při slavných bohoslužbách zapěla Cyrilská jednota Stehlovu Vokální mši.
* * *
V lednu 1892 byla tuhá zima a sněhu dosti; trvala až do března. Z jara bylo bídné počasí, mokro; setí se opozdilo. V zimě pomrzly ořechy, v lese habry a klence. Musely se odstraniti. Také uschly karlátkové a damastilkové stromy, jež zničily kroupy, ale ovoce někde zůstalo. Z jara pomrzly vinohrady, bylo málo vína. Obilí o žních pomoklo, bylo obraceno a vlhké sváženo.
Kdo se opozdil o 2 neb 3 dni se sečením sena, mnoho zakusil, než je sklidil. Pršelo a voda na lukách vystoupla na 6 cm, nemohlo se na luka jezditi a seno se vynášelo na cestu k Opatovicím. Ze zadních luk se seno vozilo přes Opatovice.
Vyhořela stodola Františku Kučerovi čís. 62, přední stavení Antonínu Kholovi a Bartoloměji Kratochvílovi čís. 195 přední i zadní stavení a veškerá úroda.
Byla postavena nová silnice od Zahrádek nad Padělky mezi Ouzkými a Zástružími ke dvoru Jalovisku a do Moutnic.
O vánocích r. 1892, na svátek sv. Štěpána, pořádal sbor učitelský slavnost vánočního stromku pro školní mládež.. Před bohatě ozdobeným a zářícím stromkem zapěli žáci jednotlivých tříd rozličné vánoční koledy a přednesli vhodné básně, potom byli poděleni různými školními potřebami, cukrovinkami a ovocem. Na zakoupení ozdob a dárků se sešlo 31 zl. 44 kr. Ke sbírce té přispěli: Místní obec 10 zlatých, p. farář z pokladny chudob. 10 zlatých, Josef FIoder, předseda místní škol. rady, 2 zl., Em. Kugler 2 zl., Jan Nebovidský 1 zl., Ant. Schenk, nadučitel, 6z1. 44 kr.
* * *
M roce 1893 byla tuhá zima se sněhem. Z jara přišla voda. V dubnu bylo počasí vlhké, ale v květnu již nepršelo a nastalo sucho; které trvalo až do srpna. Sucho bylo v celé Evropě. Musilo se prodat mnoho dobytka, jehož cena velmi klesla.
Obilí, které se z jara selo do mokra, bylo řídké, nízké, mělo krátký klásek a bylo plné trávy. Bylo ho také málo a vůbec všech plodin se málo urodilo. Sena bylo rovněž málo a bylo krátké. Obilí toho roku bylo dražší o 2 zl na cent. Žitná. sláma se platila 13 zl., pšeničná 7 zl., ječmenná 8 zl. za kopu.
V polích bylo ukradeno 26 mandelů obili Janu Richtrovi, Veronice Hřebíčkově, Josefu Kelblovi a Františku Haňkovi.
* * *
V r. 1894 byla mírná zima. Jaro se brky ohlásilo a počasí bylo příznivé až do žní. Na polích byla hojná úroda, rovněž i ovoce. Mnoho bylo kukuřice i bramborů. Na lukách hojnost sena a na poli pěkná jetelina, k tornu hojnost vína. Srdce hospodářů chvěla se blahem. Radost byla zkalena několika neštěstími.
V září vyhořely doškové stodoly i s obilím Matěji Bartuškovi čís. 3 a Rudolfu Kilingrovi.
V listopadu vyhořelo Františku Svobodovi čís. 2 přední stavení. Později vyhořel panský stoh slámy u Měnína. K ohni přijeli blučinští hasiči se stříkačkou, ale nesměli hasiti. Stál tam panský správce a nedovolil žádnému sboru pracovati, ač tam byli hasiči z Blučiny, Újezda a Telnice. (5. srpna 1894 zavraždil sekerou Dlapka Josef Františka Procházku. Byl odsouzen k smrti provazem, ale trest mu cestou milosti změněn v doživotní žalář. Pro vzorné chování ve věznicí na Borech byl za války amnestován. Čin spáchal ve velkém rozčilení a velmi ho želel.)
* * *
Po roce tučném přišel rok hubený. Tuhá zima, sněhu dosti., jak se na zimu patří. V půli února roztál sníh a voda zalila luka. Mrzlo až do konce března. Na silnicích se musel sníh prohazovati, chtěli-li lidé jezditi, neboť byly velké závěje. V dubnu sníh roztál a voda ve výší půl druhého metru zaplavila les a louky.
