Přinášení lidských obětí nadpřirozeným silám je dramatickým fenoménem, který lze sledovat v mnoha různých kulturách již od paleolitu. Jejich motivem byla představa, že lidská oběť jako nejvyšší možná forma daru božským bytostem je nápomocná či dokonce nezbytná ke stále se opakující regeneraci nadpřirozených sil, potřebných k udržení či znovunastolení kosmického řádu a života vůbec.

Pozůstatky krvavých náboženských rituálů se výmluvným způsobem projevují také v archeologických pramenech. Návštěvník výstavy se o tom může přesvědčit na příkladu nálezů z výšinné lokality Cezavy, vypínající se nad soutokem Svratky a Litavy mezi obcemi Blučina a Židlochovice. Toto návrší patří mezi nejvýznamnější a nejpozoruhodnější archeologická naleziště doby bronzové, zejména díky mimořádnému množství nepohřbených lidských koster a bronzových pokladů.

Dosavadní dlouholeté výzkumy Moravského zemského muzea v Brně zde prokázaly tři hlavní sídelní horizonty této epochy, nálezové situace s lidskými skelety jsou však vlastní jen dvěma z nich.

V únětické kultuře starší doby bronzové (od 1800 do 1600 př.n.l.) se lidské kosterní pozůstatky objevují v některých sídlištních objektech - původně zásobních jamách pro uskladnění obilovin. Různost v jejich uložení demonstrují na výstavě tři objekty.

1. V prvním z nich (obj.č.46/1993) byly na dně uloženy neúplné pozůstatky dvou osob v neanatomické poloze - mladého muže a 13-15 leté dívky s řadou násilných zásahů na jednotlivých kostech. Obětování tohoto páru bylo patrně pojato jako rituál posvátného sňatku - hieros gamos. Situace je za použití originálních nálezů působivě rekonstruována v kruhové podlahové vitrině a představuje jeden z nejatraktivnějších výjevů výstavy.
2. Na dně další zásobní jámy stejné kultury (obj.č.45/1993) byl v extrémně skrčené poloze spolu s jednotlivými kostmi dalších dvou jedinců uložen skelet mladé ženy, která měla při sobě bronzové spirálovité záušnice a spirálovitý prsten.
3. V horních partiích třetí zásobní jámy (č.5/1985) - při ústí a hrdle byla zjištěna kumulace několika set zlomků lidských kostí se známkami násilných zásahů, opálení nebo přepálení. Jsou pozůstatkem hromadné lidské oběti - hekatomby, a to nejméně jedenácti dětí a jednoho dospělého. Tato oběť měla pravděpodobně zajistit jarní návrat vegetačního božstva, které předtím na podzim zmizelo v podsvětí (opakovalo se každoročně).

• Druhý sídelní horizont, který na Cezavách charakterizuje obrovské množství kosterních pozůstatků (několika set osob), spadá do velatické kultury počátku mladší doby bronzové (1300-1250 př.n.l.). Z tohoto období jsou na výstavě prezentovány tři ukázky tzv. plošných nálezových kumulací, kdy se na ploše několika metrů čtverečních nahromadily nálezy nejrůznějšího druhu - části keramických nádob (mezi nimi byl objeven unikátní kus, pocházející z oblasti Bavorska), bronzové předměty, lidské kostry a jejich části, popř. i jednotlivé lidské kosti. Z dalších nálezů jsou to pak zvířecí kosti, lastury, zuhelnatělá semena zemědělských plodin a neopracované kameny. Z bronzových pokladů, kterých na lokalitě bylo zjištěno značné množství, je na výstavě v úplné podobě zastoupeno sedm nejvýznamnějších.

Výstava dává nahlédnout do málo známé a tak trochu stinné stránky nejstarších dějin, neboť přináší překvapivá až zarážející svědectví o pohnutých osudech předků. Nejeden návštěvník si možná oddechne, že se nenarodil v době bronzové. Je však o čtyři tisíce mladší civilizace o mnoho osvícenější? Neplýtvá lidskými životy ještě iracionálněji a masověji, než tomu bylo za časů mýtických reků a bohů?