Jaro mokré, pršelo v květnu i červnu, kdy opětovně voda zatopila všechny užitky na lukách a zůstala až do srpna. Na škodu byla povolena pouze úleva daní. Obilí bylo málo a ještě chudé. Sena zůstala na jeden sek s otavami, které nestály za nic, neboť je bylo cítiti bahnem a shnilou vodou. Orání na lukách nedalo vůbec žádného užitku. Zato musely se opravovati hráze na Cézavě. Nejhůře byly poškozeny u louky Josefa Kelbla čís. 21. U měnínských hranic při panském dvoře se hráze navážely. Hlína se vozila na vozech od Boží muky.
* * *
V roce 1896 zima poměrně tuhá a sněhu neustále přibývalo. V březnu nastala obleva a voda zatopila louky. Silné ledy na Cézavě musely se rozsekávati, aby prošly pod mostem.
Jaro mokré, setí se prodloužilo až do konce dubna. Duben mokrý a všech prací v poli ubývalo pomalu. V květnu pršelo ustavičně. Stěží poseta a osázena sušší místa. Od počátku máje pršela a 10. května už bylo vše na dolinách a na lukách ve vodě. Jeteliny se sklízely z polovice shnilé. V červnu bylo opět deštivo, takže nížiny ani nevyschly. Žně mokré a obilí bylo sváženo vlhké.
Dne 29. května byl u Blučiny takový liják s kroupami, že ječmeny a slabší obilí všechno bylo stlučeno k zemi. Voda hrnoucí se s kopců shroutila domek Františku Kadaňkovi čís. 219 a natekl jí plný sklep. Hasiči jí pumpovali až do druhého dne. V úvoze pod Vyšavami teklo vody na 2 m. Při tom hřmělo a blýskalo se tak, jako by se blížil soudný den. Blesk uhodil v poli mnohokrát za strašného rachotu. Doliny a louky byly proměněny v jezero. Na zatopenou úrodu byl dán odpis daně ve výši 3/4.
Při průtrží mračen teklo tolik vody z Kříbů a Kyperků, že snesla svodnicí vedle Kyperků k cihelně Vavřince Kyrše čís. 94 "na Placi" velké množství kamení. Některé kameny vážily 3 až 4 q. Jeden mezi nimi byl obzvláště pozoruhodný, 2 m dlouhý, 1 m silný a 2 m široký. Mohl dle odhadu vážiti 25 až 30 q.. Tento kámen dává tušiti, jaká síla vody zde musela býti, když tento kámen snesla z jámy okolo Kyperků k cihelně.
Byly vysázeny třešně po obou stranách silnice od Zahrádek, Auských až po Výhon.
Starostou byl Emanuel Kugler čís. 67, který byl zároveň členem okresního silničního fondu a jenž vymohl, aby stromky byly vysázeny nákladem toho fondu.
Na jaře byly vysázeny poslední díly akáty na Vyšavském kopci. Po celou dobu se díly s mladými akáty lidem pronajímaly na sadbu; 10. prosince se prodávaly první akáty zasazené roku 1888, a to pod Lozenberky od cesty do Hávů na levé straně. Utržilo se 200 zl. V tomto vykáceném lese zůstala státi třešně ve vzdálenosti 50 kroků od cesty do Hávů.
* * *
V roce 1897 byla mírná zima s málem sněhu. Selo se již v březnu a velmi příznivé počasí potrvalo až do polovice července. Obilí se žalo již začátkem července, žita byla všechna posečena a svázána. Mnozí je i odváželi a ti dobře činili. Běda, kdo se opozdil. Po polovici července začalo pršeti, nesvázané obilí se musilo denně obraceti, mandele rozestavovati a snopy rozvazovati. Bylo to někdy k smíchu i k pláči. Hospodář rozvázal snopy, slunečko pěkně svítilo a hřálo. Sotva byl s posledním mandelem hotov, zahřmělo a než složil 2 mandele, lilo se jako z konve. Nyní teprve musel vše znovu obraceti. Kdo neobracel, tomu přirostlo obilí k zemi a musilo se odtrhovati. Neposečené obilí zůstalo státi, neboť na dolinách při brázdách stála voda, pouze sklady byly sušší. Ječmen, který na zemi porostl, byl cennější než takový, který stál ve vodě přezrálý; tento byl zapařen. Za tak velkých dešťů vystoupla veda z Cézavy na louky a do lesa ve výši půl metru. Obilí v mandelích zaplavila nánosem, takže spodní snopy se musely kopáčem tahati. Sušily se, vyprašovaly, ale nemlátily. Přebíral je potom dobytek v stájích z dlouhé chvíle, protože se ani za krmivo nehodily.
Deště trvaly tři týdny, až potom nastalo slunné počasí a obílí, které bylo už černé a zelené v mandelích, vozilo se do stodol. Úroda byla skrovná. Ječmen, který v poli porostl, prodával se za 9 zl. cent, který stál přezrálý ve vodě byl za 7-8 z1. Pšenice za 13 až 17 zl., žito za 10 až 12 zl. Pšenice i žita bylo málo, mandelů i měřic.
Otavy na lukách sekly se ty, které byly vyšší. Na jezerech a na lukách níže položených byla senoseč až v prosinci a po ledě se seno i otava najednou vozili domů.
Řepa na lukách a na výšinách shnila, brambory černaly a kukuřice byla zničena.
Hráze na Cézavě byly v několika místech prorvány. U louky Jos. Kelbla čís. 21 na jejích opravu se musela hlína od Bož. muky z cesty navážeti na vozech, neboť tam potřebné hlíny nebylo.
Dne 29. června byl v Blučině župní hasičský sjezd.
V noční době v září shořel stoh slámy Josefa Hanuše č. 114 Pod humny složený.
Dne 22. prosince spadl pod vůz Josef Teiner, rolník a kostelník, 7. den zemřel. Na tom místě v Hájíčku nad obecní cihelnou postaven byl na památku křiž.
* * *
V roce 1898 byla mírná zima, sněhu málo, jaro se brzy ohlásilo, pouze ke konci dubna dostavilo se několik deštivých dnů a proto voda zaplavila louky a v nižších polohách zaseté obilí. Do žní bylo počasí příznivé. Úroda byla požehnaná, všeho se hojně urodilo a dobře sklidilo.
Dne 22. dubna byla zavěšena v Blučině první cementová břidlice na nově vystaveném domě Františka Haňky čís. 44.
Pšenice z roku 1897 byla prodávána v březnu cent za 13 zl. a dostoupla do června na 17 zl., žito za 11 zl., ječmen za 6 až 7 zl. 25 kr. cent, počítalo se totiž pořád na zlaté.
V srpnu shořely chlévy Antonínu Šilerovi čís. 159.
V září vyhořela došková stodola se sklizní Fr. Návedlovi čís. 50.
V září tohoto roku byla zavražděna císařovna Alžběta. Byl nařízen všeobecný smutek.
V prosinci oslavováno 50ti leté jubileum vlády císaře Frant. Josefa I. Bylo dáno vojínům mnoho "metálů". V Blučině medaile připínal vojínům před sochou na náměstí starosta obce Šťastný František z čís. 22.
* * *
Roku 1899 byla mírná zima, jarní a letní počasí příznivé, žeň požehnaná. Úroda vína byla prostřední. Louky byly zatopeny, ale úroda z nich byla obstojná.
Toho roku vyhořelo po žních přední stavení u domu čís. 51.
* * *
 Svobodův vinohrad 1928. |
V květnu vyhořely přední stavení Frant. Zatočilovi č. 286 a Františku Zalabovi čís. 262.
Dne 25. srpna snesla se nad krajem velká bouře, blesk uhodil do chlévů Františku Haňkovi čís. 44 a zapálil je. Byly naloženy slámou a spojeny se stodolou, v níž bylo sveženo 90 mandelů ječmene. Obojí bylo naráz v plamenech. Uhořely tři kusy vepřového dobytka v ceně 280 K. Krytinu a vazbu měl pojištěny na 1276 K, avšak způsobenou škodu si odhadoval na 4000 K.
Dne 2. září o 10. hodině dopoledne vznítila se stodola Antonína Böhma čís. 68. Vyhořely i chlévy. Byl nepatrně pojištěn.
Dne 24. září 1900 zemřel po dlouhé nemoci mladší učitel zdejší Julius Bertsch, zanechav po sobě bezdětnou vdovu. Pochován byl na zdejším hřbitově dne 27. září za velikého účastenství obyvatelů blučinských a více než 40 učitelů a učitelek z okolí. Zesnulý působil na zdejší škole od 1. září 1891, byl učitelem pilným a přivodil si smrtonosnou nemoc (tuberkulosu) namáhavou školní prací.
V témdni od 11.-18. února 1900 konaly se v Blučině missie. Řídili je členové řádu Tovaryšstva Ježíšova, P. Jan Cibulka a Rudolf Stejskal. Účastenství na missiích bylo velmi hojné.
18. února, kdy missie byly ukončeny, slavili manželé Jan a Regina Hanušovi z čís. 102 jubileum 60tiletého manželství.
* * *
Od r. 1889 do roku 1900 přistavěly se v Blučině domy od čís. 278 do 303.
Prodány byly: Kleinbauerův čtvrtlán čís. 4 Rudolfu Kilingrovi z Vojkovic se vším za 6000 zl.
Haňka Jakub prodal svůj pololánský dům i s pozemky Janu Šupkovi za 10.500 zl. Šupka Jan prodal svoji chalupu čís. 133 Jakubovi Ježkovi čís. 116 za 3.300 zl. Matěj Schaffer prodal čtvrtlán č. 99. Janu Klimšovi se všemi pozemky za 4.500 zl.
Chalupa čís. 16 byla prodána bez Líchy za 2.700 zl. Lícha za 1.000 zl. Janu Zehnalovi.
Chalupa po zemřelých Kašparu a Marii Kučerových čís. 11 za 2200 zl. Lícha za 1.500 zl. Josefu Srncovi čís. 146.
Chalupa čís. 23. Jana Bulanta byla prodána Jos. Kleinovi čís. 48. bez Líchy za 2.300 zl.
Chalupu čís. 62 prodal František Kučera bez Líchy Karlu Tampierovi z vojkovského mlýna.
Kamenický Jan z Měnína prodal chalupu čís. 125 i se všemi pozemky Františku Tycovi za 3.500 zl.
Matěj a Anna Hanušovi prodali každý svoji polovici půllánu zvlášť po 6000 zl. Severinu a Marii Šilerovým čís. 136. Tito zase svojí chalupu prodali Janu Šilerovi čís. 140 bez Líchy za 3.000 zl. Lícha prodána sama za 1.500 zl.
Antonín Hanuš čís 137 prodal svoji chalupu Ign. Návedlovi bez Líchy.
Leopold Celvekr prodal půllán čís. 25 Františku Štastnému, majiteli čís. 22, se všemi pozemky k němu patřícími za 19,500 zl. Pouze Tál pod Zahrádkami byl od něho dříve prodán Jindřichu Schalfrovi čís. 126 za 400 zl.
Preshauze byly prodávány v této době od 400 do 1.500 zl. Jedna měřice pole byla prodávána za 200 zl., na vykopaném lese za 300 zl.
Po roku 1891 byla zde postavena váha na řepu od židlochovského cukrova u bří. Robertů.
* * *
V roce 1901 byla celkem mírná, zima, ale přece v lednu a únoru bylo několik tak krutých mrazů, že na naší věži pukl zvon 13 q těžký. Jaro nastalo záhy, bylo teplé a suché v březnu, teplé a deštivé v dubnu. Setí šlo rychle a vůbec práce pokračovaly rychle. Obilí bujně rostlo, dobře odkvetlo, klásky byly plné a nalité, takže žeň byla hojná. Ačkoliv z jara byla na polích a lukách voda, přece narostlo všeho hojnost. Urodilo se hojně meruněk, peckového ovoce, hrušek, ořechů i vína; jablek bylo málo. Cent pšenice stál 16 K, žita 14-16 K, ječmene 14 K až 15 K 20 h a kukuřice 16 K 80 h. Sáh dříví na pálení byl za 48 K, kopa otýpek za 15 korun.
* * *
Roku 1902 byla mírné zima. Leden byl neobvykle teplý - bez mraků. Teplé a suché jaro brzy nastalo, ale 28. dubna dostavil se mráz a trval po 3 dny. Vzklíčivší ječmeny pomrzly, rovněž i vinohrady. Léto bylo příjemné, žně požehnané a vše se pěkně sklidilo. Jen vína se nedostávalo. Toho roku se na př. urodilo pšenice z výsevku 6 měřic 78 1/2 míry, žita ze 7 mír 77 1/4 měřice, ječmene z 18 mír vysetí sklizeno 237 3/4 měřice; obilí se prodávalo: pšenice 15 K za cent, žito 14 K 80 h, ječmen 13 K 60 h a kukuřice 12 K 20 h až 13 K 40 h. Hojně se utržilo za obilí. řepa dala průměrně 25 q na měřici. Jablek a hrušek bylo s dostatek, avšak ořechů, meruněk a modrého ovoce velmi málo. Víno nedozrálo.
Shořel stoh slámy Josefu Hanušovi čís. 114 Pod humny, který zapálil 7letý chlapec, Methoděj Matoušek.
Včely nedaly užitku žádného. Neměly ani na zimu dostatečných zásob, musely býti na podzim živeny.
Dne 14. září pořádána národní slavnost ve prospěch stavebního fondu národního divadla v Brně. Slavnost vynesla čistých 315 K, začež obec obdržela čestný diplom, který visí v radnici.
* * *
V r. 1903 bylo počasí vzrůstu rostlin velmi příznivo. Deště střídaly se pravidelně s počasím suchým. O žních pršelo, něco ječmene pomoklo, ale dobře se podal. Srpen byl deštivý, brambory hnily, za to na podzim oziminy bujně rostly. Urodilo se mnoho ovoce modrého, na jehož květ napadl sníh a zůstal po 3 dni. Pálilo se mnoho slivovice. Víno bylo jakosti sotva prostřední a vědro bylo za 14-16 K. Včely daly užitek dosti dobrý; od jednoho včelstva průměrné 5 kg medu.
Seno se prodávalo za 6 až 7 K. V listopadu velmi pršelo, takže voda vystoupila z Cézavy na louky a do lesa po prvé 26. listopadu a po druhé 6. prosince, kdy nastaly mrazy a holomrazy, jež trvaly až do 5. února 1904.
V únoru 1903 objevil se v Blučině záškrt a trval až do polovice dubna.
Koncem dubna 1903 vystěhovaly se dvě rodiny zdejší do Severní Ameriky: chalupník Matěj Bartušek z čísla 3 a kolář Alois Kodla z čís. 298.
* * *
Rok 1904 byl neobyčejně suchý. Z jara bylo pěkné počasí, léto suché, o žních velká parna. V únoru vystoupla voda z Cézavy po prvé, v březnu po druhé a v dubnu zrovna dvakráte, proto se ječmen sil 20. května a sekl se zaschlý a suchem zničený 13. srpna.. Rovněž oves se sil od 16. května a sypal z Rybníka a Přídanků u louky 16 3/4 míry. Žito sypalo mandel pod měřici, 42mandelů 36 1/2 měřice. Dne 21. července o 2. hodině odpoledne byla obec postižena krupobitím. Kroupy byly jako lískové oříšky a menší, ale padaly velmi hustě a nadělaly na plodinách, ovoci a víně mnoho škod. Dobře ještě, že zasáhly jenom část pozemků blučinských, neboť šly přes celý les, Cézavy, obec Blučinu, Louky a Zahrádky přes Kolperky a Padělky k Jalovisku. Z poškozených nebyl nikdo pojištěn. Krupobitím tímto utrpěly také Syrovice, Rajhrad a Vojkovice. - Žito z lesa, které kroupy přešly, dalo ze 4 mír výsevku 36 mandelů, z nichž namláceno 18 měřic zrna slabého jako kmín.
Ječmen se platil 17 K 20 h za q, seno 7 K 10 h.
Vinohrady počínají hynouti revokazem a mrazem, k tornu letos tak byly stlučeny, že Vyšavy nedaly žádné úrody; kde něco zůstalo, bylo víno dobré, ale málo, protože od 21. června do 2. září jenom pršelo.
V Čechách bylo tak veliké sucho, že řeka Labe vyschla až na dno a císařské manévry pro nedostatek vody byly odloženy.
Do Severní Ameriky se vystěhovala rodina Františka Solničky z čís. 7.
* * *
Z jara roku 1905 bylo příznivé počasí pro rolníka, práce se konala v příznivém počasí, urodilo se hojně obilí, sadeb také, obzvláště řepa se dobře vydařila. Pšenice se na 6 mírách urodilo 81 1/2 měřice, žita ze 7 mír namláceno 66 1/2 míry dobrého a 7 1/2 míry pozadního, ječmene ze 16 měřic 215 3/4 míry. Ječmen se prodával 1 cent za 14,10 K až 16 K. Jetelové semeno prodáváno 1 kg za 1 K 32 h. Vína bylo hojně, jakost dobrá. Jablek, hrušek bylo skrovně, modrého ovoce skoro nebylo.
V červnu byla snížena silnice v Pendrově od čís. 1 až po 13 a vystavěna z kamenných kostek.
Kilinger Rudolf koupil v r. 1892 čtvrtlán čís. 4. za 6000 zl. i se všemi pozemky a toho roku jej prodal Martinovi Hanušovi za 6000 zl. bez Líchy.
Dne 24. prosince uspořádána slavnost vánočního stromku, při níž poděleni byli žáci cukrovinkami, péry, tužkami, bavlnou a j. Slavnost pořádal učitelský sbor.
* * *
Rok 1906 byl počasím i polní úrodou podoben předchozímu.
V červnu na Švarcavě upravovalo se řečiště a hráze.
Rok 1907 byl suchý, ale s hojnou úrodou. Ve dnech 22. až 24. ledna byla krutá zima, která u nás dosáhla 20°, někde až 25° C; v Polsku 30°-35° C, v Rusku 40°-50° C.
Obilí sypalo: 45 mandelů 6 snopů pšenice dalo 48 1/2 m.‚ 52 mandelů žita 71 měříce, 150 mandelů ječmene ze 16 měřič dalo 220 měříc obili. V listopadu byl prodáván ječmen za 18,80 K, žito za 23,50 K, pšenice za 24 K; v prosinci ječmen za 18,40 K, ostatní ceny nezměněny. - Vína prostřední úroda dosti dobré jakosti. Dne 13. a 14. února konán v Blučině vinařský kurs, ve kterém byli občané hlavně nabádání k sázení a udržování vinic.
Dne 12. a 13. března konány schůze o regulaci Cézavy a Dunavky.
V květnu se vylíhlo tolik housenek, že sežraly všechno listí nejen v zahradách, nýbrž i v lese: lezly až do domů; zakuklilo se jich mnoho v trávě.
* * *
V r. 1908 bylo počasí podobné předcházejícímu. Ječmen sypal po měřící 10 1/2 míry, pšenice také tolik, žito o něco více. Ceny obilí zůstaly nezměněny. Žitná sláma prodána 1 q za 5 K. Vinobraní bylo počátkem října. Vína se urodilo hojnost a bylo chutné. Prodávalo se vědro za 12-14 K. - Sena se mnoho neurodilo, cent prodán za 11 až 12 K.
Toho roku na Vyšavském kopci vysazeny 2 řady třešní a to od zahrady Jana Tyce čís. 27 při pěšince vedoucí k Vyšavám. Na oslavu 60tileté vlády císaře a 50tiletého kněžství papeže Lva XIII. vysvěcen nový křiž v Nových horách na Rovinách. Sázení třešní konáno z popudu obec. výboru dne 21. března za činné účastí žáků. Žáci obou nejvyšších tříd byli poučeni o účelu sázení těchto stromů a povzbuzeni k ochraně a šetření třešní; vždyť sami je štěpovali za vedení svých učitelů. O týden později zasazena nedaleko školy lípa "královská".
Obecní výbor usnesl se na tom, aby dary na památku 60tiletého vladařského jubilea byly v duchu čistě českém. Z obecní pokladny vyplaceno: Místní školní radě na učebné pomůcky mimořádně 100 K, české škole "Komenského" ve Vídni 50 K a Brněnské Matici školské 25 K.
Při volbě obecního zastupitelstva dne 3. května vyšli z volebního osudí: Jan Klein, půlláník čís. 48 jako starosta, Vavřín Haňka, půlláník čís. 32, Jan Zehnal, chalupník, čís. 16 a Jan Šupka, půlláník, čís. 107, jako členové obecní rady.
V tomto roce děti sebraly z jara 22.575 prstýnků bource a 18 5/8 1 vajíček bekyně velkohlavé, začež jim obecní úřad vyplatil odměny 87 K 84 h.
V květnu objevila se v obci epidemicky spála, na niž zemřel Jan Klein. K této zákeřné nemoci přidala se druhá epidemie zánět příušnic.
* * *
V r. 1909 byla mírná zima. Sněhu málo, jaro krásné. Práce byly vykonány v pravý čas bez překážek Na 19 mírách urodilo se 156 mandelů ječmene a namlátilo se 250 3/4 mír, ze 6 1/2 měřice vysetého žita se urodilo 57 mandelů 11 snopů a namláceno 76 3/4 měřice, ze 4 1/4 měřice výsevku pšenice sklizeno 38 1/2 mandele a namláceno 43 mír, ze 3/4 měřice vysetého ovsa sklízeno 7 měřic. Pšenice se prodávala cent za 24 K, žito za 18,50 K. Kopa ječné slámy za 24 K, žitné za 28 K.
Vína někde málo, jinde nic. Toho roku ponejprv se ve vinohradech objevila tak zvaná "černá ruda" a spálila vinohrady.
To se opakovalo každý rok, až do r. 1914. Mnozí v těchto letech ani vína nelisovali. Vinohrady se stříkaly a kdo stříkal, měl přece nějakou úrodu. Trošku úrody přinesly Fromuchy a Cézavy, úplně spálené byly vinice ve Vyšavách, Voffapercích, Horkách a Štun3percích.
Epidemie spály se udržovala mezi dětmi po celý rok. Pohříchu vyžádala si tato nemoc dvě oběti: Boženu Kyršovu a Al. Cigánka.
Toho roku vysázeny třešně po obou stranách silnice od posledních domků v Měnínské ulici až po první kopeček v Goldpercích.
* * *
V r. 1910 mírná zima s málem sněhu. Ke konci března se silo. Celkem příznivé počasí bylo až do června, odkdy pršelo neustále až do srpna. Dne 9. června po 8. hodině večerní, přehnalo se přes zdejší obec silné krupobití spojené s velikým lijákem, což způsobIlo na plodinách značné škody. Od toho dne pršelo denně; most přes Cézavu byl stržen. Ke konci července a počátkem srpna se vyjasnilo a pěkné počasí trvalo přes srpen. Otavy byly na půl metru vysoké a husté. Ke konci srpna se již sekly a sušily. Někomu se to zdálo škoda a čekal. Byl náležitě zklamán, neboť počátkem září počalo pršeti, 8. září vystoupla voda z Cézavy a zalila louky a les do takové výše, že u kukuřice jen vršky bylo viděti. František Floder čís. 113 jezdil na člunu na své rolí na loukách a kukuřičné klasy lámal do člunu. Užitky, které nebyly včas vybrány z vody, zhnily. Po opadnutí vody se sekly některé otavy, jiné se sekly až v lednu. Řepa, která neshnila, ryla se jen chvílemi a vynášela na cestu. Než se vše sklidilo, trvalo to do začátku prosince, avšak deštivé počasí trvalo až do vánoc a od září do Nového roku vystoupla voda z Cézavy osmkrát.
Následkem podzimních dešťů byla dobrá třetina veškerých pozemků stále pod vodou. Škoda na úrodě způsobená byla úředně zjištěna na 130.000 K a obec zdejší, ze všech poškozených obcí našeho hejtmanství byla na prvém místě. Sluší však dodati, že i sklizeň byla proti jiným letům velmi slabá. Tak pšenice, která byla napadena novým škůdcem, mouchou zelenoočkou, dala sklizeň o 50% menší, žito a ječmen o 40% menší než léta prostředně dobrá. Víno se vůbec nesbíralo a tak jedině modré ovoce, jehož se načesalo dosti, docílilo pochvaly hospodářů. Byl to rok z těch nejhubenějších!
Dne 10. června vyhořela stodola a chlévy Ant. Srnce čís. 139. Zapálily děti.
V r. 1911 z jata bylo pěkné počasí, pěkně se silo i sázelo. Časté deště od dubna do června podporovaly značně vzrůst plodin. Od června do konce srpna vůbec nepršelo. Úroda obilí byla prostřední; měřice výsevku dala přibližně 8 až 9 měřic. Brambor bylo málo, poněvadž v červenci trpěly suchem. Rovněž jeteliny a kukuřice byly pouze prostřední. Ke konci srpna počalo pršeti a nepřestalo až o vánocích. Na poli stála voda, sadby, ač jich bylo málo, ještě hnily. Cukrovky bylo tak málo, že rolníci musili semeno židlochovskému cukrovaru zaplatiti, ježto ani 8 q řepy na 1 kg semena neodvedli. Víno nebylo žádné, "černá ruda" je zničila. Vinohrady, sotva vyrazilo na hlavě několik oček, od spodu mokrem vyhynuly. Voda z Cézavy několikráte vystoupila.
 Haňka Vavřín, čelný funkcionář mnoha spolků atd. |
Dne 29. června 1911 sešel se nově zvolený výbor k volbě obecního představenstva. Byli zvoleni: Jan Demal č. 131 starostou, Frant. Flodr č. 61., Jan Šťastný č. 33 a Vavřín Haňka č. 32. obecními radními.
Dne 16. července vracel se nově vysvěcený kněz P. Innocenc Haňka do domova, by zde za týden oslavil svoje prvotiny. Do Vojkovic přijelo mu naproti banderium na koních. U fary vítán dp. r. Ševčíkem a zástupcem lidu. V průvodu odešel do chrámu, kde po požehnání uděloval novokněžské požehnání.
V neděli 23. července již od časných hodin ranních bylo všechno vzhůru. Ulice od domu novosvěcencova až ke kostelu dekorována májkami. U rohu Nebovidského stála prvá slavobrána, u kostela druhá s nápisem: "Ty jsi na věky knězem dle řádu Melchisedechova." O 10. hod. byly již ulice i náměstí davy lidu domácího i přespolního naplněny. Novosvěcenec vyšel z domu, veden ve věnci družičkami a ve sboru pětačtyřiceti kněží. Bílou podušku s věnečkem myrtovým nesla sestřenka novosvěcencova, Mařenka Tycova č. 47. Průvod stanul u kříže před kostelem, kde měl slavné kázání dp. P. Vilém Hulla, děkan v Židlochovicích.
Jos. Broskvová z Nikolčic darovala novosvěcenci zlatý kalich za 161 zl. a misál za 42 zl.; ostatní věci za 87 zl.
Dne 27. srpna 1911 oslavil 25leté kněžské jubileum P. Vinc. Ševčík, jenž zároveň dokončil 25. rok svého působení ve zdejší obci. V uznání zásluh jmenoval jej obecní výbor čestným občanem a v den slavnosti odevzdal mu čestný diplom. Za mládež mu blahopřála Růžena Šafferova.
K žádosti české zemské komise pro ochranu dítek a péči o mládež v Brně byl uspořádán 2. prosince 1911 první "dětský den". Odpoledne bylo pořádáno dětské představení pro žáky a místní úřady. Sehrána za režie učitele Dupala historická hra "Královský sirotek". Po divadle deklamovali žáci z jednotlivých tříd různé básně a zapěli některé písně. Příštího dne opakován týž program pro širší obecenstvo, jež naplnilo prostranný sál radnice do posledního místa. Zmíněné komisi odvedeno 186 Kč.
* * *
V r. 1912 byla mokrá zima bez mrazů a sněhu málo. Jaro deštivé, jakož i celé léto až do pozdního podzimku. O žních bylo krajně nepříznivé počasí. Obilí bylo vymrzlé, řídké a pro mokro nemohlo se plíti; bylo v něm mnoho trávy. Přece však bylo mandelů hojně. V dubnu se ječmeny sžínaly, aby nepolehly, a dobře se vydařily; na příkl. na Líše pod Dunávkou, patřící k. číslu 44., asi 2 míry, navázalo se 29 mandelů. V srpnu bylo pěkně, v září pršelo tak, že se ani zasíti nemohlo. Kukuřice nedozrály, zplesnivěly doma. Sena bylo hojně, 1 q za 6 K, sláma za 4-5 K. Žito 1 cent za 20 K, pšenice 22-24 K, ječmen za 19,50 K.
Vína nebylo a kdo kupoval, byl litr za 72-80 h. Ovoce se urodilo prostředně.
Toho roku za starostenství Jana Demala vysázen kopec nad Měnínskou ulicí třešněmi.
Dne 17. dubna 1912 bylo i u nás pozorovati řídký zjev, částečné zatmění slunce. Počátek zatmění byl před 1/2 1 hod., kdy sluneční kotouč zdál se býti na spodu jako uštípnut, nejvyššího stupně dosáhlo po 1 hodině, kdy se slunce jevilo jako teninký rohlíček, načež opět ho přibývalo, až po 2. hodině objevilo se opět v plné své kráse a velikosti. Sluší zaznamenati, že pří zatmění ubývalo skutečně denního světla a že ptactvo, zejména holubi, jevili jakýsi nepokoj.
* * *
V r. 1913 v zimě nebylo mrazů, nýbrž neustálá obleva a deštivé počasí. Z jara počalo pršeti a pršelo až do žní. Od srpna bylo příznivé počasí po celý podzim, takže se všechno pěkně sklidilo. Urodilo se dosti obilí, bramborů, sena pěkně narostla, i kukuřice byla dobrá. Cena obilí za 1 kg: za pšenici 24 h, za žito 18-20 h, za ječmen 16 i 18 h a oves 18 až 20 h. Metrický cent sena se prodával za 14 až 16 korun. Za řepu platil cukrovar 2 K 20 h za cent. Vína se neurodilo; pouze v Cézavách v některém vinohradě bylo vidět trochu hroznů. Do Brna bylo dovezeno víno z Dalmacie a prodával se 1 1 od 56 do 80 h.
Toho roku byly vysázeny třešňové stromky u obecních Špíglů vrchní řada na vysoké mezi, pak u Goldového kříže a u úvozu do Špigla až k prvnímu Štumperku J. Duchoně a dále na "Placi" před Boží mukou.
V měsíci červnu konány volby poslanců do sněmu markrabství moravského. Ve všeobecné kurii byl zvolen P. Tomáš Šillingr, ve voličské třídě obcí venkovských zdejší rodák, rolník Jan Klein, oba příslušníci tehdejší strany katolickonárodní.
Dne 17. června 1913 zemřel poslanec P. T. Šillingr, jenž byl čestným občanem městečka. Byl nejschopnějším a nejoblíbenějším z poslanců.
Na mandát říšského poslance, úmrtím P. Tom. Šíllingra uprázdněný, byla doplňovací volba vypsána na den 28. října 1913. Pří této volbě nedosáhl nadpoloviční většiny žádný z kandidátů; teprve 5. listopadu konána užší volba mezi kandidátem strany katolicko-národní, vládním radou Jos. Maškou, a kandidátem stran pokrokových, členem strany agrární, hostinským a rolníkem Rud. Malíkem ze Žarošic, který většinou asi 400 hlasů zvítězil. V Blučině samé byl poměr hlasů tento: Při 1. volbě Mašek 152, Malík 148, socialista Ant. Konečný 32, roztříštěny 2 a 6 lístků prázdných. Při užší volbě dosáhl Mašek 157, Malík 179 a 4 lístky byly neplatné.
Dne 23. listopadu 1913 přijel na návštěvu k arcivévodovi Bedřichovi španělský král Alfons XIII. Při této příležitosti projel dvakráte obcí, aby se zúčastnil honů. Uvítání ve zdejší obci nebylo, za to plno četníků a nikdo nesměl z domu do pole.
